Jídelna

[Jean Tannen]

on to myslí dobře... +pohladí jí Jean po ruce, aby se nezlobila+ jak můžeš bejt tak v klidu? +vykulí na ně Locke oči+ co budem dělat s dítětem? co když se ti něco stane? +koukne na ni celej vytřeštěnej+ co když seš nemocná! a ty vafle sněz, musíš mít to. živiny. +vzpomene si, a přistrčí jí talíř+

[Wenai Lafayette]

+chytne Jeana a stiskne mu ruku a koukne na Lockeho+ No, když jsem nemocná, tak jsem. +pokrčí rameny+ Nezlepším to tím, že tu budu lítat a strachovat se. +vezme si teda vafli+ Vy si dejte taky, ať máte něco v žaludku. +podá jim taky+ Locke, já nemůžu mít děti. +koukne na něj+ A ... stejně žádný nechci, takže asi... tak.

[Locke Lamora]

no to ne, ale mohla bys to třeba zlepšit tím, že bys dělala něco proto, aby ses uzdravila. +zabrblá, a vezme si teda vafli, ale jen se v ní nípe+ jo, já vím. +přikývne+ ale taky bys neměla bejt schopná mizet z místa na místo a mezi světama, a vůbec. já tvýmu světu úplně nerozumím, ale naučil sem se, že i nemožný věci se tu stávaj. +zamumlá do svý vafle+

[Wenai Lafayette]

Locke. +koukne na něj věcně+ Kdybych měla dítě, tak si ho zase nechám vzít. Tak, to je celý, konec šmitec. Když budu nemocná, tak se vyléčím a vy se o mě budete starat. +uculí se trochu a koukne na něj+ Tak už se namě usměj. +usměje se na něj a dá mu pusu+

[Locke Lamora]

+olízne vidličku od banánu a koukne na ni+ aha. +přikývne, a zase sklopí oči k talíři+ no, tak hlavně že to máš všechno rozplánovaný. +odstrčí talíř+ nebuď blbej. +koukne na něj Jean od svýho jídla, tak jako ostře, pač je mu jasný, co všechno se mu honí hlavou+ půjdem k tomu doktorovi, a pak se odpíchne od toho, co se dovíme. a budeme to řešit dál. +koukne na ně oba+

[Wenai Lafayette]

+koukne na něj, pak na Jeana a pak zas na něj+ No... ty bys jako... chtěl dítě? +kouká na něj, jako na velikonočního králíčka o vánocích+ Tak jo, půjdeme k doktorovi. +přikývne a zvedne se od jídla+

[Locke Lamora]

no, ani ne. nikdy sem teda s žádným nepočítal, a nikdy sem žádný nechtěl. +pokrčí locke rameny, a nekouká na ni+ ale myslel bych si, že do toho mám aspoň trochu co mluvit, než se rozhodneš co s tím. my oba. +koukne na Jeana, kterej radši nic neříká, aby to ještě nezhoršil+

[Wenai Lafayette]

Jo, no, to asi jo. +přikývne a sedne si ke stolu+ Tak já to odvolávám.. a rozhodneme to spolu až budeme vědět, co to je a nebudeme mít jenom dohady? +koukne na ty dva kolem trochu ztraceně a nešťastně+

[Jean Tannen]

já bych řek, že to je tvůj život, a tvoje tělo. +pokrčí rameny Jean+ a že to finální rozhodnutí bude vždycky na tobě. +pousměje se+ a navíc ještě nic nevíme, takže bych s hádkama počkal až budeme mít něco v ruce. +přikývne a povzbudivě se na ty dva usměje+

[Wenai Lafayette]

Tak jo. +přikývne+ Tak pojďte, ať to máme za sebou. +zvedne se a koukne na ně+ Ale krev mi brát nebudou, to teda ne. +zavrtí hlavou a jde se oblíct+