Aiša

[Vanessa]

+přenechá Remusovi muže, který zrovna vštěpuje Styx muslimský zákon poslušnosti a sama se zlověstným vrčením skočí dalšímu z nich na záda a prokousne mu krk. Odněkud zahvízdá kulka a prostřelí jí kožich. Vlčice otočí hlavu ke střelci, zavrčí, žluté oči jí svítí zlobou. Nedá útočníkovi šanci vypálit další ránu, vrhne se proti němu a rozerve mu hrdlo. Zbývající muž z té hrůzy zbaběle vezme nohy na ramena+

[Styx Lupin]

+schoulená do klubíčka na zemi bezmocně přijímá trest, proti čtyřem vojákům nemá žádnou šanci (jako Ghareebah; Styx by měla:)). Kryje si hlavu pažemi, ale když zaslechne výkřiky a zlověstné vrčení, zvedne hlavu a jako paralyzovaná sleduje zápas mužů s obrovskými vlky, než ji pud sebezáchovy přinutí vydrápat se na nohy a utéct odsud pryč. U řeky najde svoji kobylku, nasedne a žene ji zpátky, vůbec ji chudinku nešetří+

[Remus Lupin]

*cupuje každého protivníka, který se mu dostane pod zub, nechá si vlka v sobě taky užít "srandu", ale když e Styx rozeběhne pryč, nechá posledního z nich utéct a napřímí uši...o kus dál uslyší dusot kopyt a ržání koně, tak se trochu zmateně koukne po Vanesse, ale nehodlá si nechat Styx zase zmizet, tak se vydá k řece a po stopě...normální vlk by pronásledování koně brzy vzdal, ale jim hraje do karet velikost a taky to, že ji ted nemohou ztratit...zároveň ale nechce vyplašit kobylu natolik, aby třeba Styx shodila do nějakého kaňonu nebo tak...*

[Styx Lupin]

+běží podél řeky na stařičké kobylce a co chvíli se se strachem ohlíží za sebe. Ve světle úplňku si už dávno všimla, že ji pronásledují ti dva vlci. Mate ji, že si šelmy pořád udržují od ní dostatečnou vzdálenost a nezaútočí na ni jako předtím na ty vojáky. Zpomalí kobylku, aby ji úplně nezchvátila a když vidí, že zpomalí i vlci, napadne ji, že jí možná vůbec nechtějí ublížit. Zbytek cesty už jde krokem s vlky v patách, takže do statku přijde až těsně před svítáním+

(pokračování v Turecku)

[Vanessa]

+když se po Vánocích vrátí zpátky do pevnosti Masyaf, vykoná každodenní rutinní úkony, ohlásí se velmistrovi, zajde do mešity, ve zbrojírně si dá nabrousit zbraně a než budou připravené, počká si ve své cele. Později jí někdo zaklepe na dveře, tak otevře v domnění, že je to zbrojíř+

[Enzo]

+ve dveřích se objeví jeho statná postava a usměje se na ni tím svým děsivým, proradným úsměvem+ Ani netušíš, jak jsem rád, že se spolu opět setkáváme, Aišo +vejde dovnitř bez pozvání a zavře za sebou dveře a opře se o ně zády+ Víš, že jsem se jednu chvíli hrozně bál, že už tě nikdy nespatřím, ty moje blonďatá krasotinko?

[Vanessa]

Enzo...?! +krve by se v ní nedořezal, když spatří Enza, živého a zdravého+ Bál ses smrti? +odfrkne si opovrženě+ Takový parchant jako ty má bohužel hodně tuhý kořínek, mělo mě to napadnout +procedí jedovatě mezi zuby a pak se na něj zahledí+ Přišel jsi mě zabít, že ano? Poslal tě Velmistr +poznamená kupodivu klidným hlasem, vždycky věděla, že tohle jednou může přijít+

[Enzo]

Omlouvám se, jestli jsem tě zklamal, že jsem to přežil +výsměšně omluvně se ušklíbne+ Jestli tě to ale aspoň trochu potěší, budu mít do smrti na tebe památku +odhrne si límec asasínské uniformy a ukáže jí ošklivou čerstvou jizvu na krku+ Zabít? +provokativně pohladí rukojeť své dýky za pasem+ Proč bych to dělal? Velmistr neví o tvém selhání v templářské pevnosti. Nikdo to neví, kromě mně. Zatím... +dodá a pomalu k ní přistoupí+ A zůstane to tak, pokud budeš hodná holka. Záleží jen na tobě, jestli budu mlčet +drsně si ji přitáhne k sobě a chlípně ji políbí na rty+

[Vanessa]

+jak na ni Enzo sáhne, Vanessa okamžitě zaujme obranný postoj, ale její drobná postava je v jeho železném objetí uvězněna jako ve svěráku. S odporem se snaží vypudit jeho jazyk z úst a když se jí to nepovede, sevře čelisti a vší silou ho do něj kousne. V ústech ucítí sladkou chuť jeho krve. Enzo sykne bolestí a mimoděk povolí sevření, čehož Vanessa ihned využije. Vysmekne se mu, bleskurychle mu vytáhne dýku zpoza pasu a přiloží mu ji na krk+ Už-nikdy na mne nesahej, jinak budeš mít ode mne další jizvu, to ti přísahám +procedí varovně mezi zuby+

[Enzo]

+předpokládal, nebo spíš tajně očekával, že se ta malá lasička nedá jen tak, takže ho její obranný výpad nepřekvapí, naopak, zdá se, že si to dokonce užívá+ Neposlušná divoká kočka... to se mi líbí +vyplivne krev z prokousnutého jazyka, ta bolest jakoby ho ještě víc vzrušovala+ Už se nemůžu dočkat, až tě zkrotím +zachechtá se hrubým hlasem, nedbá, že se mu přitom čepel zarývá do kůže+ Pamatuj si, Aišo +otře si krev ze rtů do hřbetu dlaně+ Jestli chceš přežít, budeš poslouchat. Dám ti den na rozmyšlenou +jeho hladové černé oči ji ještě chvíli hltají, ale už se drží, pak ji chytí za zápěstí a nenásilně si od ní vezme zpátky svoji dýku+ Zítra po večerním modlení přijdu za tebou. Tak si dobře rozmysli, co uděláš +pousměje se významně a pak proklouzne ven na chodbu+