Cizí země

[Tony Dolohov]

+Tony se pořád drží trochu stranou+

+tibetský duchovní zavede Wenai do jeskyně, která evidentně slouží jako svatyně. Uprostřed stojí tři černé sarkofágy z leštěného ebenu, po jejich stranách se táhnou záhadné symboly a neznámé rytiny. Na každém z těchto katafalků leží tři jakoby zlaté postavy. Dva muži a žena. Muži mají holé hlavy, žena má naopak dlouhé zrzavé vlasy+

[Wenai Lafayette]

+přejde ke katafalkům, k tomu s tou ženou a pohlédne na sochu+ Hm... +řekne zadumaně+ Šestadvacet let, tehdy jste zde pohřbili tělo. Kdo jsou oni? +zeptá se a ukáže na muže+

[Tony Dolohov]

+to nejsou sochy, to jsou skuteční lidé;)+ Je jedno, kdo jsou oni. Důležité pro tebe je, kdo je ona. Znáš ji? +duchovní přistoupí k podstavci a zadívá se na ležící ženu+ Tato žena sem přišla před mnoha zimami, aby tady dobrovolně podstoupila prastarou formu meditační praxe Samádhí. Přistup blíž a dotkni se jí +pobídne ji a když se Wenai dotkne ruky ženy, zjistí, že není mrtvolně studená, ale teplá jako ta její+

[Wenai Lafayette]

+tak v tom případě je Wenai poponěkud více, no hodě zaujatá+ U všech bohů. +zašeptá a nakloní se k jějí tváři, začichá, jestli něco neucítí, ve snaze zjistit co to je+ Vypadá tak... mladě. +řekne potichu a pořád si ji prohlíží, pak se narovná a pohlédne na mistra+ Co to je? +zeptá se se vzrušeným zájmem+

[Tony Dolohov]

+kněz se jen pousměje+ Ano, vypadá mladě. Stejně mladě, jako když před mnoha léty sem přišla a vyslovila svoji zvláštní prosbu vyzkoušet naše meditační tajemství na sobě +chytne ležící ženu za zápěstí, jakoby jí chtěl nahmatat tep+ Tato žena není mrtvá, jak by se na první pohled zdálo. Nachází se v meditačním spánku, zvláštním vegetativním rozpoložení, které navozuje zdání smrti. Když je tento stav patřičně hluboký, lidská látková výměna klesá na nulu a člověk jakoby zkamení. V tomto duchovním stavu dokáže vydržet dlouhá léta. Někdy i staletí +pohlédne ke dvěma mužům+

+Tonyho to natolik zaujme, že přistoupí ke katafalkům a se zájmem si prohlíží těla a pozorně naslouchá knězi+

[Wenai Lafayette]

Může se probrat? +zeptá se kněze a pak se znova podívá na tu ženu+ Jak to že není mrtvá... měla by být mrtvá... +hypnotizuje ji očima, jako by se před ní měla proměnit v kostru+

[Tony Dolohov]

Sama se nemůže probrat, je ve stavu podobném smrti. Může se probudit jen s pomocí našich rituálů a meditací. Potrvá to ale týdny, než bude zcela při vědomí +zadívá se na Wenai+ Těsně předtím, než se ponořila do spánku nesmrtelných, požádala nás, abychom ji probudili, až se v našem klášteře objeví některý z jejích potomků. Někdo s ohnivými vlasy jejího rodu +Wenai teď asi pochopí, proč byli všichni kněží tak překvapeni, když ji spatřili+ Rozhodnutí je jen na tobě +duchovní udělá dramatickou pauzu, než pronese zásadní otázku+ Chceš, abychom tu ženu vrátili zpátky mezi nás?

[Wenai Lafayette]

Stejně v tom neshledávám smysl. +Wenai to v hlavě šrotuje jako o život, ale na obličeji nic znát nedá, jen se dívá do tváře té ženy a při konečné otázce se konečně podívá na mnicha, pak na Tonyho a pak zas na mnicha+ Aha... +splyne jí ze trů+ A smysl je tady. +přikývne+ Dobrá, udělejte to, je to její přání, ne?

[Tony Dolohov]

Wenai: Bylo to její přání, ale konečné rozhodnutí je na vás +odpoví mnich+ Záleží, jestli se chcete s vaší příbuznou, která žila před sto lety, setkat. Pokud ne, zůstane v meditačním spánku do další vaší generace +přistoupí k ženě a pohlédne jí zblízka do tváře+

+Tony tiše naslouchá a hltá každé mnichovo slovo, je to pro něj něco úžasného a objevného. Tak trochu se i obává, že Wenai nebude souhlasit s probuzením té ženy a nakonec si úlevně oddechne+ V tom stavu, ve kterém se ta žena nachází, vnímá nás? +začne se hned zajímat+ Takhle může člověk žít celá staletí, je prakticky nesmrtelný, nemám pravdu?

[Wenai Lafayette]

+přikývne+ Vzbuďte ji. Já počkám. Říkali jste, že to bude trvat několik týdnů? Myslím, že zatím bych se mohla porozhlédnout po okolí. +koukne na Tonyho+ Co ty na to?