Zahrady a les

[Wenai Lafayette]

+vejde s ním mezi ruiny, usmívá se a drží ho za ruku+ Je to tady hezký. Támhle to je. +ukáže do hlavní lodě v kostele. Je to tak silný, že i Locke musí cítit aspoň trochu mravenčení a vlasy vzadu na hlavě mu vstávají. Mezi trávou jsou tam náhrobní kameny a na jednom z nich je napsaný:

Povstávám dnes
z moci nebes
světlo slunce
záře měsíce
jas ohně
rychlost blesku
prudkost větru
hlubina moře
nehybnost země
pevnost skály

To je ono. +ukáže na kámen+ Pod ním je pohřbenej.

[Locke Lamora]

Je to zvláštní. +poznamená, ale jinak je podezřele potichu, a má úplně iracionální potřebu chovat se strašlivě nenápadně, aby náhodou něco neprobudil, tak nějak nepohodlně se ošije, a racionální zlodějskej hlas vzadu v hlavě mu říká, že tam nemá co dělat, a měl by zmizet, ale zároveň ho něco silnějšího táhne pořád dál a dál mezi náhrobky+ Páni. +vykulí oči a polohlasně ten nápis přečte nahlas a radši jí stiskne ruku+

[Wenai Lafayette]

+jde s ním pomalu dál až se zastaví mezi těma nahrobkama a stiskne jeho ruku+ Citis to co? +na chvíli odtrhne pohled od nahrobku a koukne na něj a pousmeje se+ Nevím jak to působí na tebe jako na zloděje ale pokud jsi sem nepřišel s úmyslem něco ukrást tak by to mělo bejt v pohodě. +odtusi+

[Locke Lamora]

Jo. Něco rozhodně. +přikývne a svraští obočí, jak se to snaží dešifrovat+ Cítím... různý věci. Ale hlavně takovou... potřebu. Jít blíž, sáhnout si. +zamračí se+ Kůstko ale to je strašně těžký, já jsem zloděj, kamkoliv přijdu jdu s úmyslem něco ukrást. +koukne na ni mírně zoufale+ I teďka mám po kapsách pár drobností z tvýho pokoje a různě z Tvrze, který jsem šlohnul jen tak ze cviku a večer je zas vrátím kam patří.

[Wenai Lafayette]

+usměje se na něj+ Klidně si na ten kámen můžeš šáhnout. +pokyne ke kameni a když na ni tak zoufale kouká, tak se prostě musí rozesmát+ Vážně? Ty mi kradeš věci z pokoje a z baráku? Cos mi ukrad dneska? +musí se smát a culit, když mu prosahává kapsy a snaží se je najít+

[Locke Lamora]

+tak teda jde a šáhne si, vcelku opatrně, ale je to prostě normální studenej kámen, takže mu trochu otrne a začne to tam zkoumat blíž+ Jenom občas. +uculuje se+ Ta ukaž... +ponoří ruce do kapes a vytáhne zlatou náušnici, hřeben na kterým je namotaných pár zrzavých vlasů, a barevnej suchej pastel, co mu barví kapsu zevnitř, jednu Malteziovu rukavici a Phillipinu slonovinovou jehlici do vlasů+ Jenom samý pitomosti. +uculí se+

[Wenai Lafayette]

+jenom kouká co to vytahuje z kapes+ Tak víš co? Budeme hrát takovou hru, já budu koukat, co kde zmizelo a co jsi vzal a ty budeš strašně nenápadně krást. Ale když u toho budu, abych měla šanci to vidět, nebo když tam bude někdo jinej. Jo? +oči jí svítí, jako pokaždý když vymyslí nějakou novou hru+ Chceš se podívat dolů? +koukne na kámen+

[Locke Lamora]

No já to někdy ani nedělám schválně, je to prostě takovej zvyk. +zasměje se+ Tak jo, tak jo. +zasvítí mu oči+ A kradu jen věci, co se mi vejdou do kapsy. +upozorní ji+ A co dostanu, až vyhraju? +zajímá se a uculuje se u toho+ Dolů? Jako pod ten kámen? +vykulí oči+ To jde? A je tam mrtvola? +koukne na ni pochybovačně+

[Wenai Lafayette]

Co? No budeš dobrej zloděj. +zasměje se+ Je to jenom hra, vždycky nedostaneš odměnu. +koukne na něj co on na to+ Tak jo, něco vymyslíme, ale bude to dloouhodobá hra. +dodá potom+ No jo, dolů. +přikývne+ Jde to... +připustí+ Je to trošku komplikovanější, ale ne nemožný. A jo, je tam mrtvola. +zazubí se na něj+ Bál by ses jí?

[Locke Lamora]

No tak to jsem pořád ne? +uculí se a vypne hruď+ Jako vůbec žádnou? +posmutní, a tváří se jak kdyby mu spláchla hračky do kanálu+ Tak jo. Já jsem děsně trpělivej zloděj. +pokýve vážně, ale pak se na ni zazubí, přitáhne si ji a vlípne jí na rty pusu, načež mu dojde, že jsou v podstatě na hřbitově, tak se poněkud provinile zaculí a radši ji as pustí+ Nebál. +vyprsí se dotčeně, co si jako myslí+ Teda jestli se nezačne hejbat a nepůjde po mně. +uculí se+