Aiša

[Styx Lupin]

+na chvíli ji oslepí rudá mlha, jak jí zteče do obličeje krev, tryskající z rány na krku muže nad ní. Povolí stisk kolem jeho dýky a hřbetem ruky si otře oči. Když opět vidí a uvědomí si, co se tady stalo, koukne na Vanessu, stojící se zakrvácenou dýkou nad svým bratrem v řádu+ To ti to trvalo +poznamená, ale ne vyčítavě, spíš úlevně+ Koho jsi to vlastně dneska zabíjela? +vyloudí na tváři úsměv+ Doufám, že zprávy o tvých dnešních činech se nedonesou až do Sýrie. Pomoz mi dostat ze mě toho koně +začne se zpod něj namáhavě soukat a když asasína konečně shodí ze sebe, posadí se a zdravou rukou vytáhne ze stehna dýku. Sykne, když jí čepel projede svalem a odhodí zbraň daleko od sebe+ Ten parchant mne pěkně zřídil +podotkne zamračeně a začne si otírat do pláště krev z pořezané dlaně+

[Vanessa]

+odhodí zbraň na zem a pomůže sestře odvalit z ní Enza. Cítí jakousi hrdost nad tím, že ten tenký hlásek pokušení dokázala navždy umlčet a tím si sama sobě dokázala, že svoji minulost definitivně pohřbila+ Můžeš hádat +mrkne na ni+ A neměj strach, nedala jsem žádnému z nich šanci vyprávět o tom někdy někomu +uculí se+ Ale ty jsi byla moc statečná, Styx +ováže jí kolem dlaně kus látky, co utrhla ze svého rukávu+ S tímhle hajzlem není radno si zahrávat +kývne k bezvládnému tělu na zemi+ A o tohle si koledoval už pěkně dlouho. Má, co si zasloužil.

[Styx Lupin]

+druhým rukávem si stáhne ránu na stehně+ Sakra +zasténá, když se pokusí stoupnout si a do nohy jí vystřelí omračující bolest+ Pro dnešek jsem odepsaná...budeš muset pro to dojít sama +za pomoci Vanessy se namáhavě postaví+ Heslo je Hic sunt leones. Počkej! +zastaví ji ještě na odchodu+ Tvoje šaty +upozorní ji a rychle si vymění s Vanessou oblečení+ Teď jsi Styx +mrkne na ni s úsměvem+ Běž, nemáme už moc času. A Vanesso... díky +usměje se na ni+

[Vanessa]

Nemáš mi za co děkovat +oplatí jí úsměv, pak se rychle převlékne a vyrazí dolů do sklepních chodeb, u bytelné zamčené mříže řekne stráži heslo a když ji vpustí dovnitř, vyzvedne tu věc a běží zpátky+

[Styx Lupin]

+když je konečně sama, klekne si k Andrému a do očí jí vhrknou slzy. Prsty mu jemně zatlačí oči a přikryje jeho tělo pláštěm. Všude je už ticho, zvuky bojů dávno utichly, jen tu a tam se z dálky ozve zasténání zraněných a šumění deště venku. Něco ji nutí, aby se šla podívat ven, jestli mezi zraněnými nenajde své přátele. Šouravě se vydá za sténáním a to, co vidí, ji sevře srdce. Bitevní pole pod pevností plné mrtvých a umírajících, kolem se vznáší pach smrti, všude čpí krev, její chuť cítí až na patře. Vrány začínají hodovat na mrtvých a umírajících, ani nečekají, až zemřou a klovou jim oči z lebek. Styx pokulhává mezi ležícími těly a hledá známé tváře, ale většina mrtvých jsou nepřátelé. Měla by cítit radost, ta se ale jaksi nedostavuje. Otočí se a prchá pryč od těch hrůz, ven z pevnosti, do lesa na čerstvý vzduch a domů za Remusem. Než však přejde za hranici, odkud by se mohla přemístit, uklouzne jí noha po mokré trávě a ve tmě se zřítí kamsi dolů+

[Vanessa]

+když se vrátí, sestru nikde nenajde, tak ji začne hledat. Volá na ni, bez obav, že by ji uslyšel někdo jiný, všichni, co tento boj přežili, jsou už pryč a mrtví jí už neublíží. Po chvíli zaslechne odpověď na volání a vydá se za hlasem. Málem taky spadne do zrádné strže, ale Styxin hlas, volající na ni zezdola ji varuje+ Styx? +kouká dolů, ale v té tmě nic nevidí+ Podej mi ruku +klekne si na okraj propasti a opatrně se natáhne dolů, co nejvíc může. Kolena jí na deštěm rozmoklé půdě kloužou, ale odvážně hmatá potmě po sestřině ruce. Najednou ji něco strčí do zad a ona přepadne přes okraj dolů+

Pozdravujte v pekle, děvčátka +uslyší seshora Enzův chrčivý hlas a kruté zachechtání+

[Styx Lupin]

+v poslední chvíli uskočí stranou, když Vanessa dopadne vedle ní na zem+ Co to mělo znamenat? +zeptá se jí, když se nakonec nad jejich hlavami rozlehne ponuré ticho+ Až se rozední, třeba najdeme cestu ven. Teď bychom si měly trochu zdřímnout +navrhne a schoulí se pod převis, aby se chránila před deštěm a k smrti unavená usne+

[Vanessa]

Zdá se, že náš přítel přežil vlastní smrt +zakleje vztekle+ Máš pravdu, musíme si odpočinout +lehne si k ní a během okamžiku usne. Když se vzbudí, obloha je ztemnělá neutuchajícím deštěm. Nechá Styx spát a dá se do prozkoumávání jejich pasti. S velkou nevolí zjistí, že je to hluboká strž se skalní puklinou v zemi, ze které vede jediná cesta, nahoru po strmé, téměř kolmé stěně. Co ji ještě víc znepokojí, že tady nefunguje magie, a mobily nechaly doma:D. Když se Styx probudí, obeznámí ji s jejich situací a celé odpoledne se pak neúnavně snaží společně vydrápat nahoru po příkrém srázu, rozmoklá bahnitá půda je ale pokaždé zase smete zpátky na dno+

[Styx Lupin]

+je slabá ze ztráty krve a trpí bolestmi, ale ani jednou si nepostěžuje. Moc dobře si uvědomuje, že do večera se musí dostat ven. Přes všechnu jejich snahu se jim to ale nepovede a nad jámu se začne pomalu snášet tma+ Budeme muset něco vymyslet +v očích se jí zračí obavy+ Kdyby se mi povedlo přeskočit tu puklinu, možná by ses za mnou na druhou stranu nedostala +navrhne, i když sama tomu nevěří, ale žádná jiná možnost ji nenapadá+ Pospěš si...rychle +slyší za zády Vanessin naléhavý hlas. Rozeběhne se, i když s tou zraněnou nohou její běh připomíná spíše procházkovou chůzi... a skočí+

[Vanessa]

+celá vyděšená sleduje, jak Styx o kus mine okraj a spadne dolů do škvíry+ Styx! Jsi v pořádku? +klekne si na kolena a hledí dolů do tmy+ Styx! +její hlas přeskočí do temného zavrčení, když instinktivně ucítí sílu úplňku vysoko nad sebou. A pak se její lidský mozek zatemní, v těle se jí začnou lámat kosti a prodlužovat končetiny, z prasklé kůže rašit hrubá srst, s děsivým křupáním ohýbat páteř a narůstat ostré drápy a silné tesáky. Když je proměna u konce, vlkodlačice zavyje k měsíci a začichá ve vzduchu. Ucítí čerstvou krev a jde po čichu. Přiběhne k puklině v zemi a snaží se dostat ke kořisti. Chňape dolů tlamou plnou špičatých zubů a škrábe drápy do prázdna, ale na tělo nedosáhne. Po chvíli marné snahy to vzdá a zaměří se na další pachy, které cítí ve vzduchu. Je jich mnoho a jsou tam někde nahoře. Snaží se dostat z jámy ven a jak je mladá a silná a toužící po krvi, po několika pokusech se jí to nakonec povede. Když se ocitne nahoře, rozeběhne se neomylně k hradbám, kde ji čeká přímo královská hostina+