od Remus Lupin » 29 čer 2013 16:13
Ach tak...*přikývne na to balení si věcí* nemáš zač, je to jen drobnost. A tak trochu si zabírám teritorium...*cukne koutky a při nesmělém polibku se trochu zarazí, znovu se v něm něco hlásí o slovo* Výlet?*teď už je vážně vnitřně zmatený, proč ho Styx zve na výlet, když už byli domluveni předtím a jinak. Napadne ho, jestli v beastu přece jen nebyla a neupadla a ted má problém s pamětí, ale tuhle myšlenku zaplaší jako absurdní, jasně cítí pod prsty, že se opravdu nikde do hlavy neuhodila* Proč ne. Pokud chceš, rád s tebou pojedu.*odpoví po odmlce, vypadá to, jakože o jejím návrhu přemýšlel, zatímco mu běžel v hlavě nápad o výpadcích paměti* to je škoda, ale nedá se nic dělat.*přitáhne si ji k sobě a opětuje polibek, něžně a zároveň dravě, když ji má tak blízko a úplněk je na dosah, část šelmy se probouzí a s tím jak je vlčí část tak blízko povrchu se stane několik věcí... při polibku, kdy Styx jen vnímá, ale nevidí, mu připadne, že je cizí, jiná. Vteřinu po tom uvědomění se probere vlčí instinkt, který mu velí setřást ty ruce, které má položené kolem svého krku, cítí nebezpečí, které se skrývá pod vším tím pěkným, co miluje a co si přeje ochránit. Nadechne se a přeruší tak polibek, ale neodtáhne se tak, aby na něj Styx viděla, ale opře si tvář do jejích vlasů u krku, rty putuje po hebké kůži na které cítí známý parfém, ale pod ním...co lidské nedokonalé smysly odhalit nedokážou, to vlčí neoklamou. Tohle není jeho Karkulka. Sevře ji v náručí pevněji a v prvním okamžiku, veden vlkem, ji chce ublížit, donutit ji říct mu pravdu, co se to sakra tady děje, ale pak se mu vrátí rozum a napadne ho něco jiného, lepšího. Políbí ji na krk a klíční kost, lehce sevře zuby kůži, vlk uvnitř si přeje kousnout toho vetřelce doopravdy, ale na to se ovládá natolik dobře, aby to neudělal, jen z něj sálá horkost, ze které jí spolu s těmi polibky naskočí husí kůže* Ty jsi opravdu zabraná do toho stěhování, že jsi zapomněla na to, kolikátého je...*odtáhne se od ní způsobem, jako by ho prostě vzrušovala trochu přes čáru, zatřese hlavou, jako by se toho vzrušení chtěl zbavit, ve skutečnosti ale se snaží uklidnit svou druhou půli* Teď mám opravdu...nabitý program, ale další den už by to šlo...pak se ti budu plně věnovat...*usměje se a pohladí ji prsty po hladké kůži paže, dívá se ji do očí, a to co vidí je Styx. Stejné kočičí oči, stejné zlaté kadeře, známá líbezná tvář...ale poprvé si uvědomí i drobnou změnu v mimice, ve výrazu, ve způsobu, jak mu pohled oplácí. Nedá však na sobě nic znát. Pravá Styx by určitě poznala, že se mu něco honí hlavou, ale někdo, kdo ho zná jen přeneseně....* Neměl bych tě tedy zdržovat od balení, abychom pak mohli pozítří hned vyrazit...stejně už mám být někde jinde. Vždycky s tebou zapomenu na všechno okolo...
Dělej, co umíš, s tím, co máš, tam, kde jsi.
-Theodore Roosevelt-