Land of Sinners

+ta chvíle, kdy se na ni jen dívá, prohlíží si ji, ulpívá pohledem na všech zraněních, jí přijde jako věčnost. Když pak promluví a zatím to nevypadá na přednášku ani nic podobnýho, vydechne úlevou, aniž by si uvědomila, že zadržela dech. Podá mu bezeslova klíče a vejde za ním. Pořád tak úplně neví, co čekat, no když jí rozepne mikinu, trochu překvapeně zamrká, ale bránit se rozhodně nebude. Rozepne si pouzdra s tlačnými dýkami, pak dlouhou armádní na stehně a nakonec i Glock. Položí to na stolek a pak ho nechá, aby ji svlékl. Instinktivně vycítí, že je to pro něj důležité, že to potřebuje udělat, možná víc kvůli sobě, než kvůli ní. Vnímá rozdíl v tom, jak se jí teď dotýká ale přesto se slabě zachvěje, když ji pohladí po stehně. Přece jen zbytkový adrenalin jí pořád proudí v krvi a vzrušení z boje je stále příliš čerstvé. Se zatajeným dechem sleduje, jak nožem rozřízne tílko a pak ho stáhne dolů, v místě zranění je trochu přilepené, ale bolest vlastně skoro necítí. Je zcela zaujatá jím a tím, co dělá. Když je úplně nahá, cítí, že trochu zčervenala, protože je to celé tak zvláštní, že neví, co si s tím počít. Ale jak ji začne pomalu, pečlivě umývat, uvolní se pod jeho rukama a na chvíli zavře oči. Trochu se zachvěje při kontatku šrámů s vodou, ale není to nic, co by nedokázala bez potíží ignorovat. Když jí namočí vlasy, otevře oči, narovná se a podívá se na něj.+ Děkuju...+usměje se měkkce, ale přesto pořád trochu nejistě a ví, že už musí něco říct+ Zlobíš se? +zeptá se pak tiše a zkoumavě se mu dívá d očí+

+namočí jí vlasy a spláchne jí je na záda, a teprve když voda teče čistá, natáhne ruku, a pomalu ji vypne. teď už se tomu nevyhne, musí se jí podívat do očí, a poctivě se nad tou otázkou zamyslí. Zlobí se? Jo, má kurevskej vztek. Neskutečně zuří. Na toho týpka, co jí tohle udělal. Na ty zkurvysyny, co způsobili, že tole potřebuje. Taky trochu na Beccy, ani snad ne proto, že by měl pocit, že jí to má zatrhnout, na to Payne zná už moc dobře, ale mít vztek na Beccy se u něj vždycky tak nějak nabízí samo + Ne na tebe. +zavrtí hlavou popravdě, a zadívá se na tu ránu na jejím rameni. Někde tu musí bejt lékárnička. Narovná se a namátkou otevře pár skříněk, až - jo, tady. Najde menší skříňku naplněnou lahvičkami s lektvary, mastičkami, a bůhvíčím ještě. Vytáhne známej fialovej dezinfekční lektvar, jednu hojivou mast, a zase za sebou zavře+ Trochu to zaštípá. +pousměje se tiše a pečlivě jí vyčistí všechny oděrky, šrámy i ranky, aby v nich nezůstala nečistota, pak natáhne ruku a zlehka ji položí přes každou ránu, zavře oči a zašeptá pár slov kouzla, a celou ji vyhojí. Začne tou největší ránou, pokračuje na obličej, a nakonec jí velmi opatrně srovná i žebra. Není to nic vážnýho, takže s v tom celkem věří, a když zase otevře oči, ještě jí pečlvě namaže modřinu na obličeji, aby se brzo vstřebala. Teprve pak se usměje, ucpe vanu špuntem, a začne jí napouštět teplou vodou. Postaví se, jako kdyby nevěděl, co přesně dělat dál. Je mu jasný, že odejít v tuhle chvíli b je mohlo rozbít úplně, a... zjišťuje, že vlastně odejít nechce. podívá se na svoje ruce, zaváhá, a pak si stáhne tričko, kalhoty i spodky, a vklouzne do rychle se plnící vany za ní+

+tiše ho pozoruje, zatímco nad její otázkou přemýšlí a žaludek se jí trochu nervózně svírá. Uvědomí si, že další jeho odmítnutí v tomhle směru by už nejspíš neustála. A když pak řekne, že ne na ni, znovu vydechne zadržovaný dech+ Tak jo...+pousměje se a pak se nechá ošetřit a ani sebou netrhne, protože od něj to vůbec nebolí. Poslušně se nastavuje a otáčí podle toho, jaké místo ošetřuje a přímo cítí, jak se zranění hojí a celou ji prostupuje klid. Když pak skončí a uklidí lektvary zpátky, otevře oči a vzhlédne k němu a na jeden sice krátký, ale o to hnusnější okamžik se lekne, že půjde pryč. Ale místo toho se začne svlékat. Nedokáže si pomoct a rty jí zvlní ani trochu slušný a nevinný úsměv; sklouzne mu pohledem po těle a oči jí potemní do té bouřkově modrošedé. Beze slova se přesune blíž k němu, vezme jeho tvář do dlaní a pomalu, s veškerou láskou a citem a vším, co nedokáže říct slovy, ho políbí+ Miluju tě, víš? Hrozně moc...+zašeptá do jeho rtů, zlehka po nich přejede svými rty. Pak se přetočí a přitiskne se k němu zády, schoulí se mu v náručí a cítí se dokonale šťastná a v bezpečí+

+připadá si trochu zvláštně, nahej víc než v tom jednom smyslu, ale má pocit, že to tak je správně, tak to udělá. Vlasy má jak vrabčí hnízdo od toho, jak si svlíkal tričko, ale tváří se vážně, vklouzne k ní do teplý vody, a pro jednou je rád, že je ta vana tak veliká a oba se tam pohodlně vejdou. Trochu se jí pousměje do rtů, obejme ji kolem pasu, nechá ji se o něj opřít a musí se usmát, jak k sobě tak správně zapadnou. Opře se jí nosem do vlasů a nadechne se její vůně, prsty jí pod vodou zlehka klouže po paži, po břiše, jako by si potřeboval připomenout, že je to ona, že se nic nezměnilo+ Já miluju tebe. +odpoví tiše po nekonečný době, a je to pravda+ chceš... chceš si o tom promluvit? +zeptá se nejistě, i když nemá tušení, co by měl říkat. z nějakýho důvodu na tyhle situace internetový fóra žádný tipy nenabízí. evidentní díra na trhu+

+nechá se objímat a má pocit, že úplně cítí, jak se zranění hojí. Nečeká, že by jí pokaždé, když mu řekne, že ho miluje, řekl totéž. Ale tentokrát se jí tak zvláštně uleví, když to řekne taky. Chvilku přemýšlí nad tím, jestli o tom chce mluvit. A co vlastně říct?+ Bylo jí čtrnáct a myslela si, že našla lásku přes internet. +řekne po chvíli tiše a tak smutně, hořce se pousměje+ Jmenovala se Anna. +dodá pak a už ji ani moc nepřekvapí, když se u protější zdi objeví průsvitná postava mladé dívky. Po několik úderů srdce se na ni dívá, pak se duch slabě pousměje a zase zmizí. Payne se pomalu nadechne a vydechne a opře se o jeho rameno+ Vím, že to, co dělám není v pořádku. Odporuje to zákonům. +ozve se po chvíli tiše+ Ale přesto toho nelituju. V noci spím skvěle. Nevídám jejich tváře. +přizná tak lehce, jakoby ani o nic nešlo+ Vlastně vídám jenom oběti...+prohodí jakoby mimochodem. Ani ji moc nenapadne, že by to mohlo být něco divnýho. Vždyť chodí s kouzelníkem, že jo:D+

+poslouchá ji a jen ji obejme trochu pevnějc, protože moc neví, jak jinak jí dát najevo, že se tu pro ni snaží bejt+ Zákony... +pokrčí rameny, opatrně, aby jí nespadla hlava + podle zákonů bysme měli bejt v děcáku. +ušklíbne se trochu a lehce ji hladí po břiše pod vodou+ Jo? jako ve snu? +zeptá se jen tak bezmyšlenkovitě, nic tomu nepřipisuje, spíš je rád, že se může chytit něčeho jinýho a bavit se o tom s ní +

Jo, to je fakt. +přikývne a trochu se pousměje+ Ale vím, že víš, jak to myslím...+dodá a i když tuší, že to tak do autu zahrává schválně, je ráda, že se jí to nesnaží nijak rozmlouvat. Položí mu dlaně na ruce na svém břiše a pohladí ho po předloktí.+ Ne. Ne ve snu. +zavrtí krátce hlavou a jemně se při tom otře tváří o jeho kůži, rozehřátou z vody+ Většinou hned na místě, kde vyřídím toho sráče, co je zabil. Nebo krátce po tom. +dodá pak tiše+

jo, já vím. +pousměje se a palcem jí sklouzne kolem pupíku, lehce se poposune, aby po něm malinko sklouzla a on ji mohl políbit na temeno, ale pak se trochu zamračí+ jak to myslíš? +zeptá se+ Myslel jsem, že ty... oběti... +převaluje to slovo trochu v puse+ no, že jsou už mrtví. Proto to děláš, ne? +koukne na ni dolů, ale do tváře jí nevidí+

+malinko se pod tím dotekem zachvěje a cítí se tak příjemně unavená, malátná, takže se musí trochu pracně soustředit na to, co říká+ No...jo, to jsou. +přikývne pak krátce+ Myslím, že to jsou duchové. Nebo duše. Vlastně nevím, jaký je v tom rozdíl...+pokrčí lehce rameny+ Poprvé mě to dost vyděsilo. +přizná s lehkým úsměvem; teď už jí to přijde hloupý, vždyť jsou neškodný a navíc tak nějak chápala, proč se objevili. Trochu se zachvěje, jak jí náhle přejede po zádech mráz.+ Je mi zima, jdu ven. +vstane a vyleze z vany, rychle se osuší a oblékne si měkký, bílý župánek+ Vypadli, že se jim ulevilo, když...už jejich smrt nebyla nepotrestaná. +dodá a konečně se na něj podívá, nečeká, že by ho to mohlo nějak překvapit, nebo cokoliv jinýho. Však upíři existují. A vlkodlaci. Tak proč ne duchové, že jo:D+