Klan Hashimoto, Japonsko

[Postrach]

*nechá se přitáhnout a skloní se k ní*...Jo?*vydechne, zatímco si jí o temeno opírá čelo* Lepšíš se, žádná díra...*koukne si na košili a nechá ji praštit ho do ramene* Taky si chceš zatrénovat?*protáhne* To si necháme na později...jedno představení musí tady přátelům stačit...*uculí se, jak pozoruje rozcházející se mrmlající skupinky Japonců*

[Noční Klub]

No to jsem si mohla myslet...*doběhne tam Karolína od od jednoho z okrasných stromků* zase sis nechal naložit...*přepluje vláčně trávník k Tobiášovi a významně se po cestě dívá na drobné kapičky krve na jeho triku. Pak ho překvapivě pevně obejme, vlepí mu pusu na tvář a zkoume, jestli je celý*

[Tobiáš]

Nic mi není...*snaží se vymotat z Karolíny a přesvědčuje se, že upíři nerudnou, že to má jen tak děsně blbý pocit* vážně...*přesvědčuje ji*to je Postrachova...*to na Karolínu zafunguje, chvíli kouká, oči jak dva kulaté safíry* jo...tak syp, sestřičko...*sundá ze sebe blondýnu, která jen nevěřícně jde zpátky k sobě*

[Rebecca Altamirano]

+s mírně pobaveným úsměvem pozoruje, jak ho Karolína opečovává. po chvíli si ale začne pripadat trochu blbě, zvlášť když se přistihne, jak uvažuje nad tím, že by si to s Karolínou docela ráda vyměnila. Zamračí se nad takovými blbými nápady a radši se otočí a vydá se ke svému domku.+

[Styx Lupin]

(moc pěkný souboj toho Postracha, slint. A tedy úplně zírám, jak jsi se rozjela... za jediný den popsat čtyři strany příspěvků... to je tedy něco... to bychom psaly měsíc... )

[Manori]

(jsem neodolala s tím soubojem, ale hlavně bylo třeba nakolejit zpátky Tobiáše, aby někomu nakonec nerozbil hubu doopravdy, jak byl na větvi z toho všeho ...navíc, tohle jsou jednoduchý rychlovky...když je nápad - neplánovaně...navíc, když píšu sama proti sobě, píšu celý nápad a nemusím čekat moc na odpovědi. Jinak by se to taky vleklo jinak Remus je víc vykecávací, tam musím přemýšlet --> proto mi to tak trvá nějak nám Remus stagnuje, vypráším mu kožich o úplňku, aby se pohnul...)

[Manori]

Hm..někdy mám pocit, že si to až nechutně užíváš, jak všichni kolem ztrácí nervy a pění, zatímco ty si uprostřed sedíš jako budha...*píchne mu prstem do hrudi* A jdem se schovat...tady dneska furt prší, jako v tropech*poznamená nápadně nahlas s úsměvem*...budem mokří jak myši...*nasměruje ho nekompromisně směr domek, jako by se jí měl v tom mžení rozpustit*

Tobiáši? Ty taky...*mávne na něj rozhodně, když se přišine, tak ho obhlídne* no jo...taky prasátko...pojď sem...*rozkáže skoro měkce a když natáhne ruku, aby nechala zmizet i tu zbývající krev, co se mu rozpíjí na triku, tak Tobiáš uskočí* Ale no tak...rozbíjíš mi manžela, tak trp...*pohrozí mu a přitáhne si ho taky blíž*

[Tobiáš]

*útrpně stojí před Man a drží* no jo no...si dám příště většího majzla...*jak mu přeběhne energie kouzla po kůži, tak se znatelně zachvěje ale zůstane stát* nezvyknu...na tohle si prostě nezvyknu...*mrčí si*

[Postrach]

Ale zvykneš...jsi Klub? jsi...*plácne ho přátelsky do ramene a vydají se s Man ke svému domku*

[Tobiáš]

*zůstane ještě chvíli na prostranství, pozoruje, jak se všichni vydají schovat před deštěm...nakonec se vydá ke svému, ale nikam nespěchá, nechá si vodu stékat po těle. Přemýšlí nad tím, co mu Postrach řekl. To už začne slunce zapadat za hory. Dojde k sobě a za chvíli už stojí na kryté terase v suchém a čistém a pozoruje blížící se tmu...*