Ložnice

[Jasmine Clarvik]

Jasně a to hodinový přecházení po pokoji mi náramně prospělo. +zamručí a zamračí se na něj+ Jo a tý díry v tvym boku bych si ráno nevšimla. +zavrtí nesouhlasně hlavou a zaklepe mu prsty zlehka na čelo na znamení, že přeci jen není hloupá+ Samozřejmě, že bych chtěla jít taky a rozhodně bych si to nenechala zakázat. +mračí se jak ďábel sám, než jí výraz poněkud zjihne a trochu si povzdechne, když jí pohladí po ruce a snaží se jí ukonejšit+ Náhodou... +odfkne si podrážděně a vrtí hlavou+ Ale to nic nemění na tom, že si mě z toho vědomě vynechal. +zakroutí nesouhlasně hlavou, omyje si ruce od masti a chopí se obinadla+ Christiane, říkal si, že ti mám dát vědět, když se mi něco nebude líbit nebo když něco budu chtít. +položí mu na ránu čtvereček gázy který připravila zatímco se koupal+ Podrž to. +vyzve ho, aby mu mohla ránu ovázat+ Tak ti na rovinu říkám, že tohle se mi ani trochu nelíbí. +mluví o něco víc tlumeně, když se jme mu pečlivě ovázat bok+ To, že si mě vynechal z tak důležité věci a nic mi neřekl. Zmizet uprostřed noci a spoléhat na to, že si ničeho nevšimnu? +vrtí nesouhlasně hlavou, než k němu zvedne naprosto vážnou tvář+ Nechci s tebou sdílet jenom to dobrý, ale i to špatný. Starosti a problémy ať už jsou sebevážnější.

[Christian]

+poslušně drží a nechá se ovázat+ Já to chápu. +povzdychne si+ Měl jsem nechat vzkaz, omlouvám se, že jsi musela čekat v nevědomosti. +přikývne kajícně+ Ale nepřijde ti to lepší, než tady prosedět celou noc, čekat a nevědět? +zvedne obočí+ Protože s námi bych tě rozhodně jít nenechal. +zavrtí rázně hlavou, a když má ránu ošetřenou, vyzkouší obvaz a přikývne+ Děkuji. +usměje se na ni,posbírá lektvary a zamíří do postele+ Jak si myslíš, že by ti bylo, kdybys tu na mě čekala už od večera. Já bych se teda zbláznil. +pokračuje cestou a zaleze pod peřinu+

[Jasmine Clarvik]

Opravdu? Takže se můžu spolehnout na to, že už mě nebudeš obcházet? +koukne na něj vážně a v očích má takovou zvláštní naléhavost+ Předpokládám, že Byron s vámi byl? +zajímá se, kdo se všechno zúčastnil+ Vzkaz? V první řadě si mi o tom měl říct. +rozlítí se, ale vzápětí si tiše povzdechne, jelikož jí něco říká, že to nemá moc smysl se opět rozčilovat+ Ne, nepřijde. Víš jaký jsem měla strach, když jsem se v noci probudila a v celym baráku byl akorát Jeffees, který třídil obinadla a gázy a přitom se tvářil jako by měl každou chvíli jít kopat díru na zahradě? +zamračí se a jen pokývá hlavou, že opravdu není zač a dokonce se i pousměje, protože je ráda, že jí dovolil se o něj aspoň trochu postarat+ Nevím kde bereš tu jistotu, že bych tu seděla na posteli a čekala až se vrátíte. +zamručí zamračeně, pozhasíná v koupelně a na chvíli odejde do kuchyně, aby se vrátila se sklenkou vody, kterou mu postaví na noční stolek+ Nejsem z cukru Christiane a umím se o sebe postarat. +ano zřejmě se jí dotkl nedostatek důvěry v její schopnosti+

[Christian]

Já tě nechci obcházet. Ale řekni mi, jestli bys nezačala vyžadovat, abys šla taky. +zvedne na ni obočí+ Byl. +přikývne, a když vlezou do postele, vyloží jí, jak to celý byl, jaký byl plán, a jak to proběhlo od začátku až do konce, až se musí napít, ,jak mu z toho vyschlo v krku + To já přece chápu a uznávám kdybych ti nechal vzkaz, nemusela ses strachovat, když už ses probudila. +přikývne+ A za to se ti vážně omlouvám, vyděsit jsem tě nechtěl. +pohladí ji pod peřinou po boku+ No právě, víš? o to jde, že tu jistotu nemám. +rozhodí rukama+ Protože bys hned skočila do největšího nebezpečí, a to prostě nepřichází v úvahu. +zavrtí hlavou+ Ale já přece neříkám, že nedovedeš, vím, že svoje schopnosti ovládáš. Ale to s tím nemá nic společného, nepustil bych tě tam ani kdybys byla Merlin. +pokrčí rameny+ Protože o to přesně jde, nemohli bychom se soustředit ani jeden, protože neustále podvědomě hlídáš toho druhého, i ve chvílích, kdy tvoje plná pozornost má patřit boji. Proč myslíš, že tam Vics zůstala, já jsem to viděl. Otočila se na Byrona a nestihla se protáhnout sítí. Milovat někoho, kromě všech těch benefitů, je taky největší lidská slabost, a v situacích jako je tahle obzvlášť. +zavrtí hořce hlavou+

[Jasmine Clarvik]

Jo, chtěla bych jít s vámi. Ale to přeci není omluva. Nemůžeš mě vynechat pokaždé když se objeví něco vážného nebo nebezpečnějšího jen proto, že bych se chtěla zapojit. +zamračí se a vleze do postele, vytáhne se do sedu a opře se zády o pelest a pozorně ho poslouchá, když jí líčí akci, kterou dnes prošli a neví jestli se má utopit v pocitu úlevy, že jsou všichni v pořádku nebo se stále hněvat, že o ničem předem nevěděla+ A ta Touha? Co byla vlastně zač? +zajímá se, jelikož jí není tak úplně jasné co byla za tvora nebo rasu+ Fajn, aspoň něco. +zamručí spíš už jen samospádem nabručeně a křivě se pousměje, že tedy tu omluvu přijímá a pak ho poslouchá, otevře ústa aby něco řekla, ale pak je zase zavře a zase ho poslouchá, dokud nedomluví. chvíli jen tiše sedí mračí se před sebe jak nad tím přemýšlí+ Christiane... +povzdechne si trošku ztraceně ale nemůže popřít, že fakt že by se strachoval o její bezpečí jí nepotěšil navíc uznává, že v rozložení pozornosti má pravdu. promne si prsty oči a povzdechne si+ ...nepopírám, že by můj první impuls nebyl vrhnout se do toho po hlavě, ale už nejsem sama. Jsem s tebou a myslela jsem si, že se se mnou dá mluvit... na něčem se domluvit, dohodnout. +povzdechne si najednou unaveně+ Měl si mi to říct. Nejspíš bychom se kvůli tomu pohádali, stejně to děláme... +koukne na něj smutně+

[Christian]

Já vím, že bych neměl, prostě se moc bojím. +povzdychne si+ Co bych asi tak dělal, kdyby se ti tam něco stalo, hm? Copak bych si to mohl někdy odpustit?+koukne na ni nešťastně+ Já to ani pořádně nevím, moc jsem se neptal. Ale... cítil jsem tu moc, co proudila místností, když dělala... to svoje. Žádná sranda. +zachvěje se trošku+ Možná jsem měl. +připustí+ Uznávám, že jsem poněkud pohodlně dal přednost tomu, pohádat se o tom později, a soustředit se na to, co je třeba udělat. +přikývne neochotně+ ovšem pořád si ti raději způsobím pár bezesných hodin než díru v boku. +zavrtí rezolutně hlavou, že uznává, že komunikace selhala, ale jádro jeho rozhodnutí je pořád stejný, a do budoucna bude hodně těžký ho změnit+

[Jasmine Clarvik]

+a je to tu, jak vidí jak nešťastně se tváří, tak se na něj prostě nemůžu zlobit, už to nejde tak dobře+ Lásko... +zašeptá a šoupne se k němu blíž, objala by ho, ale jeho zraněnému boku by to nejspíš neprospělo, tak ho vezme jen za ruku a obejme jemně jeho paži+ Nic by se mi nestalo a třeba bychom se nakonec dohodli ne nějakém kompromisu. Přeci nejsem pokaždý tak tvrdohlavá ne? +zlehka mu prohrábne vlasy a sama se zatváří nešťastně+ A co bych tu dělala já? Co kdyby ses... nevrátil. +vydechne a v očích se jí rozhoří strach, zachvěje se, jak jí přímo do nosu praští skutečnost, že kletba co ho zasáhla mohla jít o pár centimetrů vedle a měli by hodně velký problém+ Hlavní je, že to klaplo. +pokývá nakonec hlavou, že vlastně ani nepotřebují vědět co byla zač, hlavně že splnila svojí část. otevře ústa aby zaprotestovala, ale zase je zavře než si tiše povzdechne+ A co kdyby to bylo obráceně? Co když budu muset jít na nějakou jinou ale stejně nebezpečnou akci? Předpokládám, že o tom nechceš vědět dopředu a mám ti o tom říct až bude po všem. +zajímá se a zvedne obočí, protože je stále riziko, že bude muset do akce proti Sendersovi a kdo ví všechno by se mohlo objevit+

[Christian]

Já vím že nakonec jo, ale ona sama s tím za mnou přišla dneska odpoledne, takže jsem se prostě rozhodl radši trávit ten čas laděním plánu, než dohadováním s tebou a přivazováním tě k posteli. +pousměje se+ Ale vrátil, zas tak děsný to nebylo. +mlží poněkud a stiskne jí ruku+ Jo. Vypadá to, že to klaplo. +přikývne+ Pokud by to byla záležitost týkající se tebe, pochopitelně bych se na tom chtěl podílet. +přikývne souhlasně+ Ale tahle věc se tebe netýkala, šlo o moji sestru, a do toho se přece nemusíš pokoušet dostat. +zavrtí hlavou+ Tohle nebyla tvoje věc, dokonce ani moje věc, ale její. +mávne rukou a potlačí zívnutí, protože je z toho vážně utahanej+

[Jasmine Clarvik]

+tiše si povzdechne a pomalinku jí dochází, že je to jak mluvit do dubu, ale ne že by se chtěla vzdát+ Fajn... ale nic z toho nemění nic na tom, že se mi to líbí. Nechci abys mě z takových věcí vynechával. +zavrtí nesouhlasně hlavou, ale jak na něj kouká, tak se už nedovede zlobit+ Nebylo? Stačilo pár centimetrů vedle a... +zavrtí vystrašeně hlavou, že si to raději ani nechce představovat, co by se stalo+ Alespoň, že tak. +pousměje se, že když už museli riskovat, tak že to alespoň dobře dopadlo+ Dobře, budu na to pamatovat. +pokývá hlavou+ Ale pořádně si rozmyslím jestli ti to řeknu. +zvedne důležitě ukazováček do vzduchu, ale rty jí zacukají v úsměvu, takže to nemyslí zase tak úplně zle a vážně+ Jedna věc je, že nemusím a druhá jestli chci. +zavrtí hlavou nesouhlasně+ Musíš být strašně unavený. +koukne na něj vážně a sklouzne na postel do lehu a natáhne k němu ruce+ Pojď sem. +vyzve ho měkce+ To ale neznamená, že sem se přestala zlobit. +upozorní ho ještě s mírným pousmáním+

[Christian]

Já vím, že se ti to nelíbí... beru to na vědomí, ano? +přikývne vážně, ale dělá mu dost problém udržet oči nahoře, tak kdoví, jestli vůbec ví, co slibuje + Myslíš, že bych se nechal zabít? +zabručí+ Tak já budu doufat. +zasměje se+ Jsem... trošku ospalej. +připustí a široce zívne, dív si nevykloubí čelist+ Tak se už nezlob. +přitulí se k ní a zahrabe se obličej někam do jejího boku, stulí se do prenatální polohy a za chvilku pochrupuje+