Ložnice Jasmine

[Victoria]

+Chris se poněkud o Vicky opírá, po tom přemístění mírně pobledne, a když se jedny dveře otevřou, uleví se mu, že nebudou muset zkoušet všechny pokoje+ To je v pořádku, já počkám. +přikývne+ Jestli to nevadí. +dodá radši, když vidí, jak se tváří+
No... tak mi zavolej, až budeš chtít domů. +řekne mu akorát Vicky, protože vidí, že je tam víc ke škodě než k užitku+ A sněz něco. +pohladí ho po rameni s úsměvem, vyhne se Neferet pohledem, protože se trošku stydí, a přemístí se domů+

[Neferet]

+měří si Vicky zamračeným pohledem, protože je pořád ještě hodně naštvaná za to, že jim nedovolila jít za Chrisem+ Pozor, opatrně. +vykročí k Chrisovi, když Vicky zmizí a on nevypadá, že by mu bylo zrovna dvakrát do tance+ Nemusíš čekat, spíš si pospěš. +povzdechne si a zamíří s ním pomalu k potřebným dveřím+ Snažila jsem se jí uklidnit, aby si odpočinula a pokusila se získat nějakou sílu, ale všechno bylo marný. Dostala pár lektvarů na spaní, ale nemohla jsem jí jich dát moc. Navíc má noční můry a no... myslím, že bys měl být u ní, aby se trochu vzpamatovala. +koukne na něj naprosto vážně, a i když je znát že se jí moc nezamlouvá vztah, který spolu mají, tak aby byla Jasmine co nejdřív v pořádku je schopná se s tím srovnat+ U nás je všechno založený převážně na emocích a... no... prostě buď u ní, to jí pomůže mnohem víc, než nějaký lektvary. +pousměje se starostlivě, když mu otevře dveře, aby ho pustila dovnitř, kde na posteli leží Jasmine. spí neklidně, kňourá ze spaní a trhá sebou, zatímco jednou rukou objímá Caesara a po tvářích jí sem tam steče slzička+

[Christian]

+opře se o stěnu a tváří se ležérně, ale v obličeji poněkud zbledne+ Aha. +přikyvuje na to všechno+ To jí ten výdej energie tolik sebral? +zvedne překvapeně obočí, nějak ho nenapadne, že by po něm mohla tesknit ; podél zdi opatrně vleze dovnitř, a poněkud polkne, když se mu v posteli rozvaluje tygr, nervózně se poškrábe ve vlasech, rychle se pomodlí,zuje si boty a přilehne si na postel, pevně ji obejme, a přitulí k sobě, konejšivě ji hladí po rameni a brouká jí do ucha nějakou melodii z dětství, tu samou, co jí takhle hmkal, když měla noční můry prvně+

[Jasmine Clarvik]

+Nef jen smutně zavrtí hlavou+ Ne, nejde tak o výdej energie jako o fakt, že... +rozhodí bezmocně ruce a povzdechne si+ Říkala ti někdy o tom, jak se člověk s takovým druhem magie bojí toho, že by mohl ublížit někoho koho miluje a tím myslím, že se bojí natolik, že se v noci budí hrůzou a podobný věci? +koukne na něj zkoumavě jestli se jí tam nesloží+ Prostě... řekněme, že se vyplnila jedna z jejich nočních můr. Je zřejmě přesvědčená o tom, že ti hodně ublížila. V čemž jí utvrdilo, že jí Vicky k tobě nechtěla pustit. +pokrčí bezmocně rameny, jak neví jak mu to lépe vysvětlit a pustí ho dovnitř, a když vidí jak se tváří, když vidí Caesara, musí se pro sebe vesele pousmát, protože Caesar jen zvedne hlavu, začichá, tiše zavrčí, ale zase si lehne a nechá ho v klidu dojít k posteli+ Caesare, pojď. Necháme ty dva odpočinout. +mávne na tygra, který po chvíli váhání a mručení seskočí z postele a proběhne dveřmi na chodbu+ Připravím vám zatím něco k jídlu. Potřebujete nabrat sílu. +pousměje se na Chrise a zavře za sebou tiše dveře+

+spí neklidným spánkem zužovaným jednou z nočních můr, takže ze spaní kňourá a naříká a jakoby z dálky vnímá, že jí někdo objímá a pak ten pocit zmizí, ale pak se objetí objeví znovu. ovšem naprosto jiné, takové víc hřejivé a uklidňujícně známé a pak se ozve ten zvuk, který zahání všechno zlé a láká její vědomí napovrch. rozlepí s povzdechem oči a zamžourá před sebe. strašně jí bolí hlava a na hrudníku jí tíží neskutečný pocit vinny, strachu a ztráty, protože její unavená mysli je přesvědčená, že Chrise už nikdy neuvidí, ale pak si uvědomí, že jí objímají mužské paže. roztřeseně vydechne a popotáhne+ Chrisi? +zašeptá tiše jako by se bála, že se opět plete a jí objímá někdo jiný. zavrtí se a ztěžka se v tom pevném objetí otočí čelem k jejímu společníkovi a při pohledu do známé milované tváře jí do očí vyhrknou další slzy+ Bože Chrisi! +prudce ho obejme kolem krku jednou rukou a tvář mu přitiskne na hrudník+ Žiješ a jsi celý. +přejíždí mu dlaní po paži a boku a pak i stehnu kam až se zvládne natáhnout, jak se její vědomí zmatené nočními můrami musí ujistit, že nic z nich nebyla pravda+ Jak je ti? Neublížila jsem ti moc? Bože, tolik jsem se bála, že už tě neuvidím. +šeptá naléhavě jedno přes druhé, jak toho chce tolik říct a neví odkud začít+

[Christian]

+poslouchá Nef s napjatým výrazem, a posmutněle přikyvuje+ Cože? +svraští nechápavě obočí na to s Vicky, ale blíž se tím nezaobírá, když vidí, jak je v háji+ Víš, že v soukromí mi můžeš říkat lásko. +zazubí se, když tam tak hází tím bohem + No jistěže jsem celý. Všechny důležitý části na místě. +pousměje se+ Ale byla to tedy pecka, co? +uculí se na ni trochu a dělá mu trochu problémy dýchat, když ho tak svírá, ale hádat se nehodlá+ Hrozně dlouho jsem spal, nemohl jsem přijít dřív. +usměje se omluvně a pohladí ji po vlasech+

(přehodíš si to pls? )

[Jasmine Clarvik]

+koukne na něj a chvilku jí trvá, než jí dojde co řekla a až potom se tiše krátce zasměje, je to úlevný smích, jelikož má pocit, že když Chris vtipkuje, tak je v pořádku+ Lásko. +zašeptá a tulí se k němu, objímá ho a ošmatává, jak se ještě ujišťuje, že mu nic nechybí+ Dobře... to je moc dobře. +pokývá hlavou a na pobledlém obličeji se objeví slabý úsměv+ Jo, to... to byla. +přikývne zase smutně+ A jak ti je? Jak se cítíš? +zjišťuje vzápětí naléhavě+ Chrisi mě je to tak strašně líto. Nechtěla jsem ti ublížit. Opravdu jsem si byla jistá, že to zvládnu. Vždyť nešlo o nic natolik náročného, že bych ztratila kontrolu. Nevím co se stalo. Odpusť mi to, prosím. +upírá na něj svoje velký smutný oči+ V tu chvíli mi to přišlo tak naprosto správný, podělit se s tebou o všechno. Nevím... nevím proč mi to tak připadlo, jako bych byla v nějakym divnim tranzu naprosto unešená tím pocitem spojení. +potřese bezmocně hlavou+ Až když mi Nef ukázala, že ti ve skutečnosti ubližuju, jsem si uvědomila, že je něco špatně a pak už bylo pozdě. +oči se jí opět zalijí slzami, jak je z ní trošku uzlíček vyčerpaných nervů+ Spal? Myslela jsem... bála jsem se... že... že jsi řekl Vicky, že už mě nechceš vidět, když nás nechtěla pustit za tebou. +zalije jí vlna úlevy, když zmizí další střípky strachu, které jí celou dobu od nehody v tělocvičny strašily, schová si mu obličej na hrudník a nevypadá to, že by ho chtěla v nejbližší době pustit+ Bože, jsem tak unavená. +zašeptá tiše a musí se pousmát, když zase hází dalším bohem+

[Christian]

+a to on se snaží a hází vtípky jeden za druhým, aby to trochu odlehčil, a přiměl ji se usmát+ Ještě jsem trochu unavený, a s dálkové přenosy nebo extra náročné kletby si na pár dní odpustím, ale bude to dobrý. +usměje se konejšivě+ Já přece vím, že to nebylo úmyslně. +zavrtí hlavou, že to je snad jasný+ Takové nehody se... stávají. +povzdychne si potichu+ A není to jen tvoje vina, já se z toho taky nedokázal vymotat. +pokrčí rameny+ Přece není co odpouštět. +zavrtí hlavou+ Spal jsem skoro dva dny v kuse, to se mi nestalo snad od jedenácti let. +zasměje se+ Musím si s ní o tom promluvit. +zamračí se, jako že to nebude hezký+ Nemám ve zvyku nechat za sebe něco vyřizovat ostatní, to už bys mohla vědět. +pousměje se a pohladí ji+ Copak bych se s tebou rozešel přes prostředníka? +koukne na ni skepticky, jako jestli si to vážně myslí+ Tak se prospi. +usměje se+

[Jasmine Clarvik]

+jemně ho hladí po zádech a tulí se k němu, a když se tak hezky snaží, tak se na něj skutečně pousměje a nálada se jí lepší jedna radost+ To je moc dobře, že jsi jenom unavený. +pohladí ho po vlasech a úlevně se pousměje+ Ale tahle se stát neměla, když si představím, jak to mohlo dopadnout. +zašeptá a zachvěje se při té představě+ Kdybych aspoň věděla, co se pokazilo. +povzdechne si tiše+ To už to jsou dva dny? +vykulí na něj trošku překvapeně očka, měla pocit, že to trvalo věčnost ale když se nad tím zamyslela nabyla dojmu, že to nemohlo trvat dýl jak den+ A jaký to bylo, po dlouhý době se pořádně prospat? +zajímá se o něco veseleji+ Nebuď na ní moc přísný. Myslím, že jí na druhou stranu chápu. Musela mít děsný strach. +pohladí ho jemně po paži, protože to už je prostě ona, na málokoho se dokáže zlobit+ Já vím, ale... prostě... +poklepe si na hlavu, aby bezeslov vyjádřila jak moc v tu chvíli nebyla sama sebou+ Hmn... +zamručí a skutečně se nad tím zamyslí, jak se pořád ještě zlepšuje a navíc je neuvěřitelně unavená+ ...ne. Máš pravdu to bys neudělal. +upře na něj svoje velký oči jako by jí až teď došlo, jak její strach byl naprosto zbytečný+ Budeš tady až se probudím? +zašeptá, když zavře oči a zavrtá mu tvář do hrudníku+

[Christian]

Jistě že neměla, ale copak to se dá nějak ovlivnit? +pokrčí rameny, a vypadá s tím celkem smířeně+ Asi den a půl. +zamyslí se+ Celkem osvěžující. +zazubí se+ Připomnělo mi to víkend po mojí rozlučce, vyspával jsem kocovinu asi šestnáct hodin. +zasměje se+ Jo... to asi musela. Když si vezmu mámu, a tohle všechno... ale stejně na tohle nemá právo. +zamračí se+ Když nebudu muset čůrat... +zazubí se, vtiskne jí pusu do vlasů a trochu se zavrtí, aby si napšel lepší polohu, protože už se mu taky pěkně klíží oči+

[Jasmine Clarvik]

Byla jsem přesvědčená o tom, že to zvládnu. Nechápu, proč naše magie na sebe reagovali tak... intenzivně. +povzdechne si+ Tak to je skvělé, ale příště až budeš chtít prospat dva dny, tak si vem prosím volno a raději se opij, než tohle to. +líbne ho jemně na tvář+ Jen se o tebe strachovala. Musela si myslet, že bych i mohla ještě víc ublížit. Je mi naprosto jasný, jak vpadám. +a myslí to, že vypadá unaveně, ubrečeně a prostě jako histerka na pokraji zhroucení+ Tak když budeš muset, tak támhle těma dveřma a hned zpátky. +usměje se na něj měkce, kousek se od něj odtáhne, aby si mohl udělat pohodlí a pak se u něj zase uvelebí+ Miluju tě, lásko. +zašeptá ještě, než jí přemůže únava a ona usne, mnohem klidněji a spokojeněji+