kuchyně a jídelna s balkonem

[Postrach]

No to bych do tebe skoro neřekl, že stan...* ozve se*

[Noční Klub]

* oči ji po vyrostou o dvě čísla, když vidí zmrzku a o tři, když slyší o slehacce* tak to se precejen necham uplatit. Výjimečně. * uculuje se*

[Tobiáš]

No tak to schvalne musíme někdy prubnout* opře se jí bradou o rameno*

[Rebecca Altamirano]

Já jsem samý překvapení. +uculí se rozverně+ Až občas překvapím i sama sebe. +cukne koutky+ No to bysme mohli. Prubnout. +souhlasí s úsměvem+ Ale s nějakýma překvápkama opatrně, aby mě z toho třeba netrefil šlak. Věk už bych na to mohla. +varuje ho se smíchem+

Fajn, tak úplatek se zrealizuje zítra, až se přestěhujem a nainstalujem. Pro dnešek totiž už vyhlašuju stávku. +zahlásí a uvelebí se ještě přítulněji+ Předpokládám, že základna dorazí během pár hodin, takže bysme možná měli nějakou tu hodinu věnovat odpočinku. A trávení. +mrkne pobaveně na Ulrišku+

[Noční Klub]

Jsem pro...myslím, že trocha trávení mi přijde k dobru...*přizná neochotně a nechá si od Man ukázat, kam se může zašít - pobere zase tašku s notesem a složí se v tichosti na kupku, odkud se ozývá jen odfukování a tiché klapání klávesnice*

[Tobiáš]

Jo tak samý překvapení, ale na tebe s nima opatrně, jo? No to nevím, jestli se mi povede...tě nepřekvapovat nějak moc...*skoro to zní, jako by mluvil trochu o něčem jiném, než je vymýšlení, kam postavit stan*

[Postrach]

No, děti, tak odpočívat...*posbírá Man z linky* ať jsme na ty zítřejší manévry fit...*pohrozí jim s úsměvem na odchodu*

[Manori]

Klidně zůstaňte na noc v obýváku a nebo můžete do bytu o patro níž...kdyby tady bylo na vás moc..plno.*culí se Postrachovi přes rameno* Ulriška jak koukám mi obsadila pracovnu.

[Rebecca Altamirano]

Tak dobrou, génie. +popřeje s úsměvem Ulrišce+ No...tak trochu překvapit mě sem tam můžeš. Ale jenom příjemně. A fakt trošku. +naznačí mezi palcem a ukzaováčkem asi dva milimetry:D+ Jasně, budem odpočívat. +přikyvuje horlivě a snaží se moc blbě neculit.+ Dobrou. +když Man s Postrachem zmizí v ložnici, obrátí se zas na Tobiáše+ Slyšels jo. Máme od-po-čí-vat. +culí se rozpustile a v očích jí hrají čertovské plamínky+

[Tobiáš]

Hm...na tak málo, to nevím, co ti můžu nabídnout...v takových rozměrech...*usměje se široce* tak jdeme...odpočívat. *s tím se prostě zvedne z židličky, i s ní* asi půjdeme odpočívat někam...do ústraní, ne?*mrkne na ni a vydá se o patro níž* stejně jsem zvědavý, jak to tam vypadá...*měkce sestupuje schody s ní v náručí*