Akce "Vedlejšák pro Klub"

[Rebecca Altamirano]

+přestože už není vystavena žádným nepříjemnostem v podobě stříbra nebo slunečního světla, je její organismus natolik oslaben, že jakoukoliv regeneraci automaticky zastavil a zaměřil se pouze na udržení základních životních funkcí. Pohledem sice bloudí po místnosti, je ale poznat, že netuší, kde je, adrenalin částečně utlumil i bolest. Když se jejích rtů dotknou první kapky krve, dělá jí nejdřív trochu potíže polknout, když ale životodárná tekutina pomalu sklouzne vyprahlým hrdlem, zapůsobí to jako živá voda. Jako první se začnou hojit spáleniny od stříbra. Tam kde zůstaly řetízky položene i během solárka, jsou ale zatavené hluboko do kůže a rány se tak nemůžou hojit. Jak přichází pomalu k sobě, začíná vnímat okolí i co se to kolem děje. Zhluboka se nadechne, protože tělo dočasně zastavilo i tuhle nepotřebnou funkci, to ale způsobí napnutí popálené kůže, takže tlumeně zasténá bolestí. V podstatě jí to ale probere úplně a trochu zmateně se rozhlédne kolem...první uvidí Man a pokusí se usmát, což skončí opravdu jen u pokusu.+ Hajzlové zkurvený...+vydechne procítěně, z očí už zmizel pološílený pohled a zdá se, že následky nebudou tak zlé... Pak se otočí na upírku, která pomáhá odstranit pouta.+ Musíte je odtrhnout... svaly i kůže doroste. +trochu polkne+ Zvládnu to...+znovu pokus o úsměv. Pak se zadívá na Stín a koutky jí cuknou.+ A hele, konzerva...+možná je z té DR krve i trochu sjetá:D+ A dokonce Kocour...+tak spokojeně si povzdechne a tváří se, jak kdyby dostala předčasný dárek k Vánocům:D+

[Noční Klub]

*Hanako se na Beccy koukne, pak sevře rty a přikývne. Několika úspornými pohyby odtrhá vše, co se kde zaškvařilo a brání jim ji odnést, má v tom přece jen pár staletí praxe, k takové příjemné činnosti. Pak ji zvedne z lehátka jako nic a je připravená*


Konzerva?*narovná se Tobiáš a povytáhne obočí tak moc, že to samé udělá i maska Stínu. Ten druhý si činí za pochechtávání poznámku o upírech ve vlastní šťávě s ančovičkama*Blé, ty já nerad...*poznamená si Tobiáš nahlas, vypadá to, že reaguje na konzervu, ale spíš je to na ty ančovičky* Tak na co čekáme? Můžeš jít?*houkne na Man*Jinak se Postrach vrátí a naseká nás na sushi, že se lajdáme...*vykročí ze dveří, kde čeká Denisa s Karolínou, které uzavřou voj. Tobiáš přejde kupředu, mine Kocourovu práci, pečlivě označenou drápanci jak od tygra, překročí něco/někoho, trochu si v něm vyráchá nohy. Brnění se zachvěje, přitiskne se mu k tělu. Zařve a vyrazí vedle Postracha a uklízí jim cestu. Tedy, moc uklizeno po něm není, ale průchodno je docela dost. Na konci průvodu je kryje Karolína, občas se objeví někdo, kdo se je pokouší zastavit, což ovšem blondýnka zvládá s grácií, smaragdové oči ji přitom svítí zvláštním potěšením. Nic ji nečiní větší radost, než porcovat ty, kteří rádi mučí ženy.*

[Manori]

Jo, mám stejný názor...*koukne na Beccy a pousměje se* nicméně..kavalerie je tady, tak vypadnem...*koukne na Tobiáše* Jo, můžu jít..když se na tebe nebudu muset moc koukat...*poznamená, Hanako přitom zacukají koutky. Vyrazí v průvodu. Po cestě se zarazí a koukne do kanceláře vedle laborky* to jim tady nenechám...*sebere zbraně, které jim s Beccy zabavili DR, její katanu si přehodí přes záda, svojí vytáhne, ale nechá pracovat ostatní, spíš je jen v pohotovosti, kdyby se k nim uprostřed někdo dostal...rauš z krve Druhé rasy zdá se odeznívá, tak se necítí už tak jistá.*Doufám, že na schodech už neprší...*poznamená, když dojdou ke schodišti* fakt už dneska žádný stříbro vidět nechci...*dodá, když doženou Postracha, který na ně čeká u dveří*

[Postrach]

*koukne úkosem na Tobiáše*Kdes utopil glocka?*po tom dotazu se i Stín zatváří proviněně* Ach jo...*rozetne dalšího DR., pak nechá Stína jít vyčistit boční trasu a čeká na ostatní. Man obhlédne rychlým pohledem a nehezky se zamračí, když vidí ty stopy po stříbře, a to tak, že upír, co vyskočí od schodiště si to rozmyslí a dá se na ústup. Při ústupu nechá v chodbě hlavu.* Ulriška se jim dostala do systému. Vypla to.*poznamená měkce* čas zmizet...Beccy vezmeme k nám. Pan Ho se na ni podívá...*nikdo se s ním ani teď nepře*

[Rebecca Altamirano]

+připraví se na ne zrovna příjemné odtrhávání pout, naštěstí se s tím Hanako nijak nepáře, tak je za pár vteřin hotovo. Dokonce i vykřiknout stačila jen jednou, to když byla odstraněna pouta, která měla přes břicho. Přestože je regenerace velmi zpomalená, rány se ihned potáhnou tenkou, růžovou vrstvou kůže, tak tam aspoň nezejí ošklivé rány odhalených a spálených svalů. Opatrně mrkne na rány, na které vidí a spokojeně se pousměje.+ Bude to ok... +poznamená si spíš pro sebe. Pak se trochu rozpačitě pousměje na Stín/Tobiáše. Ani trochu ji nepřekvapí, když ji Hanako jako nic zvedne a nese pryč. Jak postupují k východu, stíhá si i všímat té spouště všude kolem a neubrání se spokojenému úsměvu.+ Já mu říkala, že to bude horší než Rio... +prohlásí se zadostiučiněním. Když zaslechne Postracha, trochu pootočí hlavu, aby na něj viděla.+ Ahoj Postrachu. +usměje se vděčně+ Věděla jsem, že to stihnete...+dodá ještě s absolutní jistotou v hlase a zas radši zmlkne. Cítí, že se regenerace opět zastavila, takže velké plochy tenké, nové kůže zůstávají stejné. Je unavená, psychicky možná víc, než fyzicky. Po chvíli se neubrání a zavře oči, pravidelný krok Hanako,která ji nese, ji vcelku spolehlivě uspí. Teď už se tomu nebrání, ví, že už jsou v bezpečí...+

[Postrach]

Mohli jsme to stihnout taky rychleji..*poznamená tiše s pohledem upřeným na její zčernalou kůži. Pak kývne a vydají se nahoru...Odpor postupně slábne, tak se ven z budovy dostanou rychleji, než dovnitř. Venku už čeká Tobiáš za volantem, brnění složené v kufru a je pravda lehce zelený* Posuň se...*koukne na něj a sám sedne za volant. Hanako opatrně složí Beccy dozadu a sedne si k ní. Za okamžik už berou roha, jen pneumatiky písknou...*

[Manori]

*naskáče s holkama do druhého auta, které řídí Karolína a následují první na cestu a pryč odtud. Na sedadle konečně povolí ostražitost, odloží zbraně na podlahu a stočí se do klubíčka. s čelem opřeným o sklo auta sleduje ubíhající silnici tak nějak apaticky*

[Noční Klub]

*ostatní neříkají nic, jen sledují, jestli za nima nikdo nejede a Tobiáš zavolá do Klubu, že jedou a že bude třeba pana Ho a že vezou návštěvu. Pak típne mobil a promne si oči* Vedl sis velmi dobře, Tobiáši. Opravdu.*poznamená od volantu Postrach a Tobiáš po těch slovech o dvě tři čísla povyroste. Ten Druhý nespokojeně odfrkne, že zase se zásluhy připisují jen jemu a přitom tu těžkou práci odedřel on.* Díky. Ale hned tak si to nechci zopakovat...*odpoví a Ten Druhý souhlasně mručí. Postrach přikývne a víc se Stínu démona nebaví. Hanako je v autě jak pěna, orientální pěna, jen občas zkontroluje, co Beccy.*

*v druhém autě je taky zaryté ticho, Karolína pevně svírá volant a oči zabodává do silnice před sebou, Denisa vedle ní nad něčím přemýšlí a nezdá se, že by byla duchem přítomná. Kocour sedí vedle Man, opřený o ní tmavězeleným kožíškem*

*když jsou od budovy DR dostatečně daleko, ozve se tlumená exploze odpálená na dálku po síti a podzemní patra se propadnou do sebe. V Praze si od počítače Ulriška zamne packy spokojeně*

[Rebecca Altamirano]

+je schoulená do klubíčka, regenerace dál nijak nepokročila, neb nemá z čeho čerpat energii. Ve spánku se jí míhají před očima různé záblesky z minulosti, té nejvzdálenější, i nedávné. V jednu chvíli sebou trochu trhne, ale neprobudí se. Sny jsou jen útržky, ale o to víc ji matou a vyvádějí z míry. Když ve snu vidí Charlieho, umučeného Druhou rasou k smrti, je to už trochu moc a s jeho jménem na rtech prudce otevře oči. Trochu zdivočele se rozhlédne a když jí dojde, že je v autě, slyšitelně vydechne úlevou+ Do hajzlu... +zašeptá a trochu zatřese hlavou, aby tu noční můru dostala z hlavy úplně.+ Kde je Manori? Je v pohodě, že jo? +zeptá se, když jí dojde, že tam s nimi není. Vzpomínky na to, co se opravdu stalo se jí míchají s nočními můrami, vyprodukovanými jejím unaveným mozkem+ Je to moje vina...že nás dostali...+dodá ještě tiše, ale ví, že ji všichni zúčastnění slyší víc než dobře.+ To já jsem Man navrhla, že bysme mohli ty nové náboje vyzkoušet v nějaké akci...+povzdechne si, ale když si zároveň s tím vzpomene na to, jak hezky Šnečci úřadovali, pousměje se+ Ale jsou super, můžu vám nějaký obstarat...teda pokud už je nemáte..+cuknou jí koutky. Snaží se mluvením zahnat ospalost, protože má strach znovu usnout.+

[Postrach]

*Postrach na chvíli odtrhne oči ze silnice a koukne dozadu* Jo, jede v autě za náma.*sjede ji zkoumavým pohledem, když pokračuje, pak se otočí zpátky na silnici* Tak si to neber, nevěděli jsme o jejich vazbě na Druhou rasu. Jinak bych vás tam samotné nikdy nepustil....zřejmě jsou rozlezlí víc, než jsme si mysleli...*řekne si spíš pro sebe, podřadí a sjede z dálnice* víme o těch nábojnicích, ale ještě jsme je nezkoušeli. Tak aspon to už není třeba..*pousměje se na ni dozadu*