Noční klub, Praha

[Rebecca Altamirano]

Tak trochu...? +pozvedne obočí, ale nevyptává se, zas až tak dobře se neznají a nechce být dotěrná:D+ No jestli ses z toho dostal jen s averzí na modrou, považuju to za dost dobrý skóre. +potřese uznale hlavou. Pak jen potichu poslouchá upozornění ohledně Karolíny.+ Dobře, budu si to pamatovat. +přikývne vážně.+ I když bych nikoho z vás rozhodně nepodceňovala, je dobrý vědět, že je třeba být ještě o kus opatrnější. Nerada bych přišla o nějakou tu končetinu. +ušklíbne se jen napůl pobaveně.+ No, někteří upíři se drží těch starých legend o válkách upírů a vlkodlaků, ale já osobně proti nim nemám ani to nejmenší. Pro vlky jako takové mám velkou slabost, takže vlkodlaci jsou prostě takový větší příbuzní. +vysvětlí s úsměvem.+ Jo ze středověku...to je docela trefný. +zasměje se+ A to si představ, že je spousta kouzelníků, kteří jsou v mudlovském světě úplně ztracení, nedokáží používat jejich vynálezy, nemají ponětí, jak používat běžné věci. Ale zase se to dost liší individuálně. +pokrčí rameny.+ Hmm, neodpovídá, kašle na nás stejně, jako ti ostatní páprdové. +vyculí se pobaveně.+ Myslíš jako jestli to funguje na upíry obecně, nebo na tvůj...druh? +zadívá se na něj tázavě.+ Na mě to nefunguje, to už mám vyzkoušený...+uculí se napatrně+ ...takže předpokládám, že by to nefungovalo ani na ostatní upíry mé rasy, i když těžko říct, protože já sama se mírně..vymykám běžným standardům. +zajiskří jí uličnicky v očích.+ A nikoh tvé rasy, na kom bych to mohla vyzkoušela jsem nikdy nepotkala...+v tu chvíli zrovna kolem projde Postrach a když zmizí v kuchyni, kývne tím směrem bradou.+ Uznej, to by byl fakt nejblbější nápad, v truchlivé historii blbých nápadů. +cuknou jí koutky+ Ale nebezpečný to je, může se to dost ošklivě zvrtnout, různé druhy duševních poruch, absolutní ztráta identity a schopnosti rozlišovat realitu od fantazie...+pokrčí rameny.+ Paměťová kouzla patří do kategorie těch nesložitějších a učí se až na vyšších kouzelnických školách a akademiích. Však se zeptej Man, určitě by ti poreferovala a třeba přidala i názornou ukázku. +zašklebí se pobaveně+

(šmarja, mi z těch dialogů praskne bránice )

[Styx Lupin]

(lách, Man, Tomislav a Postrach, to je jak dialogy Bei s Amonem už jsem pryč )

[Noční Klub]

( i v Nočním Klubu bývá veselo...obzvlášt, když o forum vedle se papají lidi, třeba to něčím vyvážit)

No, trochu hodně. Kocour mi tenkrát pomohl. Vůbec bez něj bychom byli všichni asi dost v kýblu. *usměje se* dobré skore je, že pořád dýchám...teda...občas, když se jeden zapomene.*kývne* Právě. Stačí, když ti řeknu, že se už jako člověk vyrovnala Postrachovi? Dokonce, pravda, podvodem ale přece, v cvičném boji zvítězila. Teď už to nedokáže a to ji hrozně štve. Postrach říká, že by se měla naučit prohrávat a s tím nelze než souhlasit, ale stavět se jí do cesty je pořád dost velké riziko. I když pro našince menší, než když jsme byli lidmi.
Fajn, dokud nechají na pokoji mě, nemám s nima problém. *poslouchá její líčení kouzelníků* Hergot, to je zajímavý...škoda, že to nemůžu použít. Ale jede průser s knížkou mi stačil.*koukne, jak jde kolem Postrach* no..to teda. Ale Postrach to vyzkoušené má. *zavrtí hlavou* A nefunguje to. Ne tak, jak by mělo, co jsem pochopil, ty silnější kletby, které by našince položily, mu působí jen povrchové zranění. A s tím si náš organismus dokáže poradit. Ale on je taky jiný...vůbec, tady aby normálního upíra pohledal...*rozhořčí se naoko*hm, s tou pamětí, to je fakt, přece, když se to nepovede úplně, nebo nějakou blbou náhodou to tomu člověku někdo jiný připomene...a co s takovým zcvoklým díky kouzlu...*oklepe se* Jo, to jsem zkoušel, vychrlila na mě tolik informací, že mi mozek pracoval ještě hodinu potom, co byla pryč...bystrozorské studium nevypadá moc jednoduše. A názornou ukázku, ti dík, ještě by ji napadlo mi vymazat z hlavy heslo k rozpracovaným knížkám a měl by po ptákách.

[Postrach]

*zvedne ruce* dobrá, dobrá, zahájíme strategický ústup. Pusť tu metličku*koukne po Man, pak mu zableskne v očích a bleskově ji sebere a přehodí si přes rameno*

Man: uáááá....grr...na!*vrazí Tomislavovi metličku do ruky a snaží se viset Postrachovi přes rameno co možno důstojně*

Tomislav: Pa, amorku...*zamává ji Tomislav*

Postrach: Pálí se ti to...*oznámí Tomislavovi po cestě z kuchyně*

No dopr...!*zabuble Tomislav a začne zuřivě míchat*

Man: vidíš, ted by ti vyšší rychlost byla dobrá!*poučuje z Postrachova ramene a vzápětí uhne před letící mrkví i s natí* Postrachu, kryj nás, útok kořenovou zeleninou!

Postrach: Copak, mrkvičku nerada?*zatřepe jí natí pod nosem, až kýchne a hodí mrkev zpátky do kuchyně, jen něco cinkne*

A VEN! Padají mi kachličky do polívky!*huláká za nima Tomislav*

Myslím, že budeme v nejbližší době hlady, drahá. *poznamená Postrach, když zavře dveře kuchyně*

[Rebecca Altamirano]

(boha, omlouvám se, za takovu prodlevu, jsem byla nějak ve skluzu )

Vyrovnala...Postrachovi? +pozvedne překvapeně obočí.+ Fajn, myslím, že víc netřeba dodávat. +potřese stále trochu udiveně hlavou.+ Hmm, myslím, že není až tak důležitý prostředek, kterým se k vítězství došlo. +zablýskne jí v očích.+ Zvlášť když ten rozdíl mezi fér bojem a podvodem může být dost zásadní. +cuknou jí koutky.+

No jo, zní to dobře co? A vsadím krk, že lidi by takový čtení fakt žrali. +prohlásí s jistotu+ Ale na druhou stranu, fantazii se meze nekladou, ne? Kdyby ses trochu inspiroval, ale podle sebe upravoval...nemyslím, že by to našemu světu uškodilo. Lidé jsou v zásadě nevěřící Tomášové. Jako ty. +zajiskří jí vesele v očích. Pak zvážní, když ho poslouchá.+ Vlastně mě to ani nepřekvapuje. Já tedy na upíry, ani jiné..bytosti nikdy kouzla nepoužívala, v takových případech se spolehám raději na jiný kalibr. +dotkne se s úsměvem Deserta ležícího na stole.+ Ale vím, že ani vražedná kletba na upíry nepůsobí. Nebo aspoň ne tak, jak by měla. +ušklíbne se.+ Hmm, co se zcvoklým díky kouzlu? Máme i blázince, pro našince. +zasvítí jí v očích pobavené plamínky.+ No to si umím představit, nejspíš jsi měl hlavu jak pátrací balon. +zakucká se smíchy, když si představí, jak mu jde hlava kolem, z tolika šokujících informací:D+ No kdyby ti vymazala jen heslo ke knížkám, mohl by sis ještě docela gratulovat. +uculí se.+

+když pak slyší podivné zvuky z kuchyně, zadívá se ke dveřím a oči se jí trochu rozšíří, když uvidí Postracha, jak si nese Manori přes rameno. Okamžitě si vybaví podobnou situaci, kdy si někdo nesl přes rameno ji a trochu se jí sevře srdce tou vzpomínkou. Rychle ji ale zažene a s úsměvem jejich škádlení pozoruje.+ No, myslím, že vážně asi půjdu. +zvedne se a zastrká si své hračky na příslušná místa. Nakonec si pověsí svou katanu na záda.+ Bylo by sice nesmírně snadné a příjemné, zůstat tu s vámi ještě nějakou dobu, ale nechci zneužívat vašeho přátelství. +koukne z jednoho na druhého.+ A kromě toho, taky mám počestné, občanské zaměstnání. +uculí se pobaveně a v očích jí zablýskne.+ A bylo by vhodné, kdybych se tam zas jednou ukázala. +zasměje se.+

[Noční Klub]

(v pohodě:) dokud tě neodrovnají vsuvky z kuchyně, je to dobrý:D)

No, to jsem dělal i minule...a jak to dopadlo. Nerad bych si zajistil další přepadovku klubu...Kouzelnický blázinec?*vyjeví se* No tak to bych fakt nechtěl vidět...*radši si to moc nepředstavuje a Ten Druhý je mu vděčný* To si představuješ naprosto správně...*přikývne* asi jo, ale pořád si říkám, že nad náma obyčejnýma upírama drží Postrach ochrannou ruku...a zatím vyhrává..*uculí se, jak ho vidí jít z kuchyně* Počestné zaměstnání?*obrátí se na odcházející Beccy*

[Manori]

Už jdeš?*splihne Postrachovi na rameni, tak že ji nakonec radši postaví na zem* Nás jen tak nezneužiješ... půjdu s tebou...myslím, že musím dojít pro amonovu specialitu, abychom nepošli hlady. Postrachovi se do ruky nemůže dát ani mrkev, aby z toho od hrůzy neopadalo obložení...*rýpne si vesele do vedle stojícího*

Tss..zatím.*zahrozí Tobiášovi*

[Postrach]

Ano, vyrovnala...*poznamená, jak je zaslechne, o čem se baví* využila moje staré zranění ramene. Teď už tu výhodu nemá...a nechce se jí najednou se mnou moc trénovat...*pokrčí rameny, že vůbec nechápe proč* No jo...mrkev nebude má zelenina...Dobrá, kdyby něco, víš, kde nás najdeš.*kývne Beccy* Nebo se uvidíme v Guns.

[Rebecca Altamirano]

Správně, lepší si to vůbec nepředstavovat. +pokýve vážně hlavou a koutky jí cuknou smíchy.+ Přesně tak, počestné zaměstnání. +koukne na něj a blýskne jí v očích. Pak jen tak ze vzduchu vyčaruje reklamní kartičku Provinilých slastí, vyvedenou v černobílé barvě a s elegantním názvem podniku. Položí ji na stůl a postrčí blíž k Tobiášovi.+ Kdybys měl někdy cestu do Districktu...klidně se stav. +pousměje se trochu tajemně a pak se obrátí na Man.+

No jo, sice se mi fakt těžce nechce, ale je čas na návrat do reality. +uculí se pobaveně. Pak koukne na Postracha, který se taky zapojil do debaty.+ No to teda taky vážně nechápu, proč s tebou nechce trénovat. +zavrtí hlavou s naprosto nechápavým výrazem, ale v očích jí pobaveně blýská.+ Jasně, vím. +přikývne s úsměvem a otočí se na Man.+ Tak mě veďte, paní domácí, merlinví, kde bych zkončila, kdybych šla sama. +zašklebí se.+ A ještě jednou díky, vyřiďte to i ostatním. +otočí se ještě na Postracha a Tobiáše s úsměvem, mezi dveřmi mávne a následuje Man do víru velkoměsta:D+

[Manori]

*Tobiáš lapne ze stolu kartičku a přečte název*trochu povytáhne obočí* to zní zajímavě. *sková si kartičku do kapsy*


Tak jdeme...*jde s Beccy ven na ulici* No, někde určitě. Prostě je dobré se držet zásady, vždy jít nahoru. Dole nic hezkého nečeká.*vyjdou ven* Tak pozdravuj v práci.*mrkne na ni* Mohlo by taky být nějaké vystoupení někdy, ne? *by mohlo, sakra, kdo ho udělá? *