Jídelna

[Styx Lupin]

No tak dobře, tak já ti je tedy někdy udělám. Ochutnat se má všechno +slíbí mu se smíchem+ Mimochodem, jak ti vůbec chutnali ti hlemýždi? +vyzvídá a pak pozorně poslouchá to jeho vyprávění+ Tvoje matka byla taky čarodějka? +pochopí to tak, jak řekne o těch mudlovských šmejdkách+ Takže ty už taky nemáš nikoho? Žádnou rodinu? +pozvedne obočí na tím, jaký mají společný osud+ A kde jsi tedy vlastně vyrůstal... v tom Cornwallu? Ráda bych se někdy šla do tvého rodného kraje podívat. A možná tam i potkáš nějaké své vzdálené příbuzné +pak tiše jako pěna poslouchá o tom, co se mu tehdy v dětství stalo, ale nekomentuje to, žádnými slovy by nedokázala vyjádřit svoji účast, tak mu jen jemně položí dlaň na jeho ruku+ To je moc smutný příběh. Teď už chápu, proč se tak bojíš toho mít vlastní děti. Musela to být pro tebe velká oběť, vzdát se společnosti a žít někde stranou od lidí. Jen doufám, že sis na to moc nezvykl, být samotářem +uculí se na něj vesele+ Pamatuji si, že když jsme se seznámili, moc jsi mezi lidi nechodil +na chvíli zmlknou, když kuchař přinese mísu se Soupe l'oignon, horkou polévkou z hovězího vývaru, masa a cibule, zapékanou se sýrem a s topinkou z bílého chleba+ Tak doufám, že tohle ti bude chutnat víc +poznamená s úsměvem a nalije jim oběma do talířů, Remusovi až po okraj a ještě mu tam přidá pár protekčních kousků masa navíc+ Tak dobrou chuť +vezme si lžíci a pustí se do polévky+ Tak dobře, budu tedy dál vyzvídat. Ale ty můžeš klidně taky +mrkne na něj šibalsky+ Co jsi vlastně dělal, když jsi odešel z Bradavic jako učitel a kde jsi vůbec bydlel, než sis postavil dům ve Walesu? +taky by mně zajímalo toto hluché místo v jeho životě:)+

[Remus Lupin]

Když jsem přežil africkou krmi u masajů...*zasměje se* tak mě nějaká žába nepoloží...no, hlemýždi...jaks říkala, v podstatě bez chuti, ale s tou omáčkou...kdyby to nebylo v ulitě, tak to v podstatě nemám šanci poznat, že to byl zrovna šnek...chyběla mi tam chuť masa, ale to asi po tom malém tvorovi nelze chtít....

Taky, ačkoliv jinak pochází z úplně mudlovské rodiny *jsou dohady, že ona byla mudla, ale vzhledem k tomu, že se píše, že "rodiče hledali lék", předpokládám, že musela vědět o lykantropii, tedy musela být čarodějka, jen nepocházela z kouzelnické rodiny, proto je Remus "poloviční krve"* Nejbližší ne, ale nějací z příbuzných právě možná žijí v Cornwallu. Narodil jsem se v Salisbury, na prázdniny a ve volný čas jsme jezdili do Cornwallu. Po tom útoku jsme se tam přestěhovali natrvalo, bylo tam přece jen míň lidí. Takže se dá říct, že to je moje rodné místo. Je to docela chudý kraj, ale je tam moc hezky. Někdy bychom se tam mohli vypravit. Dlouho jsem tam nebyl, měl jsem odtamtud jen vzpomínky na první proměny, na to, jak se rodiče dohadovali...nakonec jsem zůstával spíš v Bradavicích, než bych se vracel domů nějak často. Pak se semlelo několik špatných věcí naráz. Místní vycítili, že se mnou je něco v nepořádku, objevovaly se řeči o "něčem, co obchází ves". A to něco se vždycky objevilo, když jsem byl doma...otec nechtěl odejít, byl na tom místě vázán rodinnými kořeny, matku tam naopak moc věcí nedrželo, měla přátele jinde...do toho si nedal pokoj Šedohřbet...Nakonec to skončilo tak, že o většinu majetku naši přišli, hledáním léku, různými intrikami, které využili druzí, aby naši rodinu odtamtud dostali, ani v kouzelnickém světě to nebylo klidné období...takže když jsem zůstal sám, nezbylo mi v podstatě nic, protloukal jsem se, jak se dalo, nikdo mě nechtěl zaměstnat, když zjistili, čím jsem...nebylo to veselé období. Přesto mám ten kraj sám o sobě rád.*odmlčí se a zvědavě okoukne polévku* No, tohle se mi líbí..už od pohledu, a krásně to voní...Dobrou...*ochutná a zatváří se spokojeně* Výborná...No, když jsme se potkali, neměl jsem zrovna úplně důvod se ukazovat na veřejnosti. Byl jsem znovu sám...a vlastně jsem i takový oddech potřeboval. Tohle mi nějak z dětství už zůstalo. Utéct do lesa. Aspoň na chvíli. Ale nemusíš se bát, že bych se tam zasekl natrvalo. *usměje se a pořádá polévku* V tom období po Bradavicích, bydlel jsem různě, chvíli s Potterovými, chvíli u Siriuse, ale nedalo se to tak řešit pořád. Občas se mi povedlo sehnat nějakou sezónní práci, to bylo dobré, protože s tím většinou nějaké ubytování bylo spojené. Pak jsem chvíli byl právě ve Walesu, pracoval jsem na jedné farmě, tamější rodina byla fajn, mudlové, ale milí, neptali se. Tehdy se mi ve Walesu zalíbilo natolik, že jsem si později našel dům právě tam. Z farmy jsem musel odejít potom, co se mi při jednom úplňku povedlo napadnout jejich ovce.*povzdychne si* Vlk v ovčinci, to není dobrá kombinace. Pak přišly Bradavice podbruhé, celý ten humbuk..*při kterém neumřel! a žádná Tonksová! já dám Rowle takové báchorky vykládat! :D* Když jsme se potkali s Man, sháněl jsem něco přes ministerstvo. Snažila se mi tenkrát pomoct, zatahat za nějaké nitky a kontakty, které měla...bydleli jsme v Londýně. Jinde, než kde má ten byt teď.*dojí polévku* Když už jsme tady...*obhlédne pomyslně dům* Říkala si, že si pamatuješ na svou chůvu, tos asi moc rodiče ani nevídala, co...zajímá mě, co si ty pamatuješ jako malá, odtud...*ať taky může vyprávět historky z bujného mládí:)*

[Styx Lupin]

(jsem sem zapomněla vložit, co to vůbec jedí, takže polévka;))

Spoiler: show

[Styx Lupin]

Tak ty ses narodil v Salisbury? To je ale úžasné. Ta oblast je opředená tolika tajemstvími a navíc to město leží sotva pár desítek kilometrů severně od Eagle Rock +uculí se+ Dokonce jsem tam kdysi byla, když jsem navštívila Stonehenge +jí polévku a merlinví, jestli vůbec vnímá její chuť u toho Remusova zajímavého vyprávění+ Kolik ti vlastně bylo, když tví rodiče umřeli? +zajímá ji, od kdy se musel o sebe postarat sám+ Život se s tebou moc nemazlil... obdivuji tě, jak jsi to všechno zvládl. Budu se snažit, abys se mnou prožíval už jenom to hezké a abys byl šťastný. Zasloužíš si to +pohladí mu ruku a myslí to smrtelně vážně+ Och, tak to jsem vůbec netušila, že jsi se tenkrát schovával před lidmi. A já jsem tě tak drze vyrušila z té tvé samoty a vytáhla na veřejnost. Doufám, že jsi mi to neměl za zlé... a i kdyby, stejně toho nelituji +napadne ji, co by dnes Remus dělal, kdyby to neudělala+ Stejně by mě zajímalo, jak jste se mohli vy dva s Amonem skamarádit, když jste stáli v bitvě o Bradavice proti sobě jako nepřátelé na život a na smrt +jasně že neumřel, vždyť je tady s námi a Rowla ať se jde s těmi svými smrtěmi vycpat! A ještě Tonksovou do toho, no to určitě, to by jí Styx asi pěkně natrhla... sukni, kdyby se začala motat kolem Remuse. Heh, ale bylo by to zajímavé... + Vy jste s Man bydleli v Londýně? Nějak si tě neumím představit v takovém velkoměstě. Jak dlouho jste vlastně spolu byli? +nikdy neměla v úmyslu se ho ptát na jeho předchozí vztah, ale když Remus o tom sám začal, nezdá se jí to až tak nevhodné+ Moje chůva se starala o mně od malička. Ale s rodiči jsem bývala často. Bývali sice častokrát pryč, hlavně otec, ale většinou jsme se po večerech vždycky sešli celá rodina doma. Mí rodiče byli bohatí a vznešení, bylo zvykem v takovýchto rodinách zaměstnávat chůvy ke svým dětem. Nemůžu říct, že by se mí rodiče o mně nestarali, naopak, někdy to až přeháněli. A vlastně jsem až teď pochopila, proč +povzdechne si a odloží prázdný talíř+ Za zahradami jsme mívali stáje s koňmi, vlastně jsou tam pořád, ale teď jsou prázdné. Milovala jsem, když jsme s rodiči vyjížděli na koních do lesů za našimi pozemky. Vzpomínám si na svého prvního poníka, bylo mi asi pět let. Hrozně jsem se ho bála a nechtěla jsem si na něj za nic na světě sednout +zasměje se při té vzpomínce+ Pak jsem si jízdu na koni velice oblíbila a těšila jsem se na ty vyjížďky. Když jsem byla starší, objevila jsem kousek od naší pláže malou jeskyni, do které se dá podplavat jen krátkým tunelem pod hladinou moře. Nikdo o ní neví, byla to moje tajná skrýš. Jednou ti ji ukážu +usměje se a pak se trochu zasní+ Měla jsem krásné dětství... až se stydím, jak je to na světě nespravedlivé...

[Remus Lupin]

Tak tak...vidíš, vlastně bychom byli skoro sousedi.*zasměje se* Krátce potom, co jsem dosáhl 17-ti let. Čili jsem byl plnoletý, nikoho nemuselo zajímat, co se mnou bude.*sevře jí ruku* já vím a šťastný jsem...*usměje se na ni* No...to jste mě tenkrát na Mýtinku nalákali hezky, jen co je pravda....*směje se, jak vzpomíná* ale není pravda, že bych se chystal poustevničit donekonečna, nebo že bych zase úplně nikoho k sobě nepustil nebo neviděl...jen mi tenkrát bylo dobře tak, jak jsem byl. A ne, neměl jsem ti to za zlé...popravdě jsem byl hodně zvědavý.*mrkne na ni* Vidíš...to bylo...a kde jsme teď...vždyť žiju s jedním z jeho smrtijedů...a taky to zvládám. A Amon...je jiný, než jak se Voldemort vždycky líčil. Možná i proto.*pokrčí rameny* Hodně se od té doby změnilo. Hm...jo, představ si to. Vlk v hlavním městě...*směje se* ale bydleli jsme na okraji, takže to vlastně tak hrozné nebylo, byl to její služební byt, zrovna byla zařazena k případům, které vyžadovaly občas se přestěhovat, tak jsem kočoval s ní. Což se mi nelíbilo. Né to stěhování, ale že jako zelenáč vlítla do takových misí. No, dneska by mi za takové řeči natrhla triko.*uculí se*Hm...vlastně docela dlouho...několik let. Taky jsem měl blízko k Siriusovi, který tenkrát uháněl Meg...nebyla to úplně špatná doba.*zalétne v myšlenkách k minulosti a musí se uchechtnout* Když jsme u těch minulých vztahů...už dlouho se chci zeptat na jednu věc. Jak to je s Tonym? Tak nějak se sobě vyhýbáme, pro jistotu, ale mám pocit, že on pořád tak nějak čeká, že se k němu vrátíš?*zeptá se na to, co mu vrtá hlavou*
Tak odtud pramení ta touha objevovat nepoznané?*zasměje se* Vyjížďky, skrytá místa....zní to moc hezky.

[Styx Lupin]

Byl jsi tak hodně mladý, když jsi se o sebe musel začít starat sám... +poznamená zúčastněně+ Já jsem osiřela, nebylo mi ještě patnáct, takže jsem musela mít nějakého poručníka. Ujal se mě Tony, ale to jsem ti už kdysi všechno vyprávěla +oplatí mu stisk ruky+ Jsem opravdu ráda, že jsi se mnou šťastný. Nic mě dnes tak nepotěšilo jako tahle slova +usměje se na něj mile+ Já jsem v tom ale byla úplně nevinně, vážně, to všechno Bea +brání se se smíchem+ Pozvala mě na Mýtinku, hned jak jsem tenkrát přišla na LoS a tahala ze mně rozumy, kdo mi je tady sympatický a když jsem nic netušíc řekla, že ty, nenapadlo ji nic chytřejšího, než tě okamžitě zavolat... dohazovačka jedna +směje se (zlatá Beuška )+ Pamatuji si, že jsem byla tehdy z tebe úplně vedle +přizná se mu po letech (jsem si nostalgicky teď přečetla to jejich seznámení )+ A na co jsi byl zvědavý? +vyzvídá od něj+ Jo Man je moc fajn holka. Zajímalo by mně, proč se tak pochechtáváš... co jste to s tím Siriusem tenkrát prováděli? Honili jste se spolu za děvčaty? +hrozí mu laškovně prstem+ Že ty jsi měl nějakou tajnou známost, kterou chceš přede mnou ututlat +provokuje se smíchem, jestli byl opravdu takové neviňátko, jak vypadá (hlavně ne Tonksovou! ) + Tony? +překvapeně se na něj podívá+ Ne, on nečeká, že se k němu vrátím. Tony není rodinný typ, ani na trvalý vztah, proto žádnou známost nevyhledává. Pak se ti může zdát, že pořád čeká. Se mnou to byla výjimka, protože jsme se znali důvěrně mnoho let a tak nějak se to přerodilo v lásku. Ale už dávno je konec a on to moc dobře ví... i když ho podezírám, že mě pořád miluje +povzdechne si+ Zůstali jsme ale nejlepšími přáteli. Je to druhý nejdůležitější člověk v mém životě. A vyhýbat se mu nemusíš, neublíží ti (ne jako v knize, kde Tony Remuse zabil ). Kvůli mně ne +usměje se na něj, že Tony ho opravdu nemusí vůbec zajímat+ Máš pravdu... už jako dítě jsem musela všechno kolem prozkoumat. Občas jsem si při svých objevných cestách pěkně natloukla, nebo se ztratila a chůva byla ze mě často úplně na nervy. Jednou jsem jí utekla a zabloudila jsem v lese a ona mně chudák hledala skoro do setmění +zachichotá se+ Ale objevila jsem tehdy skalní město, ve kterém hnízdili orli jen tady kousek odsud. A jak to máš se Siriusem dnes? Prý jste spolu kdysi chodili na lov. Scházíte se pořád?
+kuchař sklidí a postaví před ně hlavní chod, další francouzskou specialitu, která nejenže lahodí oku, ale i neuvěřitelně lákavě voní+
Coq au vin.

Spoiler: show

A k tomu zeleninová příloha Ratatouille přímo z oblasti Provence.

Spoiler: show

[Remus Lupin]

Vedle?*směje se* proč vedle? ze mě...*si budu muset taky počíst asi* Já jsem zvědavý vždycky, když se objeví někdo nový...mno a tenkrát, popravdě jsem si říkal, co za tím vězí, za celým pozváním...a bylo to moc fajn.*usměje se* Mno, co myslíš, jistě, že proháněli, tedy, ty, které jsme měli..né žádné další. Tajná známost? Ne..to ne...nechodím s více ženami naráz. Muslim fakt nejsem.*zavrtí hlavou*
No, abych neublížil já jemu *zatváří se naoko výhružně* Nebojím se ho, vyhýbám se mu z praktických důvodů.*co kdyby nááhodou jako v knize... * Vím, co si o mě asi tak myslí a nechci dělat zbytečně zlou krev. Dřív nebo později stejně bude muset skousnout fakt, že jsme spolu a čím jsem.*hraje si se sklenkou* To jsme chodili. Tedy, párkrát jsme si vyšli, ještě s Postrachem. Když byl Sirius pryč, tak se nedalo nic moc dělat, teď je hodně ve Státech vytížený, ale jsme v kontaktu. Jen už to nejsou takové bujaré akce, jako bývaly. Ne že by to bylo špatně.*zvědavě koukne, co se to nese* Ovšem to vypadá hodně dobře...*pochvaluje si - heh, to Styx papá, to přece kvokalo - teda...kokrhalo:D hm..ale dala bych si * Chudák chůva teda, si s tebou užívala...z takových průzkumů vyrostla Templářka a Smrtijedka...a nakonec skončí s exčlenem Fénixova řádu...*zasměje se*

[Styx Lupin]

No, hrozně jsem se styděla... byl jsi první muž (Mária nepočítám), kterého jsem tady poznala. Myslím, že jsem se do tebe zbláznila na první pohled. A když jsi pak šel ke mně do té knihovny, byla jsem z tebe úplně vyvedená z míry. Řekl jsi mi, že jsem rozkošná, když jsem na rozpacích +přimhouří oči a zasní se+ Moc ráda vzpomínám na to naše nádherné sbližování... klidně bych si to někdy zase zopakovala +rozesměje se pobaveně a pak proplete své prsty s jeho+ Já přece moc dobře vím, že se ho nebojíš. Myslela jsem to tak, že se nemusíš vyhýbat setkání s ním, protože Tony – i když tě nemá rád – si nedovolí proti tobě udělat nic. Ví, že bych s ním skončila +ujistí ho a pak koukne na to jídlo před sebou a nasaje tu úžasnou vůni+ Doufám, že jsem se ti trefila do chuti. Říkala jsem si, že po těch hlemýždích bez chuti +cuknou jí koutky+ bys nepohrdl kusem opravdového masa. Tak snad ti kohout na víně, což je další francouzská specialita, bude chutnat. A Ratatouille je přímo místní specialita ze zeleniny a provensálských bylinek. Tak... nech si chutnat +pustí se taky do jídla (no jo, Styx papá všechno, kdyby byla jako já, tak by na misích umřela hlady . Naučila se to tady hned na začátku, když jim Bea tehdy na té Mýtince naservírovala kachničku )+ No jo, nazlobila jsem se ji dost, ani nevím, jestli bude chtít se mnou vůbec ještě mluvit +uculí se s umaštěnou pusou+ Tak někde jsem začít musela, aby se pak jednou ze mě stala slavná templářka a smrtijedka +rozesměje se pobaveně+ A to, že jsem nakonec skončila s tebou bylo to nejlepší, co mně mohlo v životě potkat +mrkne na něj s úsměvem+ Máš ještě nějaké tajemství, které bys mi chtěl říct? Když už si tak důvěrně povídáme...

[Remus Lupin]

Jo tak zopakovala, jo? No, to se dá zařídit...*uculí se* ale co jsem řekl, byla pravda, opravdu jsi rozkošná...nejen při rozpacích.*usměje se lišácky* Myslím, že ses trefila naprosto znamenitě...dobrou chuť*ochutná kousek masa* úplně se to rozpadá v ústech...opravdu výborné...*tváří se naprosto spokojeně nad talířem* Hm, já myslím, že bude...přece jen, viděla tě jako malou, určitě bude zvědavá, cos dělala a kdes byla...*okusí zeleninu* tajemství? Hm...nenapadá mě, co bych tak...určitě se něco najde, ale nemůžu ti přece prozradit všechno najednou, co bychom dělali za dlouhých zimních večerů...*uculí se, jak ho napadne, že by se našla určitě jiná činnost, než si jen povídat*

(ted v neděli jedu na tu Šumavu a budu offline, tak bychom měli tu večeři asi dopsat...nebo chceš přerušit a pak pokračovat?)

[Styx Lupin]

+rozesměje se+ Jo zařídit? Beru tě za slovo. Už se na to naše sbližování po letech moc těším +mrkne na něj a pak se znovu, i po tolikaleté známosti při jeho lichotce opět zardí, nedokáže to nijak ovlivnit, ale tentokrát to bere s humorem+ Tak to jsem zvědavá, jestli budeš říkat, že jsem rozkošná, když mě uvidíš hned po ránu +směje se a spokojeně sleduje, jak mu chutná a sama labužnicky ohlodává kostičku+ Myslím, že za dlouhých zimních večerů se určitě nudit nebudeme +tváří se jako andílek+ Ale máš pravdu... na povídání si máme celý život +usměje se na něj a konečně odloží prázdný talíř, utře si mastnou pusu do ubrousku a zafuní jako ježek+ Uf... jsem zvědavá, co to se mnou udělá po té několikadenní dietě +pohladí si přecpané břicho+ Ještě má být dezert... ale ten si nechám asi až na později, už se do mně nic nevejde... A teď se mi chce normálně spát! +uculí se překvapeně+

(tak ta Šumava vyšla? Super! Na jak dlouho jedeš? Dobře, dopíšeme to, Styx už pro Remuse (zatím) nemá žádné další šokující překvapení , tak tohle téma můžeme do neděle v pohodě ukončit)