Zahrady a les

[Locke Lamora]

Mně to jedno je. +pokrčí rameny s úsměvem+ Musíš mi trochu víc věřit, Kůstko. Já jen tak nezmizím, i když něco zblbneš. +uculí se na ni a proplete jim prsty+ Já tě miluju, a vím že ty mě taky, a to je asi tak zhruba všechno, na čem mi záleží. +usměje se a ucucne si vína+ Tak jo. Hlavně když se pak zase vrátíš. +přikývne+ Jenom že... nemusíš mít strach sama, víš? Můžem se bát spolu. +mrkne na ni+

[Wenai Lafayette]

+jak tak Locke mluví, poněkud nervózně vyžahne svou skleničku a hned si doleje, protože má nějak sucho v puse+ Já vím. +usměje se na něj+ Ale některý věci musím udělat sama. Prostě tak. +s úsměvem pokrčí rameny+ Víš co... víš co se mi vážně líbí? +koukne na něj, trochu potutelně+ Když si po sprše zapálíš a natáhneš se na postel, to se mi děsně líbí.

[Locke Lamora]

Já vím, že to tak potřebuješ. +přikývne+ nechci, abys měla pocit, že tě nějak dusím, nebo něco. Chci aby ti bylo hezky. +usměje se trochu bezradně a prohrábne si vlasy+ Jo? To se ti líbí? +uculí se tím svým způsobem+ Ještě nějaký vizuální požadavky? +zazubí se významně a jen tak bezmyšlenkovitě ji hladí po prstech+ Mně se zase líbí tvý vlasy. Pořád. +zatáhá ji za kudrnu s úsměvem+

[Wenai Lafayette]

Jo? Měla bych tě držet dál od zrzavejch holek? +zasmeje se protože to samozřejmě myslí jako vtip. Napije se a kouká jak se v zahradě série a někde nad stromama zapadá slunce+ Půjdeme už? Chtěla bych se ještě kouknout na ty svitky co jsme donesli z té hrobky. Přijdou mi zajímavý.

[Locke Lamora]

To bys možná měla. +zasměje se, taky ze srandy+ Ale mně se líběj jenom speciální zrzky. +zazubí se a když vstává, ještě jí dá pořádnou pusu, než začne balit věci+ Tak jo, pak mi řekneš, jakej poklad jsi objevila. +souhlasí s tím, a když to posbírá, zamíří s ní k Tvrzi, a když dojdou do pokoje, sedne si před televizi a přepíná kanály, aby ji moc nerozptyloval, a zkoumá, co všechno dávaj+

[Wenai Lafayette]

Jasně. +pokyvava hlavou+ Takže dub. Ten má zaludy a vlnkovany listy. +rozhlidne se po zahradě+ Já tady teda žádnej dub nevidím. Jenom nějaký buky. No super... Támhle je celá aleji jilmu díky předci moji. +pokyvava hllvou poněkud ztracene+ Co budem dělat?

[Locke Lamora]

Hm... +pohladí si zamyšleně bradu+ Tak se asi půjdem podívat k těm jilmům? Ta alej je celkem dlouhá, třeba něco bude na druhý straně. +navrhne+ Ty jilmy vypadají celkem starý, nebo jsou aspoň hodně vysoký, třeba by to mohlo bejt ono. +pokrčí rameny, chytne ji za ruku a vyrazí tam, napíná zraky, a je pěkně zvědavej+ Co je támhleto za strom? +ukáže na jeden rozložitej vzadu za alejí+

[Wenai Lafayette]

+napíná oči tím směrem a mhouří je proti slunku+ No jo, vypadá to jako dub, pojď. +nedočkavostí se rozběhne k tomu místu, až jsou skoro u něj, tak už je nadevšechno jasný, že je to opravdu dub. Mohutný a mocný a vrhající velký stím přímo k jednomu stejně starýmu jilmu+

[Locke Lamora]

Tyjo, no fakt. +zazubí se, a honem kluše za ní ke stromu, a když tam doběhnou, nedočkavě ho obejde kolem dokola, což trvá celkem dlouho, vzhledem k tomu, jak je starej a rozložitej+ Takže co máme dělat teď? +zajímá se+ Kolik kroků odkud kam? a z který strany, ten strom je dost širokej. +počkrábe se ve vlasech a přejede prsty po kůře+

[Wenai Lafayette]

Teď jilm, musíme najít ten jilm. +rozhlídne se kolem, aby se ujistila a pak se k tomu jilmu vydá+ To asi bude tenhleten. +popleská jilm po kůře+ Teďka asi taky musíme jít podél stínu. Ten vede k domu, koukni. +ukáže na stín, který končí skoro u stěny tvrze a vydá se podél něj+ Teďka kompas. Někde ho tu mám. +začne se prohrabovat v kapsách+ Pak na sever... deset a deset...