Noční klub, Praha

[Noční Klub]

*v klubu se to rojí, hlavně kolem svatyně Ulrišky je živo...skutečně věděla, pro koho holky šly a kam, ale zatím se jí nepodařilo zjistit, jak se toho domákla Druhá rasa a kde teď Beccy s Manori jsou...to ovšem nezabrání ostatním, aby nechystali plnou polní...Postrach s Tobiášem stojí bokem a zatímco kontrolují zbraně a střelivo spolu tiše mluví, několikrát se podívají směrem ke schodům a nahoru k pokojům...nakonec se na nečem dohodnou, z čehož nemá Denisa, která stála nejblíž vůbec radost*

[Noční Klub]

*z počítačové svatyně se ozývají nadávky a zuřivé klapání klávesnice, pak je chvíli ticho* Postrachu!*ozve se Ulriška a zase klapot klávesnice. Do toho se něco mihne a za chvíli ji Postrach nedýchá za krk* Rio...*to jediné slovo mu stačí, aby vypustil nějakou tu nadávku z úst, jemu dost nepodobné* zjisti, kde jsou teď...museli si najít jinou základnu, když jsme jim tu poslední sesypali...*dojde zpátky k ostatním, zastaví se u Tobiáše* Stín bereme s sebou. *řekne jen, což Denisa nevydrží a ozve se* Proč ho musí obléct Tobiáš? V Riu jsi ho měl na sobě ty, a zdálo se, že s ním dokážeš vyjít líp.*z její tváře je jasné, že s tím nesouhlasí. Postrach se na ni jen zadívá* Tobiáš ho zvládne. Zvládl ho i před tím...a potřebujeme se rozdělit na dva týmy. Kdybych si vzal Stína já, budeme strašně nevyrovnaní. Tak budou výhody síly a rychlosti proti Druhé rase u obou týmu vyrovnané. Navíc, s Hanako mu budete krýt záda... Karolína s Kocourem půjdou se mnou.*nikdo nic dalšího neříká, ani se nepokouší dohadovat. Vrátí se k přípravám.*

Jasně, že zvládnu...i modré míčky zvládneš...*povídá si Tobiáš sám se sebou, zatímco si kontroluje katanu*

[Noční Klub]

*nakonec Ulriška zaboduje a vyřítí se svého kutlochu s adresou v ruce. Zbytek nelení a vydá se na cestu*

[Postrach]

*vejde dovnitř a zamíří rovnou za panem Ho na ošetřovnu* Podívá se na tebe a dá tě dokupy...můžeš mu věřit. Postavil na nohy i mě a Man už kolikrát.*vysvětlí Beccy a vejde dovnitř, kde se nad stolem hrbí malý vrásčitý Číňan* Tohle je pan Ho. Pane Ho, tohle je Rebecca, dobrá přítelkyně mě a Man. *složí ji na lůžko, drobný Číňan se mírně ukloní* Už jsem byl informován, zatímco jste byli na cestě, co se dělo...*překročí Kocoura, který se tam protlačil s Postrachem a ted sedí na židli vedle lůžka a svítí žlutýma očima* Budu se snažit, aby to bylo co nejméně nepříjemné, ale musím se podívat, jaké škody byly napáchány...prozatím...tady.*podá ji sáček s krví* Bylo mi řečeno, že tohle je vaše strava. *otočí se na Postracha* Doveďte mi pak Manori, pane Postrachu. S tím množstvím stříbra, co má podle všeho v systému, který není úplně ustálený...není bezpečné, aby se nic nedělalo.*Postrach na Beccy povzbudivě kývne* Budu hned vedle, Kocoura ti tady nechám.*s tím odejde*

[Manori]

*vejde do Klubu a ulehčeně vydechne* Tady to dneska sakra ráda vidím....*odloží zbraně* Fuj, měla bych se dojít umýt...*uvědomí si, že je celá od krve, své, cizí a merlinví čeho ještě. Na to ale zapomene, když vidí Postracha vycházet z ošetřovny. V mžiku je u něj, schovaná v náručí* Díky, že jsi přišel...že jste přišli...*zvedne k němu oči a pak koukne k ošetřovně tázavě. Postrach jen kývne a dodá, že hlásit se musí i ona, docela starostlivě si ji prohlíží* Pak nám musíš vše vypovědět...potřebujeme vědět, co se stalo špatně...*dodá a Man jen pokrčí rameny* Přecenila jsem síly. Nemám tu míru ještě zažitou...je to moje chyba...musím se umýt...*oklepe se a vyjde nahoru a zapadne do koupelny*

[Rebecca Altamirano]

**ještě v autě**

+když jí Postrach řekne, že je Man v druhém autě, jen s úlevou přikývne.+ No to teda jsou, rozlezlí...+zavrčí a povzdechne si. Zbytek cesty už mlčí a snaží se ignorovat bolestivé tepání v ranách i svědění hojící se kůže z odtržených pout. Když zastaví v jedné ze zapadlých uliček, nechá si od Postracha pomoct ven a než stačí mrknout, jsou uvnitř.+

+Je to stále takové, jak si pamatuje, útulné, elegantní, vkusné a přesto tak nějak..domácké. To už ale vejdou na ošetřovnu a tak se rozhlédne. Naštěstí tam nevládne tolik běloby, na tu si během posledních hodin vypěstovala nejspíš slušnou alergii. Pozorně si prohlédne pana Ho a mírně skloní hlavu, nechce se radši moc hýbat, protože spálená místa se poněkud nepříjemně napínají. Když uvidí Kocoura, trochu se pousměje a znovu obrátí pozornost k panu Ho.+ Jsem si celkem jistá, že horší než před tím to určitě nebude. +pokusí se to trochu zlehčit a zatímco pan Ho mluví s Postrachem, vysosne na jeden zátah obsah sáčku. Úplně cítí, jak se znovu spustila regenerace a hlavně odbourávání stříbra, které to všechno brzdí nejvíc.+ Dobře a...díky. +podívá se Postrachovi do očí a pousměje se.+

[Noční Klub]

*Pan Ho se dá do práce, postupně projde místa nejhorších spálenin, tam, kde se zdá, že tkáň je prostě mrtvá ji rychlými, zkušenými pohyby dává pryč, ale dává si taky pozor, aby se rychlostí neblížil tomu, co je DR. Přece jen tuší, že to by asi Beccy neuvítala - z jedné místnosti s lehátkem od DR k DR. Během té doby, co pracuje, se Kocour přesune na lehátko, stočí se jí u boku, který už pan Ho ošetřil a ovázal, a začne mohutně příst* netřep mi s tím lůžkem, Kocoure...*pokárá ho pan Ho mírně a namázne poslední ošetření místo zvláštní mastí...po ošetřovně se line vůně kafru a nějakých cizokrajných bylinek* Urychlí a zlepší to regeneraci. Není třeba vaše tělo vysilovat víc, než je nutné...*narovná se a odloží nástroje a mast* Nyní zkuste odpočívat. *poradí ji a přesune se k počítači, kde si vyjede kartu Man s hodnotama rozborů a čeká, až ta dojde*

[Manori]

*se mezitím osprchuje, trochu u toho syčí, jak místa po stříbře pořád nejsou v cajku, pod vší tou krví to ani nebylo vidět. Nakonec vodu zastaví, hodí na sebe nějaké oblečení tak, aby ruku měla volnou a sleze zase dolů. Tam se mezitím vede tichý hovor, večeří se. Tobiáš odnesl Stína do jeho pokoje, tak je všem hned víc do řeči. Na večeři dojde i Smetánek, celý zvědavý, ale na puberťáka ani moc nemrčí, když je poslaný dělat věci do školy. Ne když je u stolu kompletní Klub. O něco později ostentativně donese notebook a papíry si dolů a tváří se u toho náramně studijně. Man kolem nich přejde tiše, jen Postrach ji zastaví, nasměruje do ošetřovny, tak klepne a opatrně nakoukne* Tak jsem tady...*pípne "natěšeně" a usadí se vedle stolu pana Ho a nechá si vzít vzorek krve a zároveň ji pan Ho napojí na infuzi* Jen pro jistotu, nechceme, aby vám něco kontaminovalo krevní oběh...víme, jak to skončilo u pana Postracha posledně...*pronese pan Ho významně a Man přitom polkne a radši kouká, co Beccy*

[Rebecca Altamirano]

+pozorně sleduje, co a jak pan Ho dělá, sem tam sebou trochu škubne, úměrně tomu, jak nepříjemný to je, ale proti tomu, co má teď za sebou je to jen lechtání. Když se jí k boku přilepí Kocour, pousměje se a začne ho drbat za ušima a v husté, lesklé srsti pod krkem. Když je pan Ho hotov, okoukne se zájmem jeho práci a spokojeně kývne.+ Díky, už teď se cítím o dost líp. +usměje se a když dojde Man, zazubí se na ni a zvědavě kouká, co se děje.+ Ještě jsem ti ani nestihla poděkovat...+promluví po chvíli a zadívá se na Manori.+ Merlinví, co ten zkur...+zarazí se a umluvně se uculí na pana Ho+ ...co ten prokletý Mengele plánoval dál. +ušklíbne se.+ Takže díky. +usměje se a potlačí nutkání podrbat si svědící ránu. Trochu se u toho zašklebí, ale ovládne se:D Má sice neskutečnou chuť zeptat se Man na to, jak sakra utekla tomu svýmu Mengelemu, ale tuší, že na to ještě řeč dojde, tak by to bylo zbytečný.+ Jak se cítíš? +zeptá se místo toho se zájmem a trochu se zamračí na spáleniny od stříbra.+

[Noční Klub]

Tak to je dobře. Moc dobře.*kývne pan Ho na to, že se cítí líp*

*zkoumá krevní vzorek, ještě si vymíní odhad, kolik toho stříbra vlastně bylo a chvíli počítá, pak znovu koukne do mikroskopu* No tohle...*zvedne se ze židle* sedět, relaxovat, regenerovat..*píchne prstem k Man a odejde se vzorky vedle do laborky* Jestli je tohle možné...to by ale znamenalo...*mrmle si po cestě a prokládá to čínštinou*