Salónek

[Vanessa]

+sleduje pozorně výrazy jeho tváře, aby mohla včas reagovat, kdyby mu bylo něco podezřelého. Přesto je rozhodnuta vymyslet si do příště pro jistotu nějaké přesvědčivé důvody výpadků paměti, protože je jí jasné, že nemůže znát všechny nepodstatné detaily ze Styxina života. Teď ještě není stoprocentně připravená, nepočítala s tím, že se s Remusem setká hned první den+ Tak to se těším. Vlastně bych byla ráda, kdybychom přes prázdniny navštívili všechny naše přátele a procestovali LoS. Nechci sedět doma, chci si užívat léto +překvapeně vzdechne, když si ji Remus přitáhne do dravého polibku, jak to nečekala, ale hned nato se k němu přitáhne a s probouzející touhou mu polibek stejně vášnivě oplatí. Zavře oči a užívá si jeho objetí, jeho blízkost, které ji hodně vzrušují+ Na co jsem zapomněla...? +přemýšlí, o čem to zrovna v tuto chvíli mluví+ Ach, ano... dnes je úplněk +zatváří se, že ji to hrozně mrzí a pak se s úsměvem od něj odtáhne, nadmíru spokojená, že ho dokázala vzrušit tak, že se Remus musí krotit+ Dobře, tak to necháme na zítra +v jejím pohledu je patrná výzva a příslib něčeho vzrušujícího a poprvé za večer se nepřetvařuje+ Tak to tě nebudu zdržovat. Vlastně mám taky ještě spoustu práce +dnes večer musí bezpodmínečně ze Styx vyrazit všechny informace o tom domě ve Francii+ Uvidíme se zítra +usměje se na něj nacvičeným úsměvem+

[Remus Lupin]

Dobře, to není špatný nápad, udělat si takový výlet...*přikývne, jak by jí odkývnul cokoliv, aby nepojala podezření* fajn, jen se nepředři s tou prací...*vrátí ji ten vyzývavý pohled* abys zítra byla ve své kůži...*zvedne se, olíbne jí lehce tvář* vyprovodím se sám, cestu ven znám...*odloží prázdnou sklenku na tácek a vyjde z pokoje a dole ven z hradu...dokud je v dohledu, tak to vypadá, že si svižně vykračuje před bránu, aby se mohl přemístit, za chvíli je pryč. Nehodlá se ovšem nikam přemisťovat, naopak chvíli počká a schová se v parku v křoví, tak trochu si říká, že si koleduje o kousanec hlídačů, ale ani psi, ani tygra nikde nevidí.* Co s nima asi udělala...*napadne ho a zamračí se. Zůstane dřepět na místě a čeká, jestli "Styx" vyjde a kam zamíří...*

[Vanessa]

Budu se těšit +řekne popravdě, rozloučí se s ním a se zalíbeným pohledem ho vyprovodí ke dveřím. Jak Remus odejde, výskne radostí, že jí to tak všechno hezky vyšlo. Pak se odebere do ložnice, kde se převlékne do svých asasínských šatů, vyjde ven před bránu a přemístí se do asasínské pevnosti, kde ji čeká náročný výslech Styx+

[Remus Lupin]

*dřevění v křoví, ale ani se nehne...a skutečně se dočká, když ji zahlídne, v oblečení, které mu nic neříká...sleduje ji a když se s prásknutím přemístí, vyskočí, nebo spíš vypadne, jak mu mravenčí nohy, z křoví a běží na místo, odkud se přemístila. V běhu vytáhne hůlku a bezhlesně něco zakouzlí...ve stopách "Styx" se objevuje jakási mapa, ale jen nezřetelně. Zakleje a zavře oči, že to zkusí znovu, Mávne hůlkou a něco ho zatahá za rukáv. Nadskočí leknutím, protože nic a nikoho neslyše přijít, ale když se otočí, stojí tváří v čumák Kirinovi* No kdes byl...*natáhne ruku a přejede mu opatrně po čumáku. Kirin si ho zvědavě měří a hrabe kopýtkem do mizející mapy na zemi* Hm...*podívá se na zem, na Kirina, pak zašátrá po kapsách* kam jsem to jen...a tady*vytáhne váček s bylinami, vytáhne je ven, upustí do stop s mapou, kde vzplanou zářivým plamenem. Ten se odrazí i v očích Kirina, šupiny vzplanou vlastním světlem...a Remus mu poví něco v staré japonštině, zaříkávadlu Kirin evidentně porozumí a rozhodne se mu vyhovět, ačkoliv tohle není jeho pán...Remus se ho jen stačí chytit za hřívu, když v kouři dohořívajících bylinek tvor zmizí jako pára nad hrncem a on s ním. Zbyde za nimi jen ohořelá snítka*