od Manori » 26 zář 2013 13:48
*když se dostanou k okrasným keřům kolem jezírka, pustí Karolínu, která na nic nečeká a zmizí ve stínech... nadběhne jim zboku a když zahlédne, že se někteří z nich dostali na cestičku hlavní budovy, vyhoupne, následuje je na střechu budovy, postupuje opatrně po kraji, občas se sehne přes okap a když zmerčí, že část skupinky zahla na další chodník, seskočí mezi poslední dvojici. Ozve se tichý dvouúder na každou stranu, zašustění křoví a chodníček je zase prázdný. Skupinka za rohem se zarazí, bezhlesně si vymění pokyny a jeden z nich se vrací...dojde na místo, odkud zmizeli jeho kumpáni, rozhlédne se, pak se sehne, jak si něčeho všimne u kraje záhonku. Dalším okamžikem zazní tichý kovový svist, hlava se odkutálí mezi fialkové květy zvonků a milý vetřelec zalije už tak přepité kytičky na záhonku. Ne ale nadlouho, protože z křoví se znovu vysune ruka, popadne torzo za límec a zatáhne ho do rododendronu*
Fantazie nevede k šílenství. Co vskutku k šílenství vede, je rozum.
Fantazie opuštěná rozumem plodí nemožné stvůry. Spojená s ním je matkou všech umění a zdrojem jejich zázraků.
- Francisco de Goya y Lucientes-