Klan Hashimoto, Japonsko

[Noční Klub]

(opatrnost u žluťásků se vyplácí )

*poznámka o letadle donutí Hashimota pozvednout obočí, ale ať se rozhlíží, jak se rozhlíží, všude samý neutrální výraz, tak to nechá být* výborně, jsem rád, že jste seznámena se situací.*řekne stylem, který jasně napovídá, jak nerad se opakuje* To bych vskutku rád.*přikývne a když Beccy katanu vytáhne z tašky, neubrání se dychtivému plamínku v očích. Nakloní se blíže a pohledem zkoume každou píď* Pokud je mi známo, meč se již napil krve, prosím..*naznačí ji rukou a narovná se na svém polštáři*

*Tobiáš se přistihne, že taky obdivuje katanu a nehlídá svůj perimetr, tak potřese hlavou. Karolína vedle něj se taky nevědomky natáhne, jí sice meče a jejich historie až tak neříká, ale líbí se jí ten vzorek:D*

[Postrach]

*sedí uvolněně a zdánlivě nezúčastněně, ale ve skutečnosti se už dopočítal podle tichých pohybů upírů kolem, kolik jich kde je. V duchu si poděkuje za lepší sluch, než je ten jejich, díky kterému si myslí, že už jsou z dosahu návštěvy. Na okamžik sklouzne pohledem k vedle sedící Man, tak jen nepatrně kývne, jako by mu na něco odpovídala*

[Rebecca Altamirano]

+zlehka zatlačí na pojistku a centimetr po centimetru vytahuje katanu. Přes ostří pozorně sleduje tvář pana Hashimota, po celou dobu, než je meč venku. Saya odloží vedle sebe na polštářek. Okamžik drží katanu bez pohnutí, pak ji zvedne špičkou vzhůru, ostřím stále k sobě a nakloní se o kousek blíž k panu Hashimotovi. Krátce mu pohlédne do očí, pak sklopí pohled k zemi. Drží katanu tak, aby ji mohl pohodlně převzít a zároveň tak vyjádří svou úctu, respekt, ale zároveň i notnou dávku důvěry, když mu dobrovolně meč nabídne k "ohmatání":P Celou dobu, než si od ní meč vezme, má oči zabodnuté do země mezi nimi. Jedním z důvodů možná může být i to, aby neviděl její ostražitý a napjatý výraz, přestože to nejspíš může vycítit z poněkud ztuhlých ramen a šíje. Když si meč vezme, okamžitě vzhlédne a zadívá se na něj.+

[Noční Klub]

*když zazní vzduchem tření kovu najednou jsou dveře plné upírů. pan Hashimoto jen drobným úsporným pohybem zvedne ruku, což je zarazí na místě a pošle pryč, aniž by se na kohokoliv podíval, nebo co řekl. Když je katana úplně venku, obřadně ji převezme, otočí ostřím k sobě a zkoumá mistrovskou práci. povytáhne si rukáv kimona a opře o látku čepel* je to opravdu meč Hattoriho...jeho práci jsem už dlouho neviděl...*nakonec jí meč podá podobným způsobem zpátky, v těch pohybech, s jakými zachází s katanou, je patrné, nakolik je s meči sžitý*Arigato...*kývne jí zdvořile* Jak jste se vůbec o té aukci dozvěděla? Onen dražitel z Káhiry nabízí podobné věci jen velice uzavřenému okruhu...známých...*neřekne lidí, jako by to bylo samozřejmé*

[Rebecca Altamirano]

+náhlé rojení upírů u dveří jí neujde, nehne ale ani svalem a dál pozoruje p. Hashimota. I kdyby někdy měla nějaké pochyby o jeho znalostech samuraiských mečů, teď by se zcela jistě všechny vypařily. Když jí meč s díky vrátí, vezme si jej a uloží zpět do saya a položí si ho k levému boku, zcela automaticky tak, aby mohla pravou tasit. Zvyk je železná košile a co se týče zbraní, dělá tyhle věci aniž by o tom hlouběji přemýšlela.+ Není zač... +přikývne krátce+ Dostala jsem pozvánku. Jako všichni ostatní, kteří se účastnili. +odpoví bez váhání+ Vlastně jsem měla velké štěstí, že jsem ji stihla, protože jsem v kontrolování e-mailů trochu...nedbalá. A žádné jiné upozornění jsem nedostala. +pousměje se nepatrně+ A co se týče dražitele...+povzdechne si, protože tuší, že na tuhle skutečnost se mohou pokusit zaútočit a napadnout spravedlivost a serioznost celé aukce a hlavně výsledku. Přesto je odhodlaná říct pravdu, stejně tuší, že vědí dávno víc, než dávají najevo+ Se Sethem se znám. Vlastně je pro mou rasu tím, čím jste vy pro tu svou. Momentálně nejstarší a nejmocnější člen. Vládce. +uvede to na pravou míru+ Přes tuhle naši bezvýznamnou "příbuznost" +nedokáže potlačit náznak zloby v hlase, hned se ale uklidní a pokračuje hlasem již bez emocí+ je celá aukce i její výsledek naprosto legální. Nepochybuji, že si to vaši právníci již zjišťovali. A pokud ne, mohou to učinit teď. Šek jsem Sethovi předala osobně. Jestli si ho nechal proplatit...+pokrčí zlehka rameny+ ...to je už čistě jeho věc. +zadívá se mu do očí+ Celá tahle situace je mi opravdu nepříjemná a věřte nebo ne, je mi téměř líto, že se meč od Hattori Hanza nevrátí zpět do své domoviny. Vím velmi dobře, jaký vztah má váš národ k této nejušlechtilejší chladné zbrani. +přestože z jeho pohledu jí není zrovna nejlíp po těle, opětuje ho zpříma a klidně, odhodlaná říct vše, co jí leží na srdci.+ Avšak ráda bych požádala o laskavost. Jestli mohu. +odmlčí se a krátce sklopí oči ke svým rukám a podvědomě přejede konečky prstů přes jizvy.+ Ať by měla mít tahle situace jakékoliv následky nebo dohry...+nadechne, když se mu znovu zadívá do očí+ ...ráda bych, aby z toho byli vynecháni mojí přátelé. Všichni. +dokončí nakonec a je jasné, že myslí celý Klub. Ztichne a napjatě čeká, co se stane a jestli všechno v dobrý víře a touze se z toho vysekat, spíš totálně nepodělala:D+

(uff, ty jo, doufám, že teď nevypukne třetí světová, jednání s Japončíkama je zatraceně delikátní záležitot, jeden aby se furt klepal, aby je něčím náhodou neurazil +

(jo a ohledně té nepřítomnosti "lidí" v aukci...bych si nebyla tak jistá, být panem H. )

[Noční Klub]

(no jo, starý upír, něco jako lidi už moc nebere:D když tak se bude opět divit... ale nahlas to neřekl, tak si uchrání důstojnost)

Vím, čím Seth je.*přikývne* Dokonce jsme se již setkali. A máte pravdu, mí podřízení již opravdu hodně informací zjistili. *přikývne* Chtěl jsem je ale slyšet od vás.*poznamená* Co mi k tomu můžete říct vy sama.*v očích mu nepatrně zajiskří* A jsem...skutečně rád, že jste nezamlčela jisté skutečnosti.*znovu se zadívá na meč ležící jí po boku* V tom máte pravdu, skutečně je to otázka cti, historie a tradice. Jen málo jsme ochotni...připouštět si k tělu cizince. Obzvláště my ...staršího data. *nepatrně se pousměje* Hm...tak laskavost...*nechá ji vyslovit, co má na srdci* Vlastně...vaši přátelé mohou za to, že tady teď sedíme takhle pospolu a přátelsky si povídáme.*dá tím najevo, že s jiným by takhle neztrácel čas* Pochopil jsem, že tohle byla vaše vlastní soukromá záležitost.*kývne* Ale protože se tak stalo na území, které spravují...vaši přátelé...musel jsem se svých členů klanů dotázat o vysvětlení. Ale proto tady nejste, byl jsem hlavně zvědav, kdo že měl to..štěstí. Vašim přátelům se nic nestane, nemám ve zvyku zbavovat se těch členů, co mají mnoho co nabídnout...*zadívá se na okamžik na Tobiáše a Karolínu a těm je jasné, jakou že to výhodu k nabídnutí má na mysli* a to tak, že to nevyváží ani meč Hattoriho Hanza. Ostatní...mezi našimi rodinami momentálně panuje vcelku mír a klid, nerad bych to příměří narušil...takže ačkoliv si nejsme jisti, komu a jestli vůbec někomu z jiných upířích klanů náleží...*zadívá se na Postracha a pak Manori* nebo jsou-li skutečně sami sobě vlastním klanem...nemám důvod se na nich nějak mstít. *znovu se zadívá na Beccy zpříma* Máte mé slovo, že nikomu z nich nikdo z klanu během vašeho pobytu neublíží. Ale rád bych, abyste tady chvíli pobyli, když jste už přijali pozvání přijet. Budu rád, pokud mi budete vyprávět více o sobě...a svém klanu.*aneb informací není nikdy dost* Také by bylo dobré vědět, že nejsem zdaleka jediný, kdo se snažil vypátrat, kam katana po aukci putovala.

[Postrach]

*nepatrně napne ramena a němým výrazem dává zřetelně najevo, že oni, Man a on, se k žádnému klanu nehlásí, tím míň případně k těm, co si s ním po proměně tak vyhráli*

[Rebecca Altamirano]

+v duchu se poplácá po ramenou, jak udělala dobře, že kápla božskou rovnou:D+ Ano. Chápu tuhle národní hrdost. +přikývne+ Hmm a něco mě zrovna napadlo, bylo pak možné promluvit si s některým z vašich právníků? +zadívá se na něj tázavě, jinak se ale dál tváří neproniknutelně a možná i trochu tajemně+ To máte pravdu. +přikývne na to, že to byla její soukromá věc+ Vlastně o tom nikdo nevěděl do té doby, než jsem se vrátila z Káhiry a viděli tu "záležitost" na vlastní oči. +podívá se s úsměvem na Man+ a než byly kontaktování vašimi podřízenými. Když jí slíbí, že se po Klubu nebude vozit:D skloní nepatrně hlavu na vyjádření vděčnosti.+ Děkuji vám. +sama tuší, jaké výhody má u Tobiáše a Karolíny na mysli+ Ráda vaše pozvání přijmu. +na okamžik jí v očích bleskne pobavení+ Opravdu se mi v nejbližších dnech do dalšího letadla nastupovat nechce. +cukne koutky+ Ráda vám o sobě a své rase řeknu, co vím. +souhlasí ochotně, když se však zmíní, že nebyl jediný, kdo se zajímal o to, kde a u koho meč zkončil, nedokáže skrýt překvapení a mírné znepokojení+ Skutečně? To by ovšem velmi zajímalo zase mě. +nakrčí zamyšleně obočí a hned začne přemýšlet, kdo to může být a jestli ho už někdy viděla.+

[Noční Klub]

*změří si ji pohledem, jako by se snažil uhodnout, co že ji to napadlo* prosím...pan Kitagawa je vám k dispozici.*přikývne* Výborně, pak tedy přijměte naši pohostinnost. Nechal jsem již připravit domy, které byly volné...*kývne směrem k volnému prostranství parku a jednotlivým stavbám rozesetými kolem spojených úzkými umetenými chodníčky* Uděláme tedy takový...obchod. Vy mě poctíte vyprávěním o vás a vaší rase a já vám předám informace, které jsme dosud byli schopni získat, jména přihazovatelů, místa...jen prosím pomlčte o tom, odkud to máte.

[Rebecca Altamirano]

Děkuji. +pousměje se+ To je fér nabídka a přijímám ji. A naprostá diskrétnost z mé strany je samozřejmostí. +kývne souhlasně.+ Jestli je to pro tuto chvíli vše, ráda bych si tedy promluvila s panem Kitagawou. +podívá se na něj tázavě+ Jen co se týče našich dalších rozhovorů. Musím požádat, zda by mohly probíhat buď pouze po setmění a nebo v mém domku. Jsem bohužel poněkud... citlivější na sluneční světlo, než vy. +povzdechne si nespokojeně+ Ale pokud bude pršet, tenhle problém odpadá. +dodá s úsměvem+