od Cairo » 03 kvě 2014 21:55
*Pohladí ho po boku, pěkně po horké kůži, protože na sobě ještě nemá tričko. Rozhlídne se kolem a košili taky nevidí, takže vytáhne hůlku, zavelí* Accio košile, * a už ji drží. O tom, že mu stopila to tričko, taktně pomlčí.* Prosím, pane, *ušklíbne se vesele a přidrží mu ji jako kabát a když vklouzne do rukávů, obejde ho a pomalu zapíná knoflíček po knoflíčku, na tváři jemný úsměv a pohled upřený střídavě do jeho tváře a na kůži, kterou pomalu zahaluje. Když je to hotovo, krátce přitiskne rty na kusek odhalené kůže na krku, tam, kde při zapínání vynechala první knoflíček. Pak spolu zamíří domů, pobaveně sleduje to divadlo se ztrátou směru a pochopitelně mu to nezbaští.* Ne, ale já to nepotřebuju vědět, mám přece tebe, *prohodí vesele.*