Hlavní pokoj

[Tobiáš]

*Usměje se*Řekla sis o to...*zajiskří mu v očích. Vzápětí si ji přitiskne k sobě do náruče, tou rukou, kterou jí příhodně nechal na kříži, druhou ji lehce zvedne bradu a znovu se přitiskne svými rty na její. Tentokrát ji ale už políbí doopravdy, vášnivě, ale není to jako v Japonsku s podtónem zoufalství, tentokrát si ji vychutnává, hraje si s jejím rty, užívá si ten hedvábný dotek a zároveň ji pevně svírá v objetí, takže může jasně cítit, jak mu pod trikem bije srdce a žene rozbouřenou krev do žil. *

[Rebecca Altamirano]

(kur-vajs je opravdu skvělý nápad koukat při tom na další díly )

+ve chvíli kdy spoutá její rty polibkem, se jí všechny myšlenky naráz vypaří z hlavy, přitiskne se k němu, jakoby byl jediný pevný bod ve vesmíru, jednou rukou mu zajede do vlasů, druhou rukou mu přejíždí po zádech, nehty mu sklouzne po páteři a zase zpět a oplácí mu polibky se stejnou vášní, občas jemně kousne do rtu, aby poraněné místečko vzápětí polaskala jazykem. Zatíná mu nehty do vlasů téměř bolestivě, na té tenké hranici mezi rozkoší a bolestí, srdce jí buší v prudkém staccatu proti jeho a přeje si, aby tahle chvíle nikdy nezkončila. Tlumeně mu zasténá do rtů a má pocit, že jí žilami proudí místo krve tekutý oheň+

[Tobiáš]

(taková live podpora představivosti, no trochu sebedestruktivní, pravda )

*když mu vjede pevně do vlasů, přitiskne ji k lince s tichým zamručením, krouživými pohyby ji hladí na bedrech a křížích, druhá ji hladí zezadu na šíji. Pod doteky jejích nehtů na páteři se ozve jako ozvěna jejího tlumeného zasténání. Sjede rty po hraně čelisti až na krk a políbí zlehka to místečko třepetající se zběsilým tepem* uznej, že tohle by vzbudilo pár dotazů, udělat to napoprvé, co jsme se potkali...*vydechne mezi polibky, kterými ji zasypává jemnou kůži u ucha*

[Rebecca Altamirano]

(trochu? já bych řekla trochu hodně, zvlášť když jdu zítra od sedmi do práce )

+přitiskne se k němu ještě pevněji, oběma rukama sklouzne po zádech až na zadek a pevně stiskne. Když jí políbí na krk, zakloní trochu hlavu a tiše zavrní rozkoší+ Hmm...+zamručí tlumeně a jemně mu okousne hranu čelisti+ To by asi vyvolalo nějaký to překvapení...uznávám +zašeptá s úsměvem a znovu mu zajede jednou rukou do vlasů, jemně se jimi probírá a občas zlehka sklouzne nehty vzadu po krku dolů a zase zpátky+

[Tobiáš]

(lach, no tak to potom jo )

*tiše se zasměje, se rty na jejím krku, takže jí ten smích rezonuje na kůži* To jo...*vydechne prudčeji a nepatrně ji do toho krku kousne, ne do krve, jen stiskne jemnou kůži mezi zuby. sjede jí rukama na zadeček a vzápětí ji vklouzne prsty pod lem trička... na nahé kůži ji jeho dotyky chladí, čehož obratně využívá a vykresluje jí po kůži neviditelné obrazce*

[Rebecca Altamirano]

(no nechtělo se mi vstávat ani trošku, to přiznávám )

+tiše zavrní když jí mírně stiskne kůži na krku a na oplátku zlehka sevře mezi zuby jeho lalůček a jemně zkousne. když jí vklouzne rukama pod tričko, na okamžik jí ten kontrast jeho chladivích doteků na jejím rozpáleném těle skoro připraví o dech. Tiše vzdychne vzrušením a sama vklouzne rukama pod jeho tričko, jemně vyjede po bocích vzhůru a přes záda sjede zase dolů, nechávajíc na kůži slabé narudlé stopy nehtů. pak si ho znovu přitáhne k sobě a dlouze ho políbí, pohrává si s jeho rty, chvíli prudčeji, útočí a bere si všechno, aby se vzápětí stáhla a jen zlehka se o jeho rty otírá svými. Pak se trochu roztřeseně nadechne, kousek se odtáhne a zadívá se mu do očí, na rtech mírně oteklých od polibků, slabý úsměv+ Myslím, že tě odtud už vážně nepustím...+vydechne a škádlivě ho kousne do rtu+

[Tobiáš]

(no to věřím... )

*přistoupí na její hru a občas ji na poslední chvíli jakoby uhne, aby vzápětí sám zaútočil o to prudším polibkem* Né že by se mi odtud chtělo...ven, do samoty, zimy...tady se mi líbí mnohem víc...*uculí se a oči mu září částečně veselím, částečně vzrušením* Nikdy bych neřekl, že prostá nabídka nasekání dřeva a jednoho podpisu se může zvrhnout v něco tak příjemného...*tak nějak z nemůže spustit pohled a ani ruce*

[Rebecca Altamirano]

(a zítra zas )

+usměje se hřejivě, vezme jeho tvář do dlaní a dlouze ho políbí+ Nene...žádná zima. Žádná samota. +zašeptá mu do rtů.+ Hmm, možná bych tě měla varovat...kolem mě se věci zvrhávaj docela často. +uculí se nevinně+ Čím víc počítám s tím, že mám všechno pod kontrolou a nic se stát nemůže...+pokrčí zlehka rameny+ ...tím víc potom zírám. + Ale musím přiznat...že ani mě se tady v poslední době nelíbilo tolik..jako právě teď. +zadívá se mu do očí, přitiskne se k němu a vtiskne mu polibek na bradu, kam akorát dosáhne, když stojí na zemi+

[Tobiáš]

(zas na 7? )

Tak varovat?*povytáhne obočí a schová si ji do náručí* hm...to se mi stává taky...asi štěstí...*uchechtne se* a málokdy se to zvrhne takhle příjemně...* lehce ji u sebe kolíbá* tak snad to nezakřiknem...*pak mu blýskne v očích a bleskově ji chytne a zvedne nad zem, aby byla ve stejné výšce jako on a vtiskne jí na rty další kousavý polibek, přitom ji pevně drží*

[Rebecca Altamirano]

(jop zas ale jenom do 12:15, to je pozitivní )

+přitulí se k němu jako nějaké ztracené kotě, opře si tvář o jeho hruď a usmívá se+ a sakra, no tak to doufám, že se to nebude násobit. ten náš talent na průšvihy. +zasměje se+ ovšem proti zvrhávání v tomhle stylu nemám nejmenší výhrady. +uculí se a když ji najednou zvedne, honem se ho chytne, i když ví, že by ji nepustil. V tom smyslu prošla vcelku netradičním "výcvikem" + Hmm, to se mi líbí... +zavrní a nohy mu ovine kolem pasu. obejme ho rukama kolem krku a oplácí mu jeho kousavé polibky. Pak se na okamžik kousek odtáhne a zadívá se mu do očí+ Mám nápad...+zašeptá a v očích jí zajiskří+ Vyjdi na chodbu, kde jsem ti ukazovala tvůj pokoj...+pousměje se+ ale pak běž na druhou stranu. První dveře vpravo. +znovu ho políbí a kývne příslušným směrem+ Neboj, neztratíme se. +cukne koutky pobaveně+

>> a dojde sem http://www.landofsinners.hys.cz/forum/viewtopic.php?f=53&t=1710