od Styx Lupin » 18 dub 2018 22:19
+celá šťastná sleduje děti, jak si užívají zábavu a jak dovádějí, směje se s nimi, i na Remuse se usmívá, když se na ni zadívá, ale někde hodně hluboko v očích se jí skrývá jakýsi smutek, nebo spíš vnitřní neklid, který dusí pod pokličkou+ Budeme sem muset jezdit častěji. Anebo ještě lépe, pořídíme jim něco podobného domů +usměje se a krmí prcky, protože jinak by měli pyré i za ušima. Potichu se zasměje, jak rychle vytuhli a starostlivě je zastíní proti sluníčku a otravnému hmyzu+ Tak už víme, co je zaručeně utahá +zamyslí se nad tím, co jí řekl Remus a po chvíli se na něj konečně podívá+ Já… myslela jsem, že dokážu žít bez řádu, když se začnu na plný úvazek starat o děti. Teď po roce +už je rok v řádu neaktivní+ čím dál víc cítím, že mi to moc chybí. Táhne mě to zpátky, mám to zakódované v krvi, stejně jako všichni mí předkové. Mí rodiče taky pracovali pro řád, i když už jsme byly s Vanessou na světě +připomene, jako by si to chtěla ospravedlnit sama před sebou+ Bojím se…+láskyplně pohladí pohledem spící dvojčata+ … že jsem proto špatná matka +podívá se na něj a oči se jí zalesknou, jak se tím trápí+
Non nobis, Domine, non nobis, sed nomini tuo da gloriam.
Ne nám, Pane, ne nám, ale jménu svému dej slávu.
(krédo templářského řádu)