Nicci's Hogwarts life

[Syriana Spinnel]

Rozhovor s Charliem se jí samozřejmě rozůežel v hlavě. Ať nad tím přemýšlí, jak nad tím přemýšlí, musí uznat, že má asi pravdu, a že některé věci s Derrekem asi nepromysleli tak detailně, jak by měli. V tu chvíli mysleli jen na sebe a ne na druhé. Její plán, že zvládnou dva roky bez to ho aby to prasklo, vzal rychle za své.

Když už se na posteli převaluje dobré dvě hodiny a ne a ne zaspat, naučeně se posadí. To je tak typické, Charlie jí nasadí brouka do hlavy a ona kvůli tomu nebude moct spát. Jenže, jak to udělat? Jak to oznámit, aniž by je za to nezabili? To bude jedna velká kalamita. Možná... no... jestli má někdo na mámu aspoň trochu vliv, je to Gabriel. Jenže jít za Gabrielem jako první je jako vybrat si mezi Behemothem a Asmodeem. I to bude peklo. Jenže jí asi nic jiného nezbyde, a Charlie to řekl jasně. Měla by za to na něj být naštvaná, ale není. Opravdu ne.

Je už hluboko po půlnoci, když její bosé nohy dopadnou na studenou dlažbu ložnice. Plán se jí rodí v hlavě docela rychle. Tak jo, nejdřív mobil, který je schovaný v kufru, jednoduché Accio a má ho v ruce. Co nejtišeji se obleče a proklouzne společenskou místností, aniž by si jí kdokoliv všiml. I busta spí, což je prakticky nepravděpodobné, takže má štěstí. Aby mohla Gabrielovi zavolat, musí se dostat mimo pozemky hradu, takže Prasinky. V hlavě se jí to rovná jako nákupní seznam. Nejbližší cesta do vesnice je za jednookou čarodějnicí. Tiše se krade hradem, a pak jí dojde, že má vlastně obrovskou výhodu, protože je prefektka. Z toho by se mohla vylízat, i kdyby ji někdo nachytal. NEzabrání to ale tomu, že jí srdce buší jako splašené. Když mumlá kouzlo otevírající hrb téměř ho slyší v ozvěně celého hradu. Až za několik metrů v tunelu se odhodlá si na cestu rozsvítit. S každým dalším krokem se cítí lehčeji. Tohle vyjde a všechno bude dobrý. Padací dvířka se otevřou téměř neslyšně a už jen jedna Alohomora a je venku. Fajn, to celkem šlo. Vytáhne telefon a... Nic. Žádný signál.

"Zatraceně!" musí jít dál, doufat že ji nikdo neuvidí a zvládne se dostat do hradu dřív, než se začne probouzet do dalšího dne. Ujde zhruba ještě půl kiláku, když v tom jí pípne mobil. Rychle se na něj podívá a začíná. jí tam chodit záplava zpráv od Derreka. Hurá, signál!

[Syriana Spinnel]

N: CRRRRRRRRRRRRRRR, CRRRRRRRRRRRR +začne Gabrielovi kolem druhé ráno zvonit telefon+

G: +je ještě v pracovně a dodělává nějaký nezbytný papírování, takže ještě s pohledem upřeným do notebooku hmátne po telefonu; na displej se podívá až pak a okamžitě tuší průšvih...asi instinkt:D+ Ahoj princezno, copak se děje? +osloví ji přezdívkou z dětství+

N: +ruka se jí strašně třese.+ ahoj, Gabrieli… +kníkne do telefonu trochu víc sevřeným hlasem, než by chtěla.+ prosím, neříkej mámě, že ti volám… +to že je to zakázaný asi Gabriel netuší.+ já…. +odmlčí se na chvíli,+ já bych s tebou strašně nutně potřebovala mluvit

G: Samozřejmě...+napřímí se a špatný tušení zesílí+ Co se děje, Nicci? Jsi v pořádku? +jakoby v těch slovech zazněl stín zavrčení+

N: Nic se neděje +vyhrkne rychle, možná až moc rychle.+ Jo, jo, jsem v pořádku. +Sveze se tam podél nějaké chalupy na zem a musí se zhluboka nadechnout.+ Gabrieli, já a Derrek… my jsme… totiž… zatraceně +leze to z ní jak z chlupaté deky+ my jsme se vzali +to poslední řekne skoro bezhlesně.+ a já to musím nějak říct mámě. +dodá jakoby mimochodem+

G: +jak to ze sebe začne pomalu soukat, jeho špatný tušení stále sílí. A jakmile padne Derrekovo jméno, srdce se mu na chvíli možná i zastaví+ Vy jste se...COŽE?! +doufá, že se jen přeslechl+ Jak to myslíš, že jste se vzali, vždyť jsi nezletilá! +ne že by řval, ale rozhodně mluví hlasitěji než normálně+

N:+zachvěje se po celém těle, když začne zvedat hlas, a vlastně je ukrutně ráda, že není přítomna osobně.+ No, ale ve Skotsku ne… +pípne.+

G: Ve Sko...+na okamžik mu bleskne hlavou, že v tom jede i Becca. Ale pak mu dojde, že těžko, protože to by nejspíš Derrek skončil vykostěný dřív, než by se vůbec stačil leknout+ Dobře...takže...+přinutí se zklidnit, protože si uvědomí, že mu volá, protože neví, jak z toho ven a že si vybrala zrovna jeho, komu věří, že jí pomůže. Což ho přímo obrovsky zahřeje u srdce+ Nebudu se ptát, na co jste mysleli, když vám to přišlo jako dobrý nápad...+na okamžik se významně odmlčí+ ...ale jak přesně bych ti mohl pomoct, kotě? +zeptá se o hodně měkkčím tónem+

N: +Zavře oči a donutí se být opravdu potichu.+ No my… se milujeme. +Vysvětlí mu, jako by to mělo vyřešit všechno na světě.+ Ve škole… totiž Charlie na to přišel, a když na to přišel on… +polkne,+ může na to přijít i mamka, a tak mě přiměl jí to říct, jenže já nevím, jak jí to mám říct. Ona bude zuřit, a zabije mě, a Derreka a to bude strašný…. +najednou se to zní sype přímo ukrutnou rychlostí.+

G: +nepřerušuje ji a ačkoliv je to opravdu hodně vážná až výbušná situace, nemůže si pomoct a nad tím neprůstřelným argumentem se musí pousmát+ Zlato, máš naprostou pravdu, že jí to musíš říct. A rozhodně bude zuřit. A nějakýmu trestu se určitě nevyhneš. +shrne jí to stručně a trochu nemilosrdně+ Ale pravda taky je, že tě miluje. A až trochu vychladne a vyzuří se, bude to dobrý. +pousměje se do telefonu+ Tu první část budeš muset zvládnout sama. S tou druhou snad budu moct trochu pomoct. +dodá ještě+

N: +Tak to je konec.+ No a nemohl bys ji na to nějak trochu připravit? +zeptá se s minimální nadějí v hlase, protože je jí jasné, že co si navařili, to si taky musí sníst.+ Myslíš? +je z toho opravdu trochu zoufalá.+ Gabrieli, neubli… nedělej prosím zatím nic Derrekovi… +jo, strašně moc se bojí, že to schytá za ně za oba.+

G: A jak, kotě? Ať bych řekl cokoliv, už by něco tušila a tím pádem bys to nebyla ty, od koho by se to dověděla. +poví jí, ač si je jistý, že i jí je to jasné+ Ale slibuju, že budu u toho, až se k tomu odhodláš. +ujistí ji vážně+

N: Dobře, tak dobře. Já si zkusím zařídit propustku u ředitelky a přijet co nejdřív. +Na chvilku se odmlčí.+ děkuju +pípne a je z toho uplně přepadlá.+

G: emáš vůbec zač, zlato. Vždycky se na mě můžeš spolehnout. +řekne jí a slabě se pousměje. Je mu jí opravdu líto, ale když je dost stará, aby si zorganizovala tajnou svatbu, zvládne přijmout i následky svých rozhodnutí+

N: Dobře, tak já už budu muset jít. Dobrou noc. +Se srdcem snad ještě těžším, než měla před telefonem to típne a na chvíli svěsí hlavu mezi kolena. No ale opravdu jen na chvíli.+ Dobré ráno, paní Dascălu +Ozve se ten jediný hlas, který by snad slyšela ještě méně raději než mámu+.

G: Dobrou kotě. A neboj, dobře to dopadne...+řekne ještě a dá do tý věty tolik jistoty, kolik dokáže. Když to položí, s povzdechem odloží telefon a dlaněmi si přejede přes obličej. Zcela se potvrzuje rčení: malé děti, malé starosti, velké děti, velké starosti:D+

[Syriana Spinnel]

Minerva: +Samozřejmě že ví, že se někdo dostal mimo pozemky školy, od poslední bitvy zavedli samozřejmě jistá opatření. A ano, Pobertův plánek jim v tom dostatečně pomohl.+ Dobré ráno, paní Dascălu. +Stojí nad ní absolutně v klidu, jen pevně sevřené rty dávají najevo, že to není tak zcela pravda.+ Nic, opakuji nic, neopravňuje studenty opouštět bradavický hrad, uprostřed noci už vůbec ne.

N: pa-pa-paní ředitelko... +vyděšeně zalapá po dechu a okamžitě se postaví na nohy, je už skoro stejně vysoká+ Já jsem... já...

M: Možná jste nabyla dojmu, že na coby vdanou dámu se na vás studentské pravidla nevztahují, to ale není pravda... +Pak, jakoby si uvědomila kde jsou, ji vezme za ruku.+ Pokračovat budeme v ředitelně. +A s tím je přenese do pracovny, jejíž stěnu pokrývají obrazy předchozích ředitelů+. Takže, můžete mi vysvětlit, proč se jeden z mých nejlepších prefektů rozhodl nechat se vyloučit? +posadí se za svůj stůl a zpoza brýlí se na ni důkladně zadívá, vědoma si váhy svých slov.+

N: +Všechno se v ní absolutně svírá a má pocit, že snad brzo omdlí. Tohle se přece nemůže dít, ne jí.+ Já jsem... musela jsem zatelefonovat domů...

M: Ach, ano, předpokládám, že vašemu manželi se dozajista stýská....

N: Já jsem nevolala....

M: Ne? protože absolutně nechápu, proč jste si prostě nepožádala... +na chvilku se odmlčí, protože by mohla říct něco, co nechce.+

N: mrzí mě to... +sedne si konečně na připravené křeslo..+ paní ředitelko, že mě nevyloučíte? +pípne s miniaturní nadějí v hlase, protože to by teprve bylo peklo.+

M: Bohužel, slečno... paní +opraví se hned, taky se jí moc často nestává, že by měla studenty v manželském svazku, a to je tam už snad sto let, na té škole.+ Nicoletto, je mi líto. Bohužel jste mi nedala na vybranou. +Povzdechne si, vstane a jde blíž k ní.+ Jste prefektkou mé školy a jako taková znáte všechna pravidla, která se musí dodržovat. Být to student, tak mu strhnu triliardu bodů, naložím školní tresty a možná bych ho nevyloučila, ale u vás... +Dlouze se na ni zadívá.+ Věřím, že si potřebujete vyřešit jisté své záležitosti?

N: +První slzy se jí pomalu začnou koulet po tváři, ale prostě nebude brečet. Ne teď, možná potom ale ne teď. Několikrát se nadechne aby se uklidnila.+ Ano, ano potřebuji si, musím něco vyřešit doma. +přikývne souhlasně.+

M: Víte, tolik mi připomínáte vaši matku... +zavrtí hlavou a trochu se pousměje.+ Příští školní rok budete víc než vítaná zpět, +poví jí.+ Věřím, že v tu dobu již budete plně soustředěná na školu a nebudete potřebovat nějaké speciální... jste těhotná?

N: +jenom povytáhne obočí, protože by ji sakra zajímalo, co máma provedla, když tohle slyší od ředitelky.+ Ano, máte pravdu paní ředitelko. +přikývne znovu a už je o dost klidnější?+ merline, proč se mě na to všichni ptáte? +Vykulí oči.+ jistě že ne! +prohrábne si vlasy.+ Takže, takže se můžu vrátit?

M: Výborně, to je... ano, v tuhle chvíli zřejmě dobrý zpráva. Doufám, že nebudete těhotná ani za rok. Vzdělání je důležité, nezahazujte ho. Jistěže se můžete vrátit, co víc... +vrátí se zase na svoje místo.+ pokud úspěšně zvládnete OVCE v náhradním termínu na známky minimálně Nad Očekávání, budete se moci přesunout rovnou do šestého ročníku, což je podle mého neskromného názoru velmi dobrá nabídka, co myslíte?

N: paní ředitelko, to je... to... +prudce se postaví a pak si zase rovnou kecne, protože ta nabídka nebo jak to nazvat, co jí McGonagallová dává je opravdu víc než mohla chtít.+ Děkuju, Vám. Já vás nezklamu...

M: V to opravdu doufán, Nicoletto. +Uzavře to tím.+ Vaše věci jsem nechala zabalit a poslat do Rumunska... Bydlíte tam ještě pořád ano?

N: +Vstane, spraví si neposedné vlasy a několikrát se nadechne.+ Ano, ano bydlím tam pořád.

M: Výborně tedy. +Ukáže rukou na malý astroláb na stole.+ Vaše přenášedlo se aktivuje za pět minut, očekávejte mé sovy se studijním plánem, ovšem jakým způsobem se to naučíte, budete muset vymyslet sama, věřím, že až vaši matku přejde vztek, ráda vám s tím pomůže... +tentokrát si neodpustí úsměv.+ Všechno dobře dopadne.

N: Jo, jasně... +v tu chvíli by si zase nejradši rozbila hlavu o ředitelčin stůl.+ Jistě, dopadne.

M: Ta neviděnou, paní Dascălu

N: Nashledanou paní ředitelko. +s vědomím, že jí nic jiného nezbývá, položí ruku na přenášedlo a zmizí.+

[Syriana Spinnel]

N: "Derreku?" +Nakoukne zrzavá hlava do kuchyně, kde se mladý statný vlk snaží uvařit něco kloudného k večeři. Zatím to však nevoní úplně správně.+

D:"Pihule?" +akurátně se mu připálí něco co mělo být plněné empanadas a tak s tím trochu třískne víc, než by měl, protože tím to naprosto spraví, že."

N: "Přemýšlela jsem," přejde k němu a začne to zachraňovat, jak jen to půjde, ale nebude to poprvé ani naposled co budou večeřet trochu víc připeklé jídlo. "Jsem přesvědčená o tom, že se moje magie nějak změnila. +Odloží tzv. empanady na talíře a sedne si ke stolu a chvilku přemýšlí nad tím, jak mu to vysvětlit. Normálně by se zeptala mámy, ale pořád spolu ještě ne tak úplně mluví.+ Někdy se stává, že se magie změní ve chvíli, kdy kouzelník prochází nějakou zásadní životní změnou nebo zažívá nějaké velmi intenzivní emocionální změny. +Jak se do toho víc ponořuje, uplně začíná svíitit.+ Takže, někdy se to prostě stává, a já si myslím, že se to stalo i u mě. Nejsem schopná provést některá kouzla, která mi dříve šla snadněji, respektive moje hůlka mě zřejmě neposlouchá.. ne, neslouží mi již tak dobře, jak by měla.+

D: +k těm tzv. empanadám jim nalije oběma vychlazenou limošku, které jako jediné mají plnou lednici. Pak si sedne a docela zaujatě poslouchá svou ženu... jo, pořád to zní dost hustě, a musí se usmívat, když se do toho položí.+ Aha, takže, jestli tomu dobře rozumím, chceš mi naznačit, že potřebuješ novou hůlku? +Nakloní hlavu trochu bokem a s obrovským sebezapřením se zakousne do jídla a snaží se opravdu statečně předstírat, že je to opravdu moc dobré.+

N: Ano, přesně to se ti snažím říct, +zakousne se taky a prostě si říká, že je to jídlo a příště to bude určitě lepší. Vlastně neví, proč přistoupila na to, že se ve vaření budou střídat. Jsou sice vyrovnaný pár a rozhodně souhlasí s tím, že nemusí zastávat tradiční zkostnatělé role, ale dokud Derrek to vaření nevzdá sám, ona mu to kazit nebude.+ jenže +polkne a napije se,+ stojí 50 liber, což je náš rozpočet na celý jeden týden...

D: to je jedno. +ujistí ji v zápětí, protože na tom prostě nezáleží+ vezmu pár směn v klubu navíc, netrap se, hůlku potřebuješ, musíš přece trénovat na ty K.O.Z.Y., prostě si ji koupíš.

N: Jsou to O.V.C.E. zlato. +pousměje se a je jí z toho trochu těžko, protože přes práci, kterou dělá pro smečku ještě prakticky 5x týdně bere směny v klubu jako vyhazovač, to znamená, že jsou spolu ještě míň, než snad byla ve škole.+ Dobře, já si taky najdu nějakou další brigádu, budu třeba uklízet u někoho ze smečky doma...

D: Ale to neeee, ty se musíš hlavně učit, do zkoušek zbývá už jen pár týdnů a my chceme, aby se z toho všichni posadili na prdel, nebo ne?

N: Jo, to chceme, ale nemusíš vše tahat sám.

D: spíš mi řekni, jak se dostaneš... kde se to vlastně kupuje? v obchodňáku asi ne, co?

N: +začne se smát,+ představ si to +culí se,+ hůlky, stejně jako všechno co potřebujem my kouzelníci, se prodává na Příčné ulici, a hůlky u Ollivandera, je nejlepší ze všech výrobců hůlek. A asi zavolám tátovi, jestli by mě tam na otočku nehodil... +sklopí u toho pohled jenom trošku.+

D: proč neřekneš...

N: neříkej to, nechci. Viděla, při hodinách, že mě hůlka neposlouchá a nic neřekla.

D: Třeba čeká, že za ní přijdeš +podotkne měkce.+

N: to zjevně, a já to zjevně neudělám

D: Vy jste jak dubové palice. Obě. +Aby slovům dodal váhu, to obě podpoří mávnutím tzv. empanady, ale vzdá to. Tohle si ty dvě musí vyřešit samy.+