Pokoj pro hosty - Vanessin

[Vanessa]

Tys musel procestovat snad celý svět +pozorně poslouchá jeho výklad a v očích se jí zračí překvapení i obdiv, kde všude už byl+ Líbí se mi, jak umíš zajímavě vyprávět. Dokázala bych tě poslouchat celé hodiny +naklání se nad obrázky a každou podrobné zkoumá podle toho, co jí o ní Jacob vypráví+ Ty fotky jsou opravdu úžasné, je na nich poznat, že tě to baví. Taky bych to chtěla umět +zvedne k němu zrak od fotek+ Naučil bys mě to?

[Jacob Downly]

Jo, někdy mám ten pocit, že jsem byl na spoustě místech, ale ještě hodně mi jich zbývá procestovat. Zdaleka jsem nebyl úplně všude. +pousměje se+ Ale je fakt, že mnoho mi toho už nezbývá. +připustí+ Vážně to chceš umět? +koukne na ni a zkoumá, jestli to myslí doopravdy upřímně+ Můžu tě to naučit. +přikývne+ Ale jenom když to myslíš vážně.

[Vanessa]

Nikdy bych nevěřila, že to někdy řeknu, ale ano. Chci to umět. Ty fotky mně vážně chytly +dívá se na něj a myslí to opravdu vážně+ Vyzařuje z nich taková... krása, čistota, mír... Je to něco, co jsem ještě nikdy nepoznala +zadívá se zamyšleně do plamenů a na okamžik se jí vybaví její dosavadní život, plný násilí a nenávisti+ Dnes sis nezapomněl vzít sebou foťák? +otočí se zase k němu s úsměvem+

[Jacob Downly]

+zasmeje se+ Nee nezapomněl. +vyndal takový menší foťák co sebou obvykle nosí kdyby náhodou+ Tak víš co? +koukne na ni jako by ho najednou něco napadlo+ Můžeš to zkusit hned. Pyjdeme třeba ven a ty něco vyfotis. Jen tak. Uvidíme co všechno máš v sobě. Co ty na to?

[Vanessa]

+rozzáří se jí oči+ Moc ráda. Jen mi budeš muset ukázat, jak se s tím pracuje +zvedne se ze země, hodí na sebe bundu a vyrazí spolu ven+ Moc tomu nerozumím, ale dá se fotit i v dešti? Lije totiž tady jako z konve už několik dní +když vylezou na ochoz, k velké radosti zjistí, že venku je sice zataženo, ale přestalo pršet+ Super, neprší! +zvolá s nepředstíraným nadšením+ Nevím, jak budou ty fotky vypadat, když tady není moc světla, ale ta okolní krajina těsně po dešti je okouzlující +nechá si od Jacoba vysvětlit základní funkce fotoaparátu a pak se vydá hledat nějaké hezké místo k focení+ Podívej... duha... to je krása +ukáže dolů do údolí+ Dá se vůbec vyfotit duha? +chvíli zkouší různě nastavit foťák a pak vybere co nejhezčí pohled do údolí a udělá svoji první fotku. Pak obejde celý ochoz, až se dostane na druhou stranu s výhledem na jih a odsud vyfotí pohled na moře po bouři+ Zatím stačí tyto dvě, než se to naučím +podá mu s úsměvem foťák+

(úmyslně jsem nevybírala fotky z tapet, když to má v ruce poprvé:), ale zároveň ani úplně amatérské)

Spoiler: show

Spoiler: show

[Jacob Downly]

+pečlivě a trpělivě jí vysvětlí, jak foťák funguje a co dělají ta tlačítka, co potřebuje znát (já to nevím, tak prosím žádný moc složitý dotazy ) a pak jí ho podá a sleduje, jak zaostřuje a fotí. Načež si vezme od ní zpátky foťák a prohlídne si ty dvě fotky+ Tak... +usměje se na ni+ Techniku jsi zvládla rychle+ A teď mi řekni, co ty dvě fotky vyjadřují? +koukne na ni s otázkou v očích+

[Vanessa]

( )
+vezme si od něj zpátky foťák a prohlédne si ještě jednou pozorně své fotky+ Vyjadřují... krásu... respekt... naději +odpoví po chvíli, co vidí svýma očima+ Krásu divoké nespoutané krajiny. Bouřková mračna připomínají mohutnou sílu přírody, co budi respekt. Duha nad zamlženými horami a taky slunce, prodírající se černými mraky, vyjadřují naději, že po každém období tmy přijde nakonec světlo... +zmlkne a zadívá se zamyšleně na ty dvě obyčejné fotky, které v ní najednou evokují její vlastní dosavadní život v temnu s nedávno se objevivší nepatrnou jiskřičkou naděje v lepší život+

[Jacob Downly]

+nejdřív chce něco namítnout, ale jak ji tak poslouchá, tak to nakonec spolkne a pokýve hlavou+ Ano... ano vlastně máš pravdu. Chci říct, že každá fotka musí mít v sobě příběh. Něco co zachytí a každému bude na první pohled jasné, co jsi tím myslela. Tohle... +ukáže na fotky+ jsou takzvané obecné formy. Má to v sobě kouzlo, ale každý ho vidí v něčem jiném. Aneb: každý vidí jiný příběh.

[Vanessa]

Já v těch fotkách vidím svůj vlastní příběh. Napadlo mě to okamžitě, jak jsem se nad nimi hlouběji zamyslela. Nevím, jestli je to přesně to, co jsi chtěl slyšet, ale já to tak cítím... Jaký příběh vypráví ty fotky tobě? +zeptá se se zájmem+ Vlastně jsi mi ještě neřekl, jestli jsou vůbec dobré +vrátí mu foťák zpátky+

[Jacob Downly]

+pousměje se a vezme si od ní foťák+ Tohle je tvůj příběh, co si o tom myslím já, je koneckonců jedno, ne? +koukne na ni s úsměvem+ Ale co tam vidím? +koukne se na fotky+ Já vidím poklad na konci duhy, co jsme vždycky hledali, když jsem byl malý kluk. A tady. +překlikne na druhou fotku+ Tady vidím nesmírné hlubiny moře v jeho temné barvě. Trochu neklidné, ale nesmírně hluboké.