Enzo

[Vanessa]

( )

+sedí opodál, pořád zabraná do svých zmatených myšlenek, chvíli Enza tajně pozoruje, jak tam mlčky sedí na zemi a zírá do ohně. Prohlíží si, jak má na rukou a v obličeji rozdrápanou kůži, většinou už se zaschlou krví, ty hlubší ale ještě stále trochu krvácejí, a potvrdí jí to její teorii o souboji s šelmou+ Proč jsi to udělal? +nakonec to nevydrží a zeptá se ho+

+Enzo neodtrhne zrak od plamenů, jen trochu prohrabe klackem ohniště a přihodí další suchou větev+ Co... +zamručí+

Nedělej se, že nevíš, na co se ptám +odfrkne si Vanessa+ Proč jsi mi zachránil život? +zeptá se ho tedy přímo+ Nemysli si, že nevím, že jsi mě vytáhl z toho potopeného letadla. Že jsi mi ošetřil ránu, abych nevykrvácela. I to, že jsi mě zachránil před tím jaguárem. Proč jsi tak riskoval život kvůli mně? Chtěla jsem tě přece zabít +připomene mu, kdyby na to náhodou zapomněl+ A kde jsou naše zbraně? +všimla si, že Enzo taky nemá svůj kabát+ A vůbec... jaké máme šance se z tohoto srabu dostat? +zeptá se už trochu mírnějším tónem+

[Enzo]

Třeba jsem tady v džungli toužil po společnosti. A s pilotem by nám to asi moc neklapalo +ušklíbne se, dělá, jakoby to, že to Vanessa přežila, byla jen náhoda+ A taky máme spolu nějaké nevyřízené účty +sundá z ohniště upečené maso a podá jí kus jaguářího masa, napíchnutého na klacku+ Přílohu si budeš muset domyslet. A jez pomalu, ať si žaludek zvykne +sedne si opodál a zakousne se do pečeně+ Chm... trochu tuhé... žádné jehněčí to není +poznamená, ale hladově začne silnými zuby rvát maso od kosti+ Zbraně jsou na dně řeky +odpoví s plnými ústy+ Musel jsem se rozhodnout mezi nimi a tebou. Přišlo mi, že by ses dala využít líp +na chvíli se odmlčí, aby rozžvýkal gumové maso a konečně promluví trochu vážněji+ Podle mně je asi tak dva tři dny po proudu nějaká vesnice. Mohli bychom tam vyhledat pomoc, pokud se ti do té doby nepovedou ta tvá kouzla. Teď, když už půjdeš po vlastních, cesta džunglí nám půjde mnohem rychleji. Anebo bychom si mohli postavit vor. Ale nevím, jak nebezpečná je řeka dál.

[Vanessa]

Pfch! +odfrkne si na ty jeho rádoby vtipné hlášky na její adresu, ale výjimečně je nekomentuje, nemá náladu nechat se opět zatáhnout do hádky s ním+ Nech si laskavě to své poučování pro nějakého novice +sykne na něj nepřátelsky a se zjevným znechucením si od něj vezme maso. Chvíli na to kouká nedůvěřivě, kočku ještě nejedla, ale žaludek se jí svírá bolestí z hladu, tak si zubama opatrně utrhne kousek masa a chvíli přežvykuje. Uzná, že to není až tak hrozné, už jedla i horší věci, a začne tedy pomalu jíst+ Těch zbraní je škoda, budou nám chybět +dovtípila se už, proč se jich Enzo doopravdy musel zbavit, takže ty jeho jízlivé odpovědi se už pomalu učí ignorovat+ Vesnice? Domorodcům z pralesa bych věřila ještě míň než tobě +zachmuří se na něj+ Já navrhuji zůstat tady. Postavíme si nějaký příbytek, který nás ochrání před divokou zvěří a před deštěm. Blízko máme řeku a v pralese spoustu jídla, hlady a žízní neumřeme. Zůstaneme tady, dokud nenaberu trochu síly, abych nás mohla přemístit +navrhne svoji variantu, protože si sama sobě chtě nechtě musí přiznat, že není schopná pochodu. Je tak zesláblá, že udělá bez pomoci sotva pár kroků, a navíc už zjistila, že se zraněnou nohou je to ještě mnohem horší. A radši by se nechala sežrat jaguárem, než by to přiznala Enzovi+

[Enzo]

+vyslechne si její návrh a jen se ušklíbne do vousů+ Myslíš, že jsem tak hloupý, abych nepochopil, že přemístíš jenom sebe a mně necháš tady? +oznámí jí, že to moc dobře ví+ Já jdu rozhodně dál, nezůstanu tady, kde mě nikdy nikdo nenajde +odhodí důkladně okousanou kost a napije se vody+ A tobě bych to doporučoval taky. Nenutím tě jít se mnou, Aišo. Pokud ale mermomocí stojíš o to postavit si nějakou boudu a čekat, měla by sis vybrat lepší místo. Tady je proud řeky příliš silný, strhne tě a už ti nikdo nepomůže +považuje za správné varovat ji+ Až dojdu do vesnice, vrátím se s někým pro tebe. Pokud tě tady ještě najdu +zvedne se a podá jí vodu+

[Vanessa]

+neřekne na to nic, protože ví, že Enzo má pravdu. Skutečně s ním při přemístění nepočítá+ Nemusel jsi mi zachraňovat život, nikdo tě o to neprosil +pokrčí rádoby lhostejně ramenem, ale není to moc přesvědčivé, spíš je na ní vidět, že si moc dobře uvědomuje, co pro ni Enzo udělal, ale ani za nic mu to nepřizná. Trochu se porozhlédne po okolí. Řeka se skutečně divoce řítí soutěskou, takže neochotně uzná, že tohle není moc vhodné místo k táboření+ Tak fajn +uzná nakonec+ Půjdu kousek s tebou. Až narazím na místo, kde bych se mohla utábořit, rozdělíme se +smíří se nakonec s tím, že bude muset ještě nějakou chvíli strpět Enza vedle sebe+ Můžeme vyrazit +vzepře se bolesti v noze a připraví se k pochodu, který bude pro ni nejspíš hodně namáhavý+

[Enzo]

+Enzo udupe podrážkami vojenských bot ohniště a vezme sebou zbytek pečeného jaguára, kdoví, jestli se jim cestou ještě povede něco ulovit+ Troufáš si? Jestli se na to ještě necítíš, můžu tě nést na nosítkách +nabídne se jí, ale když si Vanessa na to uraženě odfrkne, Enzo pokrčí rameny, že jak chce a vyrazí dolů po proudu řeky. Celou dobu jde kus před Vanessou, v místech, kde postupují džunglí, jim prosekává cestu hustou vegetací, po skalnatém břehu vybírá cestičky, kde nehrozí tak velké nebezpečí, že se zřítí dolů do řeky+

[Vanessa]

+Vanessa zatíná zuby bolestí, která jí při každém kroku vystřeluje do zraněné nohy, ale ani slůvkem, ani vzdechem si nepostěžuje, snaží se s ním držet krok. Slunce, vedro a horko ale velice rychle vyčerpají její oslabený organizmus a ona za Enzem zaostává čím dál víc, až ho nakonec ztratí z očí. Nezavolá na něj, že dál už nemůže, ještě se silou vůle přemluví k několika krokům, nakonec to ale vzdá a klesne vysílená do trávy+

[Enzo]

+Enzo se po nějaké chvíli ohlédne a když nevidí za sebou Vanessu, otočí se a rychle se vydá zpátky po svých stopách. Když zahlédne v trávě Vanessino tělo, přiběhne a klekne si k ní+ Aišo... jsi v pořádku? +pomůže jí přidržet u rtů vodu, aby se napila+ Jsi úplně horká! +poznamená znepokojeně a sáhne jí na čelo, a už to, že Vanessa neprotestuje, když na ni sáhnul, značí, že s ní není něco v pořádku+ Máš horečku. Proč jsi na mně nezavolala, že ti není dobře? +spílá jí ostře, ale namočí kousek látky do vody a přiloží jí mokrý hadr na čelo+ Ponesu tě +rozhodne se okamžitě+

[Vanessa]

Nic mi není! +okřikne ho, ale nemá sílu mu vzdorovat, nabízenou vodu pije však hltavě, jak je celá rozpálená+ Nech mě tady! Rozumíš? +protestuje z posledních sil, když si ji Enzo zvedne do náruče a vykročí s ní na cestu. Chvíli se mu chabě brání, mlátí ho a snaží se mu vymanit, ale to by mohla bojovat s medvědem a výsledek by byl stejný. Ještě chvíli ho zasypává chabými údery a nadávkami, ale když Enzo na její protesty nereaguje, zesláblá Vanessa nakonec rezignuje. Vztek ji postupně přejde a ona si opět klade otázku, proč to Enzo všechno dělá. Co chvíli kradmo pohlédne do jeho tváře, jakoby v ní hledala odpověď, přitom ho nenápadně pozoruje. Vlastně ještě nikdy si ho nepustila takhle blízko k tělu, i když ani tentokrát se nedá říct, že by to bylo zcela dobrovolně+ Pusť mě na zem... zvládnu to +řekne už trochu mírněji v naději, že ho přesvědčí+

[Enzo]

+Enzo nereaguje na její protesty, neposlouchá ji a prodírá se s ní v náručí hustou džunglí. Teď už postupuje mnohem pomaleji, jak si nemůže prosekávat cestu a dvojnásobnou námahou funí jako zvíře a koupe se v potu+ Buď už zticha a radši se pořádně drž. Docela pěkně se proneseš +napomene ji už po chvíli+ Pustím tě, až uznám za vhodné +dál už neplýtvá energií na dohadování se s ní a nese ji s krátkými přestávkami na odpočinek, dokud pozdě odpoledne nenarazí na místo, kde řeka konečně zvolní svůj tok a před nimi se ukáže malá písečná pláž+ Tady se utáboříme +postaví Vanessu na zem, dojde k řece a vleze si po kolena do vody. Chrstne si do zpocené tváře proud studené vody, aby se trochu ochladil a pak se vydatně napije z dlaní. Sedne si do písku a zhluboka oddechuje po těžkém pochodu+ Máš hlad? +vytáhne zbytek pečeně a rozdělí se s ní+