Druhý pokoj pro hosty

[Locke Lamora]

Jo. +souhlasí s tím a culí se+ Ale jo, to on je to chytrej kluk, ale víš jak to je, když holka zatřese sukní, rozum je pěkně v prdeli. +pokrčí pobaveně rameny+ No jen se mi směj. +protočí oči a taky se uculuje+ Já nepochybuju, že je perfektně obeznámen se všema technickýma podrobnostma, a že už teď umí víc speciálních tríčků než já, myslím spíš jestli ho někdo naučil, jak holku nezbouchnout. +zazubí se+ Dobře, fakt dík. +přikývne+ A kdyby ses mohl stavit za Cappou, já mu říkal, že budeme pryč, ale nějaký peníze mu donýst můžeš. +usměje se ještě a zvedne se, že pomalu půjde+

[Jean Tannen]

Pochybuju, že by dvojčata takovou důležitou věc vynechali. +usměje se na něj, ať se jako nebojí a taky vstane, že ho vyprovodí+ Buď v klidu, brácho. Všechno vyřídím, zařídím, ke Cappově i tvé plné spokojenosti. +zazubí se na něj+

[Locke Lamora]

No snad jo. +přikývne s úsměvem+ Tak já jdu zkontrolovat toho maroda. A sehnat maliny. +vzpomene si+ Dík, bez tebe by se můj slavnej gang rozpadl na prach. +zasměje se, poplácá ho po rameni a odporoučí se do kuchyně, kde chvíli slídí, než najde vanilkovou zmrzlinu a čerstvý maliny, co rozvaří na omáčku, ale ještě je na to nekydá, aby se mu to nerozteklo, přidá šlehačku a čokoládový hoblinky, nějaký pití, a cestou ještě sám sežvejká kus nějaký pečeně, co tam našel, aby mu ze všech těch sladkostí nezešílela slinivka, a hrabe se s tím po schodech+

[Locke Lamora]

+zaklepe na dveře a nakoukne dovnitř, poněvadž by nerad nachytal Jeana v choulostivý situaci+ Nazdar parchante. +zazubí se na něj+ Zvedej kotvy, jedem domů. A laskavě tu nechej všechny stříbrný lžičky, maltezius je každej večer počítá. +zakoulí očima+ Neviděls dvojčata? Pořád klátí Phillipu? +zajímá se+

[Jean Tannen]

Nazdar, kumpáne. +zazubí se na něj+ Já náhodou žádný lžičky neberu. +dělá strašně jako by nic a nakonec teda vyndá z tašky několik knížek, co byli původně v knihovně+ Dvojčata mají zrovna myslím pauzu a jsou v zahradě. Ovšem co tam dělají, je mi záhadou. +pousměje se+

[Locke Lamora]

Já myslím, že Wenai by nevadilo, kdyby sis půjčil nějaký knihy. Stejně se sem předpokládám vrátíme. +pokrčí rameny+ Když se teda zeptáš. +zazubí se+ Mohly by na nich bejt nějaký hnusný kletby. Hm, tak já budu hodně dupat, až je půjdu hledat. +zakoulí očima+ Seženeš Brouka? Co ta jeho láska? +uculí se+

[Jean Tannen]

Myslíš, že pořád ještě někoho souloží? U Perelandrovejch koulí, tohle by snad nezvládl nikdo. Měli by sme je poslat k doktorovi. +zavrtí hlavou, poněkud nechápavě+ Jasně, já ho seženu, nedělej si starosti. +pokývá s úsměvem hlavou+ Ten bude rád, že se vracíme, už začínal dost remcat, že ji dlouho neviděl.

[Locke Lamora]

U těch dvou nikdy nevíš. +uculí se+ Dík. Sbalte si svejch pět švestek. Jo, tak on ještě pořád nezasunul, jo? +zasměje se+ Já myslel, že už pokročili. +pokývne zamyšleně+ No tak jo, dneska nebo zítra pojedem. Dám vám vědět, ať se ještě stihnete pořádně najíst jídla, který nemusíme vařit. +mrkne na něj a jde najít Sanzy+

[Jean Tannen]

+pokyva hlavou+ Já na to dohlidnu. Ne protože ona je v Camorru tak tu Brouk chodí jako tělo bez duše a skládá básně. Docela mu to jde musím říct. +pousmeje se+ Dobře zajdu ještě do kuchyně trochu to tamvyplenit. +zasmeje se+ Tak pak děj vědět.

[Wenai Lafayette]

No jo. +prikyvne+ Několik ložnic pro hosty. +vyjde na chodbu a vede ji chodbou+ Maltezius je sluha. Vždycky se objeví když ho potřebujes nevím jak to dělá. +usměje se na ní trochu zmatene a otevře jedny dveře+ Tak to je tvuj pokoj. Já bydlim v patře nad náma. Pokoj na konci chodby vlevo. +usměje se a ukáže ji její ložnici+