Salónek

[Vanessa]

+když jí sluha oznámí, že ji vedle čeká Styxin přítel, trochu se jí stáhne žaludek, tohle bude zkouška ohněm. Prohrabe se bohatým Styxiným šatníkem, vybere nějaké hezké šaty, oblékne se, učeše jako Styx, použije její parfém a pak nasadí ten nejmilejší úsměv, jaký dovede a vstoupí do salonku+ Remusi... tak ráda tě vidím +dojde k němu a políbí ho+ Jak se máš? Mohu ti něco nalít? +neodváží se zatím na víc, než na běžné otázky, chová se co nejpřirozeněji a mezitím si ho zvědavě prohlíží a přemýšlí, jestli si tohoto sympatického klučinu nechá jako dědictví po sestře, nebo se s ním rozejde:D+

[Remus Lupin]

*Když vejde, viditelně se mu uleví, sevře ji pevně v náručí a až po chvíli ji pustí* Není třeba, už mám...*prohlédne si ji, ale nezdá se mu, že byla zraněná. V tuhle chvíli je rád, že je tady.* Tyhle šaty jsem na tobě už dlouho neviděl...sluší ti to...*nakloní hlavu na stranu, jak si ji prohlíží* Styx...nestalo se něco? *přece jen mu to nedá*

[Vanessa]

+když ji Remus pevně sevře v náručí, málem se jí z toho zatočí hlava, takové projevy něžnosti u asasínů nikdy nezažila. Trochu rozpačitě se od něj odtáhne a posadí se+ Vidím, že sluha ti už pití nabídl +usměje se omluvně, že to přehlédla+ Máš pravdu, dlouho jsem je nenosila, tak jsem si řekla, že je dnes trochu provětrám. Jsem ráda, že se ti líbí +opět se na něj usměje a nenápadně si ho prohlíží, když se Remus kouká jinam a musí uznat, že Styx má opravdu dobrý vkus na muže+ Cože? Ne, všechno je v pořádku +malinko znervózní, jestli se něčím neprozradila+ Proč se ptáš?

[Remus Lupin]

Líbí...i když nejsou červené...*usměje se a v očích mu zasvítí plamínky*No....asi jsi toho měla dost s prací v Provence...byli jsme domluveni, že přijdeš ke mě...*připomene jí* Když ses neukázala, měl jsem obavu, tak jsem ti šel takříkajíc naproti...u mě v práci jsi nebyla?*něco uvnitř mu napovídá, aby se o tom, co našel nezmiňoval...třeba to ani nic není, mohl se splést a vůbec ten vlas Styxin nebyl, není jediná blondýna, která tam chodí...ale stejně je raději zticha* Poslední dobou toho mám docela hodně, tak bych tě někde nerad nechal čekat... Ale neber to jako nějakou kontrolu nebo tak.*dodá vzhledem k jejich poslední promluvě, aby to nevypadalo, že jí špízuje*

[Vanessa]

+usměje se na něj+ Příště si dám tedy červené +pochopí, že je vysazený na červenou, i když netuší proč, pohádku o Karkulce a vlkovi jí v muslimské zemi asi těžko někdo vyprávěl:D+ Och,bože- +málem řekla Alláhu:D+ úplně jsem na to zapomněla! Promiň mi to. Jak se pustím do nějaké práce, zapomínám na všechno ostatní +zvedne se a přisedne si k němu+ Myslíš v Beastu? Ne, tam jsem nebyla +zalže, ani okem nemrkne+ Ano, všimla jsem si, že jsi dost často v práci +riskne tip a doufá, že se trefila+ Nechceš si vzít pár dní volno, abychom byli víc spolu? +navrhne mu, docela ráda by se s ním sblížila důvěrněji, když už to má být její přítel+

[Remus Lupin]

No pokud mě budeš chtít vyprovokovat, tak určitě...*pousměje se mnohoznačně, jen at má holka guláš:D* Hm...tak to...no to je jedno.*mávne rukou a opře si ji o opěradlo za ní* jo, všimla?*musí se smát* jako po celou dobu..jako bys mě neznala...* * volno?*zamyslí se* no...je toho hodně...ale...kvůli tobě si ho vezmu. A rád.*souhlasí* Co bys chtěla podniknout?

[Vanessa]

Vyprovokovat? +uculí se na něj a v hlavě jí to chrastí, co tím myslí, napadne ji, že ho červená nejspíš dráždí jako býka a rozhodne se toho při nejbližší příležitosti využít+ Všechno v pořádku? +znejistí, jestli se něčím neprozradila, jak mu to vrtá hlavou, ale tváří se přirozeně+ Chtěla jsem říct, že býváš dost dlouho v práci +opraví se nenápadně+ Opravdu by sis vzal kvůli mně volno? Tak to je úžasné. Pro začátek mi bude úplně stačit, když spolu strávíme dnešní večer +zadívá se mu vyzývavě do očí, vžívá se víc a víc do své role, ale nechce být moc nedočkavá, aby ho nevyplašila, zapomněla se totiž Styx zeptat, jak moc je náruživá:D+

[Remus Lupin]

*nakloní hlavu na stranu a přivře oči*Jen se nedělej, moc dobře víš, co tím myslím...*přejde její otázku*no, to je mi novinka, pověz mi něco, co nevím...třeba...jak to vypadá v té Francii? Popravdě jsem čekal, že tě najdu spíš tam. Co děláš vůbec na Orlíku? Teda doufám, že jsem ti nějak nezkomplikoval práci, když jsem ti poslal ten strom...ale říkal jsem si, že to bude hezký i praktický dárek...*zadívá se na ni, lehce vezme pramen blond vlasů do prstů a odhrne jí ho z tváře* víš že ano. *dlaní se jí opírá o tvář a hřeje ji na kůži jako nahřáté sluncem, ale spíš za to může dorůstající měsíc*dneska se moc dlouho zdržet nemůžu...*nakloní se k ní k polibku* tak mě neprovokuj příliš...v téhle době..

[Vanessa]

Jistěže vím, co tím myslíš +mrkne na něj a napije se vody, aby získala čas na promyšlení odpovědi+ Ve Francii je krásně. Už jsem se tam skoro zabydlela +chytře si spojí včerejší Tonyho poznámku o novém domě a Remusovu o Francii+ Potřebovala jsem si sbalit ještě pár věcí, proto jsem dnes tady. A ten strom je úžasný, díky. Jsi tak pozorný... +trochu nesměle ho políbí, co to s ním udělá+ Co kdybychom si tam někdy udělali spolu výlet? +je rozhodnuta večer ze Styx vytlouct vše o tom jejím novém domě. Zadívá se mu zblízka do očí, jak je k ní nakloněný a najednou pocítí nepoznaný příval touhy a nějak jí nedochází, proč by ho neměla teď provokovat+ To je škoda, že dnes nemůžeš se mnou zůstat +vyjde mu vstříc, tak blízko, že se skoro dotýkají+ A co zítra? +proplete své dlouhé prsty kolem jeho krku a přitiskne rty na jeho ústa+

[Remus Lupin]

Ach tak...*přikývne na to balení si věcí* nemáš zač, je to jen drobnost. A tak trochu si zabírám teritorium...*cukne koutky a při nesmělém polibku se trochu zarazí, znovu se v něm něco hlásí o slovo* Výlet?*teď už je vážně vnitřně zmatený, proč ho Styx zve na výlet, když už byli domluveni předtím a jinak. Napadne ho, jestli v beastu přece jen nebyla a neupadla a ted má problém s pamětí, ale tuhle myšlenku zaplaší jako absurdní, jasně cítí pod prsty, že se opravdu nikde do hlavy neuhodila* Proč ne. Pokud chceš, rád s tebou pojedu.*odpoví po odmlce, vypadá to, jakože o jejím návrhu přemýšlel, zatímco mu běžel v hlavě nápad o výpadcích paměti* to je škoda, ale nedá se nic dělat.*přitáhne si ji k sobě a opětuje polibek, něžně a zároveň dravě, když ji má tak blízko a úplněk je na dosah, část šelmy se probouzí a s tím jak je vlčí část tak blízko povrchu se stane několik věcí... při polibku, kdy Styx jen vnímá, ale nevidí, mu připadne, že je cizí, jiná. Vteřinu po tom uvědomění se probere vlčí instinkt, který mu velí setřást ty ruce, které má položené kolem svého krku, cítí nebezpečí, které se skrývá pod vším tím pěkným, co miluje a co si přeje ochránit. Nadechne se a přeruší tak polibek, ale neodtáhne se tak, aby na něj Styx viděla, ale opře si tvář do jejích vlasů u krku, rty putuje po hebké kůži na které cítí známý parfém, ale pod ním...co lidské nedokonalé smysly odhalit nedokážou, to vlčí neoklamou. Tohle není jeho Karkulka. Sevře ji v náručí pevněji a v prvním okamžiku, veden vlkem, ji chce ublížit, donutit ji říct mu pravdu, co se to sakra tady děje, ale pak se mu vrátí rozum a napadne ho něco jiného, lepšího. Políbí ji na krk a klíční kost, lehce sevře zuby kůži, vlk uvnitř si přeje kousnout toho vetřelce doopravdy, ale na to se ovládá natolik dobře, aby to neudělal, jen z něj sálá horkost, ze které jí spolu s těmi polibky naskočí husí kůže* Ty jsi opravdu zabraná do toho stěhování, že jsi zapomněla na to, kolikátého je...*odtáhne se od ní způsobem, jako by ho prostě vzrušovala trochu přes čáru, zatřese hlavou, jako by se toho vzrušení chtěl zbavit, ve skutečnosti ale se snaží uklidnit svou druhou půli* Teď mám opravdu...nabitý program, ale další den už by to šlo...pak se ti budu plně věnovat...*usměje se a pohladí ji prsty po hladké kůži paže, dívá se ji do očí, a to co vidí je Styx. Stejné kočičí oči, stejné zlaté kadeře, známá líbezná tvář...ale poprvé si uvědomí i drobnou změnu v mimice, ve výrazu, ve způsobu, jak mu pohled oplácí. Nedá však na sobě nic znát. Pravá Styx by určitě poznala, že se mu něco honí hlavou, ale někdo, kdo ho zná jen přeneseně....* Neměl bych tě tedy zdržovat od balení, abychom pak mohli pozítří hned vyrazit...stejně už mám být někde jinde. Vždycky s tebou zapomenu na všechno okolo...