Klan Hashimoto, Japonsko

[Rebecca Altamirano]

+neudrží se a zahihňá se, jak si Karolína fouká ohořelé vlasy+ Buď ráda, že většina je na místě. +zašklebí se pobaveně, ale jak si sedne, levým bokem jí projede ostrá bolest. Nějaký zbloudilý kus pozlaceného zábradlí ji přece jen neminul.+ Jo, všechno a dokonce kousek přebývá. +zašklebí se. Pak stiskne rty a prudkým škubnutím střepinu vytrhne. Trochu sebou škubne, ale rána se během okamžiku zacelí. Chytne se Tobiáše za ruku a nechá si pomoct na nohy.+ Díky...+usměje se hřejivě a nechá svou dlaň v jeho o chviličku dýl, než by bylo nezbytně nutné:P. Pak její pozoronost ale přitáhne Man, jak pobíhá kolem trosek a hledá Postracha. Pohlédne znepokojeně z Tobiáše na Karolínu a rozběhne se za Manori+

[Noční Klub]

ježiš...ještě toho trochu...*ohmatá si hlavu pro jistotu a pak se rozeběhne taky k troskám*

[Tobiáš]

*zamračí se, když uvidí ten střep, ale když se postaví a zdá se v pohodě, tak se uvolní. Skoro by ji i zapomněl pustit, kdyby nezaslechnul Man. Opětuje Beccyin pohled a na nic nečeká* Někde víc vlevo! *volá na Man po cestě, jak si pamatuje, kde že ho matně viděl*

[Manori]

*otočí se po volání Tobiáše* vlevo...vlevo...*přeskočí jakýsi trám, ohýbá se a snaží se poslouchat* Postrachu! *volá a doufá, že je při vědomí, aby se jim ozval* no táák...přece neskončíš na pár debilních členech Yakuzy...*vrčí si pro sebe a hrabe v suti* hergot!*chytí se nevědomky nějakého zbytku stříbrného granátu, jen to zasyčí.* kde jsi...kde jen...*zavře oči a nadechne se zhluboka...soustředí se, až ji vyvstávají žíly na spáncích. Nakonec otevře oči* už vím! *křikne na ostatní a rozeběhne se hlouběji do suti...po cestě už slyší lomoz přes praskání dřeva* Postrachu!*natáhne ruku a hromada napadané sutě odlétne pryč, dává pozor, aby nepřibrala i ty, které jakžtakž konstrukci drží a nespadlo to na všechny celé*

[Postrach]

Jo...tady..*ozve se přidušeně z hromady a když odlétne část suti pryč, objeví se jeho pravačka, šmátrá, aby se něčeho chytil a mohl se zapřít.*

[Rebecca Altamirano]

+odhazuje trosky a odmítá si byť na okamžik připustit, že by Postrach nemusel být v pohodě. Když pak zahlédne, jak se hrabe z trosek, ze srdce jí spadne kámen velikosti Fudži.+ Uff...+oddechne si procítěně a když dojde blíž, aspoň kouzlem jistý trosky, aby se to celé nesesypalo, dokud nebudou všicni dole.+

[Manori]

*chytí ho s Karolínou za tu ruku a táhnou, skoro jak řepu *

[Postrach]

Počkejte, ne tak...rychle!*ozve se ze suti* jsou tu zbytky...*podle občasného usyknutí je jasné, že čeho*

[Tobiáš]

*nadlétne na hromadu a nadzvedává kusy trámů, jak sáhne hloubějc, tak to sykne úplně stejně...*to snad není pravda, co to kruci bylo za bombu...*vytáhne popálenou ruku od stříbra. Zavrčí, přetáhne si triko přes hlavu a chytne to napodruhé přes látku* jo..už to půjde...*zabere, a jak nadzvedne i tu část se zpropadeným stříbrem, holky i Postrach zaberou a vylítnou v jednomu chumlu ven na trávník, po cestě smetou i chudáka Beccy, takže se nakonec Postrach válí s třema upírkama v záhonku s kytičkama*

*pustí trámy, triko padne za oběť a dosedne ztěžka na trávník vedle* hele, nebuď nenažranej a nech mi aspoň jednu, jo? *houkne na Postracha ale culí se, jak ho rád vidí*

[Rebecca Altamirano]

Však se to dozvíme, co se to tady vlastně plánovalo...+usměje se temně s myšlenkou na ukrytého omráčence u jejího domku. V tu chvíli se ale Man a Karolíně povede Postracha vytáhnout a ve vteřině se válí všichni na trávníku. Hrabe se ven s veškerou důstojností, jaký je schopna, ale po Tobiášově prohlášení se už neudrží a začne se smát+ Já se fakt asi zblázním, copak vážně nemůžu jet ani na diplomatickou návštěvu, aniž by z poloviny okolí zbyly trosky? +schová si tvář v dlaních a snaží se přestat smát. Sedne si a když zavadí pohledem o Tobiáše, který jaksi přišel o triko, cukne rychle pohledem na nějaký neutrálnější místo a zaujatě začne narovnávat poválené kytičky:D+

(ještě z čistky v Yakuze uděláme komedii )