Hlavní sídlo smečky

[Gabriel]

[Victoria]

+v určenej den vezme Sophii, lehátko pro ni a tašku s věcma, zkontroluje ještě jednou souřadnice na mobilu a pak se přemístí+ No jo, no jo, už jsme tady. +tiší honem malou, protože přemisťování není příjemný nikomu a trochu překvapeně zamrká, pač zírá do docela hustýho lesa+ Noo... koukne na dítě, na les, na dítě+ to jsem asi zblbla. +zamumlá, pak ji napadne se otočit o 180 stupňů a oddychne si, pač dům tam stojí, a je sakra velkej+ Oh. +odkašle si a doufá, že je nikdo neviděl+ Těšíš se, co? Bude to dobrodrůžo. +zazubí se na Sophii, a zamíří k domu, ze strany kde je hlavní vchod+

[Syriana Spinnel]

Dave:
+Přenáší do Maryčina pokoje novou postel, zrovna se chystá si otevřít, když se na nádvoří objeví cizí slečna. Jen tak, ze vzduchu, a s malým piškotem k tomu. Párkrát zamrka jestli se mu nezdá, ale pak se přestane divit a začne činit. Jejich alfa je přece čarodějka, tak asi nějaká známá. Odloží postel na zem.+
Můžu nějak pomoct slečno? +vyzubi se na ni docela mile.+ hledáte snad babičku? +kreni se jak pako, ale pak se za tváří odpovidajicne svému postavení.+ Madam, toto je hajene území smečky, musím vas vyzvat abyste sdělila svou přítomnost zde, nebo zmizela.+

[Victoria]

+blíží se ke dveřím a zrovna přemejšlí, jestli mají zvonek, když se objeví chlápek. A nese... postel? jen tak?+ Dobrý den. +uculí se. páni, je velkej. fakt velkej+ Já jsem vás nepřišla okupovat. +zazubí se, a jen vykulí oči, jak zvážní+ No, já jsem pozvaná! +vyhrkne honem+ Syr nic neříkala? Měli by o mně vědět. +dušuje se a honem vytahuje mobil+

[Syriana Spinnel]

+se na ni chvilku dívá, jakoby přemýšlel, jestli je k jídlu, nebo de to nesmí.+ tak to jste asi vážně pozvána +usklibne se pobavene.+ klidek já nekousu +se trochu ještě vyprsi a narovna.+ pojďte se mnou, já vas k ni bez úhony zavedu. +bez řeči ji vezme "zavazadla" a otevře dveře do hlavního sídla.+ Vítejte v domě Bukurešťské smečky, mé jméno je Dave, a jsem vaším průvodcem. +zavede ji pres halu az do obyvaku+

[Victoria]

+trochu zamrká a pokouší se mu koukat do očí, i když to vůbec není jednoduchý+ Ne? Já někdy jo. +zazubí se na něj+ Super, díky. +usměje se+ Páni, kolik vás tu bydlí? Je to fakt velkej dům! +poznamená, a Sophie se tam všude hrozně moc rozhlíží, pač je to zvědavka mrňavá+ Koukej jakej má boží zadek, koťátko. +pošeptá malý tiše+

[Syriana Spinnel]

Následující zhruba dvě a půl hodiny se moří ve vlastní laboratoři s výrobou lektvaru, v tom největším kotli, co tu má. Což je asi deset litrů. A i tak to bude stačit tak, tak. Ještě zbývá přidat poslední ingredienci… Tohle vážně, opravdu vážně kurevsky nesnáší. Vyhrne si rukáv na košili a stáhne si gumovou hadičkou paži. Několikrát zapumpuje a pak se jí při pohledu na jehlu na stole trochu hodně orosí čelo a je jí fyzicky zle. “No tak, no tak, ženská, seber se,” drtí mezi zuby a pak si zajede jehlou přímo do žíly, a má co dělat, aby se nepozvracela. Odebere zhruba decilitr. Jo, je to celkem dost, ale na to množství lektvaru tak akorát. Někde v půlce se jí začnou dělat mžitky před očima. Ke konci už se jí chvějí ruce a má ledové konečky prstů. Tak, už dost. Vytáhne jehlu ven a musí to opravdu dlouze vydýchat. Jazyk se jí lepí na patro a celá se chvěje. Na ruce se jí okamžitě udělá velká hnusná modřina. Ale to je jedno. Teď musí dodělat lektvar a slíbí si, že hned potom si vezme jeden na podporu krvetvorby a druhý na dodání energie. Trochu nášup, ale v tuhle chvíli je to potřeba. Pečlivě míchá lektvar, dokud nezíská správnou barvu a konzistenci. Tak, hotovo. Má rudočervenou barvu, ne nepodobnou krvi…

“Syr,” vpadne tam zadýchaný Dave. “Všichni, kdo nebudou bojovat,” popadá dech a vypadá to, že běžel, “všichni kdo nebudou bojovat, jsou v úkrytu.” Konečně se na ni podívá a popravdě se zděsí. “Ježiši Kriste, ženská!” Přiskočí k ní a donutí ji si sednout, protože vypadá, že se každou chvilku skácí. “Cos to tady prováděla?” obočí mu vyjede až někam do vlasů a rozkoukává se kolem.

“Co by, tancovala čardáš,” ušklíbne se Syr a ukáže mu rukou k olbřímímu kotli. “Trochu jsem ten tvůj nápada vytunila, ale nemám ponětí, do čeho to dát, aby se mi to dobře a lineárně rozlívalo po obvodu…” Má velké kruhy pod očima a jak přemýšlí, vypadá ještě hůř.

“no…” zamyslí se. “třeba by mohl stačit rozprašovač na postřiky? Víš, takový s tím kanystrem…”

“Dave, už jsem ti dneska řekla že jsi génius?”

“možná jsi se zmínila. Syr, vypadáš příšerně.” Řekne jí po pravdě, upřimně.

“Dobrá dobrá,” zamrmle a přejde k truhličce z lektvary, kde vypije dvě fióly, různě barevných tekutin. Naráz se jí vrátí trochu barvy a jasu, a viditelně ožije. Znovu. “Lepší?”

“To si piš. Tak pojď, musíme to přelít a vyrazit, protože… jsou asi padesát kilometrů od nás.”

“Pade-..” zcepení, protože to sakra není 5 hodin od nich .To je tak hodina, možná!

“Jo, tak fofrem,” Popadne ten obří kotel a jde s ním do garáží, kde mají ty postřikovací krámy. To že ten kov pálí, je mu jedno. To že je to kurevsky těžký taky. Dá si zatraceně záležet, aby nevylil ani kapičku. V garáži to stejně opatrně přelijí a během pár vteřin sedí na Davově military zbarvené crosce a vyráží. Vypadá to celkem komicky. Syriana s na zádech obřím kanystrem zběsile jednou rukou pumpuje, v druhé drží pistolku a stříká s ní na zem lektvar. Dave, kterej pomalu s vyplazeným jazykem řídí, snaží se vyhejbat všem velkým výmolům a jet co to dá. Dochází jim čas. Zrzka jako zběsilá drmolí slova zaklínadel, Protego totalum střídá Salvia Hexia, Lupima algae… Mumlá ta slova jako mantru a za nimi se staví pomyslná betonová zeď. Deset metrů před cílem dojde lektvar. Dave prudce zabrzdí a dívá se na Syr.

“Co teď?”

“Jeď, ještě musím zapečetit sklep. Tady to prostě budeme muset ustát.” Povzdechne si čarodějka. Dave je odveze do domu a Syr se rozběhne ke sklepu, kde mývali bazén. Nejprve ale, než to tam zapečetí, ujistí všechny, že se postará o to, aby nikdo z jejich smečky nepřišel o jediný vlásek na hlavě. Dá jim svůj slib alfy a ženy jejich vládce. Někteří se na ni dívají vyděšeně, někteří s despektem ale někteří s nadějí a vírou, že své sliby dodrží.

Když se vrací na místo určení, vidí ostatní bojeschopné vlky. Bohové nedopusťte, aby tohle byl masakr. Srdce se jí sevře, protože jich je hrstka, sotva padesát…. Panická ataka se opět přihlásí ke slovu. Pak ale vidí Davida, jak s pár dalšími vytahují Blackhawka z hangáru. Bože to je ale obrovský vrtulník. Málem jí spadne brada. Cítí jak mezi nimi všemi probíhá natetelená energie. Možná, že právě tento boj potřebují, aby se smečka zocelila a zase ztmelila…

“Jestli si každý z vás aspoň trochu váží Gabriela, toho, co pro nás všechny kdy udělal…” začne s takovým motivation proslovem, ale je jí těžko. Srdce jí skoro vynechává, z dálky je slyšet vlčí vytí… “Jestli ho máte aspoň malinko rádi a ceníte si ho, nedovolte, aby ti zmrdi ublížili komukoliv z naší smečky. Bojujte celým svým srdcem a chraňte svou smečku, stejně jako ji pro vás chránil a vždycky bude chránit Gabriel.” Podívá se krátce do očí každému z nich a tuší, že dnešní noci zrazena nebude. Pak vytáhne hůlku a začne splétat mohutné kouzlo, které kolem nich vybuchne ve spršce zlatých jiskérek, a vzápětí na nádvoří stojí na dvěstě vlků. Je to ovšem jen iluze. I když naprosto dokonalá do nejmenších detailů.

“Pěknej proslov,” mrkne na ni Dave, a stoupne si vedle ní.

“Nene, kocoure, ty padej do vrtulníku. Jestli můj lektvar nezabere a my zklameme, nedovol, aby Gabriel přišel o smečku. Zmasakruj je. “Dívá se mu vážně do očí….”

“Zrzko, jak přesně jsi vytunila ten lektvar?” Plíživé pochopení se mu vkrade do tváře….

“Ano, žádný” a dá na to slovo důraz, “žádný z vlkodlaků neprojde bariérou, dokud ji nezruším.”

“Opovaž se udělat jediný krok k jeho hranici!!!! “zavrčí na ni Dave vyděšeně. Kdyby se jí něco… cokoliv….” Prosím, “Dívá se na ni zoufale.”

“Jdi do vrtulníku a dávej pozor. Slib mi, že uděláš co musíš!” Pěknej příkaz, takovej kovanej a až z něj bolí kosti. Upírá na něj veškerou svou moc alfy, a Dave, i když se mu to nelíbí musí rezignovat.

“Rozkaz, alfo.” Otočí se a zapadne do Hawka, nahodí motory a vznese se nad dům.

Minuty se vlečou jako století. Syr cítí každý nádech jejich lidí. Cítí, jak místy tu a tam se prohne lehounce bariéra kolem jejich domu. To když nějaký vetřelec zkusí projít skrze. Celkem takových šťouchnutí napočítala zhruba k šedesáti. Což není vůbec špatný. Tma se začíná pomalu rozpouštět a začíná se do ní vlívat ráno, jako mléko do kávy. Přijde jí, že tu kávu pila tak před milionem let. A ranní káva s Gabrielem… to je nejspíš někdy v minulém životě. Sevře pevně čelist, protože se k nim přibližuje hluk nepřátelské smečky. Desítky promísených, zrychlených dechů, Nespočetně párů tlap, bořících se do půdy změklé deštěm, a pak se k tomu jako děsivá kulisa postupně přidají nažloutlé oči, vylupující se z tmy. Energie její smečky se změnila. Je to jako splašený bzukot, těsně na hranici…

“Vydržte….” Zvolá na ně, a udělá dva kroky vpřed. Hranice bariéry se nachází po její pravé straně, přibližne tři metry. V zádech cítí Davidův hlídající pohled.

V té propusti se objeví cizí smečka vlků, vedených nadprůměrně velkým, uhlově černým. Syr udělá ještě dva kroky v před. Ten černý ji napodobí, v prapodivném tanci a s dalšími údery srdce se před ní objeví vysoký chlap. Ruce má pokryté spletitými vzory tetování. Do Gabrielovi muskulatury mu moc nechybí. Je o pár centimetrů menší. Jeho vlasy jsou podholené a na vrcholku spletené do copu, ne nepodobného vikinskému. Žluté oči mu zůstávají i po proměně, jako kdyby měly takovou barvu normálně. Tvář má pokrytou světlým strništěm a propichuje ji očima. Založí si ruce na hrudníku a jeho smečka za ním stojí, neslyšná a trénovaná. Tohle vypadá dost nahovno, pomyslí si Syriana, nicméně na tváři se jí nepohne jediný sval.

“Vida vida vida, takže je to pravda,” ušklíbne se nově příchozí a mohutně se nadechne. “Vypadá to, že Gabriel konečně přišel na to, že je lepší vzít si do postele někoho z nás,” sjede Syr hodnotícím pohledem a dost všeříkajícně u toho mlaskne. “Má vkus, už se těším, až si tě vezmu do parády.” Mrkne na ni a ta představa, co by s ní dělal, jde docela vyčíst z pohledu jeho očí.

Vztek, starý známý vztek se jí rozlije žilami, chladný a studený a Syr ho přivítá jako známého. Pomůže jí to paradoxně zklidnit svou prudkou letoru, která ji ponouká prokousnout tomu zmetkovi hrdlo už jenom za to, že si vzal Gabrielovo jméno do pusy. Projde jí vlna fyzického zhnusení, když mu čte v tváři myšlenky. “Jménem Gabriela Lupei, tě vyzývám, abys opustil území smečky Lugaru,” hlas má pevný, bez jakékoliv známky emoce. “Pokud nyní odejdeš, přísáhám, že tebe ani tvé lidi nebudeme lovit. Pokud ale zůstaneš….” Vypustí trochu své magie do okolí, takže ji spíš obklopuje trochu jako aura s načervenalým svitem. “Pokud překročíš hranici našeho území, nebudeme mít slitování. “S posledním slovem všichni vlci, reální i ti imaginární vycení zuby v děsivém úsměvu a sborově zavrčí.”

Rty vůdce smečky vlkodlaků se roztáhnou v šíleném úsměvu. “Tohle si tak užiju.” Přivře oči a jeho smečkou proběhne vlna vlčí magie. A samozřejmě zasáhne i Syr, protože ať chce, nebo ne, jak už řekl dneska Dave, ona není lugaru. Je vlkodlak. Nicméně pouto s vlastní smečkou, ji přidrží při smyslech. Proto neprošvihne ten okamžik, kdy se první vlna vlků rozběhne přes mostek, vstříc boji. “Mimochodem, jmenuji Rolo, to abys věděla, čí jméno pak sténat.” Zavolá na ni ještě a prozatím zůstane na místě a sleduje, jak si poradí s frontálním útokem.

“Stůjte….” Vydechne Syr k vlastním lidem, a pak vysloví zaklínadlo. Dave jí totiž s napalmem vnuknul nápad. Sice má jen pravděpodobně jeden pokus, ale…. Obrovské fialovo zelené plameny vyrazí ze země a spálí na dvacet prvních vlků na prach. Vzduch kolem naplní smrad spáleného masa a chlupů a nelidské kňučení. A taky nelidské zařvání jejich alfy.” A já se jmenuji Syriana, to abys věděl, kdo tě zabije. “Ušklíbne se vlčice a připraví se. Protože v zápětí tam dorazí zbytek jeho útočné formace. Najednou se to tam řeže hlava nehlava. Je slyšet lámání kostí, vytí, kňučení, vrčení, protáhlé lidské sténání a přesto… Syr se bije za své lidi. Za jejich lidi. Myslí při tom na Gabriela a na to, že se nesmí dostat moc blízko k hranici pozemku. “TEĎ!” zařve vrčivě a jejich vlci začnou tlačit vetřelce na tu hranici, zbývá ani ne metr. No tak, ještě kousek, zaberte…. V tom zahlédne, jak se Rolo proměnil do meziformy a několika mohutnými skoky se octl na dosah drápů od Syr.”

“Jsi zrozená k tomu, abych tě měl po svém boku…” a aniž by Syr chtěla, pootočí se. Slyší, jak ji k sobě volá, zatímco její vlci masakrují ty jeho tím, že je tlačí na hranici. Nic víc nepotřebují totiž. Bariéra se postará za ně. “Pojď ke mě, Syriano…” Natáhne k ní ruku a použije veškerou svou moc a pohled k tomu, aby ji přinutil udělat to. Zrzka se otočí od svých lidí a udělá pomalé dva kroky k němu. Celé tělo jí zpívá a touží se k němu přitisknout, zapadnout do něj jak ztracený kousek puzzlu. Proplete své prsty s jeho, přičemž jí do očí zableskne zlatě prstýnek na prstu. Ach… svírá se v ní všechno, tak dychtící, ale do jejího zastřeného mozku doputuje zformované jméno na prstýnku. Gabriel. Oči ji zaplní opět vlastní vůle a vzepře se jeho podmanivé moci. “Nech si zdát, zmrde.” Vyzubí se šíleně a zcela netaktně na něj sešle Imperio. Mysl vlka se zvpíná a bojuje, a Syr ještě přilačí. Našeptává mu jak had Evě v ráji. Ponouká ho, aby stáhl všechni své přeživší lidi. Aby před nimi utíkali a ve strachu se ani jednou neotočili zpět. A aby už nikdy ani nepomyslel na to, že by se sem někdy vrátil. Oči ji žhnout žluto zlatou barvou, podobně jako ty Gabrielovi a najednou se od ní Rolo zděšeně odtrhne. Cizí vlci se jako jeden otočí k útěku a začnou prchat. Když zmizí z dohledu, soustředí se na bariéru kolem jejich domu. Skoro jako by slyšela tříštění skla, jak se pomyslná hranice rozpadá. V tu samou chvíli se jí podlomí nohy a celé tělo se roztřese. Je na samé hranici svých sil, jak fyzických, tak psychických a magických. Nezvládla by už ani jedno jediné Accio, natož čelit nějaké výzvě. Naštěstí se zdá, že jsou jejich vlci zaneprázdnění pronásledováním nepřítele až na konec lugaru území. Během několika minut, kdy bojuje sama se sebou o to, udržet si tvář, a taky své vědomí, ji nadzvednou dvě silné mužské ruce. To Dave. Těch posledních 30 minut bylo nejdelších v jeho životě. Jako v kině sledoval jak se zrzka, jejich alfa a manželka jejich vůdce otočí k vlastním lidem a vydá se k tomu bastardovi… Ale nakonec i tuhle bitvu vybojovala…

“Ššššš, jen klid.” Mumlá potichu, i když nikdo, kdo by je poslouchal a nebo viděl její slabost, kolem nezbyl. “Mám tě, odnesu tě a nehnu se od tvých dveří.”

“ne…” zašeptá zrzka malátně. “Nejdřív ke krytu..” Řekne mu s námahou a bojuje s obracejícím se žaludkem.”

“Syr to počká, jsou v bezpečí a nic jim nechybí.” Rezolutní zavrtění hlavou s ním ale nesouhlasí.

“Zatraceně ženská paličatá!” Supí Dave a kluše s ní k zapečetěnému krytu. Podpírá ji, když láme svou vlastní pečeť a když pak ztratí nakonec vědomí zcela, jen ji prostě zvedne do náruče a odnese do postele, ze které ji před stoletími večer vytáhnul. Opatrně ji položí na lůžko, zlehka přikryje peřinou a pár minut se na ni tiše dívá. Trochu s obdivem, ale hlavně nechápe, kde se to v takovém tintítku bere. Pak se otočí a potichu za sebou zavře. Přísahá sám sobě, že jestli se někdo pokusí ji během následujících minimálně dvanácti hodin vzbudit, vlastnoručně ho stáhne z kůže. Ještě se vydá do operačního střediska, rozdá rozkazy, protože technicky vzato teď je to na něm. Postará se, aby se všem dostalo ošetření a taky uvolní prostředky na oslavu. Protože tohle si zaslouží oslavu. Pak si vezme pár piv, polštář a vydá se stanovat před alfa pokoj.

[Syriana Spinnel]

To po tobě asi ani nemůžu chtít. +pousměje se trochu+ No, vlastně nás tak nějak všechny zachránil před pádem z jedenácti kilometrů. +upřesní tu "adopci" a povzdechne si+ Je omega. Proměnili ho jen kvůli tomu, že to vycítili. +dodá ještě a čelist mu opět trochu ztuhne. Ale zjišťuje, že když myslí na ostatní, nemá čas myslet na sebe a to je rozhodně přesně to, co chce.+ No..moc pěkný. +konstatuje, když vidí tu kůlničku na dříví, co zbyla z jejich bytu. Když se tam tak postaví do dveří, dívá se jí do očí a s tím sliibem jakoby se část toho hnusu, co se na něj nalepila, rozpustila a odtekla někam pryč. Když se natáhne, aby ho políbila, na chvilku trochu ztuhne, ale pak by si dal nejradši facku. Tohle je Syr, krucinál. Jeho žena. Vklouzne jí prsty do vlasů a přitáhne si ji k sobě a políbí ji, dlouze,pomalu a důkladně.+ Miluju tě. +zašeptá jí do rtů, než ji pustí. Pomáhá jí balit, ale pak se zastaví v činnosti a podívá se na ni+ Ne. Ty výzvy tedy rozhodně nebyly sranda. +zavrčí temně a dotyčné dámy se asi mají na co těšit. No pak se k ní otočí tak prudce, že mu skoro křupne za krkem a oči mu zahoří zlatem tak náhle, jakoby někdo škrtnul sirkou u nádrže s kerosinem.+ Cože si ten parchant dovolil?! Stáhnu toho zmrda z kůže+procedí skrz zuby a i tohle zní dost jako slib+

Hm! +to jsou takový zmrdi, ruce se jí roztřesou.+ Zdá se, že s násilnýma proměnama mají bohat zkušenosti. +ucedí skrze zuby a umíní si, že se na něj zajde podívat co nejdřív.+ V tom případě mu musím poděkovat +řekne měkce a při tom polibku.... Srdce se jí rozbuší. Nezvládne to, určitě se odtáhne. No, možná, kdyby to byl někdo jiný než Gabriel. Uvolní se mu v náručí a naprosto se mu poddá a tiše zakňučí do polibku.+ Miluji tě +Ještě jednou se otře bříšky rtů o jeho a ještě se podívá jestli nějaká její knížka přežila. S naštvaným zavrčením zkonstatuje, že nikoliv.+ Budu potřebovat nakoupit knihy a taky nový mobil... +řekne věcně, jen aby nebylo ticho. Pak před ním ale instinktivně o půl kroku ustoupí.+ přišel sem s celou smečkou a napadl nás. +řekne opatrně a najednou si není zcela jistá, jestli to byl dobrý nápad, mu to hned vysypat. To, že mu málem podlehla, raději teda asi vynechá.+ Tak jdeme. +Najde neodmyslitelně ten největší s volných smečkových pokojů, aniž by při tom někoho potkali. To asi dost výmluvně napovídá o atmosféře ve smečce. Ale pro tuhle chvíli je to uplně jedno. Gabriel je důležitější než všichni ostatní. Naskládá jim do skříně oblečení a pak se najednou nemá čím zaměstnat a zjišťuje, že je to toxické. Když totiž nehýbe rukama a tak různě, tak... Gabrielův návrat si představovala trochu jinak. Myslela si, že ho unese rovnou z letiště, odveze do jejich bytu a několik dní z něj nevylezou. Přesněji řečeno z postele. Prohrábne si trochu ztraceně vlasy.+ Máš hlad? +zeptá se na první věc, co ji napadne, a vzpomene si, že teď hodně připomíná Gabriela s jeho péčí o blaho.+ Vsadím se, že už je to dlouho, co jsi naposled jedl, uvařím ti něco moc dobrého. +Přejde k němu a jak tam sedí na té malé posteli... tohle bude ještě na dlouho. Hlavu má její vlk zhruba ve výšce jejích ňader. Něžně mu projede prstama vlasy a trochu zatahá, aby se na ni kouknul.+ Bolestně potřebuju se tě dotýkat, +hlas má trochu zhrublý.+ ale jestli ti to není příjemné, zvládnu to. Dám ti tolik času, kolik jen budeš potřebovat. Jsi love of my life... vydržím stejně tak dlouho, jako jsi ty musel čekat na mě. +proplétá se mu vlasama a modlí se ke všem bohům, aby to netrvalo ani z poloviny tak dlouho.+

[Gabriel]

Jo, zjevně se jim to osvědčilo. +zavrčí temně+ Takže napadl...+ve tváři mu zaškube a je vidět, jak moc, strašně moc je nasraný. S veškerým sebeovládáním se zhluboka nadechne a dostane ten žhavý vztek zase pod kontrolu. Pečlivě ho zavře někam hluboko do podvědomí, aby ho mohl v pravé chvíli vypustit tí správným směrem.+ No...vlastně jo, myslím, že mám hlad. Jako vlk. +cukne koutky a v očích mu zajiskří. Položí jí ruce na boky a vzhlédne k ní, když ho jemně zatahá za vlasy.+ Já ale nepotřebuju čas. Potřebuju tebe. Potřebuju to všechno vymazat z hlavy, aspoň prozatím. Než se tam vrátíme a pomstíme se. +v očích mu znovu zuřivě zablýskne. Přitáhne si ji za boky blíž+ Víš, v první chvíli mě napadlo, že jim tu panaceu nedám. Prostě se na ně vyseru. +ušklíbne se vyloženě zle+ Ale pak mi došlo, že za zkaženost dvou čubek nemůžu trestat celou smečku a už vůbec ne děti. Takže...+pokrčí lehce rameny+ Vymyslíme něco lepšího. Nebo horšího. Záleží na úhlu pohledu. +ušklíbne se cynicky+ Takže...co mi uvaříš, moje ohnivá vlčice? +zadívá se jí do očí a zvedne koutek v úsměvu+

[Syriana Spinnel]

+Gabrielova sebekontrola je strašně moc děsivá. V jednu chvíil vypadá, že srovná pokoj se zemí pro změnu on, a v druhé je zklidní až tak, že by někdo jiný ani netušil, že se něco děje.+ Utíkal odsud vyděšenej k smrti, +koutky se jí zkroutí do krutého úšklebku a víc už se v tom nimrat nebude.+ hmm... +dotek dlaní na bocích se jí propaluje kůží a najednou ví, že oni dva spolu zvládnou všechno. Je to jen další bazén sraček, sice velkej jako oceán, ale pořád ho spolu zvládnou přeplavat. I když se možná občas potopí pod hladinu.+ Máš mě. +Vydechne ve slibu a skloní se k polibku. Je moc pěkný se pro změnu sklánět nad ním. Je tak blízko, že cítí jak se mu zvedá hrudník, když mluví, jeho dech na kůži a po těch slovech u ní stoupne na žebříčku hodnot až někam do kosmu.+ Víš co? +řekne naprosto děsně moc vážně.+ Jsem šťastná, že jsi můj muž. +paradoxně v tuhle chvíli opravdu hodně.+ To se vsaď, že vymyslíme +slíbí mu smrtelně vážně, protože Ona, to rozhodně tedy nepřejde. To teda kurva ani omylem. Někde vzadu v hlavě se jí rozblikne malinká žárovička, ale pro tuhle chvíli, tento den a možná pár dalších to nechá být.+ Záleží na tom, co bys chtěl. +Zasměje se a vůbec se nehodlá nějak vzdalovat od tepla, které sálá z jeho těla.+ Jo a... +nakrčí ještě čelo, jak si na něco vzpomněla.+ Mohli... mohl bys... hm. +hledá správná slova.+ Víš, Dave byl naprosto úžasnej když jsi tu nebyl, byl mi opravdu velkou oporou a chtěla bych mu za to nějak poděkovat. Můžem mu koupit třeba tank, nebo tak něco... +prohodí v žertu, i když... Uculí se.+ A prý jsi mu zakázal tu vybudovat protiatomovej kryt? +zvedne obočí vzhůru a koutky úst jí cukají.+