Flashback memories

[Syriana Spinnel]

+Prožívá si svoji ztrátu ale je rozhodnutá se tím teď nenechat polapit. Musí to nechat na později, a tak zamkne svůj žal do nějaký pomyslný truhličky, odhodlaná nechat to na později. Z hluboka se nadechne, vydechne.+ Jo, jedeme dál +ozve se u Vici a ta už pokračuje v hledání. Vzpomínky se teď míhají rychleji, tak jako když v dataprojektoru posouváte jeden obrázek za druhým, rychleji.
....Vánoční ráno a Syr s Charliem mají na sobě weasleyovské svetry, choulí se u krbu v sále trofejí a něco si vzrušeně povídají....
.... Syr uprostřed noci na obrtlé mluví s nějakým vysokým, temnotou obklopeným mužem, který se k ní důvěrně naklání, snad v polibku +to je Marcus, vybaví se jí náhle, ale hned pokračují myšlenky dál. Až se na delší dobu zastaví u jedné.
Je na ní vidět asi o deset let mladší Syriana, s hřívou rudých dlouhých vlasů, s náručí plnou chlastu, jak se přemisťuje na Altamirano Hall. Objeví se však místo ve vstupní hale v jednom hostinském pokoji. Obydleném pokoji. No objeví. Přistane tam v krkolomném pádu, sotva zvládne udržet všechen ten alkohol, ale beztak se jedna nebo dvě flašky rozbijí.
"Není vám něco?" Syr se otočí za hlubokým mužským hlasem, a musí si odhrnout vlasy z očí, aby na něj viděla.
"Oh, pardon, já jsem se sem přemístila nechca..." usměje se ale v tu chvíli jí kotníkem projede parádní bolest. "Jauvajs." kňourne. To už chlápek přejde k ní a bez sebemenší námahy ji vezme do náručí a posadí na postel.
"Myslím krásko, že máš vyvrtnutý kotník." Kouká jí z blízka do tváře.
"Ty jsi doktor nebo tak něco, že seš si tím tak jistej?" Na to se jen hrdelně zasměje, snad jako by to byl nějakej vtip.
"Ne, to vážně nejsem, ale o lidským těle něco vím. No tak šup, ukaž nohu, podívám se na to."
Je vidět, jak Syriana chvilku váhá. "Ty jsi nějaký známý Beccy?
"Hm, i tak by se to dalo říct, a buď ráda, že si skončila tady, myslím, že mají s Lestatem zrovna nějakou práci." Významně zvedne obočí. "Jsem Gabriel Lupei, a ty čarodějko?
"Ah, no... tak ještě že tak. Ahoj Gabrieli, Syriana Spinnel, čarodějka, jak už jsi uhádnul. Tak co s tím kotníkem?....


+Pak se vzpomínka zase zrychlí a je to jako koukat na porno s rychlopřehráváním, je vidět jak se dny střídají s nocí a ti dva jsou pořád zavřený v tom jednom pokoji a asi jsou docela spokojení.+

Vici... +vydechne Syr jak v reálným světě, tak v hlavě.+ Je to něco jako konstatování, že už to moc dlouho asi nezvládne. Bolest hlavy se začíná zhoršovat a tělo se jí viditelně třese.+

[Victoria]

+vnímá emoce, které Syr zaplavují při sledování vzpomínek, rezonují celým pokojem, smutek, zmatení, překvapení, a další a další, celá směsice pocitů. Naštěstí je ale má pod kontrolou, takže se může soustředit na svojí práci. Před očima se jí míhají útržky jednoho života, tváře známé i neznáme, mihne se tam Beccy, a pak uvidí Gabriela. Na chvilku skoro zapomene kde je a proč, protože mít před očima začátek jednoho příběhu, navíc zabarvený Syrianinou emocí, která ho dělá o to speciálnějším, to je zkrátka magie. Maličko se pousměje, načež schytá smršť výstavního porna a nejen toho, momentů něhy a zrod něčeho moc hezkýho+ Já vím. +vydechne, když ji Syrianin šepot vytrhne z toho zamyšlení, otře si čelo hřbetem ruky a rychle otáčí stránky. Jak se její fyzický stav zhoršuje, pokoj to reflektuje, najednou je v něm míň světla a větší zima. Spěchá skrz kapitoly a zaklíná jak nejrychleji dovede aniž by se spletla, uvolňuje vzpomínky jednu podruhé, na život s Gabrielem, na všechno ostatní, co dokáže. Pohybující se obrazy se míhají kolem, Syr si je bude muset utřídit až potom, tohle je jak kaleidoskop. Otočí stránku a přelétne očima text, zachytává jednotlivá slova, a pak ji zamrazí až do žaludku. Bukurešť... Sianna... sklepení... démon... agónie... smrt, smrt, smrt. Tyhle vzpomínky jsou psané jiným inkoustem, snad i jiným rukopisem, jako by samotná její mysl věděla, že jsou toxické, otrávené. Jako by je snad psalo něco jiného. To už je moc daleko, ví, že tohle si Syr pamatuje. Je to skoro přítomnost. Na chvilku ji napadne, že by se mohla pokusit tyhle stránky vymazat, nebo aspoň zamlžit, aby ji tak netrápily, ale proto tu dneska není. Rychle se vrátí o kus zpátky, tam, kde jsou skvrny černé jako peklo a tak silné, že prosákly skrz stránky a slepily je k sobě. Největší výzva a nejnebezpečnější pokus+ Vydrž. +zašeptá Syr, a jak je zvyklá, dotkne se stránky... a koncentrovaná temnota se jí dotkne nazpátek. Nedokáže potlačit zaskynutí, konečky prstů jí projede výboj jako elektřina. Tohle je daleko silnější než všechno, co zatím odeklela. Zaschlá tma se zaleskne jako čerstvě vyjetej olej, jako by se tím probudila. Rychle začne opakovat slova zaklínadla, ale tentokrát skvrna nebledne, jak by měla, nezačíná stékat ze slov; v šeru pokoje se zlověstně leskne, a pak se pohne. Místo aby stekla, zdá se, jako by expandovala, natahuje se po magii, kterou cítí, dotkne se Vickyiny iluzorní kůže. V tu chvíli jí okamžitě znecitlivý konečky prstů, ty imaginární i ty reálné. Na zahradě Winter house jí začne pomalu od špiček nehtů černat ruka. Tohle odeklít nezvládnu, prolítne jí hlavou, díky spojení to Syr určitě slyší. improvizace, rychle zatápe v paměti po řešení. Můžu to zastavit, vím jak to zastavit, uvědomí si, současně s rychle rostoucí panikou. Můžu to uzamknout v těhle stránkách, a zabránit tomu v dalším šíření, můžu to "zabít", uvažuje horečnatě, ted už nedoáže ruku stáhnout a jen sleduje, jak se jí temnota šplhá po zápěstí. Ale...+ Pak budou tyhlety vzpomínky nezachranitelný. +vydechne nahlas, vybaví si první slova zaklínadla a v tu chvíli temnota vystřelí po její paži k obličeji. Pozdě, napadne ji ještě+

[Syriana Spinnel]

+Vidí ještě spoustu vzpomínek, ale je to teď taková rychlost, že přetřídit a znovu projít si je bude muset později.+ Vici nech to být +zašeptá, přesně v tom okamžiku kdy narazí na vzpomínky z posledních dvou let. Cítí, jak to, že se jimi někdo zabývá, je probouzí a jak se natáhnou po Vicině mysli. V tu chvíli ji popadne panika. U bohů, co když se to dokáže dostat do hlavy i jí.+ Victorie koukat padat pryč, sakra. +Snaží se ji vypudit, ale najednou to nejde, jako by byla lapená do pavučin její mysli. Dlouhé vteřiny prožívá neskutečnou hrůzu, ale už teď ví, co musí udělat. Vůbec, ale vůbec se jí do toho nechce, ale nenechá tam svoji kamarádku napospas tomu bordlu. To teda kurva ani náhodou. Dlouze vydechne a najednou se objeví v tom imaginárním pokoji, hned vedle Vici, které se pomalinku začíná zmocňovat temnota. Ještě než se jí stihne zmocnit děs, rozhoří se prudkým plamenem. Ano Syr se rozpálí jak řežavý uhlík. Vždycky měla talent na magii ohně, ale tohle... Mrští plamenem proti temnotě táhnoucí se po Victorii a přitom ji popadne za napadenou ruku. Nepálí to, což je velký překvapení. Jen to podivně syčí jako by se led potkal s ohněm. Vici, musíme to skončit rychle +otočí se k ní, ale nepřestává sledovat "to".+ Uděláme to spolu i kdyby to mělo znamenat že si nevzpomenu na nic. Nebo že budou pohřbeny na vždy, kašlat na to. Jen ať už to zmizí na dobro. +Stiskne jí ruku a co nejvíc se mentálně otevře, aby mohla Vici použít i její magii.+

[Victoria]

+poněkud paralyzovaně sleduje, jak se to šíří po její paži k obličeji, oči rozšířený. Její magie podnikne pár instinktivních pokusů jak se vyprostit, ale temnota ji drží až moc pevně. Sophie, prolítne jí hlavou s určitou definitivností, ale ta je v bezpečí, je v pořádku. Byron, vydechne její mysl, měla jsem mu před tím zavolat. Je to spíš nekonkrétní pocit, než specifická tvarovaná myšlenka, a ten poslední záchvěv je Jadeův úšklebek, jak moc by se teď vysmál jí i jejímu nedostatku boje. Zhruba v tu vteřinu se tam objeví Syr a vytáhne svůj Targaryenskej trik. Wow, stihne si akorát pomyslet, na ruce cítí teplo, ale je to příjemný teplo, jako by rozpouštělo ten led co se jí zakusuje do morku kostí. A spolu s tím teplem taky něco jako naději, mají vážně opravdickou šanci neumřít!+ Jo, +přikývne a trochu rozechvěle se usměje+ jo. +sevře čelisti pevně, chytne ji za ruku a opře se do toho. Napojí se na ni ještě víc, a sáhne hloubějc, tam kde sídlí její magický jádro. Je zase jiná než všechny, který cítila doteď, ale spolupracuje, jako by sama od sebe toužila zbavit se tý věci. Prudce otevře oči a začne zaříkávat, hlas má jistej a pevnej, spojí svoji magii a její oheň. Temnota se kroutí, cuká, bojuje, ale v tom horku jako by se rozpouštěla, nedokáže se udržet pohromadě. Ještě přitlačí, síla prastarýho zaklínadla spletená s jejich kombinovanou čirou touhou s tím skoncovat, která pohání jejich magii. A pak ty slepený začerněný stránky vzplanou, prudce a náhle, černým plamenem. Trvá to jen pár vteřin, pak se do nich opře cosi jako tlaková vlna, a rozhostí se ticho. Temnota je pryč, a spolu s ní i ty stránky, které tam okupovala+ Ne... +vydechne, a žaludek se jí sevře, když si uvědomí, že na nich bylo ještě dost vzpomínek, které nestihly zachránit+

[Syriana Spinnel]

+Propojí, nebo spíš propůjčí svou magii Vici, a hlavou jí prolítne myšlenka Co když zase přijdu o magii? co když ji zas ztratím? Ale hned ji zase zaženě a ještě víc se soustředí na to, aby se toho svinstva, co jí otravovalo hlavu zbavily jednou pro vždy. Tím jak jsou na sebe napojený, dokáže i Syr přijmout od Vici to co potřebuje a rozhoří se ještě víc. Jak stránky vzplanou a tlaková vlna je kousek odhodí bokem, hořet konečně přestane. Pořád ale kámošku drží za ruku.+ To nic. +Usměje se na ni, protože to dopadlo dobře. Koneckonců, obě žijí, podařilo se nějaké vzpomínky obnovit a ty zbylé... no bude si muset vybudovat nové, které je nahradí.+ Podívej +rozhlédne se najednou kolem a i když je tam ještě hromada prachu a pavučin v rozích, ta zlověstná temnota se rozpustila a tím velkým oknem tam proudí sluneční světlo, a celý pokoj je jím prosvícený. I vzduch už není zatuchlý a cítit plísní.+ Zvládlas to +zazubí se Syr.+ pojď půjdem už odtud +najednou na ni zas dopadne citelné fyzické vyčerpání a bolest hlavy se snad stonásobí. Ale stálo to za to.+

[Victoria]

+dopadne na záda a lehce si vyrazí dech, vymrká z očí hvězdičky a koukne na Syr, jestli dobrý. Zašilhá po knize, ráda by se ujistila, že ty vzpomínky, co odeklely, jsou v pořádku, ale teď už jí to připadá jako invaze soukromí, tak to neudělá+ Páni. +usměje se, když se tam rozhlídne. Pokoj je pořád stejnej, ale atmosféra je tam najednou jiná, teď už si Syrianu dokáže tady v tom křesle představit; jako by to tam bylo víc její+ Jo. +přikývne, a konečně pustí její ruku, prsty má dost ztuhlý+ Jo, vypadnem. +usměje se a začne se pomalu stahovat. Vyklouzne z její mysli a znova si uvědomí svoje tělo, který z nějakýho důvodu leží na zádech v trávě. Pomalu otevře oči a nad sebou vidí noční nebe plný hvězd, napadne ji, že nikdy nebylo hezčí. Dlouze vydechne, cítí každej sval, pot ji na kůži lehce studí a má jaksi dojem, že už nevstane, jak je unavená, ale je to dobrá únava. Opatrně se vyhrabe do sedu a mrkne na Syr, protože tý musí bejt ještě hůř+ Jak je? +zeptá se, hlas má trochu chraplavej, i když zaříkávala jen v hlavě+ Promiň. Neměla jsem na to sahat, vymklo se mi to. +omluví se, i když ví, že omluva jí k těm ztraceným vzpomínkám nepomůže. Natáhne ruku a zhasne ty svíčky, které kolem nich tvoří kruh, čímž ukončí rituál+

[Syriana Spinnel]

+Otevře oči, a nic nevidí, jen sem tam nějaká světlá tečka. A joo, to ona je tma a svítí hvězdy. Na rtech a bradě má něco teplýho, tak po tom přejede rukou a podívá se. Hele krev. Překvapeně na to zamrká.+ Jsem v cajku +otře si to z obličeju do rukávu a zkusí se posadit. Ale to je docela nebezpečný, protože se jí zamotá hlava a bolí jak střep. Taky krev z nosu se jí zase spustí.+ Vici, děkuju +podívá se na ni, oči možná lehce podlitý...+ Ani nevíš jak moc ti děkuju +je vděčná za každou byť i nejmenší vzpomínku, kterou jí dokázala vrátit.+

[Victoria]

No nevypadáš. +uculí se a okoukne jí ten nos+ Episkey. +zamumlá a zastaví jí aspoň tu krev. Měli bysme... něco vypít a sníst. +uvědomí si a jen tak podvědomě pro jistotu rukou rozmaže obrys toho kruhu+ Mohla jsem... měla jsem zachránit víc. +usměje se rozpačitě+ Jak to vypadá? Pamatuješ si... aspoň něco? Nezmizelo i to ostatní? A co magie? +má víc otázek než je zdrávo. A potřebuje cigáro, rozhodně+

[Syriana Spinnel]

Díky +zakření se.+ No pití se nebrání, a to ve velkým, ale na jídlo nemám ani pomyšlení. +ušklíbne se, je to divný páč jako chlupáč sežere jak batalion.+ Přestaň, nemohla, jsi. Nebo jo, mohla a přitom bys taky klidně mohla být posednutá kdo ví čím, taky jsi mohla přijít o magii, nebo jsi prostě a jednoduše mohla umřít. Takže +posadí se a zapálí si.+ Přestaň, říkat takový pitominy. Pamatuju si +usměje se.+ vzpomněla jsem si na spoustu věcí. Za což ti moc děkuju. Natočím ti, jak se bude G tvářit až ho seznámím s tím, co vím +uculí se uplně mega.+ A no +jen tak zkusmo otočí dlaň a na ní tancuje plamínek...+ zdá se to být dobrý. Ale co ty? +konečně se na ni zaměří...+ neudělalo ti to... nic? +asi by si nikdy neodpustila, kdyby si Vici odnesla nějaký následky.+

[Victoria]

já mám asi stejně akorát nějaký tyčinky a kukuřičný křupky pro malou. +uculí se, zato vytáhne z tašky placatku+ Ale- +zaprotestuje, pak teda zavře pusu, ale myslí si svoje, zejména proto, že si umí představit, co v těch spálenejch stránkách bylo+ Tak to je dobře. +usměje se ulehčeně+ Na ty věci tam nejspíš nezapomeneš, ale mělo by to teď bejt trochu jednodušší. +třeba aspoň nějaký noční můry trochu opadnou+ Super. +vydechne spokojeně, když vidí, že jí magie furt funguje, a od toho plamínku si rovnou připálí. zhluboka si potáhne a uculí se+ Nee... jenom slušnou migrénku. +zašklebí se vesele+ Ale to bude dobrý. Fakt jsme to zmákly. +usměje se pyšně+