Flashback memories

[Syriana Spinnel]

Creepy room in mind



Syriana´s book of memories

[Victoria]

+dalších pár dní stráví na zahradě čajovny se Sophií vedle sebe na dece, ponořená do knih a esejů, co nakoupila na Obrtlé. Připomíná si, že se snaží kvůli Syr, ale někde hluboko uvnitř se v ní probudí hluboko zasutý a polozapomenutý vzrušení z objevování magie, ta zvláštní fascinace, kterou necítila pěkně dlouho. Když si je jistá, zavře se ve sklepě, doprostřed místnosti postaví kotlík a s chirurgickou pečlivostí uvaří lektvar podle receptu psanýho na pergamenu pochybnýho původu. Když si je jistá, sbalí svůj sešit s poznámkama, lektvar stočí do lahve a napíše Syr sovu. Večer uloží Sophii do postýlky, vtiskne jí pořádnou pusu na čelo a přemístí se na Winter house+

[Syriana Spinnel]

+Vdupe Gabrielovi do kanclíku, trochu zamyšlená, ale hned jak ho uvidí za kupou lejster, se usměje.+ Čau brouku, +usadí se mu na klíně.+ mám takovou speciální prosbu +koukne mu do oček a když ji obejme pažemi a políbí, a se zvdiženým obočím ála no to jsem zvědavej, co to zas bude....+ potřebuji pár kapek tvojí ehm krve +zamrká na něj řasama a ještě než se jí stihne vyptávat tak spustí, má to vymyšlený.+ Pracujem s Vici na složitém kouzle a je to nezbytná součást toho aby to vyšlo. Víš +prohrábne mu prsty a kouká někam za něj aby mu nemusela lhát do očí. Protože už tak se cítí docela blbě.+ ochranné kouzlo +umíní si, že jakmile s tím s Vici skončí tak na tom ochranném kouzle fakt mákne.+ A jestli to vyjde +teď se rozzáří.+ Bude to bomba, uvidíš +přitiskne své rty na jeho.+
+G si jenom povzdychne " No co mám s tebou dělat." Vezme nůž na otvírání dopisů a dloubne se s ním do malíčku. Syr honem vytáhne flakónek, pár jich tam nakape a pak mu tu ranku ošetří.+ Díky kocoure, +pohladí jej po tváři a než stihne zdrhnout tak ji Gabriel k sobě mocně přitáhne a dlouze, dlouhatánsky ji políbí.+ Vrátím se brzo +poví mu Syr ještě udýchaná a zmizne k Victorii+.


+Objeví se před Winter House, a ještě než se odhodlá dovnitř, dopřeje si uklidňující cigárko.+ Bohové, ať to vyjde a vzpomenu si aspoň na něco.+

[Victoria]

+paradoxně si zrovna říká to samý , na zahradě Winter House vybere plácek za domem, dostatečně skrytej a vyklizenej. Přinese si tam všechny věci, který bude potřebovat, vezme si nůž a čepelí vyryje do hlíny kruh, dostatečně velkej, aby se do něj obě pohodlně vešly. Párkrát ho zarovná, aby byl fakt kulatej, a pak po obvodu nakreslí do půdy dvanáct znaků. Tohle ovládá s jistotou, je to jen běžná rituální záležitost, kterou dělala tisíckrát. Vyžene ty vzpomínky z hlavy na nějaký hodně zašitý místo, zrovna když ji obrany domu upozorní na něčí přemístění+ Tady za domem. +zavolá na Syr. Vytáhne svíčky, tlustý a nový, tři bílý a tři černý, a postaví je po obvodu kruhu, tak aby se střídaly+ Ahoj. +usměje se na ni+ Jak je? +koukne na ni tázavě, je jí jasný, že jsou obě nervózní jak prase+ Přichystala jsem rituální místo, ohraničení prostoru pomáhá koncentrovat magii podle tvojí vůle. a zároveň nás ochrání před magickýma zásahama zevnitř. +vysvětlí jí+ kdyžtak se vyčůrej, až zapálíme svíčky, už nemůžeme ven, abysme to neporušily. +uculí se+

[Syriana Spinnel]

+zrovna naposled vydechne kouř a zašlápnutím uhasí nedopalek, když na ni Vici zavolá.+ Tak teda dozadu. +vydá se za hlasem a za chvilku ji najde.+ No čau, vidím, že už ses pustila do práce +obhlídne kruh se znaky a svíčkama.+ Mám tu krev +zamává s flakonkem v ruce a zas ho schová do kapsy.+ Super, jak kdybych měla jít na zakázanou pařbu na koleji, totálně na sračky +mrkne na ni.+ Před magickýma zásahama.. +nakrčí čelo+ zevnitř? +snad to byl jen překec, protože ji docela děsí, co by je asi unitř kruhu mohlo zasáhnout.+ Jen mi řekni, co mám dělat +sundá si koženou bundu a odloží ji kousek od kruhu, taky si sundá nože a magnum. Nerada by v pomatení smyslů Vici odbouchla. To by byl mega průser.+ Jsem v cajku +mrkne na ni.+ Tak, co mám dělat?

[Victoria]

Super, já mám ten lektvar. +usměje se, vytáhne sklenici a obsah lahvičky s lektvarem tam přelije. Má příjemnou barvu čerstvýho bahna, mňam+ Zvenčí... i zevnitř. +vyhne se pro jistotu jejímu pohledu. Koneckonců nikdo úplně neví, co bude ta věc, co jí opatlala stránky, dělat, až ji vyšoupnou. Svíčky by měly eliminovat aspoň něco+ Tak se posaď. +poklepe na zem v kruhu, naproti sobě. Je tam dost místa, aby neporušila kruh i kdyby třeba omdlela. Vezme si lahvičku s krví a pečlivě odměří sedm kapek do poháru s lektvarem; kapky se chvilku rozpíjí po hladině, a pak se pomalu rozšíří, dokud celý lektvar nenabere temně černou barvu+ No... to budeš muset vypít. +usměje se omluvně+ Měla bys cítit... uvolnění, zklidnění. Mělo by tě to trochu otevřít mentálním vstupům, pomůže ti to se při celý tý akci držet v klidu. A taky to trochu eliminuje bolest hlavy, který jak se obávám neutečeš. +podotkne+ Plán je takovej, že až budeme ready, vlezu dovnitř jako minule, a pokusím se odstranit ty blokace. Našla jsem pár zaklínadel, který by měly zabrat, tak to zkusím. Až zjistím, který z nich zafunguje, pokusím se odstranit co nejvíc dokážu, vzpomínku po vzpomínce. +usměje se, je to celkem jednoduchej plán+ Když budeš mít pocit, že to nedáváš, dej mi znamená, a já odtamtud vypadnu. +ujistí ji a posadí se blíž, tak aby na ni pohodlně dosáhla, a podá jí ten lektvar+

[Syriana Spinnel]

Paráda, má to naprosto neodolatelnou barvu, +a tak nějak kdo ví proč, jí to připomene...+ hele neproměním se v Gabriela, že ne? +joo skřetí moč a mnoholičný lektvar, to je matroš.+ No prima, hned jsem klidnější +povzdechne si a sedne si na turka.+ Mimocodem, budu muset máknout na ochranném kouzlu pro G. jen díky tomu mám tu krev. Škoda že by stejně nefungovalo se zhulit do mrtě +mrkne na ni a vezme si skleničku s lektvarem.+ prima, tak jdem na to. Vypiju to, hodím se do pohody a pak budu dělat všechno proto, abych tě udržela uvnitř. Tak jo tak jo, tak jo... +vydechne a napije se. Bohové fuj... Pro jistotu si zacpe nos prsty, aby to zvládla vypít až do dna. Naposled polkne a odloží prázdnou skleničku vedle sebe.+ Není to tak špatný +usměje se a párkrát zamrká. Najednou je jí tak nějak lehčeji. Vlastně se to dost podobá stavu zhulenosti, akorát, že je plně při vědomí.+ myslím, že můžeš

[Victoria]

neměla bys. Ale bylo by to hustý. +zazubí se vesele+ Jo? no klidně, to by neměl bejt takovej problém. Ochranný kouzla jsem dělala. +protočí oči, však znají Jadeovu paranoiu. + To můžeme potom, až to budem mít za sebou, mám dojem, že to bude potřeba. +uchichtne se. S napětím sleduje její obličej, a když se jí rysy trochu uvolní, ulehčeně si vydechne+ Fajn, tak jo. +taky se párkrát zhluboka nadechne a vydechne, aby si trochu zklidnila splašenej tep; skoro v uchu slyší ten hlas, uvolni se, vytlač myšlenky tam, kam patří... rychlejc, musíš to zrychlit, nespokojený zasyčení někde u jejího ucha, horkost těla za jejími zády... dost, sakra, tohleto teďka nepotřebuje. Násilím se donutí tohle vypustit, jde se na to. Natáhne ruku a dotkne se jejího spánku jako minule, dovnitř tentokrát proklouzne snadněji, jejich magie už se poznají. Na vzhled toho pokoje je tentokrát připravená, ale to neznamená, že se jí z něj míň svírá žaludek. Odfiltruje ten nepříjemnej neklid někam stranou a přistoupí rovnou ke knize, není důvod to protahovat. Hůlka by jí tu byla k ničemu, takže položí prsty na vazbu, jemně otočí křehký stránky. Vybere si jednu stránku vcelku na začátku, text tady pokrývá jedna ze světlejších skvrn, skoro dokáže přečíst začátek. Zlehka na papír položí dlaň zavře oči a posbírá všechny svoje magický rezervy. Vybaví si slova kouzla, plynou jí z jazyka lehce a přirozeně. Už od začátku cítí, že to není ono, ale zaklínadlo dokončí, nechat ho viset, je nebezpečnější. Otevře oči a koukne dolů, ale přesně jak čekala, nic. Tak jo, stejně nečekala, že to bude na první pokus. Takže dál, jak začínalo to druhý zaklínadlo? Jo... jakmile vysloví první slovo, zvednou se jí chloupky na rukou. Slova ji lehce brní na jazyku, samy z něj chtějí skouznout, tep se jí zrychlí, tohle je ono. Papír pod její dlaní se zachvěje; cítí, jak se ten hnus na stránce brání, nechce se mu opustit tuhletu příjemnou lokaci. Ale magie jí proudí tělem, soustředí se v dlani a vyhání ho nemilosrdnějc než Cif. Dokončí zaklínadlo a prudce otevře oči. Skvrna jako by z textu stekla, a trochu ji znepokojuje, že nevidí, kam. Co je ale důležitější, slova textu jsou sice vybledlý, ale zato jasně čitelný+ No ty vole. +zašeptá, nedovolí si moc nadšení, ale poprvé má dojem, že by to fakt mohly zmáknout. Přejede konečky prstů po první větě textu, a jako kdyby tím něco aktivovala, najednou jim hlavu zaplní vzpomínka, která je tam zanesená+

[Syriana Spinnel]

+Snaží se mít prázdnou mysl, když ucítí tlak na mysl, ale už to není tak náročné vpustit Vici dovnitř, jako prvně. A už je vevnitř. Dalo by se říct, že cítí jak prochází uvnitř pokoje rovnou ke knize. Zlehka se jí začne někde v hlavě ozývat zas to šumění, jak je to lehce nepříjemný, zvlášť když Vici začne zaklínat. A pak je to jako by si pustila film na starém videopřehrávači.
Uprostřed pokřiveného domu, který byl dostavován tak, jak bylo potřeba, u kuchyňského stolu sedí Molly a Artur Weasleyovi. Spokojeně se na sebe usmívají a mají radost z toho, jak se jejich dům zase na jarní prázdniny zaplnil. Bill a Charlie se vrátili z Bradavic, a přijela s nimi i Syr, jejíž rodiče odjeli na dovolenou do Karpat. Zrovna se přiřítí i malý Percy ke snídani, když Eroll, jejich poštovní sova přinese hromádku dopisů. Charlie se Syr se zrovna něčemu smějí a nenápadně hážou po Percym čočku, Bill a Artur se podělili o noviny a tak je přebrala Molly.
"Eh, Syriano, zlatíčko, přišel ti... +na chvilku se odmlčí a hlas jí trochu ztěžkne.+ Přišel ti dopis. +Roztřesenou rukou předá dívce černou obálku s úřední pečetí ministerstva kouzel. Veselá, uvolněná nálada se najednou vytratila a v domě je jako ve vakuové bublině, ze které se víc a víc vytrácí vzduch. Přes modré oči dívčiny přeběhnul stín strachu, ale pevně dopis uchopil a jediným trhnutím otevřela.

"VÁŽENÁ SLEČNO SPINNEL,
s lítostí vám oznamujeme, že vaše matka Sarah a váš otec Steven Spinnelovi zahynuli při vzdušné nehodě na hranicích Karpat. Přijměte prosím upřímnou soustrast a dostavte se 2. dubna k dědickému řízení.
S pozdravem Elisabeth Kirkwoodová.

"Syr...." ještě než stihne Artur doříct, tak se dívka rozběhne ven z domu, do kukuřičného pole. Chvilku za ní tam vběhne Charlie, a celé odpoledne ji objímá a nechává vyplakat.

+V chladném večeru na Winter house, skanou ze zavřených očí Syr sedící naproti Vici dvě osamělé slzy+

[Victoria]

+ten pocit euforie, že opravdu dokázala něco uvolnit, je velice krátkej a brzo zhasne, když se před nimi rozehraje vzpomínka. Je tak trochu ošumělá na okrajích, jako několikrát obehraná deska, ale obraz je ostrej a jasnej. Všechny ty rudovlasý lidi nepoznává, protože Charlieho ani Billa neznala osobně, ale dokáže si domyslet, kdo to asi bude. Má pocit, že přihlíží něčemu hrozně soukromýmu, obzvlášť když vidí zármutek čtrnáctiletý Syriany, a celou tu intimní vzpomínku, ale nemá jak se odvrátit a diskrétně se nedívat. Tak to vydrží až do konce, obraz vybledne, a rozhostí se ticho. Má pocit, že by asi měla něco říct, ale neví co. Ptát se, jak jí je, nemá smysl, odpověď je docela zjevná+ Budu pokračovat. +řekne tiše, neadresně někam ke stropu. Otočí pár stránek a hledá další skvrny podobnýho rozsahu; už ví, co na ně zabere, takže přejde rovnou k zaklínání, a pokaždý, když se jí povede něco odeklet, vzpomínka se před nima objeví jako na dataprojektoru. Jak postupuje, je to čím dál obtížnější, trochu se opře o stůl a na čele jí vyrazí pot. Únava za chvilku smaže i pocit trapnosti z toho, že sdílí něčí nejniternější soukromí, a každej obraz vzpomínky přejde tiše a beze slova, už tak to musí pro Syr bejt slušnej emocionální nápor. Promne si krk a setřese tu ztuhlost, je tam sice jen jako iluze, ale cítí to i tak. Připomene si, že musí máknout, knihou se propracovávají jen pomalu, a čím dýl Syr vegetí v mysli, tím horší to pro ni musí bejt. Zlehka zkontroluje Syr tělo, jestli nekrvácí z nosu nebo něco, a zase se pustí do práce+