od Jasmine Clarvik » 30 dub 2013 15:43
+v očích jí trošku posmutní, když zjistí, že jejich otec nejevil zrovna příliš zájmu o své děti a jemně pokývá hlavou, že to zná. přeci jen její otec byl poněkud omezen, co se týče možnosti být s nimi+ A ty máš v podstatě povahu skoro úplně opačnou. +pousměje se, že pak je to těžký. ono si málo kdy naprosto odlišné povahy rozumí, ale není to nemožné+ Jo, rodina je jediná, kdo dokáže skutečně ublížit. +pokývá souhlasně hlavou+ Ale co je to žít normálně? Podle tebe je to jedna věc, jeden způsob života, ale podle ní je to zřejmě úplně něco jiného. Určitě je zodpovědná, ale svým vlastním způsobem. Jistě má hranice, za které by nešla a až najde někoho s kým si dokáže představit klidnější, rodinný život, tak se určitě dočkáš i toho, že bude rozumná. +pousměje se+ Ne, neselhal. Jediný kdo selhal byl tvůj otec. To on se o vás mě postarat a ne ty zejména v letech kdy jsi sám se sebou musel mít spoustu problémů. +zamračí se, nelíbí se jí, že by se chtěl z něčeho takového obviňovat nebo že by ho někdo chtěl z něčeho takového obviňovat+ Mimo to vidím jak skvělý jsi otec. Van tě zbožňuje a jsi tu pro ní kdykoliv tě potřebuje. Vyroste z ní jednou dobrá žena. +usměje se na něj měkce+ No jo, když ty se necháš vytočit a ona tě s radostí vytáčí, tak je to pak těžké. Na to abyste spolu dokázali koexistovat se musíte snažit oba. +potřese s úsměvem hlavou, těší se až jeho sestru pozná+ Ale jistě, že chce. Myslíš si, že by tě tu nechala bydlet, kdyby si tě ve svém životě nechtěla? Myslím, že ne. +usměje se na něj a jemně ho pohladí po paži+ Nevím proč. Nebojím se ho. +vystrčí bojovně bradu dopředu a pak se na něj vesele zazubí, takže není jisté jestli to myslela skutečně vážně nebo nikoliv+ Vidíš? Zlepšuje se. +poukáže na fakt, že má v určitém směru pravdu, že to chce jen čas a ona se srovná i podle Christianova mínění+ To tedy. +rozesměje se+ I když mám dojem, že nebyl v podstatě nic moc. Nezdá se mi, že bych pomáhala. +pousměje se a zavrtí mírně hlavou+