Akce "Vedlejšák pro Klub"

[Rebecca Altamirano]

+sedí opřená o zeď a jelikož silou vůle přinutila mozek nepřemýšlet, chvíli jí trvá než jí dojde, že slyší kroky. Rychle luskne prsty a světelná koule zmizí. Každý sval v těle je náhle napjatý a smysly na plný výkon. Upřeně zírá na dveře, jakoby doufala, že je donutí se otevřít.+

[Manori]

*o několik vteřin později zarachotí klíče ve dveřích a do cely dopadne ostré světlo z chodby...ve futrech stojí muž a prohlíží si upírku v rohu jako zajímavý druh zvířátka* Je vzhůru...*otočí se na někoho, kdo čeká v chodbě*

*Man mezitím sedí ve své díře a snaží se přijít na to, kolik času už uplynulo a jestli ji v Klubu už hledají, doufá, že ano...pokouší se poslat zprávu, ale jak má v těle zbytek stříbra, tak jí to moc nejde, nic kromě páry zatím vyčarovat nedokáže a stejně neví, jestli by kouzlo prošlo...*

[Rebecca Altamirano]

+Napjatě naslouchá zvukům z druhé strany dveří a když zaslechne otvírání dveří a a pouhá dvě slova, srdce jí spadne až do žaludku. Dobře ví, co to znamená. Neodvažuje se dát Manori najevo, že je hned vedle, stejně by to bylo k ničemu a místo toho se plně koncentruje na vyvolání Patrona. Nedokáže zabránit tomu, aby ho únosci viděli, ale jelikož ho nedokáží zničit, není to důležité. Trvá jí to déle, než obvykle, ale nakonec před ní stojí velký, stříbřitě se lesknoucí vlk, jakoby zhmotněný z mlhy nebo kouře. Předá mu vzkaz pro Postracha, obsahující informaci o tom, kde byli a co stalo. A kdo je unesl.+ Běž...+zašeptá a Patron proskočí dveřmi na chodbu a odtamtud nejbližším oknem ven.+

[Manori]

*zaostří přes světlo a snaží se vypadat co nejmín nebezpečně a co nejvíc slabě, nezvedá se, jen na něj mžourá...pak za ním zahlídne něco, z čeho se jí rozšíří panenky, polkne a v duchu zakleje. Mezitím ten, co je dál v chodbě stane tváří v tvář vlkovi, chvíli na to zírá, pak vytáhne zbraň, ale ta patronovi ublížit nemůže, takže se sice chodbou nesou zvuky ran pistole, ale stříbrné zvíře je za chvíli pryč. Dva dozorci si vymění pár nadávek, pak ten z chodby vezme klíče a otevře celu od Beccy* Tohle stačilo...taky jí musíme něco píchnout...*druhý si není moc jistý, jestli dělají dobře, ale hlavní je, že se nyní soustředí na Beccy a zapomenou, že mají za sebou Man. Ta je sice pořád pomalá, ale přece se jim dostane do zad a překvapí je, vrazí do nich, takže vlítnou do Beccyiné cely skoro po hlavě...*

[Rebecca Altamirano]

+Dobře slyší pozdvižení, které její vlček způsobil a má z toho trochu dětinskou, škodolibou radost. Jen lituje, že nemůže vidět ty xichty. Ještě než se otevřou dveře její cely, postaví se vedle dveří a přitiskne se ke zdi. Vzápětí už cvakne zámek a dveře se otevřou. Vteřinu na to se ozve dutá rána a oba věznitelé po hlavě vletí dovnitř. Nezaváhá ani vteřinu a vyšle proti nim oslnivý záblesk stříbrobílého světla, který je obalí třpytivým obalem. Nevěřícně zírá, co to je, protože to zjevně nemůžou rozbít. A pak si vzpomene na dárek od Devlina, který ale při akci Darius neměla čas použít. Neřešitelné otázky nechá na později, vyběhne za Man na chodbu a zamkne je v cele. Tuší, že až se dostanou z její ledové bubliny, dveře je nezastaví, ale chce je aspoň co nejvíc zpomalit.+ Jsi v pořádku? +prohlédne si Man+ Ach jo, doufala jsem, že ses stihla přemístit. Měla jsi mě tam nechat...+potřese hlavou, i když tuší, že by to Man neudělala, ani kdyby jí to řekla. Sama by ji určitě neposlechla, být to naopak.+ Poslala jsem Patrona Postrachovi, snad už ho našel... Přemístit se asi nezvládnem, co? Nejsem úplně ve formě...+ušklíbne se, zatímco se potichu plíží podél zdí,hledajíc nějaký východ...+

[Manori]

*skrz dveře zahlídne, jak pokryje oba Druháky vrstva ledu a trochu ji poklesne brada* Halušky?*špitne si, ale to už prolétne dveřma Beccy. Podobně jako ona to nechá být na pozdějc a vyrazí za ní chodbou* jo..žiju...ale ta kocovina ze stříbra...*vrtí hlavou* jsem nikdy nevěřila, že to může být až takhle hnusné...*na její poznámku, že měla utéct bez ní se jen po ní s úšklebkem podívá* no e mnou nepočítej...aspon ne hned...musíme se dostat někde...*najde schodiště a vydá se jediným směrem možným - nahoru* jsme v podzemí? No potěš...*jsou v několikátém patře nad, když se spustí alarm a zároveň začne přes schodiště jakoby pršet* no to snad...auu...fuj...*uskočí ke zdi, kde se kapalina nedostane...deštík je totiž z příměsí stříbra* chce to jinou cestu...*nakoukne do chodby v patře, kde zrovna jsou a tiše se vplíží dovnitř, jakmile se kamera v rohu pohne hledáčkem mimo dosah*

[Rebecca Altamirano]

+zachytí její nevěřícný pohled a jen se zazubí a pokrčí rameny.+ Netušila jsem do dneška, co mi to Devlin vlastně daroval...asi bych mu měla poslat děkovný dopis. Teda pokud se dostaneme z těchhle sraček. +ušklíbne se a nakoukne opatrně do druhé chodby.+ No já stříbro taky nemusím, ale zdá se, že na tebe působí mnohem víc...+konstatuje, pak se ale zase zaměří na labyrint chodeb.+ Chmm..nesnáším podzemí. Jsem sakra klaustrofobik...+zavrčí a když do toho ještě začne pršet stříbro, div nezačne "skřípět" zuby.+ Zdá se, že tady jsou na našince fakt vysazený. +sykne a vplíží se rychle za Manori, než se kamera otočí zpátky. Bez potíží se jim povede proběhnout ještě dvě patra vzhůru, pak je ale štěstí zjevně opustí. Ozve se dutá rána a těsně před jejich dopadne něco jak granát, je ale jasné, že obsahuje spoustu toho proklatého kovu.+ Pozor! +křikne a bleskově skočí zpátky do chodby, odkud vyšli.+ Jsme v hajzlu... +hlesne potichu a pevně sevře rty. Pár zajetí i mučení už má v životě za sebou, ale nikdy to nebyly zkušenosti, které by si ráda zopakovala. Na další chmurné úvahy už není čas, protože i v chodbě za nimi se objeví další pronásledovatelé...+

[Manori]

No to se sakra přemohl...jestli...na ně působí takhle mráz...*šrotuje jí to v hlavě do té doby, než před ně dopadne první granátek, jen tak tak vlítne za roh, kolem se prosviští ostré úlomky kovu* Dělají si do omítek díry...*poznamená trochu zoufale, jak z druhé strany slyší blížící se kroky* no co...aspoň jednoho, kdyby se nám povedlo...*narovná se a stoupne si do chodby, že na ně pěkně počká a nebude taky furt utíkat...přitom ji padne pohled nahoru na dekl ventilace....chce to říct Beccy, ale to už na ně z obou stran běží Druháci...urve z nejbližší dveří kliku a vrazí ji prvnímu do oka, druhého nakopne, až přecestuje chodbu a zaparkuje ve zdi, po třetím hrábne, ale to už ji čtvrtý za ruku chytne....netrvá dlouho a leží na zemi zakleknutá několika koleny a blíží se první rozmrznutý vědec, kterého prve Beccy zamkla, v ruce drží nehezky vypadající injekce* Tak co dámy, půjde po dobrým, nebo po zlým?*zeptá se konverzačně, ale oči prozrazují, jak moc se těší, až na nich začne "pracovat"*

[Rebecca Altamirano]

Taky myslím, že je konec utíkání..+podotkne a postaví se čelem k vlně Druháků (to je jak mrtváků:D), běžících z druhé strany. Zuřivě rozdává rány na všechny strany a jednou se jí dokonce povede vrazit ruku jednomu z druhých do břicha tak hluboko, že sevře v pěsti tolik vnitřností, kolik dokáže a vytrhne to ven. Sice jí při tom pekelně zabolela ruka a nějakou kost si možná i zlomila, ale za ten pocit to stálo. Bohužel jí nedopřáli opíjet se tím pocitem dlouho, protože nepřátel je v chodbě stále víc a během několika dalších vteřin je i ona na kolenou. Dívá se do očí "rozmražence" a chladně se usmívá.+ Upřímně? Nemám tušení, jak se to dělá po dobrým...+má sice rozpažené ruce, ale na tohle stačí i nepatrný pohyb zápěstím a obě injekce se rozletí na tisíce střepů, přičemž se kupodivu žádný z nich nezabodne do ní ani do Manori.+

(ach jo, Becca je možná tvrďačka, ale já si začínám strachy kousat nehty )

[Manori]

(Se mi nechce furt vypisovat Druhá rasa...zkratka DR musí stačit...skoro jak u doktora to je...) muheh, no to teda...)

No to jsem si mohl myslet...*uhne střepům jakoby nic, chytnou to jen někteří z upírů, kteří přišli pomoct, zrádci, a jsou pomalejší, urovná si plášť a podívá se jen tak na oba, co drží Beccy, pak se pousměje hůř a kývne k hromadě klečících vedle, ozve se nepěkné křupnutí a pak zafunění Man* si posluž, mám ještě druhou...*hromada těl se chvíli zamele, pak se ozve druhé křupnutí lámaného zápěstí* Už ne...*oznámí suše jeden z těch, co jí sedí na křížích* To bychom měli...ještě nějaký nápad?*zeptá se DR:D konverzačně a pak je najednou u ní a injekci má Beccy zapíchnutou v krku, ani neví kdy* ty schopnosti jsou rozkošné...už se nemůžu dočkat, až se podívám dovnitř...*usměje se a je to asi tak hřejivý úsměv, jako prve ty ledové kokony, kterými je Beccy počastovala* Odchod!*houkne na zbytek* Tuhle do mé laboratoře...*zadívá se na Beccy* Na tu druhou se podívá můj kolega..něco se mu nezdálo, rád by to prozkoumal...hm...podrobněji...prý zaslechl nějaké zvěsti o jistých pokusech...já tomu moc nevěřím, ale...*pokrčí rameny*jdeme...*otočí se a vrací se zpátky do nižších pater, kde jsou prostorné laboratoře, uzpůsobené na sílu upírům i Druhé rasy*