Eisbahn

[Victoria]

jo? +usměje se a oči jí svítí+ já tě taky miluju, abys věděl, a chci to slyšet. mockrát. +zasměje se a kouká, jak je to tam pěkný a on je pěknej+ věřil bys tomu, že už se známe pět let? +pousměje se+

[Byron]

+pousměje se a obejme ji kolem pasu, aby si ji mohl přitisknout k sobě a zahřívat ji tak+ Zvláští, že jo? +přikývne+ Přijde mi to jako chvilička, ale při tom jsme udělali tolik věcí, tolik toho stihli. +usměje se na ni+

[Victoria]

jo, asi žijem děsně rychle. +zazubí se se na něj a opře se mu hlavou o rameno+ je to úplná chvilička. A koukni na nás, máme sophii. +uculí se+ jsme úplná rodina. +vtiskne mu pusu na rameno+

[Byron]

Já jsem tak moc rád, že mám tebe a Sophii a vlastně všechno, co máme? Že nám děláš domov. +koukne na ni, tak něžně+ Řekl jsem ti to vůbec někdy? Líbí se mi to.

[Victoria]

jo, tos mi řek. +uculí se+ já se snažím. fakt. +usměje se a trochu mu prohrábne patku+ aby vám doma bylo dobře, a aby ze sophie vyrostl dobrej člověk, a vůbec. +usměje se+ sem ráda, že to vidíš. +uculí se+ můžu bejt úúúplně upřímná? +uculí se+

[Byron]

Určiitě? Musím to asi víc opakovat. +usměje se na ni+ Budeš? Mám se bát? +zazubí se na ni+ No, jestli ně nepošleš do háje, tak klidně můžeš, kočko. +zasměje se+

[Victoria]

to by bylo hodně drsný, rozejít se s tebou na výročí ne? +zasměje se+ přece víš, že tě nikdy nenechám. +uculí se+ ne, já jsem jen teďka dost přemejšlela, jak končí rok, a máme výročí, člověk tak bilancuje. +pousměje se+ Takhle zpětně mám pocit, že jsem po tobě už od začátku strašně jela, jak slepice po flusu. +uculí se na něj+ A... ty první dva roky byly děsně krásný, neskutečná jízda, každej den intenzivní jak některý celý moje vztahy dohromady. +pousměje se+ Skočila jsem do toho s tebou dost po hlavě a i když jsme byli... no, byli jsme si děsně blízko a byly to rozhodně ty nejlepší dva roky, co jsem zažila, tak... víš jaká jsem. +pousměje se omluvně+ Trvalo mi si na to zvyknout, přijmout že budem víc než dva lidi co si užívají života a sebe, že můžeme vážně bejt navždycky. Já mám v sobě takovou stopku, a víš, že mi trvá se někomu otevřít, dát se. +vezme jeho ruku do svejch a hladí ho po prstech+ a před těma třema rokama jsem měla špatný období, hodně špatný, byla to dost krušná zima, a mám dojem, že ti za to pořád tak trochu dlužím omluvu, protože jsem ti vyváděla šílený věci, hrozně jsem se v tom tloukla, protože jsem cítila, že jde do tuhýho, že to mezi náma je fakt navážno, a poprvé jsem začala myslet na budoucnost, což mě dost vyděsilo. Protože jsem to nikdy s nikým do týhle fáze nedotáhla. +usměje se omluvně+ Tak mi to promiň. +koukne mu do očí+ Mně totiž tenkrát došlo, že jseš fakt láska mýho života, a měla jsem tak děsnej strach, že o tebe přijdu, že mi to hrozně ublíží, a měla jsem dojem, že když tě odeženu dřív, tak to nebude tak hrozný než když mě necháš třeba za pět let, až se tomu odevzdám úplně. +ušklíbne se sama nad sebou+ A to žes tu děsnou zimu se mnou vydržel je jedna z věcí kterejch si na tobě vážím ze všeho nejvíc. A... no, mám dojem, že bys to měl vědět. +usměje se trochu+ Já vím, že dělám kraviny pořád, a občas toho musíš mít plný zuby, ale... od tý doby před třem rokama se na tebe spoléhám, úplně a ve všem. Tam sem se rozhodla s tebou doopravdy mít děti, ne o tom jen mluvit, a přestat před tebou předstírat, hrát si na silnou a schovávat se. +nakreslí mu špičkou prstu kolečko do dlaně+ Byla to taková moje vztahová krize, a to žes to tak neskutečně zvládnul je tak trochu důvod proč jsem pořád tady. Já jsem... zvažovala, že uteču, znáš mě, měla sem dojem, že ti hrozně ubližuju, ale tys mě nenechal. Víš, tys mě na jednu stranu děsně uvolnil, ale taky hrozně zklidnil, naučils mě bejt šťastná. A to neznamená, že by ty první dva roky nebyly opravdový nebo upřímný, já jsem se do tebe zamilovala během prvních čtrnácti dnů. Ale myslím, že od tý doby před třema rokama je to fakt láska, taková ta opravdická, co vydrží, víš? +usměje se+ nebo si to aspoň představuju. A vím, že si myslíš, že si tě nevážím, ale není to pravda. Ty si myslíš, jak jseš tady mezi všema hrozně obyčejnej, ale seš ten nejvíc neobyčejnej kluk na světě. +pousměje se, a vtiskne mu pusu do dlaně+ Takže... ti asi děkuju za to že jseš. +uculí se na něj a otře si oči, protože je pako.

[Byron]

+poslouchá ji a nepřerušuje ji, aby se vypovídala a on se soustředí, aby mu nic neuteklo, ani slovíčko a usmívá se+ Lásko moje. +pousměje se a políbí ji na prsty, co drží ve svých prstech+ Děkuju, žes mi to řekla, vážně. +přikývne+ Moc děkuju, protože chci vědět, chci vědět, na co myslíš a co cítíš i to, na co jsi myslela a co jsi cítila od doby co se známe, no a vlastně i před tím. +pousměje se trochu rozpačitě+ Byla to těžká zima, ale já jsem věděl, že tě nesmím nechat odejít, protože ty seš jenom jedna a seš moje a jediná a já jsem tě miloval a milovat tě budu. +pousměje se na ni+ Děkuju, že jsi mi to řekla. +pohladí ji po vlasech+ Jsi moje životní láska.

[Victoria]

A děkuju že snášíš moje verbální výlevy. +uculí se na něj+ Budu se snažit, aby to nikdy už tak těžký nebylo. +slíbí mu, přitulí se k němu a pěkne ho políbí, něžně, a aby věděl, že to je všechno pravda+ A pořád se učím ti věci říkat a neschovávat se v sobě, tak mi to asi někdy nejde tak dobře. Ale už zvládnem všecko, ne? +uculí se, a jen tak ho objímá a voní si k němu+ půjdem někam do tepla? +usměje se+

[Byron]

Já se budu snažit, aby už nikdy tak těžký nebylo, kočko. +usměje se na ni a políbí ji, aby jí ten slib stvrdil polibkem+ Půjdeme. +přikývne+ Máme rezervovanej pokoj v hotelu. +uculí se na ni+