od Gabriel » 28 bře 2016 21:28
S tím jsem ochotný se nějak vyrovnat. +pousměje se, když mu oznámí, že se jí už nezbaví.+ Co tím myslíš? +zvážní, když mu řekne, aby si sedl a zamračí se, ale vezme si mobil. Celé si to poslechne a je dokonale tichý a nehybný, až se zdá, že tam naprosto zkameněl. Nakonec pomalu vzhlédne k ní, oči zářící bledě žlutým ohněm, slibujícím dlouhou a bolestivou smrt+ Málem jsi umřel...+opakuje po ní velice tiše, dutým hlasem a v hrudi mu zarezonuje hluboké, temné zavrčení. Je tak zcela soustředěný na hrůzu z toho, že mohla být mrtvá, na vztek, že na ni někdo poslal nájemného vraha, že skoro přeslechne poslední větu.+ Co jsi to...+rozšíří se mu zorničky a prudce si ji přitáhne k sobě; přitiskne znovu nos k jejímu krku a zhluboka se nadechne+ Ježíšikriste...+vydechne do její kůže a stiskne ji tak pevně, že kdyby ještě byla člověk, nejspíš by jí zlomil nejmíň jedno žebro+ Jakto, že už ses proměnila? Nebyl ještě úplněk...+a pak ztuhne, protože nosem zavadí o něco, co tam předtím rozhodně nebylo. Odtáhne se kousek a odhrne tričko trochu dolů. Zůstane zírat na zjizvenou a stále ještě růžovou tkáň, svědčící o tom, jak moc čerstvé to zranění je. Postupuje dál, až odhalí celou jizvu. Potrhal ji jako kus masa. Klíční kost byla určitě rozdrcená, chybělo málo, aby jí ukousnul celou ruku. Pomalu k ní zvedne oči a zadívá se jí do tváře, oči naplněné syrovým strachem, ale i touhou zabíjet.+ Za tohle zaplatí...+zavrčí temně, dívajíc se jí hluoboko do modrých očí+