Kuchyně

[Gabriel]

[Syriana Spinnel]

+Na tom skvělém kávovaru od Gabriela si jde uvařit čerstvé kafe, když děti teď spí, a přitom si vezme notebook a sedne si ke kuchyňskému ostrůvku. Otevře si prázdný dokument a začne sepisovat poznámky, které ji už delší dobu napadají k jednomu projektu, který by mohl pomoct celé smečce, a zároveň taky lidem v Bukurešti+

[Syriana Spinnel]

+Těch káv nakonec vypila šest, a stejně se Gabriela nedočkala. Usnula v kuchyni za stolem, otevřený notebook před sebou a jen logo nakouslého jablka osvětluje jinak tmavý byt.+

[Syriana Spinnel]

V neděli na večer, po víkendovém zapíjení Sorina s Charliem.

Protože ví, že chlapi mají občas potřebu si ožrat držku, nemá s tím nejmenší problém. Když už je ale neděle večer, a zapíjačka syna už trvá čtyři dny, rozhodne se tam podívat. Přemístí se, odemkne si a do nosu ji kopne lihové odér, za který by se nemusel stydět ten sebezaplivanějšjí pajzl. No teda, jestli je tohle předzvěst... Odloží si klíče a pokračuje více méně ztichlým bytem dál. Všude, ale opravdu všude se válejí láhve v různém stádiu plnosti. Nebo spíš prázdnosti. Jde po stopách jak po drobečcích z chleba, až v obýváku najde jeho nejchlupatější, nejurozenější panstvo. Totálně na mol. Opře se o futra a chvilku se dívá na to mistrovské dílo. Dolní polovina těla prakticky na zemi, paže rozhozené na gauči a modré vlasy. Tak počkat, cože? Nemůže uvěřit svým očím. Přejde blíž.

"Vstávejte vaše veličenstvo." S rukama v bok vypadá se může zdát, že je lehce naštvaná.
"HMPFCH" ozve se v odpověď ale jedno zakalené karamelové oko se otevře. Aspoň na chvíli.
"Ach jo!" přejde ke kávovaru a uvaří ultra silný kafe, které mu vzápětí donese a postaví na stolek.
"Syr?" Zamrmle Gabriel a znovu rozloupne oči, a když se mu pohled zaostří usměje se tak, až bere za srdce. "ahoj ženo."
"Dobré ráno vaše chlupatosti." Přejde k němu a pomůže mu se normálně posadit, díky bohu za svou vlkodlačí sílu.
"Co tady..." hlas má jako když škrábe šmirglpapír, "co tady děláš lásko??" rozhlídne se kolem, jako by něco hledal...
"Gabrieli, je neděle večer..."
Vlk se na ni podívá, poněkud nechápavě a pak se začne smát.
"Být tebou, se moc nesměji, máš pěkný průser."
"Vrrr, ty jsi tak hrozně sexy, když se zlobíš, víš..." a jako šelma jemu vlastní, se k ní začne blížit.
"Na to zapomeň."
"Hmmm?" zapřede.
"Myslím to vážně, nebudu s tebou spát, jsi napůl v lihu a máš sakra modrý vlasy a vyholenou hlavu! A kde je zatraceně Charlie?
Lapne ji za nohu a stáhne pod sebe, hravě jí zkousne čelist, ale něco z toho co řekla, se mu přece jenom do omámeného mozku dostane. "co-že mám?" Nakrčí čelo, až se mu udělá ta vráska mezi obočím.
"Máš zatracené modré vlasy! A jestli je to to, co si myslím, sakra!"
"Co?"
"Jednou mi Charlie po prohrané sázce obarvil hlavu na modro. Měla jsem vlasy do půl zad a s každým kouzlem, kterým jsem to zkusila změnit nebo odstranit to bylo ještě horší!"
"To snad..." Vyhrabe se na nohy a trochu kostrbatě přijde k zrcadlu a zadívá se na sebe. Zamrká, jednou, dvakrát, a krvavé oči nechápou co to vidí. To je nějaký debilní vtip? číro, a ještě k tomu modré.
"Já ho zabiju."
"Nepovídej." Sedne si zrzka na gauč, a teď se konečně začne trochu usmívat. "Tak o co jste se vsadili?" Vyzvídá.
Gabriel pustí vodu z kohoutu a chlemtá ji přímo, než aby si ji nalil do sklenice. "uhh.... "Promne si oči, jak ho začíná bolet hlava, když se neurony pomalu spojují. "Myslím, že o to, že bude Sorinek holka." prohrábne si vlasy ve svém tak známém gestu a přejede jen po vyholené části. Zatraceně.
"Pardon" Zubí se na něj zrzka.
Gabriel přejde k ní a sedne si na zem, položí si hlavu na její nohy. "už nikdy s Charliem nebudu pít."
"Když jsi tohle říkal naposledy, chtěl jsi doma budovat jezdící schody." Odpovědí je jí jen zasténání. Prohrábne mezi prsty pramínky modrých vlasů. "Vlastně se mi to asi líbí."
"Udělej s tím něco, prosím." Zavrčí v odpověď, protože má před očima zítřejší schůzi smečky. To nepřežije.
"Lásko, jediný, co by s tímhle šlo udělat, je oholit tě do hola, a na to zapomeň."
"Tak jo, beru si dovolenou, než mi to doroste."
"To je výborný a děsně moc dospělý nápad." odsouhlasí mu to, potlačujíc smích.
"Jestli se mi budeš smát, tak tě kousnu." výhružně cvakne zubama na jejím stehně.
"Dobře, ale až doma."
"Kde je Sorinek?"
"Neboj se, hlídá ho Wade a Dave. A je dva hlídá Will."
"Takže tě mám jen pro sebe?"
"Na chvilku."
"Mmmmm. dej mi chvilku." Vyrazí do koupelny a vzápětí je zpět, osprchovaný, vyčistěné zuby. A taky nahý a připravený.
"Tak ale jenom takovou atomovku, jo?"
"Jo."
........
Když se vrátí domů, nikdo si netroufne mu něco říct, ale výrazy jejich tváře mluví jasně.

[Syriana Spinnel]

[Syriana Spinnel]

+V chladném říjnovém ránu, kdy se venku válí cáry mlhy mezi urbanistickými kusy budov kolem, si vaří už třetí kafe. Má dojem, že naposledy spala tak před miliardou let. Vlastně možná v minulém životě. A přesto... Podívá se z okna, kde kromě špiček ostatních mrakodrapů kolem není vidět nic moc. Dva a půl měsíce. Dva a půl měsíce, co to všechno skončilo.
Sedne si k barovému stolu a srká kávu, zatím co vedle ní spí Sorinek. Pohladí ho po vláskách a prokřupe si unaveně krk. Zítra by se měli vrátit do Bukureště. Poprvé od té doby, co Sorina unesli. Měla by balit ale prostě to nějak nejde. Hororových šest týdnů, co s Gabrielem stopovali, ne, to není to správný slovo, kdy lovili ty, co ho ukradli.... A že je ulovili. Gabriel byl... smrtonosný. Ano, to její manžel zatraceně dobře umí. A přesto... pokud by ho viděl někdo jiný, měl by noční můry do konce svého života. Z těch parchantů nezbylo ani tolik, aby je mohli seškrábat na lopatku. Pravdou je, že ani ona toho od té doby moc nenaspala. A co se její práce jako alfy týče... no tu trochu, oprava, dost zanedbávala. Vlastně v tom Gabriela nechala a do Bukureště od té doby nevkročila. Jeden by řekl, že se bojí. Tak dost. To stačí. Je čas balit a nechat Dublin na chvíli žít svým vlastním podzimním životem. Rychlou procházku ale ještě určitě stihnou.+

Tak pojď chlapáku, půjdeme ven. +Vezme ho do náruče a vlastně se těší. Je podzim, nejlepší období roku, kdy je všechno barevný. Kočárek už prakticky ani nepotřebují, ale stejně ho vezme. Možná si dá dýňové latté, zatímco si Sorin bude hrát v listí. A pak zavolají Jeho Chlupatosti a řeknou mu, jak moc jim chybí.+