Knihovna s pracovnou

[Styx Lupin]

Pracovna



Knihovna.
Kromě spousty francouzských historických knih, vázajících se k mému staletému rodokmenu, mám tady unikátní sbírku vzácných výtisků středověkých knih o černé magii, psaných inkoustem z lidské krve na kůži smrtelníků.

[Styx Lupin]

+sluha odvede Remuse do pracovny, nabídne mu křeslo, přinese mu skotskou, už ví, co má pán domu rád a vzdálí se+

+Styx se zatím sprchuje, jak se před chvílí vrátila z Guns z tréninku a když po chvíli vyjde ven a uvidí Remuse, překvapeně, ale šťastně se usměje+ Remusi +přijde k němu a políbí ho+ Stalo se něco... nebo se ti už po mně stýskalo? +usměje se na něj+

[Remus Lupin]

*kývne sluhovi na poděkování..trochu přemýšlí, jestli ho už vůbec viděl, ale asi má od Styx přesné instrukce, tak si vezme skotskou docela rád, upíjí a prohlíží hřbety knih, co tu přibylo než přijde Styx. Když se ona objeví, odloží sklenku a přejde k ní* Ahoj. vlastně obojí...*usměje se na ni a jak ji vidí, skoro si říká, že by to měl nechat plavat, ale nakonec si povzdychne a položí před Styx DV* Tohle je ten druhý důvod...*postrčí ji po stole článek se svatbama a Jacobem*

[Styx Lupin]

+co se vrátili z výpravy, ještě neměla čas přečíst si DV, nejdřív ta tajemná návštěva, pak Vanessa, Guns. Vezme si od něj noviny a přečte si článek. Chvíli na něj zírá, mračí se a pak odloží noviny na stůl+ Koukám, že slečna Storm se už zase vyžívá v přehánění a překrucování +povzdechne si a pohlédne na Remuse+ Byla to jenom recese... taková hra... nic víc. Prostě jsem si to jen chtěla zkusit... Omlouvám se +pokusí se o úsměv+

[Remus Lupin]

To je mi jasné, ze Storm zas si s radostí rýpla...*prohrábne si vlasy* ale proč...co tě vede k tomu, si hrát na manželství merlinví kde před nějakýma beduínama z pouště s cizím fotografem...*snaží se uvědomit si, jestli ho už viděl* je to ten, co se tak k tobě měl na plese?*zableskne se mu v očích a je jasné, že si všímá víc, než dává najevo a na chvíli s ním lomcuje žárlivost*

[Styx Lupin]

Ano, byl to ten z plesu +přikývne a neunikne jí jeho žárlivý pohled, který ji píchne u srdce+ Bylo to vlastně hned po tom plese. Místo do egyptské Sahary, o které jsem se ti zmiňovala, jsem nakonec vyrazila do marocké +vysvětlí mu (s křížkem po funusu:D)+ Nevím... asi jsem si chtěla zkusit, jaké to je... aspoň na chvíli poznat něco, co nejspíš nikdy nepoznám +pokrčí zmateně rameny, ani sama vlastně neví, proč to udělala, proč takovým způsobem+ Nepřemýšlela jsem nad tím, že by to mohlo být špatné hrát si na to +chytne ho za ruku+ Promiň mi to, Remusi...

[Remus Lupin]

No to je ted už asi jedno, jestli Maroko nebo Egypt*zatřese hlavou a pak na ni už jen kouká* zkusit? s cizím chlapem?*kouká furt pryč* čili mám být být v klidu, že si někde v poušti hraješ na zamilovanou novomanželku s mužským, který je do tebe blázen?*vysmekne se jí a přejde k oknu, chvíli se uklidňuje* Co bys neměla poznat...? Co po mě vlastně chceš, Styx...co si představuješ, že udělám, že mám udělat, když....*mávne rukou* Nejde o to, že sis na něco hrála, ted už je to jedno...ale řekni mi, jak se mám tvářit na to, že vedle mě máš dosazené další nápadníky? Je chápu, vidí krásnou ženu, silnou a jemnou, to je přitahuje. Ale co tebe vede k tomu je neodmítat? Prostě s nimi hraješ tu jejich...hru...nebo to je to, co chceš?*zadívá se na ni* Pokud ti nestačím, nebo pokud ti chybí tenhle..adrenalin, nadbíhání dalších mužů, tak to prostě řekni.*náhle vypadá o dost starší než je* Ty víš, jak to vidím já, víš, že pro mě žádná jiná neexistuje...*přejde k ní blíž* nechápu to..prostě to asi nechápu. Pomoz mi tě pochopit, Styx...někdy mám pocit, že není nic, co by nás mohlo rozdělit, že jsme dokonale propojeni...a pak přijdou chvíle, kdy jsi pro mě neznámá, jako třeba tohle*mávne rukou k novinám*...nechci, aby něco mezi námi bylo špatně, nikdy bych tě nechtěl ztratit, ale nedokážu se dívat, jak se kolem pořád někdo motá, jako bys byla volná a k mání...Nejsi k mání, jsi moje. *poslední slova se mu derou z hrdla s hlubokým vrčivým podtónem* Pokud neřekneš jinak.

[Styx Lupin]

+poslouchá ty jeho argumenty se sklopenou hlavou, jako dítě, které provedlo něco špatného. Kaje se, protože ví, že má Remus pravdu+ Vím, byl to opravdu hloupý nápad +není schopna na to říct cokoliv víc, nenávidí se, protože si najednou uvědomuje, že svým rozmarem ublížila nejenom Remusovi, ale i Jacobovi+ Protože mi něco chybí +ruce jí klesnou podél těla, jak se jí vysmekne+ Prostě nezažiju ten okamžik, po kterém touží každá žena... když ji muž požádá o ruku +konečně to ze sebe dostane, pak zvedne hlavu+ Od samého začátku našeho vztahu jsem věděla, že ty se nechceš vázat do manželství. Říkal jsi mi, že máš rád svobodu a volnost. A já to celou dobu respektuji a nikdy jsem se ani slovem nezmínila, že bych to třeba chtěla jinak +rozhazuje rukama, jak se mu to snaží vysvětlit+ Zkus to ale na chvíli vidět i z mé stránky. Nejde mi tady o papír, s ním či bez něj, budu tě milovat stejně. Ale přicházím o možnost slyšet to romantické vyznání lásky +kousne se do rtu, že jí to vlastně říkal muž, kterého si ani vzít nechce+ vědět, že o mne stojíš, že mě chceš, že si mě chceš vzít a být se mnou až do smrti. Být se mnou spojen věčným poutem manželství, protože to je pro mne závazek na celý život +najednou si uvědomí, jak se rozpovídala a trochu se zastydí+ Promiň... chtěl jsi, abych ti říkala pravdu, tak tady ji máš +přistoupí k němu, ale nechytne ho už+ Mám ráda pozornost mužů, to je ten problém. Nic jiného v tom není. Netoužím po nové známosti, nebo dokonce po nevěře. Jen se chci nechat hýčkat... poslouchat něžná slova vyznání +řekne mu popravdě, co jí vlastně chybí a co hledá jinde+ Och, Remusi... +povzdechne si, jak vidí, jak se tím chudák trápí a přeje si, aby na ni pořádně zařval nebo jí vynadal, takhle je to mnohem horší+ Taky tě nechci ztratit. Jsem jenom tvoje, nechci nikoho jiného. To bys přece měl už dávno poznat, jak tě miluji +dívá se mu provinile do očí a říká si, že ten jeho utrápený pohled už nikdy nechce zažít+ Odpusť mi to, Remusi. Už se to nebude opakovat. Všechno to, co s tebou nemám, mi dostatečně nahrazuje to, co mi dáváš +skloní pokorně hlavu+

[Remus Lupin]

*na chvíli ztuhne a zadívá se na ni* Ano, to jsem říkal. A stále to tak cítím, ale..uvědomuju si, že taky nechci zůstat sám. A nechci to ani pro tebe. *nadechne se* Jak vůbec máme uvažovat o něčem takovém, když mi nikdy nic neřekneš...nebo pozdě...o tom, co se děje, co cítíš, co chceš!*rozhodí rukama, jeho hlas se odrazí od polic s knihami* já nejsem jasnovidec, Styx. Možná je to i má chyba, měl jsem to vidět, měl jsem vidět, že nejsi šťastná...ale tys to tolik opakovala..pořád dokola...všechny ty krásné věci, co jsi říkala. a přitom to nebyla pravda, ne úplně.*povzdychne si* já to tak beru, že jsme spojeni, myslím, že to tak má být, že jsme spolu. Proto jsem ti i vyprávěl o těch vlčích párech, byla to jen metafora.*sevře ji rukama paže a čeká, dokud se mu nepodívá do tváře* Z čeho to mám poznat, Styx. Že mi to řekneš? Jsou přece důležitější věci, než slova, jakkoliv romantická. Jsou to činy. Pořád říkáš, "miluju tě" a pak jdeš za jinými...*pustí její paže, protože ji začne tisknout příliš, jak se v něm opět hromadí hněv* Tvé poslední činy mluví opak!*zavrčí* Ne...ne Styx, nemám ti co odpouštět, vina je i na mé straně. Ale je to skutečně tak? Opravdu nebude žádné příště, kdy se zase něco dozvím jak poslední? Až když bude po všem? Nebo vůbec?*znovu se nad ni skloní* Pochop, že nepotřebuju chránit. Před tvými nepřáteli, před tvými myšlenkami ani před ničím jiným. I když se mi to nebude líbit. To je můj problém a já se s ním nějak musím vypořádat, chci jen upřímnost.*sevře opěradlo židle a chvíli mlčí, pak se na ni zadívá, v obličeji mnu chybí ta obvyklá mírnost, vypadá náhle jinak, dravěji a zároveň nepřístupněji* Začnu u sebe. Říkám ti jedno, Styx. Jestli se objeví nějaký další Jacob nebo Magnus, a přece se to zopakuje, ačkoliv teď říkáš, že ne....tak odejdu. Možná dotyčnému zakroutím předtím krkem, ale bude to konec. *zvedne ruku* Nechci teď nic slyšet. Žádná slova neovlivní, co teď říkám. A říkám ti to na rovinu, chci, abys to věděla. Vždycky tady budu, když budeš potřebovat pomoct, nikdy bych tě nenechal samotnou, aby tě něco ohrozilo, vím jaký máš život, moje Karkulko...*dodá něžně* ale mezi námi bude konec. *pustí židli a přejde těsně k ní* Dej mi čas....dej mi čas poznat, že opravdu všechno to, cos dnes řekla, je pravda. A já ti splním všechno, úplně všechno, co si budeš přát. I to, v co bys nikdy nedoufala.*pohladí ji po tváři*To ti slibuju. Ale už nikdy, nikdy se neoddávej sladkým řečem jiných mužů. Ať si tě velebí, když to uznají za vhodné a nebudou se bát následků, ale nechci vidět tebe, jak jim podléháš. To nesnesu a nenechám to jen tak. A tentokrát to nebude žádný čestný souboj. Dny mírného Remuse jsou pryč.

[Styx Lupin]

+celou dobu mlčí, poslouchá ho pozorně a dívá se mu do tváře, silou vůle zadržuje v očích slzy, aby nevytryskly, v žádném případě nestojí o to, aby to vypadalo, že ho chce obměkčit slzami. Krk má sevřený a chvíli trvá, než konečně promluví. Nebudou to ale žádné argumenty, žádné výčitky, sliby či přesvědčování, jak by se dalo očekávat po tom Remusově dlouhém monologu. Je to jediná věta, upřimná, z hloubi srdce, která nahradí deset přesvědčovacích vět+ Dokážu ti, že už tě nikdy nezklamu, ne sliby, ale činy +její hlas je už klidný a vyrovnaný, protože tohle myslí naprosto vážně a věří v tom sama sobě+ Budu ti říkat úplně všechno, to dobré, i to špatné +v tu chvíli zaváhá, jestli mu má o tom svém podezření, že ji někdo sleduje, říct hned teď, ale nakonec to odloží na později, protože teď řeší mnohem závažnější věc. Když ji Remus osloví důvěrným jménem, oči jí zněžní a jejich sytě smaragdová barva jakoby dojetím trochu vybledla. Není mu to jedno, záleží mu na mně, pomyslí si potěšeně, když jí Remus dá podmínku. Tak ráda by ho objala, vrhla se mu do náruče, ale pořád nemá k tomu odvahu, tak jen před ním stojí, už ne pokorně, ale se vztyčenou hlavou, protože právě vstoupila do nové etapy svého života, té, ve které je jenom ona a její Remus a do které nepustí nikoho jiného+