od Isaac Walker » 01 srp 2014 22:20
Jo, *přikývne* je to růžový, lepkavý a nechutně sladký, to musíš ochutnat. K pouti to patří. *Cítí, jak se mu v náručí napíná.* Nemusíme tam chodit, jestli nechceš, *narhne trošku nepřesvědčivě.* Ale je to zábava, vážně, *zazubí se a kmitne k ní postranním pohledem. A snad aby ji přivedl na jiné myšlenky, začne zvolna vyprávět.* Když jsem byl kluk, máma nějakej čas prodávala u stánku na podobný pouti. Bylo to poslední léto předtím, než od nás odešla, *dodá, sám ani neví proč, a jak ji drží kolem pasu, nepřítomně si pohrává s jejíma prstama. *To léto jsem tam byl pečenej vařenej, uchvacovala mě ta atmosféra, ten mumraj, hluk, vůně... *neslyšně se zasměje a jeho dech rozevlaje pár vlasů u jejího ucha.* Tehdy jsem snil o tom, že si jednou koupim kolotoč a budu s nim jezdit po světě, věřila bys tomu? *pobaveně nad svým mladším já zakroutí hlavou.* Jednou jsem na zemi našel několik lístků, víš, takový ty co jsou spojený do dlouhýho pruhu a u každý atrakce jeden utrhneš a odevzdáš. Bylo jich celkem dost, ten někdo, do je ztratil, pak musel pěkně nadávat, ale co naděláš. Tenkrát jsem se přecpal cukrovou vatou a vlezl snad na každou atrakci. Bylo mi děsně zle, ale víš co? Bylo mi to jedno. Byl to nejlepší den v mym životě. *Odmlčí se, na chvíli ztracený v myšlenkách.* Doma mi máma řekla, že ji vyhodili. Ten den jsme měli k večeři sendviče s burákovym máslem a já věděl, že za pár dní bude luxus i to. Seděl jsem nad tím svým, žaludek se mi bouřil po všech těch blbostech, co jsem stláskal, a až tehdy mě napadlo, že jsem ty lístky mohl zkusit prodat. Z těch peněz bysme měli co jíst nejmíň čtrnáct dní. V tu chvíli jsem si připadal jako ten nejsobečtější zmetek na celym světě, *přizná tiše, dost možná o tom může mluvit jenom proto, že k němu stojí zády a nevidí mu do tváře.* Od tý doby jsem na pouti nebyl. Napřed nebyly peníze a pak příležitost. Ale jo, na horský dráze jsem jednou jel, *dokončí nakonec to, proč jí to vlastně vypráví.*