105 W 29th Street Manhattan NY

Moderátoři: Rebecca Altamirano, Lestat

105 W 29th Street Manhattan NY

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 14 bře 2016 19:32

Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek
Obrázek

Proběhlo drobné stěhování z Guns, ale tamní zašívárnu si tam hodlají nechat. Jeden nikdy neví, kdy se může hodit :D
There's hell in your eyes
So let your demons dance with mine
We'll kill each other some day
But now is not the time
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: 64/39, Fleet Street, Dublin

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 15 bře 2016 21:21

+konečně doma. Prolétne Becce hlavou, když vystoupí z letadla a chladný vzduch irského časného jara jí pohladí tvář. Ještě víc jí potěší drobný déšť snášející z šedivě kovového nebe a s požitkem někoho, kdo strávil deset dní v poušti, mu nastaví tvář. Rty se jí roztáhnou v úsměvu a pak na sobě ucítí něčí upřený pohled, otevře oči a podívá se na dívku vedle sebe+ Vítej v Irsku, tvém novém domově, Safíje. +usměje se na tmavovlásku, která mizerné počasí kvituje s mnohem menším nadšením+ To je tady furt taková kosa? +ohrne ret a zapne si bundu až ke krku+ I větší. +potěší ji Becca pozitvní informací a vejde do tepla letištní haly. Rychle je odbaví, pak zapadnou na toalety a odtamtud je Becca přemístí přímo do jejich novotou vonícího bytečku+
There's hell in your eyes
So let your demons dance with mine
We'll kill each other some day
But now is not the time
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: 64/39, Fleet Street, Dublin

Příspěvekod Payne » 15 bře 2016 21:27

+když vystoupí z letadla, ta hrozná zima ji málem porazí na zem. Zvedne oči k šedivému nebi, cedícímu studené kapky vody a skoro zalituje, že nezůstala v Sýrii. Pak pomyslí na život, jaký by tam vedla a hned ji tyhle nápady přejdou. Pak pohlédne na svoji novou adoptivní mámu, učitelku, nebo bůhví, co vlastně je, která je z toho počasí evidentně nadšená+ To je tady pořád taková kosa? +zeptá se otráveně a pobavená odpověď ji vysloveně potěší. Zapne si zánovní bundu až ke krku a zadívá se na letištní halu+ Safíje už neexistuje. Jsem Payne. +ozve se po chvíli zvláštním tónem a krátce pohlédne Becce do očí. Ta jen zvedne koutek v úsměvu a přikývne.+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

Re: 64/39, Fleet Street, Dublin

Příspěvekod Dean » 16 bře 2016 00:03

+nenápadnej stalking už má docela v malíčku, přesto ho fakt zaskočí, když se chvilku poflakuje kolem školy a ta holka vážně vyleze. opatrně se na ni pověsí, dává si fakt hodně pozor, aby se nepřiblížil blíž než na půl ulice. Takhle se za ní vleče až k domu. V kapse sevře pistoli, už jenom ji cítit ho uklidňuje. Ve dne si dovnitř netroufne, ale sotva padne noc... pápá upírko, ušklíbne se a přemístí se zpátky domů. U večeře se snaží nedat nic najevo, ale nervozita z něj čiší. kluci ho nezastavujou, vědí, že se blíží výročí smrti jeho táty, tak ho jen poplácají po zádech, a nechají ho v klidu. Až na to, že místo klidnýho truchlení v posteli se Dean v pokoji převleče za Buffy. Za pas dva kolíky, stříbrný kulky, svěcená voda, cokoliv ho napadne. Ozbrojenej po zuby se přemístí zpátky k domu, kde už jsou všechny světla zhasnutý. Do baráku proklouzne spolu s pejskařem, výtahem vyjede do příslušnýho patra, a přikrade se ke dveřím od bytu. Obyčejná alohomora mu moc nepomůže, ani složitější odemykací zaklínadla. Dveře povolí až na jedno obzvlášť náročný, který ho naučil přímo jade. Srdce mu vyskočí až do krku, všechny smysly má vyhnaný na maximum. Strčí do dveří, a potichu se vkrade dovnitř, v jedný ruce hůlku, v druhý pistol se stříbrnýma kulkama+
Uživatelský avatar
Dean
 
Příspěvky: 507
Registrován: 14 bře 2016 19:33

Re: 64/39, Fleet Street, Dublin

Příspěvekod Vishous » 06 dub 2016 14:59

+Objeví se před bytelnými domovními dveřmi. Zajímavé, chtěl se přemístit rovnou k Becce, a vyhodilo ho to tady. Zamračí se, a chvilku přemýšlí, kde to vlastně je. Že by si vyhlazovací společnost pronajala takový bejvák? Už už se chystá že ty dveře prostě rozbije, když ho napadne, že by to mohl být Beccyin byt, a že by nebyla ráda, kdyby jí rozbil vstupní dveře. Přejede si dlaní po tváři.. a zkusí se zaměřit na zámky, nejsou měděné takže... Nic. Nic se neděje. Jak je to možný? na kůži cítí jen nepatrné brnění. No jasně kouzla.+ Hergot! +Stáhne si šiltovku ještě víc do obličeje a několikrát zabuší mohutnou pěstí na dveře.+
I’m not strong enough to stay away
What can I do?
I would die without you
In your presence my heart knows no shame
I’m not to blame
Cause you bring my heart to it’s knees
Uživatelský avatar
Vishous
 
Příspěvky: 355
Registrován: 07 úno 2016 17:29

Re: 64/39, Fleet Street, Dublin

Příspěvekod Payne » 06 dub 2016 15:13

+poctivě si dělá úkoly, jak jí Becca řekla, u toho poslouchá Skillet, který nedávno objevila. Kupodivu to ani neřve na celý barák, přece jen se potřebuje trochu soustředit. Proto zabušení na dveře rozhodně nepřeslechne. Ztuhne s propiskou nad papírem a zvedne hlavu. Návštěva? Kolik lidí může vědět, že tady bydlí? Vstane, ze stolu plynulým pohybem shrábne pouzdro se svojí dýkou, stopne hudbu a potichu vyjde na chodbu. Její pokoj je ke vstupním dveřím nejlbíž. Zalétne pohledem skrz skleněné stěny k obýváku, Beccu tam ale nevidí. Že by už odešla, aniž by jí to řekla? Zamračí se, přistoupí ke dveřím a vyhlédne kukátkem ven. Skoro se neovládne a vyjekne nahlas. Naštěstí se zarazí včas. Nerozhodně zírá na dveře a otvírat se jí opravdu ani trochu nechce. Kdo to krucinál může být?! Nakonec udělá to jediné rozumné, otočí se a jde do obýváku, kde uvidí, že Becca nikam nezmizela, ale prostě jen konečně pořádně usnula.+ Beccy? Venku stojí nějaký chlap a vypadá celkem nasraně. +dotkne se jejího rameny a sleduje, jak se pomalu probouzí+
I'm not a victim. I'm a survivor.
Uživatelský avatar
Payne
 
Příspěvky: 658
Registrován: 14 bře 2016 20:35
Bydliště: New York city

Re: 64/39, Fleet Street, Dublin

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 06 dub 2016 15:20

+spánek, do kterého upadla se podobá spíš komatu, nevnímá vůbec nic i když v jednu chvíli k ní proniknou divné, dunivé rány. Trochu se ve spánku zamračí, ale spí dál. Probudí se až když se jejího ramene někdo dotkne a do spánkem omámeného mozku dorazí známý hlas. Otevře oči, zamrká a zaostří na Payninu tvář nad sebou+ Cože? Kdo...kolik je hodin? +podívá se na svítící číslice na domácím kinu a sprostě zakleje+ Kurvadrát! +vstane a dojde ke dveřím a už v tu chvíli ví naprosto jistě, kdo to je; otevře, opře se zeď zadívá se na něj, jak tam tak stojí, doslova jak ztělesnění hrozby. Prostě dokonalé.+ Promiň, zapoměla jsem zavolat. Usnula jsem. +omluví se hned místo pozdravu a provinile na něj koukne. Fakt to od ní nebylo hezký+ A magie zjevně funguje, co? +dojde jí, že kdyby mohl, rozhodně by se pozval dovnitř sám+ Chceš jít dál? +ustoupí, aby mohl případně projít kolem ní+
There's hell in your eyes
So let your demons dance with mine
We'll kill each other some day
But now is not the time
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: 64/39, Fleet Street, Dublin

Příspěvekod Vishous » 06 dub 2016 16:23

+Stojí přede dveřmi jak bůh pomsty - no skoro, polobůh pomsty je přesnější, drtí stoličky sevřenou čelistí a připadá si... neptařičně, jak obyčejný člověk. Což mu na náladě nepřidá. Hypnotyzuje vchod, jako by se pod jeho pohledem měl rozpadnout na kousky a pustit ho dovnitř. Najednou zaslechne, jak hudba, co hrála uvnitř vypne a už k němu dolehnou myšlenky osoby za dveřmi. Jejda. Je docela vyplašený. Oprava vyplašená. To nejspíš nebude Becca. Ušklíbne se ještě víc a založí si ruce na hrudi. Tohle je snad zlej sen. Když se dveře konečně otevřou a on vidí pošoulanou B. má chuť po ní skočit a objemout, řvát a zřezat ji a spoustu dalších věcí, to vše v jeden a ten samý okamžik. Nakonec ale ovládne to vázané zvíře v něm, i když ho to stojí pekelně moc sil.+ V pohodě. Jenom jsem si prožil pár hodin osobního pekla. +Ucedí skrze zuby a přesto že se tak ovládá, prosákne tama jak je naštvanej. Fakt si dělal starosti a ona tady zatím spí. Jo, chce jít dál a jasně jí dát najevo, že takhle prostě ne, chce jí ztrestat sexem, pít od ní a označkovat si ji... Něco z toho se mu možná odrazí v očích.+ Radši ani ne. +Stiskne pěsti, až se na něm kožená bunda se zasténáním napne. Sáhne pod bundu, vyndá její dýky.+ Tohle sis u mě zapomněla. +Předá jí je a hodlá z tama co nejrychlejc vypadnout. Dřív, než by mohl provést nějakou pitomost, jako třeba přehodit si ji přes rameno a zabarikádovat se v ložnici. Nebo vyděsit její dítě na smrt. Jop, vypadnout je to nejlepší, co může udělat.+
I’m not strong enough to stay away
What can I do?
I would die without you
In your presence my heart knows no shame
I’m not to blame
Cause you bring my heart to it’s knees
Uživatelský avatar
Vishous
 
Příspěvky: 355
Registrován: 07 úno 2016 17:29

Re: 64/39, Fleet Street, Dublin

Příspěvekod Rebecca Altamirano » 06 dub 2016 22:26

+povytáhne obočí nad tím jeho tónem a výrazem a pocit, že je něco fakt špatně ještě zesílí.+ Omluvila jsem se, ne? +ofenzivně si založí ruce na hrudi, fakt nemá ráda, když se někdo snaží vyvolat v ní pocit vinny. A ještě hůř snáší, když se mu to daří; sleduje ten jeho výraz a něco málo z toho dešifruje, odmítá si ale připustit, co by to mohlo znamenat a tak to prostě ignoruje+ Nezapoměla. Řekla jsem, že se pro ně vrátím. +zavrtí hlavou, když jí podá její zbraně a má chuť praštit hlavou do zdi. Co se to sakra děje?! Nakonec usoudí, že řešit to na prahu jejího bytu a s extrémně zvědavou puberťačkou za zády - velmi zřetelně cítila její pohled v zádech, jak je pozorovala přes skleněné stěny z obýváku - opravdu není dobrý nápad. Potěšilo ji, že nezachytila od Payne žádný pach strachu. Nebojí se ho. Zajímavé.+ Fajn. Tak můžeš počkat tady. +trhne rameny a otočí se. Dveře nechá otevřené, ani ona není takový hulvát, aby mu zase zabouchla před nosem:D+

+dojde do obýváku, kde Payne sedí v křesle a usilovně předstírá, že si čte časopis. Vzhůru nohama+
B: Vím, že jsi nás pozorovala a poslouchala a držíš to obráceně. +upozorní jí suše+
P: +spustí časopis do klína a věnuje jí dokonale nevinný úsměv+ Nemůžeš mi to vyčítat. Něco takovýho se fakt nevidí každý den. +je jí očividně úplně fuk, jestli ji V uslyší+
B: +potlačí chuť zaskřípat zuby; proč musí mít rozpustilou náladu zrovna teď. Krucihiml+ Musím jít teď na pár hodin pryč, ale vrátím se, co nejdřív, dobře? Klidně zavolej Andy, jestli nechce přijít a přespat tady. +nabídne jí v náhlém vnuknutí a hned jí to přijde jako super nápad. Aspoň by tu nebyla sama+
P: Už jsem ti řekla, že mi to nevadí. Ale Andy zavolám, je to super nápad. +zazubí se vesele a už loví mobil.+ Jo a spěchat domů nemusíš, slibuju, že to tady neobrátíme vzhůru nohama a do školy taky půjdeme. +slíbí pružně, zatímco cvaká smsku+
B: Tak dobře. Ale kdyby se něco...+tentokrát je to Payne, která ji zarazí jediným pohledem+
P: Neboj se, budeme v pohodě. +ujistí ji vážně, výraz až příliš dospělý+ Prostě běž, pracuj a...+zalétne krátkým pohledem do chodby a jeden koutek se jí maličko zvedne, skoro jakoby se snad usmála+ ...bav se. +dopoví a v očích jí ďábelsky zablýskne+
B: +protočí oči, protože tohle opravdu nehodlá komentovat a tak se prostě otočí a zamíří zpátky ke dveřím+
P: Myslím, že je na tebe naštvanej. +ozve se, když už je skoro na chodbě+ A myslím, že právem. Měla ses ozvat...+spočine na ní dokonale rodičovským pohledem.+
B: +otočí se a jenom nevěřícně otevře pusu, aby ji patřičně usadila, ale hned ji zase zavře, protože si uvědomí, že má pravdu. Krucinál. Nesnáší, když maj lidi kolem ní pravdu ohledně jejích vlastních chyb.+ Běž si dodělat úkoly, ano? +učiní zoufalý pokus o poslední rodičovské slovo, strhne z věšáku svoji bundu, projde kolem V. na chodbu a zavře dveře. Zhluboka se nadechne a zadívá se mu do očí.+ Fakt mě to mrzí. Měla jsem se ozvat. Prostě nejsem zvyklá na to, že by o mě někdo mohl mít strach. +pokrčí lehce rameny; není to stížnost, ale prostý fakt a když to říká, vypadá že to opravdu myslí vážně; promluvila jí do duše čtrnáctiletá holka, super:D+
There's hell in your eyes
So let your demons dance with mine
We'll kill each other some day
But now is not the time
Uživatelský avatar
Rebecca Altamirano
VIP Member
 
Příspěvky: 4872
Registrován: 28 pro 2008 21:42
Bydliště: New York City

Re: 64/39, Fleet Street, Dublin

Příspěvekod Vishous » 06 dub 2016 22:41

Jasně, omluva totiž přece stačí že?! +napodobí její postoj s rukama na hrudi, tuhle hru fakt můžou hrát oba dva.+ Jo, taky ses pro ně mohla vrátit v několika kusech třeba +odsekne, a zjistí, že je to docela novej pocit hádat se s ženskou.+ Fajn. +Má chuť pěstmi prorazit zeď a nebo líp, zmizet, protože na pokračování tohohle rozhovoru se vůůbec netěší a jeho už tak dost príma nálada ještě klesne o stupeň níž. Skrze škvíru dveří poslouchá rozhovor těch dvou a musí ušklíbnout. Mladá je celá maminka, zdá se :D+ To by taky mělo, zvlášť když tu máš ji. +Ukáže prstem na dveře od zavřeného bytu. Mračí se jak peklo.+ Měla by sis totiž zvyknout, když máš dítě, že nejedeš jen na vlastní pěst. +Sundá si šiltovku, prohrábne si vlasy a zas ji nasadí zpátky.+ Nejradši bych ti seřezal zadek, sakra. Víš co, kašli na to. Neměl jsem sem vůbec chodit. +Jo, a ještě jí chtít vyklopit co se s ním děje. To tak. Prostě pojede dál, tak jak je zvyklej a nechá Beccu a její dítě svému osudu. Kterej už nevidí. Himl, k čemu dar, který když potřebuješ nefunguje kurva.+ Padám odtud. Zkus zůstat naživu. +Přecedí skrz zuby, a jen z představy, že by se jí mohlo něco stát se mu zvedá žaludek.+
I’m not strong enough to stay away
What can I do?
I would die without you
In your presence my heart knows no shame
I’m not to blame
Cause you bring my heart to it’s knees
Uživatelský avatar
Vishous
 
Příspěvky: 355
Registrován: 07 úno 2016 17:29

Další

Zpět na Byt Beccy v Dublinu

Kdo je online

Uživatelé procházející toto fórum: Žádní registrovaní uživatelé a 9 návštevníků

cron