Únos Styx

[Styx Lupin]

+pomalu jí dochází, že podlehla sluchové halucinaci, která ji má systematicky připravit o rozum, pokud nebude spolupracovat. Ne, nesmí jí podlehnout, musí se tomu postavit. Sama sebe přesvědčit, že šepot je pouhým výplodem její fantazie. Pěstmi si masíruje spánky a zuby drtí o sebe, pak klesne na kolena, obejme se rukama, zavře oči a monotónně se začne kývat dopředu a dozadu jako kyvadlo. Po několika hodinách muk pochopí, že ty ukecané vetřelce z lebky dobrovolně nedostane+ DOST! UŽ PROSÍM PŘESTAŇTE!!! +zakřičí zoufale do prázdného prostoru, ve kterém její prosby v mžiku zaniknou. Téměř nepříčetná se dopotácí ke stěně a začne v zoufalství mlátit hlavou i pěstmi do zdi, aby bolestí přehlušila to trýznivé drmolení v lebce. Rozbité čelo zbarví šedivý kámen do červena, klouby na rukou zbortí čerstvá krev. Až milosrdné bezvědomí ji konečně vysvobodí z utrpení+

[Styx Lupin]

+když se jí vrátí vědomí, první, co si uvědomí je to slastné ticho, šepoty ustaly. Na čele ucítí něco vlhkého a studeného. Otevře oči a pohlédne do tváře svého dvojčete, které se nad ní sklání a otírá jí krev z obličeje+ Nesahej na mně! +odstrčí ji prudce a vyskočí na nohy, aby nebyla před ní v podřízené pozici. Přes její rameno zahlédne otevřené mříže a bez přemýšlení využije šanci, další by se jí už nemusela naskytnout. Přestože dost vyčerpaná, riskne to a skočí jako lvice po Vanesse, která jí stojí v cestě ke svobodě+

[Vanessa]

+počítá s možností, že Styx se pokusí prorazit si cestu ven a proto když se na ni vrhne, je na to připravena. Chvíli se perou, ale je znát, že Styx z nějakého důvodu nebojuje na sto procent. Vanesse, která je při síle, se po chvíli s většími problémy povede oslabenou Styx nakonec zpacifikovat a povalí ji na zem+ Tohle už víc nezkoušej, sestřičko. Nechtěj, abych tě svázala do kozelce +napomene ji zlostně a klekne jí na stehna a vykroutí jí ruce za zády na hraně vykloubení+ Tak už jsi dostala rozum? Řekneš mi konečně, co potřebuji vědět? Mí bratři už začínají být netrpěliví a to není dobré znamení.

[Styx Lupin]

+sykne bolestí, jak jí křupnou kosti kdesi v těle+ Neřekla jsem ti snad jasně, že ti nic neprozradím? Klidně mě zabij, ale svůj život ti nedám +zavrčí na ni přes rameno, aby konečně pochopila, že tato její mise skončí neúspěchem+ A svým bratrům asasínům vzkaž, že templáři své tajemství nikdy neprozrazují. Tvůj osud je toho důkazem +opře zraněné čelo na zem a ignoruje ji, vše, co chtěla, jí už řekla+

[Vanessa]

Ts, stejná jako tví rodiče +odfrkne si opovrženě a postaví se hrozivě nad ní+ Vidím, že po dobrém to s tebou nepůjde. Sama sis o to řekla. Budeš ještě trpce litovat, že jsi nespolupracovala +poupraví si svůj poněkud rozčepýřený vzhled po boji se Styx a rázně vyjde do chodby, zamkne za sebou mříže a její kroky zaniknou v chodbách sklepení+

[Styx Lupin]

+nenávistně za ní hledí, dokud jí nezmizí z očí, pak se zkroutí na zemi do klubíčka, kolena přisune až k bradě a dlouhé hodiny vymýšlí plán, jak se z tohoto průšvihu dostat. Z myšlenek ji vytrhne pouze vrznutí dveří, když jí Vanessa přinese vodu a něco k jídlu, zkontroluje ji a kupodivu mlčky zase odejde. Něco kuje, mrcha, pomyslí si a odmítne jídlo. Vstane a pokusí se otvorem ve stropě zahlédnout nějaké záchytné body, podle kterých by dokázala přibližně určit, kde se nachází. Otvor je moc vysoko a kromě modré oblohy a poletujících ptáků nevidí vůbec nic+

[Styx Lupin]

+když do cely padne soumrak a na obloze se objeví první hvězdy, hledá nějaké známé souhvězdí, podle kterého by se orientovala, ale to, co vidí na nebi, jí připadá cizí a neznámé. Po chvíli to vzdá, napije se vody a lehne si do kouta tváří ke zdi. Myslí úpěnlivě na Remuse, srdce jí svírá stesk a obavy, jestli ho vůbec ještě někdy uvidí. Zavře oči a pokusí se usnout+

[Styx Lupin]

+noc už dávno není mladá a ona ještě nespí. Oči má dokořán otevřené a zírá do tmy, spánek pořád nepřichází. Nakonec se přesune pod okno, lehne si na záda, ruce založí pod hlavu a hledí na dorůstající měsíc. Sleduje jeho putování po noční obloze a se smutkem myslí na Remuse. Teprve když se jí žlutá koule začne rozostřovat za závojem slz, rozhodne se něco dělat. Cokoliv, hlavně nesmí podlehnout beznaději. Dostane bláznivý nápad...+

[Styx Lupin]

+utrhne si rukáv na halence, rozpárá ho a rozprostře na zem. Stiskne zuby, o kamennou zeď si do krve rozedře zasychající strupy na kloubech levé ruky a vlastní krví napíše na látku několik slov+
Pro Remuse Lupina, Beast C. Příčná, LoS. Unesla mě moje sestra dvojče. Nevěř jí. Dej na sebe pozor, je nebezpečná. Styx
+počká, až krev na bílé látce zaschne, pak ji složí a sváže do uzlu a pokusí se ji vyhodit přes mříže ven. Několikrát se jí klubíčko vrátí zpátky, ale ona trpělivě hází, dokud nakonec nezmizí přes otvor v mříži na střeše. Teď jí nezbývá než doufat, že bílá látka upoutá pozornost nějakého ptáka, který ji ze zvědavosti přenese ze střechy o kus dál a tam ji najde nějaká poctivá duše, která vzkaz předá adresátovi. Je to sice téměř mizivá naděje, ale v této bezvýchodné situaci alespoň nějaká. Modlí se k Merlinovi, aby vzkaz nepadl do rukou Vanessy a aby se dostal k Remusovi včas. Sice ji to nezachrání, ale jeho alespoň varuje. Víc pro něj udělat nemůže. Utrhne i druhý rukáv, aby Vanessa nepojala podezření a látku si omotá kolem zraněné ruky. Poté si opět lehne, zavře oči a snaží se usnout+

[Styx Lupin]

Strach. Utrpení. Hrůza. Děs. Tmavá, studená, vlhká chodba. Řítí se jí jako o život, to nevýslovně děsivé zlo, co ji pronásleduje, se jí už sápe po zádech. Na krku cítí jeho smrdutý dech, mrtvolně ledová ruka jí sahá na rameno. Nesmí se otočit, nesmí se zastavit. Utíká před tím, zakopává přitom o vlastní tělo. Ještě chvíli a dostane ji to. Konečně doběhne na konec. Zoufale se rozhlédne. Pochmurná chodba nemá žádný východ...

+s výkřikem hrůzy se probudí. Prudce se posadí a těká očima kolem sebe, než jí dojde, že to byl jen zlý sen. Chvíli zírá do tmy, celá se klepe a snaží se ten živý sen vypudit z hlavy. Opře se zády o zeď, obejme si kolena a v této pozici, která ji záměrně nutí už neusnout dočká rána+