Noční klub, Praha

[Manori]

*odtlape do kuchyně drbat s Tomislavem*

[Rebecca Altamirano]

No to asi nemůžeš, ale na druhou stranu, bylo by to originální. A vidět výraz úředníka, který by to dostal do ruky... +uchechtne se.+ Jo, dobrý. +kývne a nad tím vtípkem se na Tobiáše nejdřív bezvýrazně zadívá, pak jí ale cuknou koutky a vzápětí se rozesměje.+ No to merlinžel zrovna nejsem, ale mohlo být i o dost hůř. +zašklebí se+ Nemít určité výhody, které mají jen další dva upíři mojí rasy, mohli jste mě tam jenom nasypat do popelníku. +prohlásí s notnou dávkou černého humoru.+ Takže klídek, musel by ses snažit o dost víc, abys mě fakt urazil. +ujistí ho s úsměvem.+ Opalovací typ...+zopakuje znovu a střelí po něm pobaveným pohledem.+

[Noční Klub]

Hm..úředník...by mi možná vystavil živnostňák, po malém povzbuzení..*uculí se*byrokratické cesty jsou nevyzpytatelné.*koukne na ni* jo do popelníku...to by byl problém, nekouřím, tak to bys musela do kapsy...*cukne koutky* nebo do helmice Stína. To by tě možná i donutilo povstat jako fénix...hm...*napadne ho něco* ten existuje?*pak jen pokrčí rameny* no jo...ale to by ti stejně moc neslušelo, to opálení. Takhle je to mnohem lepší...*sjede ji pohledem*

[Manori]

*v kuchyni*

Netřískej těma hrncema tolik, Tomislave!*sykne na něj, sedí tam na lince, klinká nohama a uši má jak netopýr*

*a Tomislav vytáhne mixér s poznámkou, že poslouchat cizí hovory není slušné*

humpfff...*vycení na něj zuby, tak dostane za trest misku a musí míchat*

[Rebecca Altamirano]

No jo, byrokrati...+mávne rukou+ Co jsem tak slyšela, tak v tomhle státě se to dovedlo k naprosté dokonalosti..+ušklíbne se pobaveně.+ No do helmice...tak to snad ani ne...+oklepe se trochu+ Jsem z něj trochu...nervózní. +uculí se trochu nejistě.+ Fénix? Jasně, existuje. Je moc pěkný. +kývne jakoby nic a pak jí uličnicky zajiskří v očích.+ To by ses divil, co všechno ještě existuje... +prohlásí s výrazem alá hrad v Karpatech:D+ Hmm..díky. +usměje se polichoceně+ Vždycky jsem byla tak trochu "bledule", dokonce i jako člověk a to jsem se slunci opravdu nevyhýbala. Ono by to vzhledem k mýmu tehdejšímu místu pobytu bylo i dost složitý. +zasměje se.+ Narodila jsem se v Turecku. +dodá na vysvětlenou+

(láách, jsem se teď fakt tlemila jak idiot, nad tím dialogem Man a Tomislava )

[Noční Klub]

( nj, jako doma )

To dovedlo.*přikývne* Tak nervózní? *zeptá se, ale pak přikývne* já když jsem to viděl na stojanu prvně, tak jsem se docela vyděsil, upřímně, každý tady místnost, kde to je, obchází obloukem. Jen tak pro jistotu. Když ho máš na sobě, je to...jiné. Pokaždé o kus horší, jako by ti to kradlo část tebe a nahrazovalo něčím jiným. A když to potkám na druhém, Karolíně nebo Postrachovi...*zavrtí hlavou* Sestřička se dušovala, že už si to nikdy neobleče. Myslím, že to má obdobně jako já.*zavrtí hlavou* Tak? Popravdě se nestačím občas divit s čím Man vždycky přijde..tak nějak se držíme od kouzelnického spolku dál, z bezpečnostních důvodů. Prý tady v Čechách mají vlastní...vládu a upíři nejsou nejoblíbenějším druhem na žebříčku.*ušklíbne se* V Turecku?*kouká* Tak to teda opravdu na tamní lidi je výkon neopálit se...*zasměje se* ehm..nebudeš hledat pětkrát denně východ, že?*nezdá se mu jako zapálený koberečkář*

[Rebecca Altamirano]

+Jak ho tak poslouchá, jenom kroutí hlavou.+ Je to fakt šílená věc, absolutně si nedokážu představit, jaký to asi je. A popravdě, ani bych to umět nechtěla, nemusím mít všechno. +ušklíbne se.+ Takže Karolína už to na sobě měla taky? +potřese překvapeně hlavou.+ Ta holka se fakt nezdá... +pousměje se.+ No to je pravda, kouzelníci jsou vážně všude, je to takový tajný, paralelní svět. Není moc mudlů, kteří by o něm věděli. Většinou se po každém incidentu, který by náš svět mohl prozradit, vyhledají všichni mudlové, kteří u toho byli a upraví se jim paměť. +poklepe si na spánek.+ Aby to zase hezky zapoměli. +pak si pohrdavě odfrkne.+ To je ještě dost mírně řečeno, že nepatříme mezi nejoblíbenější rasy v kouzelnickém světě. Vlkodlaci, upíři, to je jen špička ledovce. Dá se říct, že všechny ostatní rasy jsou považovány v našem světě za podřadné. Samozřejmě, že přístup k nim se liší člověk od člověka, ale obecně je tahle..zaujatost až rasismus nehorší ve starých kouzelnických rodech. Ti se sami o sobě myslí, že jsou víc než "obyčejní" kouzelníci, nemluvě o těch, kteří pocházejí z čistě mudlovských rodin. +povzdechne si.+ Dá se říct, že je náš svět v určitých věcech neskutečně omezený, povrchní a netolerantní. +se do toho filozofování dala nějak do hloubky, tak radši zmlkne, aby se moc nerzohnila:D+ Tak to fakt nebudu, neboj. Nebyla jsem muslimka ani jako člověk. Však víš, kouzelníci mají vlastního "nejvyššího" ke kterému se dovolávají. +zasměje se.+ I když v rámci postavení mé rodiny jsme islám museli vyznávat alespoň "naoko". +naznačí uvozovky+ Já vím, vrchol pokrytectví. +zazubí se vesele+ Ale taková je vyšší společnost napříč všemi kulturami.

[Manori]

*kvedlá metličkou ostošest a mrčí si něco pod vousy*

Pomalejc, nebo mi z toho vyšleháš polárkový dort!*brzdí ji Tomislav a ochutnává polévku*

*nasaje, jak odklopí pokličku* voní to docela hezky...takhle z dálky...*poznamená*

[Noční Klub]

No, šílený bude docela přesné vyjádření...napoprvé mi z něj tak trochu...hráblo...*oklepe se* od té doby nemám rád modrou. hmhm..jo, taky.*přikývne a pak ho napadne, co chtěl* jo...jak jste se tu prve bavily o tom cvičení... nechci tě nějak...prostě, když na to přijde, netlač Karolínu do kouta. Ona...se pak nekontroluje, mohla by ti ublížit. Sice se snaží a docela se zlepšila, ale...*pokrčí rameny*A je opravdu silná. Tak abys zase neskončila pod rukama pana Ho. *koukne na ni pohledem, že to by byla škoda*Vlkodlaci...hm..doufám, že to nejsou naši nepřátelé...máme jich na seznamu už docela dost, ještě toho trochu...to zní trochu jako ze středověku...*poznamená* tyhlety pravidla ala "vyšší společnost". Ale tak...my máme co říkat, v klanu je to dost podobné. Také výše postavení starší členové, zbytek...o lidech nemluvě...no jo...a odpovídá tenhle aspon?*uculí se* netuším, já jsem zarytý ateista, co nevidím, tomu nevěřím. *uculí se* hm..změnit pamět, funguje to i na nás? Vlastně ani pořádně nevím, nakolik kouzla nám můžou ublížit...až na výjimky*koukne podmračeně ke kuchyni* jsem to nezažil...ale tohle promazávání paměti, to zní nebezpečně.

[Postrach]

*vrátí se od notesu, projde kolem, koukne, že se to tam až na výjimky vylidnilo* hm..*cukne koutky, zaposlouchá se a zamíří do kuchyně taky*

Co to tady kujete?*podívá se z jednoho na druhého*

Tomislav: Já jsem nevinen, jen se snažím nakrmit zbytek lidstva tady. A Ulriška je fakt pořád hladová, nevím, kam to všechno dává, musí mít v žaludku černou díru.

Man: Mýýý? Nic...viděls?*mávne metličkou ke dveřím a uculuje se*

Postrach: No viděl, a? Amorku...*pohrozí jí* a dávej pozor, kape mi z té metly něco na oblek...nechceš s něčím pomoct?*obrátí se na Tomislava*

Tomislav: ani ne, díky...když se mi budeš dívat do hrnce, tak se to mlíko nakonec zdrcne.

Man: Kyška je zdravá...*poznamená z linky*

Postrach:*drží kamenou tvář a jen lehce pokrčí rameny, že on za to nemůže*

Tomislav:*vezme Man misku*jo, to určitě...hele, Postrachu, nejlíp mi prospěješ, když si vezmeš tady tu výzvědnou stanici - au!*pohrozí Man, jak do něj dloubne, vařečkou* A vyklidíte pole. Nebo se tady s tím budu mazat ještě o půlnoci. Voloďa je za chvíli zpátky.