Enzo

[Enzo]

+Enzo je v sedmém muslimském nebi, že si může takhle beztrestně Aišu obejmout, aniž by mu chtěla za to podříznout krk+

Mám hrozný hlad +postěžuje si Vanessa, jak už skoro dva dny nic nejedli, naposled jenom tu graviolu+

Kanec... +přemýšlí nahlas Enzo+ naše večeře... skončil někde v bažinách +zamručí naštvaný na tu prokletou bouři. Uslyší podle jejího pravidelného dechu, že mu Vanessa usnula v náručí a tak se ani nepohne, aby ji náhodou nevzbudil a ona se mu zase nevysmekla. Zahřívají se navzájem svými těly a po hodině nebo dvou se nakonec Enzo celý zdřevěnělý taky nechá přemoct spánkem+

[Tony Dolohov]

+když se silná bouře přežene, Tony s pilotem Cessny vzlétnou nad džunglí směrem k místu, kde radary naposled zachytily signály havarovaného letadla. Předpokládá, že pokud je Vanessa naživu, bude se nejspíš zdržovat u řeky. S dalekohledem na očích proto pozorně pročesává pohledem oba břehy+

[Vanessa]

+bouře se konečně utiší a všude zavládne ticho, dokonce i ti otravní ptáci jsou zatím tiší. Vanessa se s trhnutím probudí a vyskočí na nohy+ Letadlo! Slyším letadlo! +kouká nahoru do korun stromů, odkud se ozývá stále hlasitější vrčení motoru, ale přes tu houšť vegetace nic nevidí. A co je ještě horší, ani ona sama není seshora vidět. Utíká co jí nohy stačí ke břehu řeky, ale než tam doběhne, zvuk letadla se pomalu ztrácí, až není už vůbec slyšet. Vanessa propadne zoufalství a už se ani nesnaží skrývat to před Enzem+

+Enzo jí běží v patách a chvíli se marně rozhlíží po obloze, jestli ještě nezahlédne to letadlo. Pak k ní pomalu přistoupí a obejme ji+ Vrátí se... musí se přece zase vrátit +utěšuje ji, vědom si toho, že alespoň on to nesmí vzdát, za ně za oba+ Aišo...co kdybys zkusila, jestli už máš dost síly přemístit se? +navrhne jí a schválně neřekne "nás"+

[Vanessa]

+překvapivě ani neprotestuje, když ji Enzo obejme a opře si čelo o jeho rameno, aby neviděl její slabost a chvíli tak setrvá+ Můžu to zkusit +podívá se opět na něj a samozřejmě si všimla, že mluvil o jejím přemístění, ne o jejich+ ale necítím se ještě na to +odstoupí od něj o krok a k jeho překvapení ho chytne za ruku - takže počítá i s ním. Soustředí se na přemístění... ale přesně jak to cítila, pořád nemá dost sil k tak náročnému kouzlu+ Nejde to +zavrtí hlavou a odvrátí se+

[Enzo]

+hladí ji po zádech, když se o něj opírá a jeho drsnost je ta tam. A na malý okamžik je upřímně rád, že ztroskotali na tomto pustém místě, protože tady, a jenom tady, má Aišu jenom pro sebe a on je tady jenom pro ni. Obává se, že pokud se jim povede někdy vrátit se zpátky do civilizace, toto kouzlo pomine a Aiša si ho opět nepustí k tělu. Přesto by rád udělal všechno pro to, aby našli cestu domů...kvůli ní+ Vážně počítáš i se mnou? +udiví ho to nesmírně, že ho chce vzít sebou, ale ještě víc potěší, že ta extrémní situace, ve které se nedobrovolně ocitli, paradoxně prolomila ty pevné hradby, které si Aiša za celá ta léta před ním stavěla+ Nevadí... až trochu zesílíš, povede se to, to mi věř +přitáhne si ji k sobě, aby ji povzbudil+ Přišli jsme i o to málo, co jsme měli. Musíme jít dál +neochotně povolí objetí+ Nejdřív se ale musíme trochu umýt +koukne pobaveně na její špinavý obličej, vlasy slepené blátem a nánosy bahna, které se jí přilepily na celé tělo+

[Vanessa]

Ty taky nevypadáš jako model z přehlídkového mola +rozesměje se, když si teprve teď Enza pořádně prohlédne. Enzo má bláto ve vousu i ve vlasech a když se usměje, tak i na zubech a jak předtím zapadl do té bažiny, tak mu pod zasychajícím blátem neprosvítá ani centimetr holé kůže nebo oblečení+ Nejlepší bude, když skočíme do řeky v tom, co máme na sobě +zasměje se Vanessa a vleze do vody a vůbec neřeší, že řeka je špinavá, kalná a nese sebou po hladině všechno, co cestou spláchla z břehů+

[Enzo]

+když se vykoupou a smyjí ze sebe všechno bláto, vydají se dál po proudu. Trmácejí se po břehu řeky, i když je to zdlouhavá cesta, jak povodeň podemlela břehy a proměnila je v močál, ale potřebují být viděni, kdyby se letadlo náhodou tudy vracelo zpátky. Po několika hodinách, unaveni, vyhladovělí a opět celí špinaví najednou narazí na jedné pláži na několik rozpadlých chatrčí. Rozeběhnou se k nim s nadějí, že konečně objevili nějaké lidi a prohledají i celé okolí, zklamaní ale nakonec zjistí, že domky jsou evidentně opuštěné, prázdné a neobyvatelné a nikdo tam nežije+
Alespoň budeme mít dnes střechu nad hlavou +konstatuje Enzo optimisticky+ Dáme jednu z nich trochu do pořádku, aby se tady dalo přenocovat +pustí se s vervou do práce a únavu vytěsní z mysli+

[Vanessa]

Počítej s tím, že každý budeme mít svoji vlastní chatrč +upozorní ho a jde si pouklízet tu svoji, kterou si vyhlédla. Vyhází z ní vlhké listí, nohou odkopne větvičky a kameny ven a trochu si poupraví střechu z palmových listů, aby jí tam co nejmíň pršelo. Když je hotová a vyjde ven, Enza nikde nevidí. Vyhladovělá, zesláblá a unavená si na chvíli zaleze do chajdy, aby si odpočinula a během několika minut usne tvrdým spánkem, takže ji ani neprobudí letadlo, které nad pláží přeletí zpátky na sever+

[Enzo]

+zrovna se vrací zpátky, když uslyší motor. Začne rychle utíkat, aby doběhl na pláž včas, než jim vrtulník přeletí nad hlavami. Vynoří se z džungle zrovna ve chvíli, kdy se na obloze v dálce objeví malý letoun. Enzo se rychle rozhlédne, ale Aišu nikde nevidí. A najednou udělá něco, co by ani sám od sebe neočekával. Pomalu couvne zpátky mezi stromy a ukryje se v džungli. Skrz koruny stromů sleduje, jak vrtulník chvíli krouží nad pláží. Počká ve své skrýši, dokud neodletí, teprve poté se vydá k chajdě zjistit, proč Aiša nereagovala na ten hluk. Nakoukne dovnitř a najde ji ležet na zemi+

[Enzo]

+Enzo najednou postřehne ve vlhkém listí nějaký pohyb. Otočí se tím směrem a zahlédne asi třímetrovou anakondu, která se pomalu plazí po zemi směrem k nim. Enzo úlekem vyskočí na rovné nohy a instinktivně couvne, a v tu chvíli had bleskurychle zaútočí na Aišino spící tělo a začne jej stahovat do svých smrtelných smyček. Enza si vůbec nevšímá a veškerou svoji pozornost a energii věnuje své kořisti+