Noční klub, Praha

[Rebecca Altamirano]

Dobré i tobě...+usměje se a prohrábne si vlasy v marné snaze je trochu ukáznit.+ Hmm, tak tím rozhodně nepohrdnu. +chopí se své sklenky a důkladně upije.+ No...jak je? Kromě toho, že to svědí jako blázen a že jsem si stále nevzpoměla na to, jak se vlastně marodí? +zatváří se kysele.+ Docela dobrý...jsem poměrně zvědavá, jak to bude vypadat pod tímhle..+poklepe si prstem na zafačovanou ruku+

[Postrach]

Tak to tě budeme muset zahrnout do nějaké naší akce častěji, když jsi zapomněla marodit...za chvíli tady budeš jako doma...*opíše rukou kruh kolem sebe po ošetřovně s úsměvem* Ale vypadáš rozhodně...živěji, jestli to tam můžu říct, než včera...pan Ho tady za chvíli bude, šel ven něco...vyřídit. Nechtěl vás budit.*mrkne z jedné na druhou*

[Manori]

*usrkává ze sklenky* Hm... jo, tahle místnost vede co do počtu nocležníků...*ušklíbne se* už se nemůžu dočkat až vypadnu. Hm...nějaké novinky?*koukne na Postracha* Po tom našem kvapném odjezdu...

[Rebecca Altamirano]

To mě klidně zahrňte, mám vám co splácet. Všem. +prohlásí s úsměvem, ale myslí to vážně+ Ale postavit se proti Druhé rase...+potřese hlavou+. Do toho zrovna moc chuti nemám. Nedávám si moc velký šance..+povzdechne si.+ Asi budu muset začít trochu víc trénovat. +uculí se.+ To klidně říct můžeš, popravdě se i živěji cítím. +zasměje se. Pak koukne z Postracha na Manori a zase zpátky.+ Jo, novinky mě taky zajímají...+zadívá se na něj zvědavě a upije ze své sklenky.+

[Postrach]

Neboj, Druhou rasu ti na záda nakládat nebudu...*podívá se na ni mírně* myslím, že na chvíli ti stačili, že. No...*promne si spánky* co víme, tak tentokrát jsme nenechali žádné svědky, když minule tohle varování nezabralo. Ulriška..to je naše počítačová specialistka *vysvětlí Beccy - ted nevím, co ona ví - hergot, se mi blbě rozlišuje, že je vlastně nemá znát * tvrdí, že ani žádné data nebyly poslané jejich nadřízeným, ale...v tomhle si asi nemůžeme být jistí. I kdyby neposlali žádné informace o vás dvou, určitě ví, že vás chytli. A že jsme dokázali vás dostat ven a ještě jim vyhodit do povětří další hnízdo*tady se zatváří nadmíru spokojeně*. Takže říct, že je po všem, to nemůžu. Ale snad bude na chvíli pokoj. Relativně, vzhledem k naší a jejich trvanlivosti. Rozhodně bych nějak moc nepolevoval...a víc trénoval*blýskne po Beccy pobaveným pohledem* Taky klan ovládající tohle území si nepřeje žádné otevřené války, to musíme ctít. Ne že by se mi líbilo, že mi někdo doporučuje, co smím a co ne...ale i já bych proti některým starším měl problém, navíc, nechci přijít o takové zázemí a spojence. Obzvlášť, když se těšíme docela významnému postavení v rámci rodiny.

[Manori]

*upíjí ze sklenky a s nakrčeným čelem ho poslouchá* kde jsou ty doby osamoceného nepřítele, s kterým si to šlo vyřídit a byl klid. Tohle je jak boj s drakem, usekneš dvě hlavy, vyrostou čtyři další a s většíma zubama...*ušklíbne se*

[Rebecca Altamirano]

Joo, myslím, že jsem si jich užila tak na další století dopředu. Nejmíň... +utrousí kysele. Pak jen poslouchá a průběžně ucucává ze své sklenky, až už nezbyde k ucucávání nic. Trochu překvapeně se zadívá do ní, jako kam se to vypařilo, ale nakonec položí skleničku na stolek.+ Ulriška...ty vaše jména se mi fakt líbí, dávají docela jasnou představu u jeho nositeli...+poznamená s úsměvem.+ No fajn, myslím, že dám našemu dojo trochu zabrat...+povzdechne si, ale koutky jí cuknou. Pak pozvedne obočí+ I ty bys měl s jejich Staršími problém? +koukne z Postracha na Man+ Fajn, s těmi se opravdu seznámit netoužím... +zavrtí mírně otřeseně hlavou.+ Zázemí a spojenci...dvě věci, které člověk nejvíc ocení, když opravdu dlouho stál proti špatňákům sám...+prohlásí tiše.+ Joo, tyhle doby už vzala voda...+povzdechne si jak důchodkyně na návsi a pobaveně se na Man zašklebí.+ Hmm, myslíte, že bych si mohla dát někde sprchu? Nebo se aspoň trochu opláchnout? +podívá se z jednoho na druhého.+ Připadám si jak něco, co přitáhla kočka z půdy...+zatváří se zoufale a na důkaz svých slov sloupne z vlasů kus nějaké - merlinvíjaké - hmoty:D+

[Postrach]

No, zrovna ona tohle jméno tak trochu podědila...*tváří se na chvíli zamyšleně* Asi tak, jako já...*cukne koutkem* Ale sedí, většina jmen a přezdívek dá se říct, že vystihují majitele. Hm...i já bych mohl mít problém*přikývne a musí se pousmát* Nevím nakolik, zkoušet to nechci. Možná se Stínem...ale osobně doufám, že to opravdu v nejbližší době nebude třeba zjišťovat. Leda bych chtěl si nechat namalovat na záda velký terč, a pravděpodobně i u ostatních blízkých. Už jen z toho principu, není třeba ohrozit ostatní. Určitě...pan Ho už jde..*řekne po vteřině zaposlouchání se, vezme si od nich skleničky a ve dveřích se v podstatě srazí s Číňanem* Už jsou vzhůru ospalkyně, pane Ho...*poznamená*

[Noční Klub]

Díky, pane Postrachu...*projde kolem něj dveřma a koukne na obě* Dobré ráno, paní Manori, paní Rebecco...*mírně jim kývne, zčerstva osvobodí Man od kapačky, která hned prchá za Postrachem, aby ji zas něco nenapíchnul,pan Ho se obrátí na Beccy* hned se na vás podívám, to nejhorší by už mělo být pryč...*přisune si tácek s nůžkama, gázou a dá se do stříhání*

[Manori]

*jakmile ji pan Ho zbaví kapačky, tak odtamtud metelí pryč, podklouzne Postrachovi pod rukou, kterou jí drží dveře a ještě se obrátí* Počkám vedle a vezmu tě pak do koupelny se poupířit...*mrkne na ni a zaklapnou se za nima dveře a nechají pana Ho pracovat*