Aiša

[Vanessa]

+její doprovod jí nabídne židli a sám se taky posadí za stůl. Vanessa si mlčky sedne, žaludek má sevřený ledovou rukou a srdce jí buší jako zvon z toho, co ji čeká, ale snaží se zachovat klid a důstojnost. Těká pohledem k postavě, co ji sem přivedla, jakoby v ní hledala pomoc a ochranu. Přece jenom je pořád asasínkou, která se ocitla přímo v nepřátelské pevnosti, obklopená templáři, kteří by ji bez váhání zabili, kdyby zjistili, kdo ve skutečnosti je+ Jak dlouho budeme čekat? Mám pocit, že brzy zkolabuji +pousměje se křivě a aby se uklidnila, začne se rozhlížet po rozlehlém sále+ Tahle pevnost... to není skutečné sídlo řádu... že ne? +otočí se zkoumavě k postavě+

[Styx Lupin]

+sundá si kápi z hlavy, jak se ocitne v bezpečí kamenných zdí před asasínem a pohlédne na Vanessu+ Přece bys najednou nedostala strach z templářů +usměje se+ Celý život ses na tento okamžik přece připravovala, až staneš tváří v tvář templářskému velmistrovi +ušklíbne se, tak trochu si ji vychutnává+ Jak bys to dělala, kdyby ti vyšel původní plán a vydávala by ses teď za mne? Neříkala jsem ti, že by ses sama brzy prozradila? +rýpne si do ní, ještě zdaleka nezapomněla, co jí její sestra všechno způsobila+ Máš obdivuhodný postřeh. Tohle skutečně není sídlo našeho řádu. Nevím, jak jsi na to tak rychle přišla, ale když jsi tak geniální, budeš se muset ve vlastním zájmu postarat o to, aby na to nepřišel taky tvůj přítel, co na tebe čeká venku +kývne ke dveřím a v tu chvíli se otevřou dveře na druhém konci sálu a dovnitř majestátně vstoupí muž, zahalený v plášti a kápí. Jak vejde, Styx si stoupne a skloní hlavu na hruď+

[Vanessa]

Předtím to ale bylo jiné +sykne na svou obranu+ Povedlo by se mi to... protože tehdy nikdo netušil, že jsme dvě. Nikdo by mne nepodezíral +odsekne podrážděně, vůbec si nepřipouští, že by to nedokázala+ Na hlavní stan řádu je tady příliš málo lidí, příliš málo stráží a celkově se hrad nezdá být celoročně užívaný a obývaný +sdělí jí už mírnějším hlasem, k čemu svým pozorováním došla+ A není to můj přítel! +ohradí se až příliš rázně a pak trhne sebou, když se otevřou dveře a dovnitř vstoupí ten, ke kterému si celý svůj život chovala nenávist, resp. ji do ní hustili asasíni. Po vzoru své sestry si taky stoupne, hlavu ale neskloní, jen ho upřeně, možná i trochu zvědavě pozoruje, přece jen najednou stojí tváří v tvář muži, o kterém slýchávala doslova legendy celý svůj život+

[Dominus]

+dojde ke stolu, kde sedí sestry a obě si změří pohledem. Aniž by mu čímkoliv naznačily, která je která, neomylně se zadívá na Vanessu a soustředěně, ale ne nepřátelsky si ji prohlíží+ Tak rád bych tě objal, drahá Vanesso +promluví konečně, na starce obdivuhodně pevným hlasem+ Bohužel není k tomu ani jeden z nás ještě připravený +pak si sundá kápi z hlavy a odhalí na svůj věk poměrně husté, jako sníh bílé vlasy a upře na ni oči v typické smaragdově zelené barvě svého rodu+ Jsem Philippe Le Reux Mézières. Tvůj dědeček.

[Vanessa]

+ostražitě ho pozoruje a s nevolí si uvědomuje, jak ten člověk v ní vyvolává přirozený respekt, aniž by to měl v úmyslu, což ji dost znepokojuje. Ještě víc ji překvapí, že ji pozná, jak jménem, tak podle vzhledu a vyvolá to v ní vlnu nervozity, ale snaží se nic nedat najevo. Zvědavě si ho prohlédne, když sundá kápi a cítí náhlou směsici úcty a vážnosti k jeho osobě, překvapena důvěrou, která jí byla jím poskytnuta, přece jen žádný asasín ještě neviděl pravou podobu velmistra templářů. Když se jí představí a ona pozná šokující pravdu, málem se jí podlomí nohy. Už se ani nesnaží zakrývat své skutečné pocity a jen se mu po vzoru své sestry pokorně a zcela dobrovolně pokloní+

[Styx Lupin]

+nenápadně sleduje Vanessinu reakci na to, že se právě dozvěděla, že nejvyšším představeným jejího nenáviděného řádu je vlastní pokrevní příbuzný. Zdá se, že Vanessiny emoce jsou nepředstírané, přesto jí pořád nevěří a asi ani nikdy nebude. Proto všechno, co se dnes v tomto sále odehraje a rozhodne, nechá pouze na velmistrovi a na jeho důvěře či nedůvěře vůči její sestře. Ona sama bude pouze naslouchat, aby byla v obraze, ostatně, Vanessin odvážný plán, kterým chce přesvědčit ji i velmistra o tom, že pochopila, kam skutečně patří, se týká výhradně její vlastní osoby+

[Dominus]

+pousměje se, když se mu Vanessa mírně ukloní, je to první dobré znamení, že její nenávist, kterou v ní od mala pěstovali asasíni, není v ní ještě tak hluboko zakořeněná+ Cítím, že ještě nejsi tak ztracená, jak mi o tobě říkala Styx +promluví na Vanessu měkkým hlasem+ Vážím si toho a jsem nesmírně šťasten, že jsi pochopila, kde je tvoje skutečné místo. Nečekej však, že ti hned otevřeme náruč a přivítáme tě mezi sebou jako ztracenou dceru. Budeš nás muset všechny přesvědčit, že to myslíš opravdu upřímně a že to není součást nějakého zrádného nepřátelského plánu. Teprve čas ukáže, jestli ti doopravdy můžeme věřit +pomalu se posadí na židli a pohlédne na ni autoritativním pohledem+ Styx mi říkala, že máš pro mne a pro náš řád odvážný návrh. Dělat dvojího špióna je velice nebezpečné a vyžaduje to velkou odvahu a pozornost, aby ses neprozradila. Jsi si jistá, že bys zvládla tak náročný úkol, drahé dítě? +s obavou se jí zahledí do tváře+ Posaď se a přednes mi, jak si to představuješ.

[Vanessa]

+sedne si, napije se vody, aby spláchla vyschlé hrdlo a pak jim podrobně vysvětlí svůj plán, který promyslela do posledního detailu. Mluví dlouze, nikdo ji nepřerušuje a když skončí, opět se napije, aby si oddechla+ Vím, že je to velice nebezpečné a náročné. A jsem si vědoma toho, že pokud se prozradím, okamžitě mě zabijí. Jedna nebo druhá strana +zahledí se na mistra+ Přesto chci do toho jít. Nemám co ztratit. Nemám rodinu... +koukne krátce, ale významně na Styx+ ...ani nikoho, komu by na mně záleželo. Mám pouze jeden nesplacený dluh za pětadvacet ukradených let. A já své dluhy vždycky platím +odmlčí se+

[Dominus]

+pozorně poslouchá a když Vanessa skončí, trvá celou věčnost, než promluví+ Je to hodně odvážné, do čeho se chceš pustit, dítě. Uvědomuješ si ale, že stran tvého bratrstva budeš muset hrát svoji roli do smrti, anebo přinejmenším do chvíle, než se něčím prozradíš? +zadívá se na ni starostlivě+ Nebudeš moct nikdy odejít, asasíni nebudou chtít přijít o svůj zdroj informací. A pokud to přesto uděláš, vyhledají si tě a zlikvidují, protože se vzepřeš tomu, k čemu tě vycvičili a už jim nebudeš k ničemu. Budeš pro ně představovat nebezpečí a můžeš tím ohrozit i Styx +upřeně se na ni zadívá+ Pokud to i přes všechna tato rizika chceš podstoupit... +pořád ještě zvažuje možnosti+ ...souhlasím s tvým plánem. Zasloužíš si šanci dokázat nám, že nejsi tak úplně ztracená +řekne nakonec a pak jeho pohled zjihne+ Líbí se mi tvoje odvaha a bojovnost, Vanesso, vlastnosti, které náleží našemu rodu už celá staletí +poprvé za celou dobu se usměje+

[Vanessa]

Ano, vím, že už nadosmrti zůstanu asasínkou. Ale pocit, že vám tím budu užitečná, mi dává sílu smířit se se svým osudem +v očích se jí zračí odhodlání a odvaha vzepřít se svému bratrstvu+ A ručím hlavou za to, že Styx bude v bezpečí +pohlédne krátce na svoji sestru+ Pro asasíny je mrtvá. Jsem jenom já, kdo bude riskovat život +dodá a pak tiše čeká na verdikt, s očima upřenýma na starého muže. Když Velmistr po dlouhém zvažování nakonec přikývne, Vanessa klekne na jedno koleno a pokorně skloní hlavu+ Velice si vážím tvé důvěry, pane, a děkuji za šanci, kterou jsi mi dal. Nezklamu vás +otočí se i ke Styx+ Až prokážu svoji odvahu a bojovnost, teprve pak mi bude ctí pokládat se za právoplatného člena našeho rodu +odvětí skromně, nicméně rozhodně+