Klan Hashimoto, Japonsko

[Noční Klub]

Pak si rozumíme.*přikývne* Chápu...nevím, jestli déšť dokážu zařídit, ale schůzky večer nebudou problém. Pan Kitagawa vás očekává u vašeho domu.*pousměje se a dá najevo, že tahle schůzka je u konce*

*zbytek klubu až na Postracha s Man se také zvedne a s úklonou vyjde ven. Ti dva ještě zůstanou a o něčem s panem Hashimotou hovoří. Když jsou ostatní na cestě ke svému ubytování, ozve se Tobiáš* To šlo až nezvykle dobře...musela jsi udělat dojem...nebo to ta katana...*poznamená s úsměvem*
No a nebo má žluťásek prostě vkus, no...a je na holky milej...*usměje se Karolína významně a pár upírů v okolí se zasní* Jsou tady celý dny zavření, tak se pak nediv...*ušklíbne se a Tobiáš jen protočí oči* A s tímhle jsem vyrůstal...*píchne rukou k blondýnce* Jaký tobě připadá...pan Hashimoto?*otočí se zpátky k Beccy*

[Rebecca Altamirano]

Mnohokrát děkuji. +zlehka se ukloní, když vstanou+ Hezký zbytek dne, pane Hashimoto. +usměje se a vyjde s Karolínou a Tobiášem ven, katanu drží v levé ruce a cestou k domku se zájmem rozhlíží po upravených cestičkách, elegantních domcích a okrasných jezírkách s japonskými kapry koi.+
Docela jo, ale upřímně...žaludek jsem měla jako hrášek. +uculí se pobaveně+ Tohle jednání s mocnými je vždycky těžký adrenalin. Jeden neví, co se stane v příští vteřině. A s Japonci je to vůbec komplikovaný. Čest, zdvořilost...+zavrtí hlavou+ Vrcholová diplomacie. +cukne koutky+ No..to by klidně mohla být pravda. Jak s tou katanou, tak s tím, že je na holky milej. +zasměje se tiše a mrkne na Karolínu+ Hmm, jaký? +zamyslí se poctivě+ Je trochu..znepokojující. Ten nečitelný výraz starých upírů fakt nemám ráda. Umí to všichni. Jsem z nich nervózní úplně stejně, jako jsem byla krátce po své přeměně. Ale jinak mi přijde až překvapivě..normální. +koukne z jednoho na druhýho.+ Chci říct, většina takhle starých upírů, které jsem měla tu čest poznat byli... no, říct narušený, nebude nijak nadnesený. Být na světě tisíce let...to většinou udělá s psychikou šílený věci. +potřese hlavou+

[Noční Klub]

No to jo...a když všechno selže, nikdy nevíš, kdy a kde kdo nalehne na meč...nebo meč na tebe...ve vší cti, samozřejmě.*poznamená* Vidíš a já myslel, že to je doména pana Hashimoto...tak to doufám, že jen tak někoho dalšího starého nepotkám. Vůbec ti Staří...i Druhé rasy...nic co by jeden musel znát...*oklepe se* asi jsou na tom všichni stejně, jak tady straší dost dlouho, tak...*naznačí rukou přeskočení kolečka v mozku* Tak si říkám, jestli se pak něčeho takového chci dožít....

Jen buď v klidu, Tobiášku, tobě hráblo už dávno, tak se nemusíš bát...*ozve se Karolína a odbočí k jednomu z domků*

Asi jako tobě, co...*houkne za ní, ale tak nějak měkce Tobiáš* A hele, tvůj osobní japonský právník...přesně tam, kde má být...*kývne bradou k panu Kitagawa, který stojí před domem před nimi a v mírném uctivém předklonu*

[Rebecca Altamirano]

No to doufej, fakt není o co stát. A to je pan Hashimoto aspoň zdvořilý. Většina těch, které jsem poznala já byly neskutečně arogatní. +zatváří se+ Jakákoliv normální konverzace nebo jednání...vysoce riziková záležitost. +ušklíbne se+ No tak to já se toho nebojím, že bych tu strašila tak dlouho +zasměje se+ A proto si chci promluvit s panem Kitagawou. +pousměje se tajemně a to už ke zmíněnému pánovi dojdou+

Pane Kitagawo, jsem ráda, že jste přišel. +usměje se na něj mile. Jakoby to nedostal příkazem:D+ Díky za doprovod, Tobiáši. +otočí se k němu s úsměvem a že k němu musí docela vzhlížet ji kupodivu ani moc neruší.+ Klidně se stav na skleničku, když budeš chtít. Ta tvá netradiční specializace mi nevadí. +cukne koutky, ale v očích jí vesele jiskří+ Tak zatím ahoj. +pousměje se nepatrně a vejde do domku, následována právníkem.+

[Noční Klub]

*pozvedne obočí nad tou poznámkou, ale dál tam nemůže stát a vyptávat se, aby nevypadal blbě, tak jen kývne*není zač, kdyby něco, křič, jsem hned vedle...*usměje se a sejde zpátky na cestičku ke svému domku* třeba se zastavím...*otočí se ještě a zní to jako výhrůžka a slib dohromady*

*Kitagawa ji mlčky sleduje do domku, tváří se, že neslyšel nic z toho, co se ti dva bavili a jen čeká, až Beccy promluví jako první*

[Rebecca Altamirano]

+jen se pobaveně uculí nad tou poslední větou a otočí se k právníkovi+ Prosím, posaďte pane Kitagawo. +ukáže na sedací polštářky a sam své výzvy hned uposlechne+ Nebudu chodit kolem horké kaše. Během rozhovoru s panem Hashimotem jsem dospěla jistý nápad. +jde hned k věci+ Jsem si vědoma toho, že není pro pana Hashimota úplně snadné..tuhle situaci strávit a nechat to být. Proto navrhuji, aby tato katana od Hattori Hanza přešla po mé smrti právě do jeho rukou. +na okamžik se odmlčí a pozoruje jeho tvář+ Prosím, žádné pokusy o právní kličky zakládající se na tom, že "upíři už mrtví jsou" +nepatrně se pousměje+ Rozhodla jsem se pro to pouze z toho důvodu, že vím, jaký vztah má váš národ k samuraiským mečům a chci tak dát najevo svou úctu jak k panu Hashimotovi, tak k celému klanu. +odmlčí se a na okamžik se zadívá z okna+ Sepsání příslušné smlouvy nechávám na vás, máte moji plnou důvěru. Jsem si jistá, že i kdyby meč po mé smrti padl do rukou někomu jinému, nebude pro pana Hashimota těžké získat ho zpět. +pousměje se+ Sice se v nejbližší době umírat nechystám, ale nemyslím, že bych se dožila takového věku, aby se té chvíle pan Hashimoto nedočkal. Avšak pokud by se tak opravdu stalo, jako další v pořadí bych ráda uvedla Manori a Tobiáše. A to v tomto pořadí. +dodá nakonec a zadívá se na pana Kitagawu tázavě+ Myslíte, že to tak bude možné?

(hihi, takový okamžitý nápad, ale jako vstřícný krok docela hezký, ne? )

[Noční Klub]

(no je tedy vstřícný krok...aby nebyl Hashimůra pak iniciativní )

*ujistí se, že se opravdu může usadit a pak ji vyslechne, ani on ovšem není schopen skrýt na tváři překvapení v průběhu monologu a to už si při soudech vyslechl kde co. chvíli kouká a skoro se bojí polknout, pak jen vytáhne tablet a začne si dělat poznámky co a jak, nakonec zvedne hlavu* Myslím...ehm*odkašle si* že to nebude problém. Pan Hashimoto bude jistě potěšen, až se to dozví. Máte v plánu mu to sdělit sama, nebo mám...?*zadívá se na ni tázavě* Budu potřebovat trochu času, abych potřebné dokumenty připravil a byly úplné a nenapadnutelné...*tváří se omluvně, že teď hned okamžitě nevysedí smlouvu jako zlaté vejce*

[Rebecca Altamirano]

(no to teda néé, to bych se asi trochu zlobila jen aby na mě průběžně nezačal posílat nějaký svý ninji, aby to trochu...popostrčil )

+jen se pousměje jeho překvapenému výrazu a nechá ho v klidu klapat do tabletu. Jen se zájmem okoukne tuhle vymoženost - to ještě nemá + V pořádku, až bude smlouva sepsaná, přineste mi ji k přečtení a podpisu, prosím. A panu Hashimotovi bych ji ráda předala sama...při nějakém dalším hovoru. +požádá ho s úsměvem+ Samozřejmě, nespěchám na to. Nakonec nikdo jiný, než já na ně nečeká a já vám nic trhat nebudu, nebojte. +tváří se u toho slibu nesmírně vážně, ale když se na něj podívá, v očích jí vesele jiskří+

[Noční Klub]

(no právě )

Dobrá, tedy prozatím o našem rozhovoru pomlčím..*přikývne* Den dva mi to zabere, déle by to trvat nemělo. To jsem rád...já mám své ....části docela rád. A na rozdíl od jiných ne to štěstí, že by mi něco mohlo dorůst.*poznamená* je to všechno? *zeptá se ještě a pak se v uctivém předklonu vypoklonkuje pozadu z domku*

[Rebecca Altamirano]

+pousměje se+ Dobrá, tak jsme domluveni. Hezký zbytek dne, pane Kitagawo. +propustí ho s úsměvem a nad tím poklonkováním trochu zavrtí hlavou. Ale ne že by se jí to nelíbilo:D Když právník odejde, projede si celý domeček a jediná drobná úprava, kterou udělá, je neprodyšné zatažení závěsů v ložnici, o sluníčkové probuzení fakt nestojí. Nakonec si sedne do hromádky polštářků, vytáhne si z tašky notes a naprosto neupírsky si pustí film (:D) Nakonec v těch polštářcích leží, před sebou kus papírů a sepisuje si seznam aut z Rychle a Zběsile, které by se ráda pořídila jako kámoše ke svým dvěma mazlíkům:D Katanu si vystavila na stoleček vedle postele, nehodlá se s ní loučit ani během spánku:D+