Olympijský národní park - USA

[Syriana Spinnel]

+Uzamkne ho mezi svými stehny, nohy zaklesnuté o štíhlé boky, které do ni začnou pomalu, systematicky a mučivě přirážet. S každým přírazem narazí do stěny, a rozhodně si na to vzpomene během dalších pár dní. Dostává se tak hluboko, kam až to jde a její tělo ho v sobě vítá, jako by to byl starej známej, jako by mu patřilo a dává mu přesně to, co od ní chce. Hebkost a horkost je svírá s každým dalším přírazem víc. Každá sekunda slasti je promísená s příjemnou bolestí, která se roztahuje uvnitř. Dokonale spolu kooperují. Syr kašle na zlomenou ruku a sevře ho pevně na rameni, až se mu zakousnou nehty do kůže. Neporaní ji, jen se do nich obtisknou. Ví, že si ji označkoval parádním cucflekem na hrdle, a je jí to fuk. Právě teď, právě v tuto chvíli mu patří. Je jeho majetek a náleží jen a jen jemu. Chce ho potěšit. Nepravidelné steny a chraptivé nádechy rezonují ztichlou uličkou. Když se jeho dlaň vyplazí jako had přes čelist na hrdlo, trochu ji to probere. Letmý náznak paniky se otře o hranici vědomí a donutí ji se na něj podívat. V očích se jí odrazí ten vnitřní boj, jestli mu chce dát takovou nadvládu, jestli si chce vsadit na to, že nestiskne až moc, ale ta představa.... Vzrušení jí zase polapí do svých sítí...+ Say... +vydechne tiše, a znovu se nadechne.+ please... +dořekne než se prsty na hrdle sevřou trochu víc, a zároveň s tím Syr mnohem citelněji vnímá jak si ji podmanivě bere. Zašukává se do ní víc a víc a s tím jak má omezený přísun vzduchu je to daleko víc intenzivnější.+

[Jade]

+bere si a dává podobnou mírou, a okolní svět pro tu chvilku přestane existovat, je jen ona, on a ta intenzivní rozkoš mezi nima+ you're mine... right here, right now. +vydechne jí do kůže, okmitne to místo pod jejím uchem špičkou jazyka, a vzápětí se vrátí k jejím rtům pro dravý polibek. Vidí jí v očích ten záchvěv strachu, to, jak se s tím pere, a v klíně mu lehce zaškube, taky už se dostává na hranu, a vidět, jak kvůli němu překonává sama sebe, mu dává dost zabrat. Rty mu zvlní úšklebek, drzá jako opice+ I think that's your line, little wolf. +protáhne pobaveně a jeho prsty se jí na krku sevře trochu pevnějc, na hranu toho, co je ještě příjemný, druhou rukou jí sjede na zadek, vtiskne nehty do jedný polokoule a natiskne si ji proti sobě víc, trochu tím změní úhel, takže se teď trefuje přímo do toho místa vevnitř, co odpaluje ohňostroje+ Come for me. +zavrčí jí tiše do ucha, a je to příkaz i svolení+

[Syriana Spinnel]

Only yours +odpoví mu souhlasně, a Jade cití jak jí poskočí hrdlo, proti jeho dlani. Cítí jak jí krev bouří v tepnách a žilách, jako divocí koně. Chtě nechtě, se musí usmát proti jeho rtům, které ji trestají za tu drzost, kterou si v tuhle chvíli donutila. A dalším trestem je silnější stisk. Strach se stáhne, protože se nachází přesně deset centimetrů před vrcholem, na který hodlá vylízt a spadnout z něj do propasti. A pak mu to dopřeje. Protože už je to příliš.+ Jade... +zasténá jeho jméno v okamžiku, kdy pro ni dojde kyslík a mžitky před očima náhle vybuchnou v záplavě světla, stejně jako mu exploduje pod rukama celá, obrazně řečeno. Silně se kolem něj svírá, v dlouho trvajícím orgasmu. Až se nakonec steny promísené s něčím, co sem tam ještě zní jako jeho jméno přejdou v chraplavé nádechy, jak uvolnil nakonec sevření na krku. Jsou to splašené nádechy. Syr vnímá horko, které se jí rozlévá útrobami, jak i Jade dostal svůj podíl, v této malé hře a trochu spokojeně se pousměje.+

[Jade]

+jeho úšklebek vzápětí smaže zasténání, krev už mu buší ve spáncích, a jeho vzdechy zhrubnou, svírá ji teď pevnějc, bere si ji rychlejc, jak už se sám blíží za bod, ze kterýho není návratu, a když jí ze rtů splyne jeho jméno, když se kolem něj sevře, cítí, jak padá přes okraj, uvolní sevření kolem jejího krku, protože nedokáže odhadnout, jestli by ji v orgasmu neuškrtil, ale prsty tam ještě nechá, pořád přiráží, aby oba pochytali zbytek slasti, a několika pohyby boků se do ní udělá. Pak jeho pohyby pomalu zvolní, až zastaví docela, pořád ještě v ní, na kůži se jí sráží jeho zrychlený dech, ale poměrně rychle se ovládne, dostane to pod kontrolu, zklidní si tep i dech+ Good girl. +ušklíbne se jí skoro pobaveně do ramene, pomalu uvolní svoje sevře na jejím těle, jeho dlaň jí sjede po hrdle v pohlazení, jeho rty se ještě krátce otřou o její čelist, hladce z ní vyklouzne, a zapne si poklopec+

[Syriana Spinnel]

+Vědomí, že se tam rozsypal skoro stejně jako ona je podivně... příjmené. Takový zvláštní pocit zadostiučinění a prostě se musí usmívat. Asi díky záplavě endorfinů, které Jade nastartoval. A proto až citelně pocítí prázdnotu, když z ní vyklouzne a odtáhne se.. Je to jako náraz kladivem. Opře se do ní chlad, když už nemá tělo rozpálené touhou. Když si oblíká kalhotky a následně jeansy, klepou se jí ruce. Upraví si nátělník, kašlaje na podprsenku a když si chce spravit vlasy, zavadí bříšky prstů o kůži na krku a mimoděk se znovu zachvěje v drobném dozvuku. Doluje z kapsy cigarety a zapalovač a když jí nechce levačkou škrtnout, prostě si připálí kouzlem. Když konečně zvovu najde hlas, už se netřese. Tak moc.+ Little wolf? +zvedne obočí v úšklebku, ale nevadí jí to. Ne doopravdy.+

[Jade]

+on toho k oblíkání moc nemá, takže když promluví, už má cigaretu z půlky dokouřenou, vzduch naplní vůně hřebíčku, a jemu se ve svalech usadí příjemný uvolnění+ Preferuješ little slut? +nadzvedne lehce obočí, ale oči mu blýsknou celkem pobaveně, kdo by to byl řek, jak je povolná, když se jí dostane tý správný motivace. Potáhne si, konec cigarety se na okamžik rozzáří, a odrazí se mu v očích. To vědomí, že ho ještě při každým pohybu cítí v sobě, že na to ještě nějakou dobu nezapomene, mu dělá dobře. Ještě ho dneska v noci čeká nějaká práce, ale tohle intermezzo bylo poměrně vítaný+

[Syriana Spinnel]

+Potlačí smích, který se jí dere do krku, ale naopak se jí odrazí v očích.+ I don't think so... +Zkonstatuje nakonec, že little wolf je rozhodně lepší než malá děvka. Ve tmě, jakmile Jadovu tvář ozáží žhavý konec cigarety vypadá sám se sebou zatraceně spokojeně. Odlepí se od tý zdi, do který ji zašukal a po zádech jí sklouzne rozdrolená omítka, a zapadne až za lem jeans. V celém těle cítí příjemnou rozbolavělost a v klíně...+ Oba máme nejspíš ještě práci, +ušklíbne se, protože tentokrát z toho Lorelei jen tak nevyklouzne. Pro jeden okamžik přetavila svůj vztek do mnohem přijatelnější emoce a tu právě dostatečně uspokojila. Ale noc ještě nekončí.+ Měj se, Jade. +S pozvednutým koutkem se přemístí do nějaké jiné nemocnice, kde jí dají ruku do gipsu. Protože už je to dlouho a ani přeměna by to v tuhle chvíli nevyléčila. A kouzlem nechce, má to možná trochu jako memorandum. A nejen to +

[Jade]

To si myslím. +ušklíbne se taky, a zatraceně spokojenej sám se sebou taky je. Kývne na rozloučenou, po sexu nemá tendence se nějak moc vybavovat, a je rád, že to má evidentně podobně+ Drž se dál od policajtů. +doporučí jí docela pobaveně, když se přemístí, v klidu dokouří svoje cigáro, a pak s tichým prásknutím zmizí taky+

[Rebecca Altamirano]

+Smečkový tryskáč bezpečně přistál na letišti kousek od hranic území Americké smečky. Nejsou pozvaná návštěva a tak není žádoucí, aby o nich náhodou někdo věděl dřív, než to žádoucí bude. Cesta byla hrozná, ale to ji na tomhle způsobu cestování nijak nepřekvapilo. Prostě těch pár hodin přetrpěla a díky bohům, nespadli. To je dobrý začátek. Dá se ppředpokládat, že teď už se posere všechno co může. U letadla už jsou přistavené dva černé suburbany. Jednak je má ráda a jednak se sem hodí. Nastoupí za volant prvního, Gabriel se usadí vedle ní, dozadu se s trochou obtíží nacpou tři další vlci. V druhém autě jede Dave a zbytek jejich suity. Cesta dál na sever, k území smečky probíhá v poněkud napjatém tichu. Krátce koukne na Gabriela, který zírá z okna zachmuřeným pohledem a vypadá, že je kilometry odtud. Nebo možná spíš tisíce kilometrů odtud.+

“Vyřešíme to, co nejrychleji, Gabrieli. S trochou štěstí to stihneme do úplňku, což je za pět dní. Dost času na soud, rozsudek i popravu. +cukne trochu koutky, ale nesetká se to s žádným pobavením z jeho strany.+

“Jasně. S trochou štěstí. Hodilo by se.” +ušklíbne se a znovu se pohrouží do mlčení, které jim vydrží až do jejich cíle. Asi kilometr před sídlem smečky je zastaví hlídka. Překvapilo ji, že to nebylo mnohem dřív, takže už byla připravená, když asi deset metrů před nimi seskočili ze stromu tři muži s krátkými samopaly v rukách. Kdyby měla lidské reakce, zastavit určitě nestihne, ale protože lidské reakce rozhodně nemá, zastavila skoro dvoutunové auto asi deset centimetrů od nich.+

“Tak jo, vážení. Show začíná.” +zvedne koutek, krátce se podívá na Gabriela a vystoupí z auta.

“Jste na území Severoamerické smečky lugaru. Nejste zváni, proto odejděte.” Aby jejich mluvčí dodal svým slovu váhu, namířil samopal přímo na Beccu.

“Víme, kde jsme a nikam nepůjdeme. Chceme mluvit s alfou vaší smečky. A to tak, že hned.” +nenechá se samopalem mířícím jí na hruď rozhodit.+

“Asi jsem to neřekl dost jasně. Nejste-vítání. Nikdo z Východoevropské smečky. A protože jste mé výzvy neuposlechli, můžu vás....” +dál se nedostane, protože najednou zjistí, že nemůže nejen mluvit, ale ani se pohnout. Místo toho stojí ta ženská přímo před ním, na rtech jí pohrává mrazivý úsměv a ke krku mu tiskne dýku, zahnutou jako nějaký ptačí pařát. Nebo raptoří dráp.+

“Upřímně jsem doufala, že tuhle blbost uděláš...” +trochu přitlačí, až se objeví tenká stružka krve+ “...ale bohužel tě zabít nemůžu.” povzdechne si smutně, ale v očích jí blýskne, když dodá “Zatím. Tak jdeme, chceme mluvit s Devinem. Jistě nebude překvapený, že nás vidí.+ ušklíbne se a všechny tři strážce pomocí magie přinutí se otočit a jít před nimi. Po pár minutách dojdou na hlavní shromaždiště smečky, kolem je pár chatek, nebo spíš srubů, vkusně zakomponovaných do okolní přírody a jeden o dost větší. Přinutí ty tři pokleknout a podívá se na Gabriela. Teď je řada na něm.+

“Devine, alfo Severoamerické smečky lugaru! Jsem tady, abych žádal trest pro tvoji ženu a dceru za zosnování spiknutí, využití magie proti vlkům, kteři byli tvými hosty a porušení příměří. +zvolá silným hlasem a napjatě vyčkává, jaké odezvy se dočká.+

+Netrvá to ani minutu, když se dveře hlavního domu otevřou a v nich se objeví Devin.+

“Jsem si vědom, že tvůj požadavek je oprávněný, Gabrieli. Ale moje dcera, ani moje žena tady nejsou.” +oznámí mu po chvíli, kdy pozoroval své tři vlky klečící na zemi, očividně nějak paralyzované; cítil magii a okamžitě si uvědomil, že patří k té ženě+ “Obě jsem vyhnal ze smečky krátce po tom, co jsem zjistil, co provedli. A než se zeptáš, ne, nevím kde jsou.”

+Po několik úderů srdce na něj jen zírá, odmítajíc uvěřit tomu, co říká. Možná by měl nechat Beccu, aby ho motivovala k tomu, říct pravdu, ale když se podíval do očí muže, kterého si ještě nedávno vážil, věděl, že mu říká pravdu. Vyhnat vlastní ženu a dceru, to zanechá stopy.+

“Gabrieli? Mám mu pomoct si vzpomenout?” +ozve se Becca+

“Ne, věřím mu.” +zavrtí krátce hlavou a pak se znovu podívá na Devina+ Doufám, že ti je jasné, co musíme udělat.” +zeptá se ho vážně+

“Ano, Gabrieli, vím to. Budete je lovit.” +odpoví mu tiše a pak se znovu zadívá na své vlky, klečící na zemi+ “Máš mé slovo, že nikdo z mé smečky vám nebude bránit.” +dodá pevným hlasem a podívá se mu do očí.+ “A kouzelník je s nimi...”

+opětuje jeho pohled beezslova a pak jen přikývne.+ Bí, nech je jít. +podívá se na upírku.+ Tady jsme skončili. +když neochotně udělá, co řekl, krátce znovu pohlédne na Devina, pak se otočí a zamíří zpátky k autům..+

+cesta zpátky, mimo území smečky, proběhne v úplném tichu, přerušovaném jen tlumeným skřípěním plastu+

“Ten volant za to vážně nemůže, Bí.” +upozorní ji po chvíli, když to vypadá, že ten volant opravdu rozláme na kusy+

“No neříkej! Je ti doufám jasný, co to znamená?! Źe do úplňku se to rozhodně nestihne?! Nebo přinejmenším ne do toho nejbližšího.” +odskene vztekle a vybere zatáčku po dvou kolech, až vlci vzadu trochu vyheknou.

“To je mi jasný a myslím, že nikdo z toho nemá menší radost, než já.” +ubezpečí ji+ “Najdeme si nějaký ubytování a proberem další plány...” +dodá s povzdechem a zadívá se na okolní hory, aniž by dokázal vnímat jejich krásu. Raději by viděl svoje hory, ale to, kdy k tomu dojde, záleží jen na tom, jak rychle dokážou ulovit dvě osamělé vlčice a čaroděje. A přestože mají vlčí nosy a k tomu upírku...je mu jasné, že snadný to nebude...+

[Gabriel]

+po tom, co se ubytovali v jednom menším hotelu, kde si Becca hned z pokoje vyrobila něco jako malou základnu FBI a bezodkladně zahájila pátrání po těch třech, uběhly už tři týdny. Sice už byli o dost blíž svému cíli, ale pořád nebyli mrtví. A jeho trpělivost je už z větší části spotřebovaná. Zrovna když vejde k Beccy do pokoje, aby se zeptal, jak pokročila, začne mu zvonit telefon. Nemá teď ale náladu ani čas to brát, tak to nechá zvonit a skloní se k jednomu z monitorů, na kterém je mapa s několika tečkami, označujícími místa, kde byli ti tři viděni. Telefon se mu v kapse rozezní znovu, tak ho s podrážděným zavrčením vyndá. Když vidí číslo, má chuť znovu zavěsit no neudělá. Hned první Ozerova slova mu doslova zmrazí krev v žilách a i Becca zvedne hlavu od monitoru a poslouchá. Hovor není dlouhý a když zavěsí, stiskne mobil v dlani tak pevně, až z něch udělá hromádku polámaného kovu a plastu. Vyloví z toho sim kartu, vezme jeden z náhradních telefonů a vloží kartu do něj+

“Mám se tam přemístit?” +zeptá se tiše Becca+

“Ne. Myslel jsem to vážně. Do tří dnů to tady skončíme a jedeme domů všichni. Je mi jedno, jak to uděláš a je mi jedno, že je neuvidím chcípnout. Prostě je sejmi.” +procedí skrz sevřené zuby, otočí se a bez dalšího slova vyjde z pokoje ven+