od Locke Lamora » 05 kvě 2013 02:54
Tak jo, tak jo, je to tvoje. +souhlasí, a jen se culí stejně jako ostatní parchanti, a když ho Wenai představí, vysekne parádní přehnanou poklonu+ Je mi neskonalou ctí, drahá švagrová. +zazubí se drze, ovšem v tu chvíli ho málem sejme Galdo, co se kolem něj prožene, oči zbožňujícně upřené na Phillipu+ Ach, požehnané dveře! +pohladí láskyplně kliku od vstupních dveří, kterýma akorát přišla+ V těch dveřích východ jest, a tato dáma Slunce! její vlasy září jak leštěná měď při západu slunce, a samy hvězdy blednou závistí když spatří její oči, dvě studnice moudrosti a laskavosti. +padne jí uchváceně k nohám, a než se stihne vzpamatovat, už do ní hučí z druhý strany Calo+
Odpusťte mému nehodnému dvojčeti, jeho jazyk je neohebný a hrubý, neboť je zasažen vaším nesporným půvabem jenž konkuruje Luně a směle ji poráží, však jeho úmysly - a právě tak ty mé - jsou počestné a křišťálově čisté, právě tak jako vaše duše, vznešená dámo. +chytne ji za ruku a naznačí polibek nad hřbetem její dlaně, a usmívá se svým nejlepším svůdnickým úsměvem+
Většinu mé váhy tvoří mozek!