od Cairo » 18 pro 2016 20:39
*Vrah sedí v křesle a pozoruje ženu, ležící v široké posteli s nebesy. Vypadá to, že je ještě v bezvědomí.* Jenom spi, moje lásko, *mumlá tiše a pase se pohledem po jejím těle v přiléhavých krátkých šatech.* Potřebuješ být silná, čeká tě báječný život. Nás čeká báječný život, uvidíš. Hned jak z tebe dostaneme všechno to svinstvo, tu špínu těch ostatních. Nemělas mi utíkat, určitě jsi mi tenkrát utekla. Vypadalas, že jsi mrtvá, byla jsi studená a dlouho ses nehýbala, ale když jsem se vrátil, nebylas tam, takže jsi musela utéct. Nemělas to dělat, *snad ani nevnímá, že mluví nahlas, nepřítomně se pohupuje v křesle, které je kromě postele a komody jediný nábytek v ložnici. Na jedné stěně visí obraz jakési neutrální krajinky, okenice jsou zavřené a rám okna přitlučený k parapetu, aby nešlo otevřít. Pod oknem je ke zdi připevněný oprýskaný radiátor.* Nene, nemělas utíkat, tolik času jsme ztratili. A tolik žen jsem kvůli tobě musel zabít, než jsem tě zase našel, ale copak jsem je mohl nechat žít, když ti nesahaly ani po kotníky? Nezasloužily si to. Ale teď už mi neutečeš, teď už ne, *mumlá dál a do hlasu se mu vkrade spokojený podtón, když si z dálky prohlíží provaz, kterým má žena zápěstí připoutaná k jednomu sloupku postele. Provaz je dost dlouhý, aby se mohla hýbat, ale ne tak, aby mohla vstát z postele.* Taky proč bys utíkala, když jsem tě konečně našel, bude nám spolu hezky. Až tě očistíme, bude nám spolu hezky a ty budeš hezky hodná holčička, stejně sis za to mohla sama, že jsem tě zabil, nerad bych to dělal znovu. *stále z ní nespouští oči a čeká až se probudí.*