Aiša

[Vanessa]

+ráno procitne celá prochladlá a ztuhlá na zemi. Třese se po celém těle dozvuky přeměny a ranním chladem. Když začne znovu vnímat lidsky, vybaví se jí, co se stalo těsně před přeměnou. Namáhavě se zvedne na roztřesené nohy a když posbírá trochu sil, vydá se zpátky k bojišti. Snaží se nevnímat ten pach krve a hnijícího masa a lidské ostatky, které vlci roztahali po okolí. Radši ani nemyslí na to, co z toho je její dílo. Z mrtvých těl s krákáním vzlétnou mračna vran, když jde kolem, ale sotva je mine, už se zase slétnou a dál hodují na mrtvolách a na tom, co z nich ještě zbylo. Svlékne několik ještě zachovalých mrtvol, oblékne se a pak s rancem plášťů, kalhot a košil vyrazí k jámě. Sváže oblečení pevnými uzly k sobě a utvoří z něj dlouhý tlustý provaz, který přiváže k nejbližšímu stromu. Pak jej hodí dolů a sleze po něm na dno+ Styx? +zavolá na ni s obavami, ale tělo ve škvíře se nehýbe ani neodpovídá+

[Vanessa]

+sleze dolů a najde Styx v bezvědomí a s poraněnou hlavou, ale naštěstí živou. Přiváže si ji do pláště na záda a pak začne namáhavě šplhat nahoru. Trvá jí to celou věčnost, dlaně má celé odřené, jak co chvíli sklouzne po provazu zase o kus zpátky, chvílemi má pocit, že její ruce už neudrží tíhu dvou těl a zřítí se dolů. Nakonec po velké námaze vyleze z díry ven a na smrt znavená se svalí do mechu, kde dlouho těžce oddechuje. Pak důkladně prohlédne Styx, která je pořád v bezvědomí a rozhodne se, že počká, až se probere a odvede ji na místo, odkud se budou moct přemístit domů. Nejdřív ale musí udělat jednu nepříjemnou, ale důležitou věc. Opustí na chvíli Styx a vydá se zpátky na bojiště. Prochází mezi mrtvými, hledí jim do bílých tváří a hledá mezi nimi Enza. Musí mít jistotu, že nepřežil+

[Styx Lupin]

+po chvíli se probere z bezvědomí. Posadí se a ihned si uvědomí šílenou bolest v hlavě, která přehluší všechny ostatní. Stoupne si na nohy a rozhlédne se zmateně kolem. Má pocit, že to tady nepoznává. Je bezradná, neví, kam má jít. Nakonec se vydá hlouběji do lesa, podvědomě volaná přírodou+

[Vanessa]

+Enzovo mrtvé tělo nenajde, ale to ještě nic neznamená, spousta mrtvol se už po nočním hodování lesních dravců a vlkodlaka nedá identifikovat. Je přesvědčena, že Enzo zranění nemohl přežít a že nad jámu se doplazil z posledních sil. Dost možná jí skončil v žaludku, když se proměnila ve vlkodlaka. Vlastně je to docela pravděpodobné, když byl na ráně jako první. Obrátí se jí žaludek při té představě a vyzvrací se. Pak se vrátí zpátky ke strži. Nejdřív se vyděsí, když tam nenajde svou sestru a instinktivně nakoukne dolů, jestli tam nespadla. Když ji ale nikde nezahlédne, ani nedostane odpověď na volání, dojde jí, že když Styx nabyla vědomí, nejspíš se už sama přemístila domů. Sleze ještě dolů pro zbytky oděvu, který na sobě roztrhala při proměně a ve kterém má ukrytý předmět. Už ji na tomto hrůzném místě absolutně nic nedrží a tak se bez otálení přemístí do svého bytu+

[Styx Lupin]

(pokráčko v tématku Někde v Turecku)

viewtopic.php?f=153&t=2036

[Vanessa]

+ve vhodnou dobu, aby tam náhodou nebyla dřív, než ostatní přeživší asasíni, se přemístí do Masyafu. Většina už je zpátky, až na zraněné. Vydá se rovnou do velmistrovy kanceláře. Zaklepe a když ji vyzve, vejde dovnitř. Kolem stolu stojí několik nejvyšších velitelů z mise. Všichni do jednoho zvednou hlavu, když vstoupí a podívají se na ni, ale pak ji zase skloní a pokorně hledí do země. Očividně dostávají od velmistra pěkný výprask za žalostný výsledek mise. Aiša se k nim postaví a mlčky poslouchá+

[Assassins]

+vztek z Al Mualímových černých očí doslova srší+ Zpackali jste to. Měli jste obsadit pevnost, místo toho jste se nechali pozabíjet jako stádo ovcí. Vrátila se vás sotva desetina. Přišel jsem o spoustu mužů. Kde se stala chyba, řekne mi to někdo? +velmistr bouchne zlostně pěstí do stolu+

+dlouho je ticho, než se nesměle odváží ozvat se jeden z velitelů+ Plán byl dokonale připravený, můj pane. Napadnout pevnost v noci, když bude většina posádky spát. Mělo tam být mnohem méně vojáků, než ve skutečnosti bylo. Jakoby nás čekali +střelí podezíravým pohledem po Aiše+

+velmistr ho zpraží zamračeným pohledem+ Chceš tím snad něco naznačit? +neunikne mu jeho podezíravý pohled k Aiši+ Aiša bojovala statečně, možná statečněji, než většina z vás. Sám jsem viděl, jak zabíjela templáře. Omluv se jí! +zařve na něj hromovým hlasem a asasín zamumlá něco na omluvu a ostatní radši mlčí a klopí zraky k zemi+ Jak úspěšná jsi byla ty, Aišo? +obrátí opět pozornost k asasínce+ Povedlo se alespoň tobě splnit svůj úkol?

[Vanessa]

+když její bratr asasín vyřkne své podezření, na okamžik se jí sevře žaludek strachem, že jí na to přišli. Ve tváři však nic nedá na sobě znát, možná snad pohrdání s takovým obviněním. Už je připravená se obhajovat, ale nakonec k tomu vůbec nedojde, když se jí velmistr k jejímu velkému překvapení zastane. A pouze jeho názor je důležitý pro její další existenci+ Úkol splněn, pane +sáhne pod plášť a vytáhne podlouhlý předmět, zabalený v látce. Položí jej na stůl a rozbalí. Neodpustí si přitom provokativní pohled směrem k veliteli, který ji podezíral ze zrady+

[Assassins]

+zvedne zbraň ze stolu téměř s posvátnou úctou, ne k tomu meči, ale k tomu, že jako první asasín v historii drží předmět, který templáři celá staletí ukrývali a strážili+ Ceremoniální meč nevěřících +prohlíží si tu precizní zbrojařskou práci nesmírné ceny, musí uznat, že je to skutečně nádherný kousek+ Kolikpak asi bezvěrců za ta staletí pasoval +položí zbraň zpátky na stůl, téměř ji odhodí, jakoby ho pořezala+ Jdi pro Razzaqa, ať prověří jeho pravost +přikáže nejbližšímu podřízenému a otočí se k Aiše+ Dobrá práce. Za odměnu dostaneš týden volna. Myslím, že si zasloužíš odpočinek. A ty...+pohlédne na velitele, co předtím zpochybnil misi+ ...dostaneš taky týden, ale samotky, o chlebu a vodě. A vy +mávne rukou k ostatním+ můžete jít odprosit Alláha za vaši neschopnost v boji, když vás i žena předčila svými činy. Vypadněte! +zavelí a všichni se spěšně hrnou ke dveřím+ Aišo, ty zůstaň. Chci, abys byla přítomna ověřování pravosti kořisti.

[Vanessa]

+žaludek se jí scvrkne jako sušená švestka, když jí velmistr oznámí, aby zůstala. Celou dobu, co si Al Mualím krátí čekání na Razzaqa pohledem z okna, Aiša stojí tiše, bez hnutí u stolu, jakoby tam ani nebyla. Uvnitř však bojuje se strachem, co kdyby byl ten meč, který jí dali templáři, falešný. Byla by to její jistá smrt+