Ložnice Payne

[Payne]

+druhý den je trochu nervózní, když jde za Beccou, aby se jí zeptala, jestli může jít s Deanem do kina. Docela ji ale překvapí, že bez problémů souhlasila, i když obvyklým řečem, aby přišla včas domů a neudělala nějaký průšvih a blalblabla, se nevyhnula, byla to jen malá cena za to, že dostala propustku:D Po dalším tréninku s Beccou v Guns, kde pak ke konci dostala do ruky i skutečnou katanu, což ji vystřelilo přímo do nebe, zapadla do svého pokoje, rychle udělala úkoly, ale rozhodně si nedala tak záležet jako jindy. Myšlenky jí pořád utíkaly k zítřku a často se přistihla, že se usmívá jak pitomec. Docela určitě ji při tom párkrát nachytala i Becca, ale veškeré komentáře si nechala pro sebe a jen se vždycky pousmála.+

+Další den přijde ze školy ve dvě a okamžitě začne zase panikařit, protože neví, co si vezme na sebe. Rychle se osprchuje, umyje si vlasy a nechá je prostě uschnout, protože už dávno zjistila, že si stejně dělají, co chtějí. Nakonec si oblékne svoje oblíbené černé džíny a celkem obyčejné bílé tričko, které má na prsou ale obrovskou krvavou skvrnu a kolem ní nápis: "Žádný strach, není moje." ( ) Když ho viděla poprvé, nejdřív dostala záchvat smíchu a nakonec se jí povedlo Beccu přemluvit, aby jí ho koupila. Ta sice převracela oči, ale dobře si všimla, že musela přemáhat úsměv, taky se jí líbilo:D Nakonec se navoní, černou tužku tentokrát vynechá a jen si zvýrazní řasy černou řasenkou a rty přejede leskem. Rychle se zhodnotí v zrcadle a se spokojeným úsměvem vyrazí ke kinu, má to akorát do domluveného času+

[Payne]

+je z toho všeho tak zmatená a vyvedená z míry, že místo aby vyjela nahoru výtahem, vyběhne těch pět pater jakoby nic; aniž by si to uvědomila, tvrdé tréninky kondice očividně nesou svoje ovoce. Vpadne do bytu a okamžitě zapluje do svého pokoje a zabouchne dveře. Padne na postel jako podťatá, zírá do stropu a po tváři se jí po chvíli rozlije totálně šťastný úsměv. Tiše se zachichotá, překulí se na bok a natáhne se po notebooku. Rychle ho probere z režimu spánku a najede na facebook, přesvědčená, že dnes ještě dlouho spát nepůjde. Když žádnou novou zprávu nenajde, zatím jí to nepřijde podezřelé; nejspíš se šel najíst, vykoupat, cokoliv. A tak prostě jen leží na posteli a přehrává si úplně všechno, co se večer stalo+

[Payne]

+když už je skoro půlnoc, veškerá dobrá nálada je dávno pryč. Proč se neozval? Určitě to podělala; jasně že jo, vždyť ještě od nikoho pusu nedostala...tamto...se nepočítá. Zachvěje se a honem od sebe tyhle myšlenky odežene. Celou ji začíná zžírat nejistota a pochybnosti. Spletla se tak moc? Měla pocit, byla si jistá, že jí rozumí, nějakým zvláštním způsobem tuší, že se jí něco stalo a dokáže ji přimět, aby na to zapomněla. Možná, že to pro něj neznamenalo tolik, jako pro ni. Určitě to nebyla jeho první pusa. Zrudne a kousne se do rtu. Nebo byl unavený a šel spát. A nebo možná dostal ještě nějakou práci. Jo, to bude určitě ono. Přinutí sama sebe tomu uvěřit a po chvíli konečně usne+

+jenže se neozve ani následující dny; už druhý den odpoledne už to nevydržela a sama mu napsala. Co nejvíc času se snažila trávit buď dole v tělocvičně a v bazénu nebo s Beccy v Guns, kde tvrdě trénovala. Jediná pozitivní věc, která se v následujících čtyřech dnech stala, bylo to, že ji Becca začala učit střílet. Sice nedostala vlastní zbraň, ale B. jí půjčila svůj Firestar, který jí docela dobře padl do ruky. Okamžitě tomu propadla a nejraději by pořád střílela. Jenže pokaždé, když se vrátila domů, pocit marnosti, zklamání a frustrace se vrátily. Žádná odpověď. Pod těmihle pocity se ale začal pomalu probouzet k životu jiný pocit - vztek.+

[Rebecca Altamirano]

+už pár dní má pocit, že něco není v pořádku; a dnes ten pocit nabral fyzický tvar. V podobě Payne, které ruply nervy. Volali jí ze školy, aby si pro ni laskavě přijela, protože napadla spolužáka. Do hajzlu a doprdele. Kolikrát jí bude muset vysvětlovat, že se musí ovládat a nepřitahovat pozornost ke svým velmi neobvyklým dovednostem. Povzdechne si. Nejspíš ještě mockrát. Zaklepe na dveře, připravená na další předem prohranou bitvu s puberťačkou+

B: Payne, můžu dál? +zeptá se po zaklepání+
P: Jo, klidně. +ozve se nabručeně zevnitř; opět leží v posteli a naštvaně zírá do stropu+
B: Co se dneska...+nestihne ani dopovědět větu, protože Payne vyletí, jak čertík z krabičky+
P: Protože na mě sahal! +zaječí a oči se jí okamžitě zalijí slzami+
B: Cože?! +obočí jí vyletí do vlasů a oči zledovatí+ Dovoloval si na tebe? Payne? +vyptává se opatrně+
P: JO. +odsekne, ale výraz jí trochu zakolísá+ No...možná to nebylo schválně...+dodá pak úplně potichu+
B: Nebylo to...? +ach bohové, pomozte+ co se stalo? +zeptá se pak a sedne si na kraj postele+
P: +povzdechne si, založí si ruce na hrudi a zírá přímo před sebe+ Šly jsme na oběd a dostala jsem se do davu, protože Andy spěchala a nemohly jsme čekat, až všichni vypadnou. Sáhl mi na zadek! +střelí po ní vzteklým pohledem, ale víc než vzteku nebo strachu tam je...zklamání. Tak dobře, tohle asi nebude jádro pudla+
B: Payne...stalo se ještě něco jinýho? +zeptá se ještě opatrněji a studuje její tvář, každý nepatrný záchvěv emocí; a pak to přijde.+
P: +zkousne si ret, ale už to nedokáže zadržet+ Neozval se mi! Už skoro týden! Nebyl ani na facu, vůbec mi na moji zprávu neodepsal! A přitom...+tiše se rozpláče, zoufalstvím, které dokáže způsobit jenom první láska+
B: +ani jí nemusí říkat jméno; jenom jeden kluk se jí dostal tak blízko, aby jí mohl takhle ublížit. Teď pocítí počínající vztek ona. Zdá se, že se v něm hodně spletla+ Payne, zlato...+přitáhne si ji do náruče a pevně ji objeme a nechá ji plakat+ Od toho kina? +zeptá se tiše, když se trochu uklidní+
P: +přikývne a zvedne k ní oči+ Políbil mě...a já...+zavře oči a znovu se jí zachvěje hlas+ ...neutekla jsem. Nezpanikařila. Bylo to...+zavrtí hlavou a znovu se jí úplně automaticky stulí do náruče+
B: To je mi líto, broučku...+zašeptá a chová ji v náručí, jakoby ji snad mohla ochránit před celým světem; nemůže, ale chtěla by; její vztek začne pomalu sílit, krystalizovat, tvarovat se. Sevře rty.+

+zůstane s ní, doku neusne vyčerpaná pláčem. Pak ji uloží do postele a potichu vyjde z pokoje+

[Payne]

+po návštěve u Deana má pocit, jakoby po mnoha dnech nekončící temnoty znovu vyšlo slunce. Dokonce i ve škole se jí dařilo nevyvolávat rvačky a celkově má pocit, že zvládne úplně všechno. Tu noc, kdy Becca nepřijde domů a z jejího mobilu místo ní zavolá V. jejjí modrou oblohu pár černých mraků zatáhne. Ví, že se o sebe Becca umí postarat, ale Vishousův hlas v telefonu se jí vůbec nelíbil; a i když říkal, že je to jeho chyba, ona sama si tím vůbec jistá nebyla. Ať už šlo o cokoliv, určitě za to nemohl jenom V., tím si byla naprosto jistá. Když pak ale sedne k notebooku, aby se podívala co je nového, trochu zabila čas čekáním na to, až se jí Becca ozve a možná si chvíli psala s Deanem, uvidí, že on už jí napsal. Srdce jí troch poskočí v hrudi, když rychle zprávu otevře a přečte si ji. Rty jí okamžitě zvlní studený úsměv, jak se jí žilami rozlije adrenalin. Doslova se své první "sólové" akce nemůže dočkat. Rychle se rozhodne, vběhne do Beccyiny ložnice a otevře její sejf, jehož kombinaci jí Becca sdělila právě po incidentu s Deanem, když si uvědomila, že pokud by se někdy zase dostal někdo nezvaný dovnitř, byla by Payne v podstatě bezbranná. Takhle by aspoň dostala možnost se ozbrojit. V sejfu najde záložní glock, browning a další glock, který jí už na první pohled přijde menší. Zkusí ho v ruce a zjistí, že jí sedí v ruce stejně dobře jako firestar, s kterým už střílela. Vezme si ho a pak ještě dvě krabičky nábojů. Už chce sejf zavřít, když si všimne dvou menších granátů a po vteřině váhání je vezme taky. Vrátí se k sobě, všechno to schová pod postel a odepíše Deanovi, že je rozhodně připravená.+

[Payne]

+v novém bytě se obě zabydlí velmi rychle. Sice se musela vyřešit menší komplikace se soukromou tělocvičnou, ale když si někdo může dovolit takový byt, je taková věc záležitostí jednoho telefonátu, dalšího šeku a pak chvilky kouzlení:D Takže ani kvůli tréninkům nemusí jezdit do Guns, nicméně stejně je tam skoro stejně často jako doma, teď už jako oficiální zaměstnanec. Je fajn vydělávat peníze a ještě se u toho skvěle bavit:D+

+poslední detaily k tomu, aby mohla vyrazit na další lov doladila a teď už zbývá to poslední. Ulovit škodnou. Sama sobě musí přiznat, že se jí dost ulevilo po tom, co o tom řekla Bí. A totéž, co slíbila Deanovi, slíbila i jí. Takže teď se jen převlékne do tmavého oblečení, vezme si svoji dýku, obě tlačné dýky do zápěstních pouzder a po chvilce váhání zastrčí vzadu pod mikinu i svůj malý Glock 26, přestože střelnou zbraň při svých akcích nikdy nepoužila a ani to nemá v úmyslu. Za prvé je pistole lépe dohledatelná a za druhé...má prostě ráda nože. A těsně před odchodem udělá to poslední. Vyndá mobil a naklape poměrně stručnou smsku Deanovi a Bí a pak už vyrazí na další křížovou výpravu do víru města, které nikdy nespí...+

[Payne]

+uculí se jí do rtů, sklouzne jí rukama po bocích a na ňadra, aby je polaskal, a docela se mu líbí, že už její tělo docela zná a že jsou její křivky pro něj tak hezky povědomý. Nechá prsty rozběhnout po jejím těle a její dychtivost v něm akorát rozproudí krev ještě rychlejc, přitiskne se k ní klínem a tiše jí zasténá do rtů, chytne ji pod stehny, vysadí s ji na boky, a odnese ji vedle do ložnice+

+obtočí mu nohy kolem boků a zasténání vpije do polibku. Prsty mu zaboří do vlasů, jemně se jimi probírá, zatímco ji nese do ložnice a občas zlehka zatáhne; když společně klesnou na její postel, přitáhne si ho k sobě a políbí ho hlouběji, v souladu s ohněm, rozhořívajícím se jí v těle. Rukama mu sklouzne po těle, cestou pohladí obě jizvy, které už důvěrně zná, ale přijdou jí pořád pořádně sexy+

[Dean]

+sklouzne s ní na postel, aniž by se odpoutal od jejích rtů, a nepřestává ji líbat a hladit, ani když mu vzdychá do rtů, ani když se mu z jejího těla točí hlava, ani když konečně vklouzne do ní a nechá se pohltit její horkostí a vášní, a pořád ještě je pokaždý jako v tranzu, až dokud oba nespadnou do intenzivního orgasmu. Natáhne se vedle ní a ještě ji políbí na rty, trochu udýchanej námahou, ale oči mu svítí jako malýu klukovi+

[Payne]

+oplácí mu doteky a polibky, chvěje se pod jeho rukama jakov zimnici, ale přitom má pocit, že shoří. Vychází mu vstříc, chce tu chvíli uvolnění oddálit, ale zárovn se jí nemůže dočkat a když ji pak náhle smete, s tlumeným výkřikem jí ze rtů splyne jeho jméno. Zůstane ležet a má pocit, že celé tělo má z rosolu, nechává to všechno pomalu doznívat, na rtech slabý úsměv a oči zavřené. Opětuje líně jeho polibek, ale oči neotevře, jen se k němu přitulí blíž.+ Jsem ráda, že jsi přišel...+řekne po chvíli, když si je už jistější svým hlasem, trochu se nadzvedne a políbí ho na rameno a tiše, spokojeně si povzdechne. A než se ho stihne zeptat, jak dlouho může zůstat, přemůže ji spánek, přesto ten slabý úsměv nezmizí ani teď.+

[Dean]

+usměje se jí do vlasů a stulí si ji u sebe, nikam se mu nechce, vlastně se docela těší, až tohle bude pro ně normálka, usínat vedle sebe a ani o tom nepřemýšlet. V těle mu doznívá vzrušení, krev se mu usazuje, a tak trochu na něj padá únava, a dřív než si to stihne uvědomit, usne s ní v náručí, jen tak na půl oka, trochu neklidně+